Perfektní počítač za 5 minut

: /fs:ntfs
a řiďte se instrukcemi programu. Takto konvertované disky ale přesto budou v
budoucnu pracovat pomaleji než disky, které byly ve formátu NTFS zformátovány
hned od počátku. Navíc se na takové disky nedostanete ze systémů Windows
95/98/ME.

18.Pracujte s více operačními systémy současně
Chcete nainstalovat dva operační systémy na jeden počítač - například abyste
mohli používat aplikace, jež běží pouze na určitém operačním systému. V tomto
případě platí následující zásady: každý operační systém instalujte do
zvláštního diskového oddílu. Pokud instalujete dva operační systémy Windows,
pak vždy instalujte nejnovější verzi Windows jako poslední - takže například
nejprve Windows 98, potom Windows XP. Windows XP automaticky nainstalují
bootovací manažer, který vám vždy při spuštění dá na výběr, který z operačních
systémů chcete spustit.
Pokud vedle Windows instalujete Linux, pak Linux vytváří bootovací manažer Grub
nebo Lilo - ten umístěte nejlépe do MBR (Master Boot Record).

19.Optimální připojení několika disků
Pevný disk EIDE pracuje nerušeně, pokud je na IDE řadiči připojen samotný jako
Master. Často je pevných disků tolik, že není možné každý z nich připojit na
jeden řadič. Pakliže na jeden řadič připojíte dva disky, je ztráta jejich
rychlosti minimální, pokud dáváte pozor na to, aby na jednom řadiči nebyly
připojeny disky s Ultra DMA/66 a vyšší a zároveň disky s Ultra DMA/33 a nižší.
Jinak pracují oba disky na jednom řadiči v pomalejším režimu. Režim, v němž
pracuje váš disk, zjistíte ve Windows XP ve Správci zařízení pod položkou
Řadiče IDE ATA/ATAPI. Zde poklepejte na položku Primární kanál IDE nebo
Sekundární kanál IDE. Zde se přesuňte na kartu Upřesnit nastavení. Mimochodem:
pokud máte na jednom řadiči připojen pevný disk a CD/DVD mechaniku, měl by být
pevný disk vždy připojen jako Master.

20.Používejte více než čtyři disky současně
Potřebujete připojit více než čtyři disky IDE, ale na základní desce máte k
dispozici pouze dva řadiče, každý pro připojení dvou disků. V tomto případě
pomůže vybavit počítač dalším EIDE nebo Raid řadičem ve formě PCI karty.
Řada současných základních desek má již z výroby integrovaný EIDE či Raid
řadič, v němž najdete další dvě IDE přípojky.
V čipových sadách 865 a 875 od Intelu je integrovaný řadič Serial ATA. Ve
Windows 2000 a XP pak můžete právě sem připojit dva disky s rozhraním Serial
ATA. Předpokladem je, abyste měli v BIOS Setupu povolenou v menu IDE
Configuration nebo Advanced Chipset Features volbu Enhanced Mode.

Grafická karta
Dnes už i u levnějších grafických karet můžete najít konektory pro připojení
dvou monitorů. Pak se můžete těšit z přehrávání DVD filmů na televizoru nebo si
zvětšíte pracovní plochu. Ten, kdo si tento luxus jednou vychutnal, si pak
těžko odvyká.

21.Připojte k počítači dva monitory
Prakticky každá modernější grafická karta podporuje připojení dvou monitorů. K
tomuto účelu je vybavena dvěma modrými zásuvkami typu D-Sub, nebo jednou
zásuvkou D-Sub a jednou zásuvkou DVI-I - ta má podlouhlý tvar, bílou barvu a 29
kontaktů. Řada karet má i dvě DVI-I zásuvky. Pomocí zásuvky DVI-I se jako druhý
monitor přímo připojuje TFT panel, který je vybaven digitálním vstupem. Pakliže
je ke grafické kartě přibalen adaptér z DVI-I na D-Sub, můžete pomocí této
redukce připojit standardní monitor nebo TFT panel s analogovým vstupem.
Zmiňovaný adaptér se rovněž dá pořídit v obchodech s výpočetní technikou.
Jako druhý monitor se rovněž dá použít i televizor: ten připojíte buď přes
výstup S-Video pomocí většinou černé čtyřpólové zásuvky, nebo pomocí kompozitní
koncovky žluté barvy.

22.Rozšiřte pracovní plochu na druhý monitor
Připojením druhého monitoru si rozšíříte velikost pracovní plochy. Pak uvidíte
například na jednom monitoru dokument psaný ve Wordu a na druhém můžete
pohodlně surfovat pomocí Internet Exploreru. Po připojení druhého monitoru (viz
tip č. 23) klepněte pravým tlačítkem na pracovní plochu a z kontextového menu
vyberte příkaz Vlastnosti. Nyní se přesuňte na záložku Nastavení. V dialogovém
okně vidíte dva obdélníky označené čísly 1 a 2. V poli Zobrazení pak vidíte,
který monitor má jaké číslo. Umístěte zatržítko před položku Rozšířit plochu i
na tento monitor. Pokud klepnete na symbol monitoru pravým tlačítkem myši a z
kontextového menu zvolíte příkaz Vlastnosti, můžete zde nastavit jeho rozlišení
a obnovovací frekvenci.

