Plazma vs. LCD - boj na ostří nože

Ano, vše závisí na spoustě faktorů, ale jeden je zcela zásadní – použitá technologie. Která je aktuálně nekorunovanou královnou? Nebo je lepší televizory vynechat a poohlédnout se raději po nějakém projektoru (ty se také liší podle použité technologie)? Záleží na tom, jaké podmínky máte doma a k čemu chcete zakoupený produkt využívat. V následujícím článku jsme se pro vás pokusili vytvořit stručný přehled slabin a silných stránek jednotlivých variant.

Velikost obrazovky

Plazma: Průměrná velikost úhlopříčky se zde pohybuje od 32“ do 63“. K dostání jsou samozřejmě i mnohem větší kousky, za všechny jmenujme 103“ Panasonic, ty jsou ovšem prozatím stále neúnosně drahé a rozhodně nejsou určené masovému publiku.

LCD: S touto technologií lze pořídit v podstatě všechny velikosti panelů od 13“ do 65“. Stejně jako u plazmy, jsou i zde k mání také větší obrazovky, a stejně jako u plazmy ani tyto nejsou určeny pro normální lidi.

Verdikt: Pokud vám jde hlavně o velikost úhlopříčky, rozhodně si pořiďte projektor. Některá z těchto zařízení dokáží zprostředkovat obraz až o úhlopříčce až 300“, navíc jsou přenosné a velikost projektovaného signálu můžete libovolně přizpůsobovat. Plazmové a LCD obrazovky nabízejí srovnatelné úhlopříčky s maximem (dostupným za rozumné peníze) okolo 60“.

Pozorovací úhly

Plazma: Až do přibližně 178°. Obraz přitom díky povaze technologie plazmy netrpí stejnou mírou degradace jako LCD.

LCD: Až do přibližně 175°. LCD televizory byly původně navrženy k použití jedním uživatelem v roli počítačových monitorů. Proto prvotně nebyly pozorovací úhly až tak důležité. To se však změnilo s postupným rozšiřováním technologie LCD a jejím použitím k pestřejší škále činností. Proto bylo třeba ošetřit tento problém, přesto však při pohledu zboku u většiny LCD televizorů trpí kvalita obrazu a nejlepší výsledek se objevuje při pohledu zepředu.

Verdikt: I zde se jako vhodná volba jeví projektory, které nemají s pozorovacími úhly problémy. Když jde o souboj mezi LCD a plazmou, vychází jako mírný vítěz plazma. Ideálního výsledku však při pohledu ze 160°-175° nedosáhnete ani s jednou z technologií.

Doba odezvy

Plazma: Displeje obnovují obraz a zvládají rychlé pohyby takřka téměř tak dobře jako CRT obrazovky. Po této stránce žádný problém.

LCD: Tyto panely byly původně určené hlavně pro zobrazování statických dat a nikoli pohyblivého videa. Postupně proto bylo potřeba vylepšovat dobu odezvy. LCD televizory s dobou odezvy menší než 16 ms (sahejte však raději po těch s dobou odezvy okolo 5 ms) již většinou dokáží zobrazovat pohyblivé snímky bez viditelných šmouh a neduhů. Nejkvalitnější LCD jsou v tomto ohledu takřka srovnatelné s plazmovými obrazovkami.

Verdikt: Plazma v tomto ohledu stále vede, LCD však v posledních letech snížilo původně hrozivý rozdíl na více než přijatelný. Pro většinu uživatelů z tohoto pohledu dostačuje doba odezvy plazmových i LCD TV, stejně jako projektorů. Lidi, kteří potřebují co nejnižší dobu odezvy (hráči apod.), by měli zvažovat především plazmové obrazovky.

Mrtvé body

Plazma: Statické obrazy mohou na těchto obrazovkách způsobit vypálení. Po velmi dlouhé době zobrazování statického obrazu tak lze i po jeho vypnutí permanentně pozorovat nepěkné moaré. Toto však hrozilo především plazmovým televizorům 1. a 2. generace, nyní je vše poměrně dobře ošetřeno technologiemi jako „pixel orbitor“.

