Postavte si stroj snů

1. 10. 2000

Sdílet

Krok za krokem vám pomůžeme přestavět zastaralý počítač na špičkový stroj snů.Jelikož pod tímto pojmem si každý představujeme něco jiného, postavíme spolu tři sestavy určené ...
Krok za krokem vám pomůžeme přestavět zastaralý počítač na špičkový stroj snů.
Jelikož pod tímto pojmem si každý představujeme něco jiného, postavíme spolu
tři sestavy určené na míru pro milovníky multimédií, amatérské digitální
fotografy a nezapomeneme ani na vyznavače počítačových her.

Pamatujete si ještě dobu, kdy nadšení amatérští automechanici trávili víkendy v
garáži a vylepšovali a vylaďovali výkon svých miláčků? V těch blažených dnech
se z každé druhé garáže ozýval klinkot nářadí a zpod zvednutých kapot se linula
vůně benzínu. Věřte tomu, nebo ne, ale výsledkem této činnosti nebyla jen
naleštěná karosérie, nýbrž mnohdy i motor vyladěný tak, že se z průměrného vozu
stal trhač asfaltu, který za sebou zanechával jen řev a závist ostatních řidičů.

Dnešní doba je pro motoristy pouze slabým odleskem bývalé slávy a s automobilem
toho již v obyčejné garáži mnoho nesvedete, ale v říši osobních počítačů máte
ještě šanci. Současné standardní sestavy představují vlastně jen suchý
kompromis a většina z nich je stavěna s tím, že se v jejich oknech mají v
odpoledním tempu pohybovat textové procesory nebo internetové prohlížeče.
Naštěstí však existuje ohromná spousta vychytávek, součástek a doplňků
nabízejících nekonečné možnosti pro upgrade. Z obyčejné šedivé krabice, která
vám stojí v kanceláři (ale spíše doma), můžete pomocí důvtipu, finančních
injekcí, šroubováku a našich rad vychovat vlka v rouše beránčím. A aby to vše
bylo jednodušší, připravili jsme pro vás tři ukázkové scénáře.

Ať již chcete přeladit váš stroj k jakémukoliv účelu, nezapomeňte se podívat na
naše rady a postupy, které vám usnadní i obyčejný upgrade či výměnu
jednotlivých komponentů.

Bází každého ze tří ukázkových upgradů bude stejný stroj, jehož základem je
procesor Pentium III s frekvencí 600 MHz, 64 MB paměti RAM a 9,5GB pevný IDE
disk. Možná se vám zdá tato konfigurace skvělá a dostatečná, ale věřte tomu, že
jsme si při snaze o dosažení nejlepších výsledků často odřeli boky i s tímto
uspořádáním.

Pro každý modelový příklad vám předložíme přehled minimálních systémových
požadavků, nabídku alternativních komponentů s jejich cenou, časovou náročnost
upgradu dané součástky, úroveň obtížnosti a drobné rady. Tak vám ponecháme
možnost výběru a dostatek času na postupnou obnovu systému (ale nezapomeňte, že
vývoj jde tak překotně kupředu, že za pár měsíců budou již na trhu výkonnější a
zpravidla dražší součástky). Naše sestavy jsou svým provedením směřovány spíše
do domácností, ale to neznamená, že je nelze s úspěchem využít i na vašem
pracovním počítači.



Než začneme

Pokud se chcete řídit naším průvodcem, podívejte se následující tři kroky:

1. Seznamte se s vlastním počítačem. Pokud konfigurace vašeho počítače dostojí
námi stanoveným minimálním hardwarovým požadavkům, budete mít lehčí práci. V
opačném případě (zvláště pokud váš procesor viditelně pokulhává za námi
uvedeným minimem) bude možná lepší nejprve koupit nový počítač.