23.Používejte pomocí speciálního softwaru druhý monitor efektivněji
Funkce Windows umožňující rozšíření pracovní plochy na dva monitory ovšem není
zas až tolik ohromující. Daleko více možností nabízí speciální software od
výrobců grafických čipů: ATI Hydravision, Matrox Dualhead a Nvidia Nview.
Matrox a Nvidia mají software pro podporu více monitorů již integrovaný do
ovladačů grafické karty. Bohužel toto není případ firmy ATI. V případě, že vám
Hydravision bude u vašeho ovladače ATI chybět, na našem CD tento program
naleznete. Tento program pak dokáže nejen rozšířit pracovní plochu na druhý
monitor, ale rovněž zobrazit stejný obraz na oba monitory (režim klonování).
Kromě toho lze pracovní plochu rozdělit horizontálně či vertikálně nebo
stanovit, na kterém monitoru se mají zobrazovat okna nějaké aplikace atd. Pro
některé z těchto akcí se rovněž dají definovat klávesové zkratky.

24.Připojte k počítači televizor
Chtěli byste k počítači připojit televizor, abyste si mohli pouštět filmy na
DVD. Má-li váš televizor čtyřpólový S-Video vstup, stačí propojit tento vstup s
grafickou kartou pomocí dodaného S-Video kabelu. Nabízí-li televizor pouze
kompozitní vstup pro FBAS signál, budete potřebovat adaptér, který se obvykle
dodává s grafickou kartou. Pro dosažení optimální kvality obrazu by měla mít
karta sedmipólový S-Video výstup, který přenáší odděleně signály FBAS a
S-Video; v případě čtyřpólového výstupu dochází ke ztrátě kvality.
Řada televizorů má však pouze zásuvku Scart. Pak je třeba takový přístroj
propojit s grafickou kartou přes S-Video Scart kabel nebo přes patřičný
adaptér. Možná pak získáte pouze černobílý obraz, protože televizor v tomto
případě jednoduše nedokáže barevnou složku signálu zpracovat. Pak pomůže pouze
SVID adaptér, jenž přemění S-Video signál na signál FBAS.

25. Přehrávání DVD filmů na televizoru v celoobrazovkovém režimu
Chcete na televizi pouštět DVD videa umístěná ve vašem počítači či notebooku,
filmy však neběží v celoobrazovkovém režimu. Tento problém řeší ovladače
grafické karty, které mají čipy ATI nebo Nvidia, pomocí jediné volby. V případě
ATI se jedná o tzv. režim Divadlo. U notebooků jej najdete, když klepnete
pravým tlačítkem na pracovní plochu a z kontextového menu vyberete příkaz
Vlastnosti. Nyní se přesuňte na záložku Nastavení a stiskněte tlačítko
Upřesnit. V následujícím dialogovém okně se pak požadovaná volba nachází na
záložce Překrývání. Na stejném místě se nachází tato položka i u stolních
počítačů. Zde je navíc tlačítko Možnosti režimu klonu, po jehož stisknutí se
dostaneme k požadovaným nastavením.
V případě karet s čipem Nvidia se obdobná funkce s názvem Video přes celou
obrazovku nachází na stejném místě ve vlastnostech zobrazení, když se stiskne
tlačítko Upřesnit. Pokud by vaše grafická karta takovou možností nedisponovala,
je nutno nainstalovat novou verzi ovladačů od výrobce vašeho čipu nebo grafické
karty. Navíc je nutno správně nastavit televizní normu PAL-B nebo PAL-G. Tu
správnou vyzkoušíte v menu nazvaném Vlastnosti TV.
Úplně dokonalé ale popisované funkce ještě nejsou, neboť režim promítání přes
celou obrazovku nepracuje s každým programem pro přehrávání DVD bezchybně. Tak
například v našich testech pracovaly nejnovější grafické karty ATI v
celoobrazovkovém režimu na televizoru pouze při použití přehrávače Power DVD 5,
s verzí 4 se nám to naopak nepodařilo.

TFT panel
Ploché panely šetří místo i elektřinu. U mnoha uživatelů je bohužel pořízení
takového zařízení zatím jen toužebným přáním. Pro ty šťastnější nabízíme
několik rad pro jeho optimální konfiguraci.

26. Aby nezůstal váš nový panel černý
Když vám nové LCD hlásí Frequency out of range nebo dokonce zůstává úplně
černé, je většinou nastaveno na příliš vysokou obnovovací frekvenci. TFT panely
jsou totiž daleko vybíravější než obyčejné CRT monitory, často snesou pouze
obnovovací frekvenci 60 nebo 75 Hz. Parametry vhodné právě pro váš přístroj
zjistíte v příručce, v obchodě nebo v menu přímo na obrazovce. Při spouštění
počítače stiskněte klávesu a v nabídce vyberte položku Nouzový režim,
abyste alespoň něco na panelu viděli, až budete nastavovat obnovovací
frekvenci. Tu změníte ve Windows XP tak, že klepnete pravým tlačítkem na
pracovní plochu a z kontextového menu zvolíte příkaz Vlastnosti. Nyní se
přesunete na záložku Nastavení a stisknete tlačítko Upřesnit. Na záložce
Monitor pak vyberete ve stejnojmenném poli vhodnou hodnotu obnovovací
frekvence. Ve starších verzích Windows se výše zmíněné položky nazývají
obdobně. Alternativní možností je instalace souboru INF, dodaného společně s
LCD panelem.

27.Optimální nastavení vašeho TFT panelu
Pokud je obraz na vašem plochém panelu rozostřený, pak často nesouhlasí
rozlišení nastavené ve Windows s rozlišením, na které je panel stavěný. Ploché
panely upřednostňují zpravidla tato rozlišení: 15" 1 024 x 768, 17", 18" a 19"
1 280 x 1 024. Tyto parametry nastavíte ve vlastnostech zobrazení, k nimž se
dostanete opět přes příkaz Vlastnosti z kontextového menu pracovní plochy.
Používáte-li analogový výstup z grafické karty, musíte plochý panel patřičně
kalibrovat. K tomuto účelu má každý plochý panel ve svém menu možnost
automatického nastavení. Působí-li obraz i nadále neklidně, je potřeba jej
ručně doladit. Obstarejte si proto nějaký testovací program. My jsme na našem
CD připravili sharewarovou utilitu Passmark Monitor Test 2.1. Zde si zvolte
testovací obraz moaré a v menu nastavte frekvenci, při níž nebudou vidět žádné
svislé pruhy. Pak nastavte horizontální frekvenci na takovou hodnotu, aby
zmizely rušivé vlivy ve vodorovném směru.

USB disky
USB disky dnes pomalu, ale jistě vytlačují dříve všudypřítomné diskety. Dokonce
ani bootování z USB disku není u většiny počítačů žádný problém. Bohužel jsou
jejich schopnosti u počítačů s Windows 98 poněkud omezeny.

28.USB disky ve Windows 98: na co je třeba dávat pozor
Zasunout dovnitř, chvíli počkat a začít pracovat - takto hladce pracují USB
disky jen v systémech Windows ME, 2000 a XP. V případě Windows 98 je to ale
trochu jinak. Většina USB disků pracuje ve Windows 98 SE, ale pouze pokud je do
systému nainstalovaný příslušný ovladač. Ten většinou dodává výrobce USB disku
na disketě nebo CD. Někteří výrobci ovladače nahrávají přímo na USB disk, to
ovšem uživatelům pracujícím ve Windows 98 není příliš platné, protože se k nim
nemohou dostat. Obvykle jsou ovladače k dispozici i na internetových stránkách
výrobce USB disků. Ten, kdo ještě pracuje s nejstarší verzí Windows 98, by se
měl v každém případě před nákupem USB disku u prodejce či výrobce ujistit, zda
příslušný disk na jeho systému poběží - často tomu tak vůbec není.

29.Udělejte si bootovatelný USB disk
Z většiny USB disků se dá spouštět i operační systém. Podmínkou ovšem je, aby
BIOS na vaší základní desce nabízel volby jako USB ZIP, USB HDD či USB FDD -
která z nich je ta správná, je třeba vyzkoušet. Navíc je nezbytné, aby vaše
základní deska při spuštění počítače s USB diskem komunikovala - tady je třeba
spoléhat na výrobce základní desky nebo na prachobyčejné štěstí.
Bootovatelný USB disk vytvoříte pomocí bootovací utility dodávané přímo
výrobcem USB disku - ovšem ne každý výrobce takovou utilitu poskytuje. Pakliže
tento způsob nevyjde, zkuste štěstí s mini Linuxem - kupř. s SPB Linuxem 2,
který naleznete na našem CD. Ve Windows zformátujte USB disk se systémem
souborů FAT, rozbalte archiv USBBOOT.ZIP na pevný disk a na USB disk. V
příkazovém řádku MS-DOS pak nainstalujte operační systém na USB disk pomocí
příkazu
install

:
Upozornění: Používáte-li Windows NT4, 2000 či XP, použijte soubor INSTALL.EXE
ve složce Spbsetup\WinNT2XP, v případě Windows 9x/ME pak stejnojmenný soubor ve
složce Spbsetup\Win9xME.

BIOS
BIOS inicializuje a konfiguruje počítač dříve, než nad ním předá kontrolu
operačnímu systému. BIOS můžete konfigurovat pomocí BIOS Setupu. Dříve než
začnete v BIOSu cokoliv měnit, doporučujeme vám poznačit si všechna původní
nastavení, abyste v případě, že něco nebude fungovat, mohli vše vrátit do
původního stavu.

30.Jak se dostat do BIOS Setupu
Abyste se dostali do BIOS Setupu, musíte ve správnou chvíli, krátce po spuštění
počítače, stisknout určitou klávesu či kombinaci kláves. Která je ta správná,
se dozvíte, pokud budete pozorně sledovat při spouštění počítače monitor.
Dávejte pozor na hlášení typu Press DEL to enter SETUP. Jakmile se objeví, pak
v tomto případě musíte stisknout klávesu . Pokud se nic takového na
obrazovce neobjeví, nezbývá nic jiného, než zkoušet. Doporučujeme vyzkoušet
klávesy , , , nebo kombinaci kláves .

31.Zastavte rychle mizející hlášení BIOSu
Často hlášení BIOSu zmizí z obrazovky dříve, než si je vůbec stačíme přečíst.
Takové těžkosti nám připravují především monitory, které se po spuštění
počítače jen velmi pomalu aktivují. V těchto případech pomůže krátce po
spuštění počítače stisknutí klávesy . Tím pozastavíte start počítače a
můžete si v klidu všechna hlášení přečíst a počkat, až se monitor dostane do
plného provozu. Potom po stisku libovolné klávesy bude spouštění počítače
pokračovat. Další možností je nový restart počítače kombinací kláves
.