LCD: Těmto panelům nehrozí vypálení, ale mohou trpět vadnými body (které se například rozsvěcí o malinko později než ostatní a působí rušivě).

Verdikt: V této oblasti nemáme jasného vítěze. Výrobci produktů obou technologií totiž zapracovali na minimalizaci původních problémů a udělali významné pokroky. Při koupi si vždy ověřte, zda má výrobce záruku proti těmto druhům neduhů, případně jaké jsou podmínky pro servis. Někteří dodavatelé garantují panely bez mrtvých bodů (tzv. zero dead pixel policy) či v případě vadných pixelů nabízejí výměnu výrobku.

Životnost

Plazma: „Half-life“ plazmových TV se pohybuje mezi 30 až 60 tisíci hodinami. Za tuto dobu ztratí lampa polovinu svého původního jasu.

LCD: LCD televizory disponují podsvícením, jehož životnost dosahuje 30 000-60 000 hodin. U některých LCD panelů je toto podsvícení nahraditelné, náklady na výměnu jsou však tak vysoké, že se to většinou ani nevyplatí.

Verdikt: Obě technologie mají životnost, která bohatě uspokojí většinu uživatelů. Berte totiž v potaz, že klasické CRT mívá životnost jen okolo 25 000 hodin. Budete-li vaši plazmovou/LCD televizi s životností 30 000 hodin sledovat průměrně 4-6 hodin denně, vydrží vám přesto více než 16 let. A v té době již stejně budeme pravděpodobně někde úplně jinde, takže vám ani nebude líto dát ji do sběru. Projektory pak mají kratší životnost lampy (maxima se pohybují okolo 5 000 hodin), kterou lze však kdykoli pohodlně vyměnit.

Hmotnost

Plazma: Plazmové panely jsou poměrně těžké a při montáži na zeď budou pravděpodobně potřebovat dodatečnou podporu.

LCD: Tyto televizory váží o něco méně než jejich plazmoví bratříčci.

Verdikt: Nejlehčí jsou samozřejmě projektory, které se rovněž snadněji přenášejí a montují na místo. LCD televizory jsou také poměrně lehké, největší břemeno představují plazmy.

Odolnost

Plazma: Plazmy jsou poněkud křehčí, což může působit problémy hlavně při převozu a instalaci. Rozhodně je nejlepší trochu si připlatit za dovoz a instalaci profesionály, abyste měli jistotu, že se nic nestane (pokud ano, škodu hradí najatá firma). Díky větší váze nelze plazmový televizor instalovat na libovolnou zeď, vhodná zeď by měla být o něco masivnější a nepřipomínat kartonový papír.

LCD: O něco odolnější než plazmové televizory. Na zeď si ji poměrně snadno připevníte i svépomocí.

Verdikt: I zde vítězí projektory. Jelikož je jejich obraz promítán na zeď, se kterými lze dělat psí kusy (nově vymalovat, zbourat…), nemusíte se obávat rozbité obrazovky a máte o problém méně. Navíc bývají odolné i samotné přístroje. Následují LCD a na posledním místě opět končí plazmy.

Přeprava

Plazma: Díky tomu, že jsou křehčí, je třeba je přepravovat prostřednictvím specializovaných přepravců. Proto vyjdou v tomto ohledu o něco dráž.

LCD: Lze využít služeb standardních dopravců a v 99 % případů by se nemělo nic stát.

Verdikt: Projektory jsou na převoz díky své kompaktnosti zdaleka nejvhodnější. Obrazovky pak pravděpodobně vyjdou o něco dráž, s tím, že LCD nejsou tak náchylné k nárazům a naklápění. V mnoha případech však dopravu hradí prodejce, takže není třeba s tímto bodem příliš kalkulovat.

Instalace

Plazma: Tyto panely jsou masivnější, mají vyšší spotřebu a zahřívají se více než LCD. Proto je třeba před instalací důkladněji plánovat a úplně nejlepší je celou instalaci přenechat profesionálům.

LCD: Instalaci LCD (i na zeď) zvládne většinou snadno na vlastní pěst i samotný uživatel.

Verdikt: LCD televizory se instalují snadněji než jejich plazmové protějšky. I ty jsou však většinou dodávány se stojanem, a pokud nechcete panel věšet na zeď, zvládnete sami ukotvit také je. Poměrně snadno se instalují také projektory postavené na stole, horší je to s těmi, které chcete mít zakotvené ve stropu.

Jas/kontrast

Plazma: Tyto panely obecně nabízejí vyšší úrovně jasu a kontrastu než LCD. Za ideálních podmínek (žádné okolní světlo) tak mají plazmy oproti LCD výraznou výhodu. LCD využívají podsvícení a pro zobrazení černé je třeba světlo z jednotlivých pixelů vytěsnit. U plazem jsou jednotlivé body v jednom ze stavů zapnuto/vypnuto, takže je možné zobrazit hlubší černou a vyšší kontrast.

LCD: Tyto panely mohou v reálu často zprostředkovávat lepší reprodukci než plazmy. Plazmové TV jsou totiž vyráběny se speciální skleněnou obrazovkou, která může odrážet světlo, jež degraduje jas a kontrast obrazu. LCD obrazovky odráží jen velmi málo světla, což jim umožňuje fungovat dobře i v prosvětlených místnostech.

Verdikt: Téměř všechny kvalitnější LCD a plazmové panely mohou uspokojit nároky většiny uživatelů. Pokud však máme vytvořit žebříček, je v ideálních podmínkách na prvním místě plazma, následovaná LCD, poslední se umísťují projektory střední třídy, k jejichž provozu je vždy potřeba zatemněná místnost (fungují i za světla, ale obraz je hrozný).

Tloušťka

Plazma: Může klesnout na tři palce (asi 7,5 cm).

LCD: Může klesnout na pouhé dva palce (asi 5 cm).

Verdikt: Jde o to, proč potřebujete malou tloušťku. Pro účely pověšení na zeď se dobře hodí většina novějších LCD i plazem (LCD jsou přece jen o malinko vhodnější, váží totiž méně a bývají o něco tenčí). Projektory pak z hlediska samotné zdi mají tloušťku téměř nulovou (jde jen o reprodukci obrazu na zdi), problémem však může být jejich skladování v zadní části místnosti.

Spotřeba

Plazma: Obyčejně poměrně žravá. Maximální spotřeba u plazmy je často až 2x vyšší než u LCD televizoru stejné úhlopříčky. Reálně však závisí na zobrazované scéně a aktuálním jasu, spotřeba v závislosti na tom velmi kolísá (rozdíl mezi spotřebou v jasné a tmavé scéně může být i 300 W).

LCD: U LCD televizoru je spotřeba stále stejná, neboť podsvícení je konstantní – kolísat může jen při zapnutém dynamickém kontrastu.

Verdikt: U většiny plazmových i LCD televizorů najdete tzv. ekologický provoz, kdy dojde ke ztlumení jasu televizoru a tím ke snížení jeho spotřeby. Zde je nutno se zmínit, že spotřebu se snaží výrobci snižovat i používáním novějších technologií. V tomto bodě má zatím stále navrch technologie LCD.

Slovník pojmů:

Blu-ray – Formát pro ukládání dat. Blu-ray disky umožňují záznam dat s celkovou kapacitou až 25 GB u jednovrstvého disku, 50 GB u dvouvrstvého disku a až po 100 GB u oboustranné dvouvrstvé varianty.

Doba odezvy - Určuje čas, za který se dokáže změnit z černé barvy na bílou a zpět na černou.

DVB (Digital Video Broadcasting) – Digitální televizní vysílání. Jedná se o digitální způsob přenosu TV vysílání, které prostřednictvím tzv. multiplexu umožňuje přenášet několik TV programů v normě MPEG-2 či MPEG-4 a tak lépe využít přenosové pásmo používané při analogovém TV vysílání. Existuje vice typů DVB (např. DVB-S pro satelitní digitální vysílání).

