Pět hlavních problémů blockchainu

15. 11. 2017

Sdílet

 Autor: Fotolia © iconimage
Ačkoli se blockchain skloňuje jakožto disruptivní technologie nejen pro IT průmysl, ale i finančnictví, nachází se stále v úvodní fázi rozvoje. A první krůčky nebudou jednoduché, neboť spolu s inovacemi jdou ruku v ruce nepříjemné problémy v podobě zranitelností a chyb.

Podle výzkumu společnosti Forrester Research musí IT ředitelé očekávat při osvojování nové technologie drobné překážky a, co je důležitější, mohou blockchain ohrozit i další dva externí faktory: zaprvé kvantové počítače a za druhé chyby v softwaru. Mnozí analytici navíc varují, že blockchain zdaleka není vhodný pro všechny typy podnikových transakcí.

Bharath Rao, zakladatel Leverj, burzy pro měnu Ethereum, je vůči využití blockchainu skeptický; omezí se podle něj jen na svět kryptoměny. Blockchain považuje oproti klasickým centralizovaným relačním databázím za drahý a příliš pomalý na nasazení.

„Za autonomii platí nižší efektivitou,“ říká Rao a vysvětluje, že kvůli nutnosti verifikace před vložením nových transakcí může být pro podnikové využití příliš neefektivní. „Kvůli své řetězové struktuře je navíc aktualizování informací pomalejší než u tradičních databází, které mohou data aktualizovat paralelně,“ popisuje. Ve svém skepticismu není Rao sám.

Proti blockchainu hraje i míra důvěry, kterou v něj lidé vkládají, aniž by mu dobře porozuměli. Přílišná očekávání snadno mohou této zajímavé technologii vykopat hrob.

Analytici z Forresteru přišli s pěti hlavními důvody, kvůli kterým nemusí blockchain nakonec uspět.

  1. Technologie je nová a software plný chyb

Blockchain sice vznikl v roce 2008, tedy před necelými deseti lety, software k němu je však velmi neodzkoušený a mladý. Dvě hlavní blockchainové platformy, Hyperledger a Ethereum, jsou značně nezkušené. Hrozba kritických chyb a zranitelností je tak podle Forresteru výrazně vyšší.

Příklad? Zrovna tento týden zmrazil jediný hacker v přepočtu 300 milionů dolarů v kryptoměně Ether nalezením jediné zranitelnosti v kódu.

2. Blockchain není vždy vhodný pro ukládání dat

Distribuovaná účetní kniha založená na blockchainové síti může poskytnout detailnější historii transakcí než s pomocí dnešních systémů, věří Martha Bennettová, hlavní analytička a autorka studie Forresteru. Obratem však dodává, že data s transakcemi související nemusí být součástí blockchainového řetězce.

Pokud by například uživatel jako součást transakce zahrnul obrázek nebo fotografii, musela by se díky podstatě fungování blockchainové sítě replikovat do počítačů všech součástí, tedy uživatelů, stejné sítě. Tím by neúměrně a extrémně rostla velikost sítě a tím nároky na úložný prostor uživatelů. Podle Bennettové je proto lepší mít ještě jednu oddělenou relační databázi se síťovým úložištěm.

„Základní pravidlo: nepoužívejte na blockchainu založenou architekturu tam, kde postačí prostá relační databáze,“ radí.

3. Blockchain nemusí být tak bezpečný, jak se traduje

V současné době existují dva hlavní typy blockchainu: veřejný a soukromý. Do veřejného blockchainu se může kdokoli připojit; příkladem je třeba měna Bitcoin. Je otevřený a transparentní, všichni členové sítě vidí všechny transakce.

Privátní, soukromé blockchainy, jsou řízeny centrálně (čímž mimochodem mizí jedno z hlavních lákadel blockchainu) a vyžadují schválení připojení se k síti. Využití se nabízí především pro jednotlivé organizace a jejich několik hlavních partnerů.

Oba typy blockchainu jsou v základu dosti bezpečné: záznamy jsou neměnné a nové schválené bloky vyžadují komunitní konsenzus, shodu.