32.Solidní základ: standardní nastavení
Každý BIOS disponuje položkou, která umožňuje všechna nastavení vrátit na
takové hodnoty, aby se celý systém choval co nejstabilněji. Tato položka se
nazývá Load BIOS Defaults, Load Failsafe Defaults nebo Load Setup Defaults a
většinou se nachází buď v hlavním menu BIOS Setupu, nebo pod položkou Exit. Ale
pozor! Dříve než nastavíte všechny parametry BIOSu do výchozího nastavení,
poznamenejte si všechna aktuální nastavení. Pokud nechcete znovu instalovat
Windows, nastavte položky APIC Mode, ACPI Function a Hyperthreading (všechny
jsou v menu Advanced, Main nebo Power) zpět na předchozí hodnoty. V opačném
případě se budou při dalším spuštění počítače a Windows instalovat ovladače pro
všechna nová zařízení, což ve většině případů nekončí dobře. V daném případě
doporučujeme vrátit na předchozí vámi nastavené hodnoty i položku USB-Legacy a
rovněž pořadí zařízení, z nichž se má zavádět operační systém.

33.Jak si uložit vlastní konfiguraci BIOSu
Vámi provedené změny v BIOSu uložíte, pokud BIOS Setup ukončíte položkou Exit
Saving Changes nebo Save & Exit Setup. Řada verzí BIOSu vás nyní vyzve, abyste
svoje rozhodnutí potvrdili stiskem klávesy (Yes). Jestliže stisknete
klávesu , většinou se nestane nic. Důvod je prozaický: BIOS vychází z
amerického rozložení klávesnice, u níž jsou klávesy a prohozeny.
Stiskem klávesy tak vlastně stisknete klávesu a PC váš stisk klávesy
ignoruje. Proto stiskněte klávesu a vše bude v pořádku.

34.Nový disk potřebuje nové nastavení
Pokud jste do počítače instalovali nový pevný disk, pak u novějších počítačů
stačí v BIOS Setupu povolit automatické rozpoznání disku. Přesuňte se v BIOS
Setupu do menu Advanced/Drive Configuration, Main/Standard CMOS Features nebo
Standard CMOS Setup. Principiálně lze automatickou konfiguraci disku použít pro
všechny kanály - Primary Master, Primary Slave, Secondary Master i Secondary
Slave, a to tak, že u nich nastavíte parametr Auto. Ovšem pokud nastavíte pro
nepoužívané kanály parametr None, bude se spouštět počítač o něco rychleji.

35.Jak zjistíte výrobce vaší základní desky
Update BIOSu může dodat vašemu počítači nové možnosti a odstranit již známé
nedostatky. Nový BIOS ale nezískáte od výrobce BIOSu - nikoli tedy od firem
AMI, Award nebo Phoenix - nýbrž přímo od výrobce vaší základní desky.
Vyhledejte na jeho internetové stránce update vhodný pro vaši základní desku.
Pokud výrobce své základní desky neznáte, můžete tuto informaci získat pomocí
utility Binfo 0.7, kterou naleznete na našem CD .

36.Nakonfigurujte správně pevné disky s rozhraním Serial-ATA
U základních desek s řadičem Serial-ATA mají nastavení BIOSu pro pevné disky
EIDE většinou předponu PATA (paralelní), zatímco pevné disky Serial-ATA
předponu SATA (sériové). Všechna nastavení byste měli nechat nastavená na
parametru Auto.
Často je v BIOS Setupu ještě položka s názvem ATA Configuration nebo podobným,
jímž můžete nastavit režim kompatibility řadiče Serial-ATA. Pokud používáte
operační systém Windows 2000 nebo XP, zadejte sem parametr Enhanced nebo Native
- tím všechny zásuvky nastavíte jako aktivní. V případě jiných operačních
systémů budete potřebovat speciální ovladač, který můžete získat na
internetových stránkách výrobce vaší základní desky. Pokud žádný ovladač
nenaleznete, je zde potřeba nastavit parametr Legacy, pak budete moci používat
maximálně čtyři disky.

Zvuková karta
Zvuková karta je jedním z téměř nepostradatelných zařízení vašeho systému - ať
se jedná o ukládání hudby na pevný disk nebo třeba o vydávání systémových zvuků
při událostech Windows.

37.Vypalte si na CD svoje gramofonové desky
Pro převod skladeb z gramofonových desek na CD budete potřebovat zvukovou kartu
se vstupem Line-in a nějaký předzesilovač s korektorem signálu nebo Hi-Fi
zesilovač se vstupem pro gramofon. Připojte gramofon k předzesilovači a ten
poté ke zvukové kartě do zdířky Line-in. Ve Windows XP se pak přesuňte do
Ovládacích panelů a poklepejte na ikonu Zvuky a zvuková zařízení. Na záložce
Zvuk pak v poli Záznam zvuku vyberte jako zařízení pro nahrávání zvukovou
kartu. Některé programy pro vypalování CD nabízejí editor zvuku, jímž se dají
nastavit parametry pro nahrávání a popřípadě se dá i trochu poupravit vzniklá
nahrávka. Takovým programem je třeba Win on CD. V něm stačí otevřít nový audio
projekt, ve vestavěném editoru klepnout na tlačítko pro nahrávání (s červenou
tečkou), spustit gramofon a nastavit práh citlivosti například na -3 dB. Nyní
můžete spustit nahrávání. Jakmile jsou všechny skladby nahrány, pak je můžete
ihned vypálit.