DVD (Digital Versatile Disc) - Formát pro ukládání dat. DVD médium umožňuje zápis na jednu nebo obě dvě strany, v jedné nebo dvou vrstvách na každou stranu. Na počtu stran a vrstev závisí kapacita media (maximálně 17,1 GB).

DVI (Digital Visual Interface) - Digitální obrazové rozhraní, které přenáší nekomprimovaný signál videa bez analogové konverze a zabraňuje ztrátě kvality obrazu.

FULL HD – Plné HD rozlišení (nebo také 1 080p, což je 1 920 × 1 080 bodů) používá 1,5× více řádků než běžné high definition televizory. Více řádků znamená větší počet obrazových bodů, více detailů a prokreslenější obraz.

HD (High Definition) – Vysoké rozlišení obrazu 1 080i (1 920×1 080 bodů), případně zvuku.

HDCP (High-Bandwidth Digital Content Protection) - Ochrana digitálního obsahu ve vysokém rozlišení vyvinutá společností Intel pro kontrolu digitálního audio a video obsahu při přenosu skrze rozhraní DVI nebo HDMI. HDCP využívají přehrávače HD DVD, Blu-ray a některé DVD přehrávače. HDCP má podporu také v operačním systému Windows Vista.

HD DVD - Formát pro ukládání dat, který prohrál v přímém souboji s Blu-ray a ztratil podporu svého rodiče, firmy Toshiba. Na HD DVD disky lze zaznamenat 15 až 60 GB dat.

HDMI (High-Definition Multi-media Interface) - Rozhraní pro přenos nekomprimovaného obrazového a zvukového signálu v digitálním formátu. Může propojovat zařízení typu set-top box, DVD přehrávač nebo A/V receiver s kompatibilním výstupním zařízením, jako je LCD či plazmový televizor.

HD Ready - Televizní přijímač označený logem HD Ready musí být schopen zobrazovat rozlišení alespoň 720 řádků (1 280 × 720 bodů) horizontálně při 50 Hz a 60Hz (720p) a 1 920×1 080 při 50 Hz a 60Hz prokládaně, tedy 1 080i. Zároveň musí každá televize označená HD Ready podporovat standard HDCP.

HDTV (High Definition TV) - Televize s vysokým rozlišením. HDTV umožňuje vysílat obraz ve vysokém rozlišení, jehož maximální velikost je 1 080i (1 920×1 080 bodů). Stejně jako obraz, i zvuk je ve vysoké kvalitě, navíc může být i multikanálový.

NTSC (National Television System Committee) - Analogový systém televizního vysílání využívaný zejména v USA, Kanadě, Japonsku, Jižní Koreji a některých zemí Jižní Ameriky. Každý obraz vysílaný systémem NTSC se skládá ze 484 linek, které se zobrazují s frekvencí cca. 30 Hz (přesně 29.97).  
PAL (Phase Alternation Line) - Analogový systém televizního vysílání využívaný zejména v Evropě, kvalitnější než americký NTSC. Vysílání PAL zobrazuje s frekvencí 50 Hz snímky složené z 625 linek.

Pixel (Picture Element) – Jeden obrazový prvek na monitoru či televizoru.

RGB (Red-Green-Blue) – Tento model je používaný ve všech monitorech a projektorech, narozdíl od některých jiných (např. model CMYK) nepotřebuje vnější světlo. Každá barva je udána mohutností tří základních barev.

Rozlišení - Rozlišení udává množství informace, které je schopné zařízení zobrazit nebo rozpoznat. U monitorů a televizorů se udává v pixelech, například 1 920 x 1 080 pixelů.

SDTV (Standard Definition Television) - Standardní televizní vysílání, například v systémech PAL, SECAM nebo NTSC. Oproti HDTV se liší poměrem obrazu (4 : 3 vs. 16 : 9) a především výrazně nižším rozlišením, tedy i kvalitou obrazu.