Panasonic Viera TX-P46G20

Alexandr Radecký

Nové televizory Panasonic Viera G20 představují očekávaného nástupce oblíbených plazmových modelů G10. V mnoha ohledech se jedná o podobné výrobky, obě řady náleží k vyšší třídě Full HD televizorů s NeoPDP plazmovými panely. V případě G20 se však jedná o vylepšenou NeoPDP verzi s technologií Infinite Black, která slibuje ještě lepší černou barvu, ovšem zároveň s co nejvyšším zachováním detailů v tmavých tónech. Mezi další přednosti G20 patří i THX video certifikace, možnost snadno nahrávat na připojené pevné disky i přímé připojení k internetu prostřednictvím služby Viera Cast.
My k recenzi obdrželi 46“ (116 cm) model TX-P46G20, což je přesně uprostřed toho, co Panasonic nabízí i u nás. K dostání je i o přibližně 10 cm menší 42“ P42G20 i o 10 cm větší 50“ P50G20.
Ještě než jsme televizor zapojili a zapnuli, věnovali jsme se jeho vzhledu a provedení. Design G20 je již na první pohled velmi podobný svému staršímu sourozenci G10. Samotnému zpracování není co vytknout, všechny součásti perfektně sedí, neviklají se, ani nevržou, na plastu nejsou žádné ostré části, s nimiž se lze setkat u levných HD televizorů (i když čím dál tím méně často). Výraznější změnou u G20 oproti G10 je zeštíhlení obrazovky o více než dva centimetry (z 10,6 na 8,2 cm), znatelně se zmenšila i hmotnost – ze skoro 35 na 24 kg (při stejné velikosti obrazovky).
Rám i podstavec jsou z tmavě modrého leštěného plastu, což si zaslouží určitou kritiku. Leštěný plast je totiž na první pohled líbivý, už na ten druhý je ale náročnější na údržbu než matné provedení, navíc televizoru s tak kvalitní obrazovkou by slušelo něco luxusnějšího (nejlépe kartáčovaný hliník, popřípadě alespoň jeho povedená imitace). Jinak ovšem vypadal tmavý rám decentně a výsledný dojem ze obrazu nerušil. Zákazníci si také mohou zvolit stříbrnou (ovšem stále plastovou) variantu, na níž není prach tolik vidět.
Mezi drobnější designové přednosti G20 naopak patří absence ventilátorů, díky čemuž je provoz televizoru tišší nejen zpočátku, ale hlavně později, kdy malé ventilátory v televizorech či monitorech často začnou výrazněji hučet.
Většina konektorů směřuje dozadu směrem do zdi, takže jejich přístupnost je omezená, naštěstí některá připojení jsou přece jen vyvedena po straně. Celkem nabízí 46“ G20 ve své kategorii obvyklé čtyři HDMI, z toho jeden postranní, dva postranní USB, do kterých je možné zapojit například externí disk, Wi-Fi modul či klávesnici. Samozřejmě zde najdeme síťovou ethernetovou přípojku, vstup pro kompozitní video, komponentní video, vzadu umístěný analogový PC VGA (D-Sub), SCART a kromě jiných dalších připojení i analogový audio výstup, digitální optický audio výstup a klasický 3,5mm audio výstup.
Jeden z HDMI portů je nové verze 1.4, která byla vytvořena hlavně s ohledem na vysokokapacitní přenos 3D videa. V případě G20 nemá zrovna toto význam, nicméně tento port nabízí i jiné pokročilé funkce, mezi nimi například automatickou detekci připojeného zařízení – to znamená, že se například díváte na televizi, pak spustíte připojenou herní konzoli či Blu-ray přehrávač a G20 se automaticky přepne. Z hlediska konektivity není tedy Panasonicu G20 co vytknout, uspokojí i náročného domácího uživatele.
Ovladač je stejný jako u loňských modelů televizorů Panasonic. To je dobře pro ty, kteří jsou na něj již zvyklí, na druhou stranu jsme doufali v něco více. Pravdou je, že na ovladači jsou jasná, velká a dobře čitelná tlačítka, nicméně ty nejdůležitější (pro přepínání kanálů a změnu hlasitosti) jsou příliš nízko, navíc ovladač působí celkově dosti plastovým dojmem jako od levnějšího televizoru. I zde platí totéž, co o leštěném plastu televizního rámu: tedy že by Panasonic měl na designu zapracovat. Nicméně to není jen problém Panasonicu, kupodivu design dálkových ovladačů je zanedbávaný obecně. Často nesedí dobře v ruce či mají příliš malá tlačítka.
K USB můžete připojit externí disk, ať již pevný či flash, a přehrávat na něm uložené soubory ve všech běžných formátech. To znamená prohlížet si fotografie v JPEG, přehrávat hudbu v MP3 či video v DivX (AVI), a to v HD rozlišení. Nicméně možná ještě zajímavější je zapojený externí disk využít pro ukládání nahraného videa, díky čemuž G20 získává i funkce videorekordéru a nabízí i možnost time-shiftu, tedy průběžného nahrávání vysílaného pořadu a následné přetáčení vpřed, vzad i pozastavení přehrávání. Samotné připojení i instalace disku je jednoduchá záležitost, nahrávání se realizuje vyhrazeným tlačítkem na dálkovém ovladači. Nahrávat můžete i pořad na pozadí, zatímco se například díváte na film z optického disku či hrajete hry na konzoli. Nicméně není možné nahrávat na pozadí a přitom sledovat jiný kanál, při přepnutí televizor na tuto skutečnost sám upozorní. Kvalita nahrávání je velmi dobrá a G20 umí nahrávat i přímo do MPEG4 formátu.
Jenže je tu jedno velké „ale“: G20 si připojený disk (po potvrzení uživatelem) přeformátuje, takže na něm smaže všechna data, navíc použitý souborový systém je FreeBSD, takže takový disk nejde přečíst ve Windows. Kvůli tomu se rozlučte s tím, že byste ho prostě odpojili a přehrávali si nahrané video na počítači. Takový disk je tedy určen prakticky výlučně k tomu, aby byl propojen s G20.
Jak se sluší a patří na televizor Panasonic vyšší střední třídy, nabízí i G20 službu Viera Cast. Díky ní je možné připojit televizor přímo k internetu i bez počítače, a to ať již kabelem, či bezdrátově přes Wi-Fi, a přímo navštěvovat vybrané internetové stránky, jejichž zobrazování je přizpůsobeno specifikům plazmové Full HD obrazovky. Mezi hlavní nabízené weby patří YouTube, který je také pravděpodobně u uživatelů nejoblíbenější, čeští i slovenští zákazníci ocení i přístup do archivu TV Nova, někteří náruživější zájemci možná využijí i Picassu či burzovní zpravodajství Bloomberg. Celkově se jedná o užitečnou službu, zejména pro všechny, kdo nechtějí G20 používat jako externí počítačový monitor.
Co Viera TX-P46G20 trochu ztrácí na ne právě exkluzivním vnějším provedení, více než nahrazuje kvalitou nové verze NeoPDP panelu, mezi jehož hlavní vylepšení patří již zmíněná technologie Infinite Black. Byla vyvinuta i s použitím technického know-how z televizorů Kuro, získaného loni na jaře od společnosti Pioneer, která k lítosti mnoha milovníků high-end plazmových televizí ukončila jejich výrobu. Panasonicu se ale podařilo pomyslné žezlo převzít a úspěšně PDP obrazovky dále rozvíjí.
Infinite Black NeoPDP má nabízet ještě lepší černou, bez klasických nešvarů plazmových panelů starší generace (fosforové stopy) a zároveň ještě lepší vykreslování detailů, zejména ve tmavých tónech. A po našich zkušenostech musíme říci, že tyto sliby nejsou plané: NeoPDP s Infinite Black skutečně nabízí lepší obraz než NeoPDP v G10, i když se jedná o změny spíše evoluční než revoluční.
Vedle prvotřídní černé se mohou diváci těšit i na vynikající barvy. V jejich podání jsou plazmové obrazovky tradičně silné, nemusí si například dělat starosti s kvalitou podsvícení. Panasonic ještě k tomu vybavil G20 pokročilou správou barev a řadou výchozích barevných nastavení, díky čemuž má i THX certifikaci. THX je sada specifikací amerického filmového průmyslu, tedy de facto standard v barevném i zvukovém podání filmů.
Výchozí barevné nastavení G20 se vyznačuje přesycenými barvami, což je přesně to, na co zákazníci dají ve zářivkami silně osvětlených prostorách prodejen. Nicméně stačí zapnout režim THX a barvy jsou rázem umírněnější, přitom stále syté a s plynulými přechody. Režim THX lze doporučit každému, kdo chce co nejrychleji barvy blízké originálním filmovým, nicméně pro náročné diváky nabízí G20 i možnost barevné kalibrace.
Vzhledem k prakticky okamžité odezvě panelu je obraz vysoce plynulý a diváci mohou ještě k tomu využívat až 600 snímků za sekundu, a to díky 600Hz technologii Intelligent Frame Creation Pro. Televizor vezme vstupní obraz a dopočítává mezisnímky, což se hodí zejména pro akční filmy či sportovní přenosy – obecně kdekoli, kde je rychlý pohyb. Obdobné technologie LCD televizorů sice v tomto ohledu v posledních letech také značně pokročily, nicméně na rozdíl od PDP mají stále svá fyzikální omezení.
Jak už to u integrovaných stereo reproduktorů, zvláště těch skrytých jako u G20, bývá, zvuk není nijak slavný. Basy jsou slabé a střední tóny nejsou příliš zřetelné. Pro běžné používání to stačí, nicméně doporučujeme zapojení externích reproduktorů střední třídy, i kdyby to bylo jen stereo.
S televizorem Panasonic Viera TX-P46G20 získávají zákazníci nový vynikající NeoPDP G13 panel s technologií Infinite Black, plynulým obrazem a výbornými barvami (zejména díky THX certifikaci). Design by si zasloužil luxusnější provedení, nicméně funkční nabídka je bohatá a zahrnuje přístup k internetovému obsahu Viera Cast, nahrávání videa na disk i širokou nabídku konektorů.

Technologie panelu: NeoPDP G13 (plazma)
Úhlopříčka: 46“ (116 cm)
Rozlišení: 1080p (1920 × 1080 bodů)
Poměr stran: 16 : 9
Reproduktory: 2× 10 W, soundbar u spodní hrany
Maximální jas: výrobce neudává
Maximální kontrast: statický kontrast výrobce neuvádí, dynamický 5 000 000 : 1
Konektory/rozhraní: 4× HDMI, PC VGA, komponentní, kompozitní, 2× USB, S-Video, digitální optické audio, stereo audio, 3,5mm audio, Ethernet, CI
Spotřeba: průměrná 150 W, maximální 290 W, v pohotovostním režimu 0,4 W
Rozměry (bez podstavce): 113,2 × 72,2 × 8,2 cm
Hmotnost (s podstavcem/bez podstavce): 27 kg/24 kg