Na co však nadšenci zapomínají je, že blockchain silně závisí na softwaru a kryptografii. Jsou tu stovky startupů, které blockchainové technologie vyvíjí a které nemusí nutně používat odzkoušené, zabezpečené algoritmy.

Bitcoin kupříkladu pro hešování využívá ověřený SHA-256; kvantové technologie však zajistí snadné prolomení tohoto algoritmu, a to během sekund. Jiné blockchainy nabízí ještě horší algoritmy, takové, kde jediným důkazem jejich bezpečnosti a fungování je tvrzení vývojáře.

„Zeptejte se libovolného odborníka na kryptografii. Trvá roky, než je nový šifrovací algoritmus obecně přijat,“ vysvětluje Bennettová.

Co se týče hacknutí blockchainové sítě, dosud se to nestalo – a podle Bruce Schneidera, kryptografa a bezpečnostního experta, se tak v budoucnu pravděpodobně ani nestane.

„Takhle se podobná věc nepokazí. Pokazí se kvůli chybám v softwaru,“ říká.

V roce 2016 přišla společnost Dao o více než 60 milionů dolarů kvůli zranitelnosti v kódu; hongkongský kryptoměnový bazar Bitfinex zase kvůli zranitelnosti poskytovatele bitcoinové peněženky přišel o 120 000 bitcoinů (tehdy v ceně cca 68 milionů dolarů).

4. Škálování a soukromí jsou velký problém blockchainu

Kvůli své řetězovité struktuře je nutné každý nový záznam v síti odeslat ostatním uživatelům, čímž se rychlost aktualizací výrazně zpomaluje než u tradičních databází, schopných data aktualizovat paralelně; na tom se shodují Rao i Bennettová.

„Tento drahý a pomalý proces dává smysl u globálních sítí, kde jsou všichni uživatelé potenciálními zločinci,“ popisuje Rao. „Ale v podnikovém prostředí, kde jsou účastníci transakcí kontrolováni, nedává smysl vynakládat více energie a času pro prakticky nulový benefit.“

V podnikovém prostředí navíc absolutní transparentnost není zrovna kladnou věcí. Každý účastník řetězce v téměř reálném čase vidí proběhlé transakce; to by firmám umožnilo navzájem soupeřit velmi zvláštním způsobem.

Toto je však relativně ošetřitelný problém – existujjí metody, jak jen některým uživatelům ukázat citlivá či soukromá data. Hyperledger takto například pracuje s „podřetězci“.

5. Chytré kontrakty se přeceňují

Takzvané chytré kontrakty, v níž část analytiků, podniků a novinářů vkládá velké naděje, jsou pravděpodobně dosti přeceňované. Ve stručnosti jde o to, že ve chvíli, kdy jsou konkrétní podmínky transakce splněny, peníze nebo zboží je automaticky odesláno zákazníkovi.

Pojišťovací společnost by například mohla využít chytré kontrakty k rychlému poskytování financí na základě událostí typu extrémního sucha nebo povodní.

Bennettová ovšem tvrdí, že chytré kontrakty nejsou ani chytré, ani kontrakty.

„Koncept je skvělý, chytrý. Jde o formu automatizace podnikových procesů; pro automatizaci těchto procesů je nutné odsouhlasit, o jaký proces jde – jaká pravidla se na něj vztahují – a pak k tomu specificky uzpůsobit kód. Není to tak jednoduché, jak si lidé myslí,“ vysvětluje.

ICTS24

Spolu s nevyspělostí skriptovacího jazyka blockchainu je tu velmi vysoká křivka, kterou si programátoři musí osvojovat; to může snadno vést k chybám a zranitelnostem.

Ačkoli Bennettová a další souhlasí, že blockchain je potenciálně revoluční koncept, zároveň střízlivě doplňuje, že nejprve musí projít stejným vývojem jako veškeré ostatní technologie. Není totiž zdaleka tak bezchybný, jak se snaží někteří prodejci naznačovat.