38.Prostorový zvuk na počítači: jak správně připojit reproduktory
Řada zvukových karet je pro připojení prostorových zvukových systémů vybavena
analogovými nebo digitálními (SP-DIF) výstupy. A jak takový zvukový systém
připojit? Většina zvukových systémů se dá připojit pouze přes analogové výstupy
(3,5mm stereo jack). Jestliže má váš zvukový systém vlastní dekodér, pak dokáže
převádět digitální systém na analogový. V tomto případě připojte reproduktory
vašeho systému přes digitální SP-DIF výstup (elektrický nebo optický).
Upozornění: Pokud měníte zapojení kabelů, nezapomeňte vždy nejprve celý zvukový
systém vypnout, aby se vám při případných zvukových rázech nepoškodily membrány
u reproduktorů.

Tiskárna
Tiskárny jsou známy jako poměrně nenáročná zařízení - ale zas tak nevinná
nejsou. Zvláště to platí u tiskáren s rozhraním USB, které jsou momentálně v
módě a které dokáží uživatelům připravit nejednu krušnou chvilku.

39.Používejte USB tiskárnu i v prostředí MS-DOSu
Starší programy pracující v prostředí MS-DOSu často nemohou tiskárnu připojenou
k USB portu rozpoznat. V tomto případě ale existuje řešení, jímž je sharewarová
utilita Dosprn 1.77, kterou naleznete na našem CD. Po její instalaci se objeví
v pravé části Hlavního panelu ikonka, přes níž utilitu konfigurujete.
Poklepáním na zmíněnou ikonku se objeví okno pro konfiguraci. Na záložce
Nastavení si můžete nastavit české rozhraní, a to v položce Interface language.
Když teď zkusíte z nějaké aplikace běžící v příkazovém řádku MS-DOSu tisknout
nebo pokud přesměrujete tiskovou úlohu do adresáře C:\Prnspl, pošle Dosprn
tento tisk na tiskárnu nainstalovanou ve Windows. Pokud by se vám špatně tiskly
české znaky, pak na záložce Písma v konfiguračním okně utility vyberte v poli
Nastavení písma položku CP a zde vyberte jinou kódovou stránku. Jako
nejvhodnější se jeví 437, 850 nebo 852.

40.Pokud tisknete pouze text, je laserová tiskárna výhodnější
Výrobci inkoustových tiskáren lákají své zákazníky někdy až přemrštěně nízkými
cenami svých výrobků. Vystřízlivění z pocitu dobré koupě přijde až při nákupu
první náplně do tiskárny. V nejhorším případě se může ukázat, že jedna náplň
stojí téměř tolik co samotná tiskárna! Takže pokud tisknete pouze text a
nepotřebujete barevný tisk - což je případ mnoha kanceláří - pak byste si měli
spíše pořídit laserovou tiskárnu. Její nákup vás sice vyjde dráž, přesto se vám
investice do ní zakrátko vrátí, neboť náklady na tisk jsou 5-10krát nižší než u
tiskáren inkoustových.

41.Zrušte tisk oddělovací stránky
V závislosti na ovladači tiskárny a na konfiguraci sítě se vám může stát, že
každá tisková úloha bude doprovázena vytištěním oddělovací stránky. To ale
stojí papír a toner! Tisk oddělovací stránky můžete zrušit, ovšem u každé
tiskárny se tato možnost nalézá jinde. Klepněte na nabídku Start/Nastavení/
Tiskárny a faxy nebo na Start//Nastavení/Tiskárny. Zde klepněte na vaši
tiskárnu pravým tlačítkem myši a z kontextového menu zvolte příkaz Vlastnosti.
Na jedné ze záložek v dialogovém okně zpravidla tuto možnost naleznete. Pokud
máte počítač zapojený do sítě spravované přes Novell Netware, můžete
odpovídající volbu nalézt i zde. Deaktivaci tisku oddělovací stránky zrušíte
přes Ovládací panely/
/CSNW.

Počítačová síť
V dnešní době valem přibývá domácností, v nichž se nachází více než jeden
počítač. Pak se logicky objevuje otázka spojení počítačů do sítě, a to kvůli
sdílení dat nebo periférií, jakými jsou například tiskárna nebo skener. Nesmíme
samozřejmě zapomenout ani na sdílení připojení k internetu.

42.Diagnostika sítě: nástroje dostupné ve Windows
Pokud síťové připojení nefunguje, lze ke hledání chyby použít samotná Windows.
Přes nabídku Start/Programy/Příslušenství nebo přes příkaz cmd zadaný do
dialogového okna Start/Spustit otevřete Příkazový řádek. Nejprve prověřte, zda
máte správně nainstalovaný protokol TCP/IP, a do již spuštěného příkazového
řádku napište příkaz
ping 127.0.0.1
Jakmile vám příkaz Ping ohlásí nějaký ztracený paket, pak něco v místním
nastavení sítě není v pořádku. Pomocí příkazu Ipconfig zjistíte, zda vůbec
nějaké síťové připojení existuje. Pokud ano, pak vám Windows ukáží IP adresu
vašeho počítače, masku podsítě a adresu brány. Poslední dva údaje musí být pro
všechny počítače v síti stejné. Pokud nepomůže ani tento prostředek,
zkontrolujte připojení síťového kabelu. Konečně příkazem ping zjistíte, zda je
váš počítač propojený s jiný počítačem v síti. K tomu ovšem musíte znát IP
adresu.

43.Surfujte společně: konfigurace sdílení připojení k internetu
Počítač s nainstalovaným operačním systémem Windows XP s připojením k internetu
se dá nakonfigurovat i tak, aby jeho internetové připojení mohly sdílet i
ostatní počítače v síti, aniž byste potřebovali hardwarový router. Samozřejmě,
že počítač s připojením k internetu (hostitelský počítač) musí být zapnutý
vždy, když některý z ostatních počítačů chce získat přístup na internet.
Konfiguraci připojení provedete na hostitelském počítači tak, že v nabídce
Start/Nastavení/Síťová připojení klepnete pravým tlačítkem myši na ikonu
připojení k internetu, např. na ikonu telefonického připojení sítě, pokud se
připojujete k internetu pomocí modemu nebo na ikonu připojení DSL. V dialogovém
okně tohoto připojení se přesuňte na záložku Upřesnit a zde umístěte zatržítka
před položky Umožnit ostatním uživatelům v síti využívat připojení k internetu
tohoto počítače a popřípadě Navázat vytáčené připojení při každém pokusu
některého z počítačů o přístup k internetu.

44.Konfigurace klientských počítačů pro sdílené připojení k internetu
Na počítači, který chcete připojit k internetu přes hostitelský počítač,
vyberte v okně Síťová připojení (nabídka Start/Nastavení/Síťová připojení)
ikonku symbolizující vaše připojení do sítě. Klepněte na ni pravým tlačítkem
myši a z kontextového menu vyberte příkaz Vlastnosti. V dialogovém okně na
záložce Obecné označte položku Protokol sítě internet (TCP/IP) a stiskněte
tlačítko Vlastnosti. Zde označte volbu Získat adresu IP ze serveru DHCP
automaticky. Potom poklepejte v Ovládacích panelech na ikonu Možnosti internetu
a v dialogovém okně se přesuňte na záložku Připojení. Zde stiskněte tlačítko
Instalace. Spustí se vám Průvodce novým připojením. V něm nastavte tyto
parametry: Připojit k Internetu, Nastavit připojení ručně a Připojit pomocí
širokopásmového připojení, které je vždy zapnuto. Nakonec spusťte samotný
prohlížeč - počítač připojený do sítě se nyní připojí k internetu přes
hostitelský počítač. Bohužel se takto navázané připojení nedá z klientského
počítače ukončit.

45.Jak nainstalovat bezdrátové připojení k síti
Většina WLAN komponent má zároveň přibaleny všechny potřebné nástroje pro
konfiguraci sítě. Zpravidla je jich více než prostředků ve Windows. Ve své
podstatě jsou však co se týče funkčnosti srovnatelné.
Nejprve musíte určit způsob, jak budete síť WLAN provozovat. V režimu Ad hoc
bezdrátově propojujete několik počítačů, v infrastrukturním režimu existuje
Access Point jako jakási základna a k ní se připojuje počítačová síť, v níž
jsou počítače spojeny kabelem, nebo se k ní připojuje internet. V menu Channel
musíte v režimu Ad hoc nastavit pro všechny účastníky sítě WLAN stejný
přijímací kanál, v infrastrukturním režimu si všechny WLAN komponenty
automaticky vyhledají kanál Access Pointu. Všechny počítače s WLAN musí mít
nastavené stejné SSID (identifikátor sítě).

46.Výměna dat přes USB
Pokud vám jde pouze o výměnu dat mezi dvěma počítači, je poměrně rychlou
alternativou přímé propojení počítačů USB kabelem. K tomu účelu potřebujete USB
kabel s integrovaným softwarovým modulem, který přenos dat řídí. Nyní stačí
spustit oba počítače a přes USB zásuvky je propojit.
Na jednom počítači nyní spusťte Průzkumníka a poklepejte na novou diskovou
jednotku. Ta obsahuje pouze jeden soubor - software pro přenos dat. Poklepáním
na něj tento program na obou počítačích spustíte. Je velmi podobný Průzkumníku
a velmi podobně se i používá. V horní polovině okna vidíte místní počítač a ve
spodní polovině připojený počítač. Nyní můžete pomocí drag & drop nebo
kontextového menu pohodlně přenášet data mezi dvěma počítači.

Správce zařízení
Správce zařízení ve Windows je tím správným místem, které vám pomůže vyřešit
problémy s hardwarem anebo vám umožní najít, jaké má každá komponenta
nainstalovány ovladače. V následujících tricích vám prozradíme, jak z něj
dostat více, než se na první pohled může zdát.