2. Rozmyslete si, co potřebujete (nebo chcete) upgradovat. Abychom vám v tomto
rozhodování pomohli, připravili jsme komentáře o tom, jak každá změna ovlivní
výkon vašeho počítače. Zvažte čas, náklady a obtížnost každé akce a
nepřeceňujte své schopnosti i když je pro zkušeného amatéra výměna součástek v
počítači hračkou, nováček může v některých případech zničit jedním chybným
krokem danou součástku či celý počítač. Pokud si nejste jisti, požádejte
zkušenějšího kolegu nebo prodejce, aby vám výměnu provedli sami.

3. Přečtěte si oddíl "Jak postupovat". Když už jste se rozhodli do toho jít a
nakoupili potřebné součástky, tak vás článek "Jak postupovat" provede
instalací. Dál už se můžete jen těšit na to, co z nového stroje vymáčknete.



Před začátkem

Než si vyhrnete rukávy a začnete s úpravami, na chvilku se zastavte a
zauvažujte o následujících bodech.
- Pokud nepoužíváte Windows 98 SE nebo Millenium, asi by bylo vhodné přejít na
jeden z těchto operačních systémů, jelikož nabízejí nejlepší podporu zvuku a
obrazu.

- Poohlédněte se po nejnovějších softwarových updatech
(windowsupdate.microsoft.com).

- Zkontrolujte hardwarové chyby systému. Jsou-li nějaké, najdete je v cestě:
Start Nastavení Ovládací panely Systém Správce zařízení. Pokud u některého z
uvedených zařízení uvidíte žlutý vykřičník, klikněte na něj, zvolte možnost
Vlastnosti a následujte pokyny pro řešení problému.

- Spusťe Scandisk a poté defragmentujte pevný disk. Klikněte na ikonu Tento
počítač a pravým tlačítkem klikněte na pevný disk. Zvolte možnost Vlastnosti a
dále klikněte na tabulku Nástroje a tlačítko Zkontrolovat. Poté, co systém
dokončí činnost, klikněte na tlačítko Defragmentovat.

- Zazálohujte si všechny programy a data, která chcete zachovat. Předtím, než
vše dokonale zrušíte, si zkontrolujte, zdali byla záloha provedena úspěšně.



Ůvahy o procesoru

Pokud váš současný počítač nesplňuje požadavky na procesor, tak jak je uvádíme
v tabulkách jednotlivých sestav, bude asi nejlepší začít nákupem modernější
sestavy. Řada komponentů a software, který budeme v uvedených sestavách
používat, pracují nejlépe s Pentiem III, Athlonem nebo Duronem či Celeronem.
Nic staršího nelze a nestojí za to upgradovat, snad jen pokud máte nejstarší
Pentia II by to ještě šlo. Jistě, lze uvažovat o nákupu "overdrivu", avšak
kompletní výměna systému je sice o něco dražší, ale o mnoho výhodnější.

Pokud si jste opravdu jistí v kramflecích (a to myslíme vážně), můžete se
pokusit o výměnu motherboardu. Moderní deska dnes stojí od čtyřech do šesti
tisíc korun. (Všude uvádíme koncové ceny pro zákazníky, včetně DPH. Zdrojem nám
jsou aktuální ceníky různých firem, platné koncem srpna.) Musíte však počítat i
s cenou za procesor: pět tisíc stojí Intel Celeron 500 MHz a deset tisíc stojí
Intel Pentium III 600 MHz, čtyři tisíce pak AMD Duron 600 MHz a deset tisíc
stojí klasická verze procesoru AMD Athlon 800 MHz. O procesorech typu IBM/Cyrix
v našem případě neuvažujte. Za celý upgrade desky s procesorem tedy dáte od
osmi do šestnácti tisíc.



Základní součástky

Máte-li úplně nový stroj osazený tolika megabajty RAM a gigabajty pevného
disku, že si nedokážete představit jejich plné využití, můžete následující dva
odstavce přeskočit. Jinak čtěte dál, protože paměť a pevný disk jsou mezi
prvními obětmi každého upgradu.

