Předtím, než zaměstnavatel přijme nové kolegy, potřebuje co možná nejpřesněji vědět, jací vlastně jsou. Je zájemce o práci spíše tvrdohlavý, nebo přístupný změnám? Pracuje efektivně? Snese kritiku? Je týmový hráč, nebo individualista? Pro zjištění těchto charakterových vlastností je klasický přijímací pohovor příliš krátký a povrchní, a často se zvrhne v pouhou exhibici uchazeče.
Precire se chce podívat hlouběji pod povrch a odhalit lidské vlastnosti přímo na základě analýzy hlasu. Poté, co systém pomocí strojového učení srovná data se záznamy od pěti tisíc pokusných osob, vyplivne závěr: dotyčný má vysokou potřebu samostatnosti, je extrémně zvědavý, klade méně důrazu na status a dominanci a rád vyhledává riziko.
Nadchází doba, kdy počítač při přijímacím pohovoru z našeho hlasu odhalí charakterové vlastnosti a podle toho nemilosrdně rozhodne, jestli se na danou pozici hodíme, nebo ne? Měli bychom se mít na pozoru, zaslechneme-li v hlasu prodejce po telefonu známou větu: „Pro zkvalitnění našich služeb je tento rozhovor nahráván,“ protože prodejci z hlasu lépe poznají naše slabiny a podle toho s námi budou snadněji manipulovat? Dokážou počítače z řečových dat odhalit i nemoci, jako jsou deprese či Parkinsonova choroba? Čeští odborníci na analýzu hlasu to zatím nevidí tak jednoznačně a opatrně mluví o problematice oboru a překážkách, které před autory takových nástrojů stojí.
Software od společnosti Precire bere při přijímacím pohovoru v úvahu tón hlasu, způsob tvoření hlásek či zda dotyčný mluví nahlas, nebo potichu. Umělá inteligence pak rozhodne, který z tisíců faktorů ukazuje na jaké povahové vlastnosti. Několik minut rozhovoru stačí k tomu, aby byly testované osoby rozděleny do tzv. big-five– tedy pěti hlavních dimenzí osobnosti. O nástroj s umělou inteligencí umožňující výběr zaměstnanců již projevily zájem některé velké firmy, například německý koncern RWE.
Počátky úspěšných pokusů o rozpoznání emocí z řeči sahají do doby před téměř dvaceti lety. Po útoku na Světové obchodní centrum 11. září 2001 se americké ministerstvo pro vnitřní bezpečnost obrátilo na informatičku Julii Hirschbergovou, která se zabývala analýzou hlasu již od roku 1985. Pracovníci ministerstva po ní chtěli systém, který by z řeči rozpoznal, kdy dotyčný lže a kdy mluví pravdu. Všechny dosavadní systémy pro rozbor hlasu zatím jako detektory lži nefungovaly, nebyly úspěšnější než pouhá náhoda. Nedosahovaly lepších výsledků než samotní lidé, ani ti většinou lež z hlasu nedokážou spolehlivě odhalit.