47.Jak získat informace o počítači
Správce zařízení nabízí celou řadu informací o instalovaných zařízeních a o
jejich ovladačích. Také vám pomáhá při problémech, například když se nějaké
zařízení nenainstaluje korektně. Správce zařízení spustíte přes nabídku
Start/Nastavení/Ovládací panely/Systém nebo pomocí klávesové zkratky Win> a následným klepnutím na záložku Hardware a stisknutím tlačítka
Správce zařízení. Další alternativou je napsání příkazu devmgmt.msc do okna
Spustit vyvolaného z nabídky Start/Spustit.
Podrobnější informace k nainstalovaným komponentám naleznete pomocí nástroje
Systémové informace. Ten spustíte přes menu Start/Programy/Příslušenství/
Systémové programy nebo lze do okna Spustit, vyvolaného z nabídky
Start//Spustit, napsat příkaz msinfo32.

48.Přerušení: když se dělení nedaří
Pokud vám PCI karty (třeba televizní nebo zvukové) po zasunutí do slotu
nefungují, je možná problém ve společném sdílení hodnot přerušení (tzv. IRQ).
Ve Windows 2000 a XP by se měly PCI karty a všechny na základní kartě
integrované čipy bez problémů o všechna dostupná IRQ podělit. Ovšem často se
nedá nic jiného dělat, protože není tolik hodnot přerušení, aby měla každá
komponenta svoji vlastní. Vzhledem k tomu, že v tomto případě není hodnota
přerušení komponenty, jež vyžaduje čas procesoru, jednoznačně
identifikovatelná, je vyžadována větší spolupráce ovladače. A právě s ní má
řada ovladačů potíže.
Ve Správci zařízení se dozvíte, která zařízení mají přiřazenou určitou hodnotu
IRQ. V menu Zobrazit klepněte na položku Prostředky podle typu a klepněte na
symbol + před údajem Požadavek přerušení (IRQ). Přerušení obsazená PCI kartami
naleznete na konci seznamu. Pokud se komponenta, s níž jsou potíže, dělí o
přerušení s jinou komponentou, pak je nutné problémovou kartu umístit do jiného
slotu. Po tomto přesunu pak znovu ve Správci zařízení zkontrolujte, zda karta
dostala svoji hodnotu přerušení.

49.Vykřičníky ve Správci zařízení: co se s tím dá dělat
Vykřičníkem ve žlutém kroužku umístěném před komponentou ve Správci zařízení
vám Windows signalizují, že se zařízením něco není v pořádku. Když na takové
zařízení poklepete, můžete si na záložce Obecné v poli Stav zařízení přečíst
více či méně výmluvné chybové hlášení. Stiskem tlačítka Poradce při potížích
vám Windows pomohou problém vyřešit.
Jestliže není zařízení poškozené, je ve většině případů řešením nová instalace
nejnovějšího ovladače. Někdy také pomůže, pokud na symbol problematické
komponenty klepnete pravým tlačítkem myši a z kontextového menu zvolíte příkaz
Odinstalovat, čímž komponentu ze systému odeberete. Potom restartujte počítač -
Windows se pak znovu pokusí ovladač nainstalovat.

50.Nové ovladače jsou jen k zlosti: jak se jich zbavit
Po instalaci nejnovějšího ovladače nepracuje odpovídající komponenta vůbec,
anebo jen s potížemi. Windows XP vám nabízejí pohodlnou cestu, jak se vrátit
sice ke starším, ale funkčním ovladačům. Otevřete Správce zařízení a poklepejte
na problematickou komponentu. Na záložce Ovladač naleznete tlačítko Vrátit
změny ovladače. Po potvrzení, že si skutečně přejete vrátit se ke staršímu
ovladači, jej Windows nainstalují.

Konektory pro připojení monitoru: co byste měli vědět

Pro přenos dat z grafické karty do monitoru existují dva standardy.
Patnáctipólová zásuvka typu D-Sub přenáší pouze analogový signál. Zásuvka DVI
přenáší podle provedení signál analogový (DVI-A), digitální (DVI-D) nebo oba
typy (DVI-I). Zásuvkou D-Sub je vybaven každý CRT monitor, potom prakticky
všechny grafické karty a celá řada TFT panelů. Zásuvky DVI se nyní nacházejí
prakticky u všech novějších grafických karet a u mnoha TFT panelů. Digitální
přenos signálu však funguje pouze tehdy, pokud mají jak grafická karta, tak i
zobrazovač zásuvky DVI-D nebo DVI-I. Kromě toho potřebujete vhodný DVI kabel,
jenž většinou musíte dodatečně zakoupit. Tato investice se však bohatě vrátí,
protože získáte mnohem kvalitnější obraz! Kromě toho odpadá poněkud otravné
kalibrování TFT panelů na analogový signál. Standard DVI v současnosti umožňuje
maximální rozlišení 1 600 x 1 200 pixelů (nazývané jako UXGA) při obnovovací
frekvenci 60 Hz. To obvykle postačuje, neboť ani 21" ploché panely zpravidla
vyšší rozlišení nezvládají.

USB disky jako bezpečnostní riziko

USB zařízení a zvláště USB disky jsou na jednu stranu velmi praktické, ale na
druhou stranu představují závažné bezpečnostní riziko. USB disk může k počítači
připojit každý a tedy si případně i každý může z počítače zkopírovat a odnést
vše, co se mu zlíbí.
Možností připojit USB disk Microsoft obešel všechny bezpečnostní strategie
administrátorů, kteří počítače záměrně nevybavují disketovými mechanikami,
vypalovačkou nebo jinými výměnnými médii.
Jestliže ale již jste přihlášen jako administrátor, můžete ve Windows XP
zakázat k výměnným USB zařízením přístup pro jiné uživatele následujícími
zásahy.
Pokud jste ještě USB disk k počítači nepřipojili, zabráníte instalaci
potřebného ovladače, pokud zakážete přístup k souborům USBSTOR.INF a
USBSTOR.PNF ve složce \Windows\Inf. To provedete klepnutím pravým tlačítkem na
uvedené soubory. Objeví se kontextové menu, z něhož vyberte příkaz Vlastnosti a
na záložce Zabezpečení nastavte pro všechny uživatele a skupiny položku Úplné
řízení na hodnotu Odepřít.
Pokud již máte USB zařízení připojeno, spusťte Editor registru a zde změňte
údaj hodnoty klíče
Hkey_Local_Machine\System\CurrentControlSet\Services\USBSTOR\Start na 4.

Ale nic z toho nepomůže, pokud nějaký špión celý operační systém jednoduše
obejde. Příležitostí je skutečně hodně. Počítač lze nabootovat přímo z USB
disku, na němž máte například Minilinux (viz tip č. 31) nebo když spustíte
miniwindows z CD (např. Bart\s PE Builder, na internetu na adrese
http://www.nu2.nu/pebuilder).
Proti takovým praktikám se dá odpomoci tím, že v BIOSu nastavíte jako jediné
bootovací zařízení pevný disk. Tuto volbu naleznete většinou v menu Advanced
BIOS Features nebo Boot (viz tip č. 32). Aby si nějaký zkušenější uživatel
nemohl tyto volby změnit podle svých požadavků, musíte pro přístup do BIOSu
zadat Supervisor Password. Tuto položku naleznete v menu Main nebo přímo v
hlavním menu BIOSu. Na stejném místě si můžete nastavit rovněž i User Password,
které musí zadat každý, kdo chce počítač spustit. Všechny popisované metody
jsou však pouze překážkami - stoprocentní jistotu nemáte nikdy.
Používáte-li na počítači souborový systém NTFS, můžete problematické soubory
zašifrovat. Pak nikomu nepomůže, když nějakým způsobem celý operační systém
obejde. Neustálé šifrování a dešifrování zase ubírá vašemu PC rychlost.
Šifrování se ale například ve Windows XP dá nastavit velmi snadno - klepněte
pravým tlačítkem na dané soubory nebo složky, které chcete zašifrovat, a z
kontextového menu vyberte příkaz Vlastnosti a na záložce Obecné stiskněte
tlačítko Upřesnit. Dále umístěte zatržítko u položky Šifrovat obsah a
zabezpečit tak data.

Diagnostika sítě: tyto příkazy vám pomohou

Windows vám pro kontrolu a testování domácí sítě nabízejí několik užitečných
nástrojů. Ty pracují v příkazovém řádku, jenž ve Windows 2000/XP vyvoláte z
nabídky Start/Programy/Příslušenství (ve Windows 98 z nabídky
Start/Programy/Příkazový řádek MS-DOS). Jako alternativu můžete použít příkaz
cmd (ve Windows 98/ME příkaz command), který napíšete do dialogového okna
Spustit vyvolaného z nabídky Start/Spustit.

Ping: jak rychlé je připojení?
Tento příkaz vám odpoví na otázku, zda k příjemci přicházejí datové pakety, a
rovněž prověřuje, kolik času potřebují, aby dorazily k cíli. Tato informace je
důležitá zejména pro hráče počítačových her. Dobrá hodnota pingu - například
méně než 20 ms - pak totiž může při hrách přes síť rozhodnout o vašem vítězství
či prohře. Tuto hodnotu zjistíte, když do příkazového řádku napíšete příkaz
ping, mezeru a potom nějakou internetovou adresu. Jako příklad poslouží tento
příkaz
ping www.pcworld.cz.

Tracert: kam data putují?
Příkaz tracert vám umožní sledovat cestu, kterou putují datové pakety z vašeho
počítače k cíli. Ukazuje také routery, přes něž data putují. Bohužel získáte
pouze jejich IP adresy, někdy se může objevit zkratka místa, například muc pro
Mnichov nebo cgcil pro Chicago.
Graficky vám cestu paketů ukáže program Visualroute 8.0f, jehož 15denní
demoverzi naleznete na našem CD .

Pathping: kde jsou úzká hrdla?
Tento příkaz je kombinací příkazů ping a tracert. Posílá testovací pakety,
přičemž každý router, jímž projdou na cestě k příjemci, je nucen poslat
informaci, že se tak stalo. Tak se dá mimo jiné zjistit, zda na cestě není
nějaký nadměrně zatěžovaný router, který pakety nestíhá posílat dále.

Ipconfig: jaká jsou síťová nastavení?
Vedle vlastní IP adresy, masky podsítě a IP adresy brány obdržíte tímto
příkazem i MAC adresu síťové karty. Tu potřebujete, když budete chtít svou WLAN
síť chránit proti hackerům pomocí filtru sledujícího MAC adresy. Zadejte do
příkazového řádku příkaz ipconfig /all - MAC adresa je uvedena u položky
Fyzická adresa.