Nejprve si vezměte k ruce správné nářadí. Ideální je šroubovák s výměnnými
hlavicemi (budete potřebovat hlavně křížovou hlavu) a pro větší bezpečnost si
můžete pořídit i uzemňovací káblík či náramek, který zabrání výboji statické
elektřiny, by mohla poškodit vnitřnosti počítače. Počítače mladší než tři roky
byste také měli odpojit od kabelu napájení, jelikož na jejich základní desce
přebývá neustále nějaké napětí, které vám sice neublíží, ale opět může zničit
některou součástku. Pokud vlastníte stroj starší než tři roky, můžete jej
nechat připojený k napájení, jelikož tento kabel slouží jako uzemnění. Otevření
skříně počítače je u moderních počítačů snadné, ale každý výrobce je řeší
trochu jinak, takže se nejprve podívejte do manuálu ušetříte si čas a zlomené
nehty. Během práce nikam nepospíchejte a nejprve si přečtěte manuály k nově
instalovaným zařízením.



Zvýšení RAm

Přidání extra paměti je nejběžnějším a nejjednodušším krokem upgradu. Pokud
vlastníte počítač mladší než tři roky, bude pravděpodobně osazen paměťovými
čipy typu DIMM. Ve starších počítačích se nachází paměť typu SIMM. Proces
výměny je u obou typů stejný, i když mají oba typy jiný tvar a trochu jinak se
vkládají do volných pozic. V každém případě se ale přesvědčte v dokumentaci k
vašemu počítači (základní desce), jaké paměti používá předtím, než je
nakoupíte.

1. Vypněte počítač, vytáhněte jej ze zdi, otevřte kryt a najděte umístění
paměťových slotů. Musíte-li k tomu, abyste se dostali k paměťovým čipům,
vytáhnout nějaké kabely, je praktické si je nějakým způsobem označit, abyste je
pak mohli snadno vrátit na původní místo.

2. Paměťové moduly přidržují z obou konců na svém místě drobné západky, které
je nejprve potřeba odsunout od sebe, teprve pak je možno vytáhnout samotné
moduly. Pokud se špatně vyndavají, zkuste s moduly chvilku vrklat dopředu a
dozadu.

3. Opatrně vložte nové moduly a pečlivě zkontrolujte, zda správně dosedly do
patice. (Všimněte si, že paměti typu DIMM mají dva zářezy, díky nimž nelze
vložit modul do patice obráceně.) Západky na obou koncích paměťového modulu by
měly automaticky zapadnout na své místo tak se ujistíte, že modul je správně
zasazen.

4. Opět zapojte počítač do proudu a zapněte jej. Novou velikost operační paměti
byste měli vidět na obrazovce okamžitě po nastartování počítače. Pokud tomu tak
není, ještě jednou zkontrolujte, zda jsou moduly zasazeny správně. Šance, že
jste zakoupili špatný modul, je minimální, jelikož všechny moduly jsou výrobcem
pečlivě kontrolovány.



Instalace pevného disku

Pevné disky s kapacitou desítek gigabajtů jsou dnes běžně dostupné a například
disk s prostorem pro 20 GB pořídíte za cenu okolo 5 000 Kč. Přidání pevného
disku do počítače se může zdát složitější, ale máte-li jen minimální zkušenosti
s vnitřnostmi počítače, jistě to zvládnete za krátkou dobu. Následující
instrukce platí pro běžné situace v případě, kdy máte na primární IDE kabel
připojen jeden hlavní pevný disk. Pokud po otevření počítače zjistíte, že na
stejný kabel je připojena ještě mechanika CD--ROM nebo jiná disková jednotka,
budete muset postupovat trošku jinak, ale tento proces je většinou popsán v
dokumentaci k pevnému disku.

1. Vypněte a odpojte počítač, otevřte jej a najděte pevný disk.

2. Pokud na plochém kabelu připojeném k pevnému disku (říká se mu "kšanda")
najdete volný konektor, připojte k němu nový pevný disk. Pokud tam volný
konektor není, nevěšte hlavu, většina disků se dodává s novým kabelem a ani
samostatný kabel není drahý.

3. Natavte přepínače (jumpery) na starém disku do pozice Slave a ty na disku
novém do pozice Master. Většina disků má přehled nastavení umístěn na pevném
disku, i když budete možná muset vytáhnout disk starý, abyste se k těmto
informacím dostali. Nemůžete-li najít, musíte se obrátit o pomoc k manuálu
pevného disku, kde je najdete stoprocentně.

4. Zasuňte nový disk do pozice ve skříni a zajistěte jej šroubky. Poté do něj
zasuňte datový kabel (kšandu) a kabel napájení. Je vcelku jedno, na který
konektor kšandy je který disk připojen. Pokud nenaleznete volný kabel napájení,
budete si muset pořídit rozdvojku. Kšandu musíte připojit správně: je na ní
zobáček, který musí zapadnout do prohlubně u připojení na pevném disku.
Chcete-li si být naprosto jisti, podívejte se na tabulku nalepenou pod
konektorem na pevném disku, najděte na které straně je uveden pin jedna "1", a
k té straně musí být také natočen červený proužek na kšandě.

5. Zapojte počítač a nastartujte jej. Vstupte do Setupu (většinou tak, že
držíte tlačítko Del několik sekund po zapnutí počítače) pokud je vstup do
Setupu řešen jinak, podívejte se do manuálu k počítači nebo k základní desce. V
nastavení se přesvědčte, zda jsou všechny diskové položky ("drive") nastaveny
na Auto.

6. Pomocí softwaru dodávaného k pevnému disku disk zformátujte a překopírujte
na něj obsah disku starého.

7. Pokud jste se přesvědčili, že vše funguje jak má, a že jste překopírovali
(zazálohovali) všechna požadovaná data, můžete teprve zformátovat starý disk.



Instalace diskové mechaniky

Přidání jednotky výměnných disků, jako je například mechanika CD-RW, DVD-ROM
nebo DVD-RAM, je podobné jako v případě pevného disku, jen o něco jednodušší. V
případě, že instalujete mechaniku CD-RW, nechejte svoji stávající jednotku
CD-ROM v počítači hodí se vám to například při kopírování kompaktních disků.

1. Vypněte počítač, odpojte jej od zdroje a sejměte kryt.

2. Podívejte se, kde je umístěna stávající jednotka. Na jejím datovém kabelu by
měl být volný konektor pokud zde není, musíte použít jiný datový kabel, který
by opět měl být přiložen výrobcem. (Mechaniky DVD používají speciální kabel,
který se připojuje k dekodéru.)

3. Pokud instalujete jednotku CD-RW, nastavte její jumpery do polohy Slave. V
případě DVD se řiďte pokyny výrobce.

4. Odstraňte plastikový kryt volné 5,25palcové pozice. Opatrně vsuňte novou
mechaniku a zajistěte ji šroubky. (Některé počítače používají jiný způsob
upevnění mechanik, potřebné součástky bývají dodávány s počítačem.)

5. Připojte široký IDE kabel (stejně jako v případě pevného disku) a kabel od
zdroje.

6. Pokud instalujete mechaniku DVD-ROM, musíte také zapojit kartu s dekodérem
(viz oddíl Instalace přídavné karty) a několik dalších kabelů opět následujte
pokyny od výrobce.

7. Zapněte počítač, vstupte do Setupu a zkontrolujte, zda jsou diskové položky
nastaveny na Auto (nejsou-li, nastavte je tak).

8. Nainstalujte software, který je součástí dodávky a vyzkoušejte jej. Pokud
nastanou nějaké problémy, nejprve zkontrolujte všechna propojení.



Instalace přídavné karty

Při upgradu počítače se občas nevyhneme instalaci nové karty. Nejběžnější
současné karty jsou typu AGP (u grafických karet) a PCI (u těch ostatních,
například u karet zvukových). Stále ještě se někde můžete setkat s kartami typu
ISA, ale ty již sotva budete instalovat. Jakýkoliv proces vyžadující otevření
počítače lze označit jako určený pro středně pokročilé uživatele, ale instalace
nové karty není složitá, pokud si počínáte opatrně. Ke zjednodušení této
činnosti také přispěl současný standard plug and play, který odstranil
nepříjemnou a zdlouhavou proceduru nastavování jumperů a switchů. Ve většině
případů bude karta fungovat napoprvé, hned poté, co jí přidáte a nainstalujete
potřebný software.

1. Pokud měníte některou kartu za jinou, odinstalujte nejprve veškerý software
asociovaný s danou kartou. V položce Start-Nastavení-Ovládací panel zvolte
možnost Přidat/Ubrat programy. Podívejte se také do menu příslušného softwaru;
programy dodávané se zvukovými a grafickými kartami mívají vlastní utilitu na
odinstalování.

2. Vypněte počítač, odpojte jej od proudu a otevřete kryt. Zjistěte, kde je
umístěna karta, již hodláte odebrat v případě, že kartu nevyměňujete, najděte
příslušný volný slot.

3. Pokud nějakou kartu vyjímáte, nejprve uvolněte šroub, který ji přichycuje ke
skříni, a poté opatrně vytáhněte samotnou kartu.

4. Pokud instalujete kartu novou, nejprve uvolněte šroub držící kovový kryt
výstupu karty u patřičného slotu, a poté kryt odstraňte.

5. Opatrně vložte do slotu kartu, přesvědčte se, zda je řádně zasunutá a zda
drží na obou koncích, poté ji přišroubujte.

6. Připravte si software, jenž byl součástí dodávky. Zapojte počítač a zapněte
jej. Windows by měla detekovat novou kartu a spustit Průvodce přidáním
hardwaru. Zaškrtněte možnost Vyhledat odpovídající ovladač a zasuňte
disketu/disk s ovladači. Následuje instrukce pro instalaci.

7. Pokud po dokončení instalace počítač správně nenastartuje, či pokud se chová
jinak než by měl, zkontrolujte usazení karty.




PŘÍKLAD 1: MULTIMEDIÁLNÍ CENTRUM

Se zvýšením výkonu se do počítačů vloudil kvalitní zvuk a obraz. Dnešní
multimediální stanice často slouží jako centrum ovládající řadu okolních
zařízení, a zde se můžete podívat na návrh rozumné stanice, odpovídající
potřebám a požadavkům milovníků dobré hudby a videa.

Pro optimální zvuk potřebujete špičkovou zvukovou kartu. Naštěstí se během
posledních let takové karty objevily. Mezi značky pohybující se na špičce patří
především firma Creative Labs s kartami Sound Blaster. My jsme zvolili
prostřední model (cena 3 000 Kč) Sound Blaster Live 1024, který poskytuje
přirozený a živý zvuk a obsahuje utility pro speciální funkce, od přehrávání a
tvorby souborů formátu MP3 po simulaci hudebních nástrojů.

Dále budete potřebovat mechaniku CD-RW na vypalování a přepalování kompaktních
disků, prostřednictvím níž můžete tvořit vlastní hudební disky v digitální
kvalitě. Pro tuto příležitost jsme zvolili mechaniku Plextor PlexWriter 8/4/32,
která umožňuje za cenu 9 700 Kč osmirychlostní vypalování, čtyřrychlostní
opakovaný zápis a poměrně slušnou 32násobnou rychlost čtení. Mechaniky Plextor
jsou považovány za záruku kvality.

Mechanika DVD-ROM vás přenese do nového světa digitálních filmů a videa. I když
dokáže řada grafických karet pomoci při práci s DVD, nejlepšího výkonu
dosáhneme se speciálním hardwarovým dekodérem. Vhodnou volbou pro nás bude v
tomto případě kit Creative Labs PC-DVD Encore 12x s dekodérem Dxr3.

Nebyla by to pořádná multimediální stanice, kdybyste na ní nemohli sledovat
televizi. Samostatné televizní karty stojí okolo tří tisíc, nebo si můžete
(stejně jako my) zvolit výkonnou grafickou kartu s TV tunerem. My jsme zvolili
Maxtor Marvel G400-TV, jež přijde na něco málo než 14 000 Kč a nabízí jak
výstup pro externí TV monitor, tak vstup pro analogové video.

Kvalitní komponenty nejsou k ničemu, když si k multimediální stanici nepořídíte
luxusní reproduktory. Výborné modely jsou k dostání v rozmezí tří až pěti tisíc
korun, my jsme však šli ještě výše a zvolili jsme systém Kinyo D560.

Z hlediska softwaru budete potřebovat programy na dekódování souborů MP3,
editaci audia a vypalování kompaktních disků. Většinu tohoto softwaru dostanete
v ceně hardwaru, výkonnější software si ale budete muset dokoupit (na Internetu
lze sehnat zkušební a základní verze řady profesionálních programů zdarma).



PŘÍKLAD 2: DIGITÁLNÍ TEMNÁ KOMORA

Temné komory bývaly umístěné většinou v malých místnůstkách někde ve sklepě,
garáži nebo na půdě. V každém případě jste tam museli mít tekoucí vodu, řadu
chemikálií, zvětšovák a červenou žárovku a pokud jste chtěli pořídit pořádné
snímky, museli jste obětovat ještě spoustu času. S digitálními fotoaparáty,
fototiskárnami a osobními počítači se však situace změnila. Nejnovější
digitální kamery a tiskárny dokáží pořídit skvělé (i když stále ještě ne
naprosto dokonalé) obrázky, téměř nerozlišitelné od těch, které si můžete
přinést z místního fotolabu. A s digitálními obrázky lze manipulovat způsoby
naprosto nepředstavitelnými v porovnání s klasickou chemickou metodou
pořizování fotografií. Navíc je můžete posílat e-mailem a uveřejňovat okamžitě
na internetových stránkách.

Prvním zařízením, jež budete do digitální temné komory potřebovat, je digitální
fotoaparát. Jejich ceny za poslední rok dost strmě klesly a jejich kvalita se
zlepšila. Jednomegapixelový model (tj. model produkující obrázky skládající se
z jednoho milionu bodů) lze PhotoSmart P1000 pořídit za 10 000 Kč a lze s ním
vytvořit naprosto dostačující fotografie pro archivaci běžných záležitostí
jako, jsou svatba, dovolená či pohřeb. My jsme pro tento případ zvolili
1,3megapixelový fotoaparát Olympus D360-L, pracující s maximálním rozlišením 1
280 x 960 bodů.

Další důležitou pomůckou je samozřejmě tiskárna. Rozpoznat dnes podle výstupu
nejnovější obyčejnou inkoustovou tiskárnu od fototisku není tak snadné. Pro
naší sestavu jsme zvolili tiskárnu Kodak/Lexmark PM100, jež za cenu okolo 6 000
Kč tiskne v rozlišení 1 200 x 1 200 bodů, a navíc nabízí možnost přímého
vkládání a tisku z paměťových karet.

Snad každý má doma krabice naplněné staršími i novějšími fotografiemi. Z těchto
krabic je prostřednictvím skeneru lze snadno převést do digitální podoby a do
počítače. Moderní skener jako například Epson 1200U za 9 000 Kč pracuje s
vysokým rozlišením, a díky připojení přes USB port jej lze snadno spojit s
počítačem. Pokud si pořídíte dia-nástavec, můžete dokonce skenovat negativy či
diapozitivy (za takovýto nástavec utratíte další pár tisíc korun).

Není nic snazšího, než pomocí počítače odstranit červené oči ze starších
barevných fotografií vaší rodiny či před svatbou vymazat kompromitující přátele/
přítelkyně z fotografií z mládí. Dnešní software vám pomůže v tomto i v lecčems
dalším. Nejlepší volbou by v našem případě byl Adobe Photoshop, ale kvůli jeho
vysoké ceně (30 000 Kč) a poměrně složitému ovládání jsme raději zvolili
program Photoshop 5 LE od firmy Ulead, který dokáže téměř to samé a stojí pouze
5 000 Kč (někdy bývá v ceně skeneru.



PŘÍKLAD 3: Domácí herní systém

Ať již se budete snažit sestřelit MIG 29 nad Korejským poloostrovem, či
zachránit své království před vpádem nepřítele, nezapomeňte, že platí pravidlo:
vítězí rychlejší. Bez dostatečně rychlého počítače se ztratí výhoda rychlých
reakcí a strategického uvažování.

Naštěstí existuje řada způsobů, jak zrychlit výkon vašeho herního počítače, a
to i v případě, že nevlastníte úplně nejrychlejší procesor. Některé počítače
zakoupené během posledních dvou let nevyžadují tak zásadní zásah, jakým je
výměna desky či procesoru. Většina současných her pohodlně poběží na systémech
s Celeronem nebo Pentiem II, tedy alespoň pokud omladíte některé součástky.

Nejuzším hrdlem herního výkonu bývá dnes grafická karta. Nové hry (zvláště pak
ty využívající 3D grafiku) jsou určeny pro karty s podporou 2D a 3D grafiky a
množstvím osazených megabajtů 32MB karty nejsou dnes výjimkou, ale spíše
nutností. Disponuje-li váš počítač AGP slotem, pořiďte si AGP kartu. Pokud ne,
nevěšte hlavu některé karty se prodávají jak ve verzi pro AGP, tak pro PCI. V
našem případě jsme vsadili na kartu Hercules 3D Prophet II GTS v ceně 14 000
Kč, i když by se šetřivější hráči jistě spokojili i s levnějšími kartami s
podporou 2D a 3D v hodnotě 5-10 000 Kč.

Druhou nejdůležitější položkou upgradu je paměť. Přidává se snadno, tolik
nestojí a její nárůst je okamžitě znát. Rychlé animované scény představují
veliké datové dávky a ta data, která nezvládne grafická karta, si najdou místo
v operační paměti počítače. Než však vběhnete do obchodu a nakoupíte tuny
paměti, podívejte se do dokumentace k počítači, jaké typy paměťových modulů
podporuje vaše základní deska.

Budete také potřebovat velký pevný disk. Některé hry vám umožňují překopírovat
rozsáhlé datové bloky z instalačního CD-ROMu na pevný disk, aby k nim šlo
přistupovat rychleji.

Jste-li vyznavačem on-line her na Internetu, jistě víte, jak důležité je rychlé
připojení, které leckdy nahradí hardwarovou převahu soupeřů. Ve vašem případě
bude 56kilobitový modem minimem! Pro ty z vás, kdo hrají z domova a nemají na
pevnou linku, je určitou možností připojení prostřednictvím speciálního ISDN
modemu, který zrychlí přístup, ale neodstraní nepopulární počítání impulzů ze
strany našeho monopolního komunikačního gigantu. Kromě vyšší ceny ISDN modemu a
neustále tikajících impulzů budete také muset oplakat další paušál a aktivační
poplatek. Hráči, kteří se spokojí s propojením LAN, jsou na tom lépe a stačí
jim pořídit si síťovou kartu.

Stejně jako u multimediálního počítače je i u herního systému zapotřebí
kvalitní zvuk. Postačující reproduktory koupíte za 3 000 Kč, ale s prostorovou
grafikou by měl být spojen i prostorový zvuk. My jsme zvolili
čtyřreproduktorový systém Creative Labs/Cambridge SoundWorks FPS2000 za 6 000
Kč. Jakmile se pustíte do prostorového zvuku, potřebujete i kartu, která si s
ním poradí opět jsme skončili u Sound Blasteru Live! za necelých 3 000 Kč.

Hry samozřejmě nelze hrát jen na klávesnici, takže až si budete vybírat
joystick, gamepad či volant, nenechte se nachytat ani na nízkou cenu, ani na
přehnanou sebechválu výrobců. My jsme šli střední cestou a vybrali jsme si
joystick a gamepad Microsoft SideWinder Force Feedback Pro a SideWinder Game
Pad Pro.