Nově vyvinutý postup sice využívá biometrické sledování, ale poměrně jednoduché: kamera odečítá pohyby očí hovořící osoby a software je pak vyhodnocuje; jde tedy o expertní systém pro analýzu videozáznamu. Na první pohled taková metoda nebude zrovna účinná (můžete mrkat, šilhat, slzet, uhýbat pohledem nebo klopit oči, protože se stydíte...), ale zdání prý klame. Systém prakticky v on-line režimu vykazoval 82% úspěšnost; jako kontrolní skupina byli použiti zkušení vyšetřovatelé, kteří za stejných podmínek odhalili lež pouze s přesností 65 %.
Základem nového systému je zjištění individuálního vzorce očních pohybů pro každého testovaného člověka. Nejprve s ním vyšetřující vede běžnou konverzaci, respektive pokládá nevinné otázky, které nevyvolávají nutnost lhát (a i kdyby někdo lhal jen tak „ze sportu“ či z lenosti, nemělo by se to projevit; lhaní lze i v tomto případě nejsnáze zachytit, když při něm vyslýchanému o něco jde, což pro obžalobu ovšem platí). Poté se přejde na samotný výslech a systém zjišťuje, zda se charakteristický vzorec pohybu očí nějak proměnil. Ti nejlepší lháři se ovšem dokázali i nadále chovat jako normálně – a jistěže je možný i falešně pozitivní test, kdy se namísto lhaní detektuje stres či strach.
Systém si nicméně dokázal celkem úspěšně poradit např. s různou barvou pokožky vyslýchaného, různými pozicemi hlavy, osvětlením i překážkami, jako jsou brýle nebo kontaktní čočky. To má také své výhody, protože lidé mohou být omezeni kupříkladu při vyhodnocování chování, mimiky a gestikulace jiného etnika.
Vyšetřovatelé se přirozeně nemusejí bát o práci, nicméně jejich role se podle autorů výzkumu zřejmě bude posouvat od vyhodnocování odpovědí k tomu, aby dokázali klást správné otázky ve správný čas.
Systém vyvinuli výzkumníci z University at Buffalo Center for Unified Biometrics and Sensors (CUBS): Ifeoma Nwogu, Nisha Bhaskaran, Venu Govindaraju a Mark G. Frank.
Tento výzkumný tým v minulosti navrhl už i jiné metody detektoru lži, když kamera sledovala celý obličej a analyzovala mimovolné „tiky“ (záškuby), což však nebylo tak přesné. Vědci experimentovali také s měřením teploty různých částí lidského těla; to už má ovšem jako kontaktní metoda údajně právně povahu testu na detektoru lži, k čemuž vyslýchaný musí dát souhlas. U kamery to naopak nutné není.
Zdroj: ScienceDaily
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU