České republiky nový styl práce tzv. teleworking nebo, jak říkají v USA,
telecommuting. Nový způsob vzdálené práce se u nás přes své zjevné výhody ujímá
jen pomalu, takže bude zajímavé podívat se proč.
Nápad vykonávat v domácím prostředí kvalifikovanou práci mimo vlastní
pracoviště pomocí osobního počítače a připojení na internet dostal na začátku
80. let 20. století Američan Jack Nilles. Do širšího povědomí se však jím
navržený termín telecommuting dostal až po roce 1987, když vyšla kniha
futurologa Francise Kinsmana nazvaná jednoduše "The Telecommuters". Termín
"telework" zdomácněl v Evropě přičiněním Evropské komise, která sponzorovala
významný výzkum v této oblasti především proto, že v něm viděla příležitost,
jak rozvíjet ekonomické aktivity a vytvářet tak pracovní příležitosti v
zemědělských oblastech nebo v místech s hospodářskými problémy.
Jack Nilles také v této souvislosti vymyslel zlomyslný termín "the edifice
complex", což bychom mohli přeložit jako "komplex velkých budov". Tímto
komplexem podle něho trpí firmy, které budují nákladná a honosná sídla v
domnění, že jim samotná budova dodá lesku a důvěryhodnosti. Dlužno dodat, že v
tom se zase moc nemýlil...
Podmínky práce teleworkera
Mezi základní podmínky práce na dálku prováděné prostřednictvím informačních a
komunikačních technologií v zásadě patří: vhodná pracovní náplň, ochota
zaměstnavatele zkusit nové pracovní postupy, resp. vhodná firemní kultura,
odpovídající technické prostředky na straně pracovníka včetně potřebného
softwarového vybavení, přizpůsobení informační infrastruktury firmy vzhledem k
nárokům vzdálených pracovníků, a samozřejmě přesná definice práv a povinností
obou zúčastněných stran, včetně odpovídajícího přizpůsobení firemních procesů
novým podmínkám.
Lidsky řečeno: vedle ochotného zaměstnavatele potřebujete mít doma počítač a
odpovídající internetové připojení. Pojem "odpovídající" definuje způsob práce
pokud se ke svému zaměstnavateli potřebujete připojovat jenom příležitostně,
vystačíte i s vytáčeným připojením. V případě, že musíte být z různých důvodů
on-line i několikrát denně, je třeba se zamyslet nad rychlejší a v konečném
důsledku i ekonomičtější variantou. V našich podmínkách to bývá nejčastěji ISDN
linka, v místech, kde je ta možnost, se nabízí bezdrátové připojení (3,5 i 26
GHz), výhledově se snad dočkáme i ADSL linek. Stálé připojení neboli pevná
linka se v ČR jako soukromé připojení vyplatí jen málokomu.
Kdo se může stát teleworkerem?
Odpověď je jednoduchá každý, jehož práci je možné vykonávat samostatně, pomocí
počítače, a jejíž výstupy lze dodávat zaměstnavateli prostřednictvím internetu.
Člověk může potom být buď řádným zaměstnancem firmy, pracovat na částečný
úvazek, nebo podnikat takříkajíc na volné noze. Zajímavé je, že přestože se
lidé realizující tento styl práce řadí mezi tzv. bílé límečky, mohou sem patřit
i obchodní cestující či servisní pracovníci.
Teleworkery můžeme rozdělit podle způsobu práce zhruba do tří základních
skupin: na pracovníky velkých firem, které jejich náplň práce nutí být většinu
času na cestách a svoji mateřskou firmu navštěvují jen příležitostně (např.
konzultanti, auditoři, finanční poradci, ale do budoucnosti i servisní
pracovníci a prodejci), dále tzv. počítačové profese, tedy lidi, u kterých je v
podstatě jedno kde pracují, protože vše potřebné mají v počítači, případně na
internetu (programátoři, grafici...), a nakonec lidé provozující svobodná
povolání (novináři, spisovatelé, reklamní textaři apod). Jde o hrubé členění,
někde mezi uvedenými skupinami se začíná rodit čtvrtá pracovníci připojující se
vzdáleně do podnikových aplikací. Dnes tuto skupinu zastupují převážně účetní,
ale s pokračujícím rozvojem a rozšířením podnikových informačních systémů,
které s tímto způsobem práce budou počítat, jde o skupinu s velkým potenciálem
růstu.
Být i nebýt v práci
Začněme první skupinou teleworkerů, kam patří převážně konzultanti a různě
zaměření poradci a auditoři. Princip práce konzultačních společností spočívá v
tom, že pomáhají svým klientům řešit různě orientované problémy. Jejich síla je
v zaměstnávání špičkových odborníků, ze kterých tvoří mobilní týmy vysílané k
zákazníkům. Tito lidé jsou stále na cestách, jejich pracovními nástroji jsou
vedle vlastního mozku jen tužka, papír, notebook a telefon. Udržovat velké
kanceláře s veškerým vybavením pro odpovídající počet pracovníků se rozhodně
nevyplatí, proto na to jdou firmy jinak. Stálá místa v kancelářích jsou určena
jen pro pracovníky, kteří je opravdu využijí, pro "přelétavce" jsou vyčleněny
prostory s kancelářskými stoly vybavenými základním příslušenstvím a především
připojením na počítačovou síť. Jde o běžnou praxi, kterou přivedla k
dokonalosti např. společnost PricewaterhouseCoopers, a to v rámci zprovoznění
své nové budovy v Praze. Putující konzultanti mají nejen vyčleněny moderní
prostory, ale mají k dispozici i elektronický systém, díky kterému si mohou
"svůj" stůl rezervovat dopředu, a pokud přijdou bez předchozího ohlášení,
systém jim ukáže volná místa. Takto má i zaměstnavatel přehled o tom, kdo je
momentálně kde, což má mimo jiné i tu výhodu, že příslušné konzultanty "najde"
i spojovatelka v podnikové ústředně. Mimo okamžiky strávené u zaměstnavatele a
dny, kdy pracují u jednotlivých klientů, má většina těchto lidí vlastní "home
office".
Tento systém má vedle šetření nákladů ještě další výhody. Zaměstnavatel
neztrácí pracovníky jen proto, že se tito přestěhují, nebo v případě žen
odejdou na mateřskou dovolenou.
Opravdu pracovat doma
Zcela jiný systém práce mají teleworkeři z obou dalších skupin. V tomto případě
jde o lidi, kteří většinu dní v týdnu ráno vstanou a cesta do práce se jim
smrskne na cestu k pracovnímu stolu. Pouze v určené dny přijíždějí za svým
zaměstnavatelem, aby odevzdali či obhájili svoji práci a zároveň zjistili, co
je nového. Je to velmi důležité, jelikož vzdálený pracovník by neměl ztrácet
kontakt se svojí firmou. Pokud mu mají být vlastní strategie a cíle
společnosti, je třeba s ním o nich hovořit. Zde se předpokládá, že aktivita
vychází především ze strany zaměstnavatele, který by měl určit termín a agendu
schůzky. Tato setkání by měla být buď pravidelná, nebo by měla být oznamována
dostatečně včas vzdálení pracovníci jen málokdy bývají nadosah městské hromadné
dopravy.
Tento styl práce je možná překvapivě náročnější než je práce "létajících"
konzultantů. Velkým nebezpečím je v tomto případě izolace od ostatních lidí (i
když je dobrovolná) a nutnost zachovávat jistý pracovní režim. Důležitým kladem
je to, co se ještě před nedávnem ironicky nazývalo klid na práci. Speciálně u
tvůrčích pracovníků bývá téměř nemožné soustředit se v prostředí neustále
zvonících telefonů, střídajících se návštěv a vůbec běžném ruchu živějších
kanceláří. Volná pracovní doba umožňuje naplánovat si práci tak, aby odpovídala
jejich potřebám.
Zvláštní kategorie teleworkerů se začala tvořit s boomem dot.com firem. Systém
práce internetových společností umožňoval zahájit podnikání doslova z domácí
pracovny. Teprve s úspěšným rozvojem si firma obvykle buduje stálou "fyzickou"
kancelář, která slouží především pro styk s obchodními partnery.
Pracovníci v terénu
Novými adepty na teleworkery jsou vedle prodejců také servisní pracovníci. I v
Evropě se najdou v různých zemích odlehlé a civilizací téměř nedotčené oblasti,
kde přece jenom žijí lidé. Pro příklad si vezměme třeba severní část
Skandinávie, skotskou Vysočinu či horské oblasti alpských zemí. Tyto podmínky
jsou přímo líhní pro nápady, jak využívat moderní informační a komunikační
technologie. Požadavky jsou zde v zásadě dva: jednak je třeba zajišťovat služby
pro obyvatelstvo pokud možno způsobem odpovídajícím jedenadvacátému století, a
jednak je třeba zdejším lidem nabídnout práci. To je velmi důležité, protože
nikdo nemá zájem, aby se takovéto oblasti vylidnily a těžko lze předpokládat,
že se všichni budou i nadále živit pastevectvím.
Teleworking dává příležitost na pro obě strany. Pokud jde o služby, např.
servisní pracovníci si mohou díky mobilnímu připojení na internet doma i na
cestách spravovat příslušnou agendu a být ve stálém styku se svým
zaměstnavatelem. Mohou přímo vstupovat do databáze požadavků na jejich služby a
bezprostředně na ně reagovat, objednávat nutné součástky a podle termínů jejich
dodání si účelně plánovat práci. Obchodník s notebookem okamžitě vyřizující
objednávky není žádnou novinkou, nicméně tento styl práce lze v intencích
teleworkingu dopracovat na podstatně vyšší úroveň každý pracovník může pro
mateřskou firmu představovat výkonnou samostatnou jednotku.
Na druhou stranu je možné v těchto podmínkách zaměstnávat nejen jednotlivce,
ale ve vybraných vesnicích zřizovat tzv. telecentra, kde může pracovat více
lidí pro jednoho nebo několik zaměstnavatelů. Do budoucna se dokonce uvažuje
(ve Velké Británii to už zkoušejí) o výstavbě vesnic, kde již rovnou bude mít
každý dům vnitřní počítačovou síť a napojení na internet. Takováto
"televillage" potom bude mít vlastní vysokorychlostní připojení do páteřní
sítě. Jde o projekty zaměřené na vzdělané lidi, kteří chtějí pracovat moderním
způsobem pro high-tech firmy, ale nehodlají se kvůli tomu stěhovat do velkých
měst.
Proč jsou potřeba pevné nervy
Pojďte se podívat do pomyslného deníku teleworkera, pokoušejícího se provozovat
moderní styl práce na české (či moravské) vesnici.
- Už brzy začnu pracovat. Jen co mi do mého romantického zákoutí na kraji lesa
zavedou telefon. Ujistili mě, že to nebude problém.
- Možná, že to stihnou už našli způsob, jak se ke vzdálené ústředně prokopat.
Povolení od obecního úřadu na překopání cesty vyprší za týden.
- Sláva, mám telefon a ISDN! Teď mě už nic nezastaví.
- Den začal skvěle. Počítač se nastartoval bez jakýchkoliv připomínek, dokonce
jsem měl i úžasné myšlenky. Bohužel jsem si nevšiml, že se blíží bouřka.
- Série blesků naštěstí přepálila dráty dříve, než se výboj dostal do mého
počítače a modemu. Pohrdavý pohled servisního pracovníka mě nutí několikrát
denně vybíhat z domu a kontrolovat počasí.
- Manželka pořád tvrdí, že taky můžu něco udělat, když jsem celý den doma. Jako
kdybych nebyl v práci!
- Nemůžu se zase připojit na internet. Systém mého providera mi tvrdí, že nezná
moje heslo, a já ho přitom neměnil!!!
- Proč lidé nechápou, že musím pracovat? Když jsem minule řešil aktuální
problém, vykázali mě z konzumu. Samozřejmě, že musím reagovat na zvonění svého
mobilu, co kdyby to bylo důležité?
- Ten zatracený počítač už zase spadnul. Co já vím, co se mu nelíbilo... Kdyby
mě alespoň při restartu neštval svým důtklivým upozorněním, abych ho příště
laskavě vypnul regulérním způsobem!
- Chystám se na poradu do práce. Všechno jsem poctivě odeslal, vybrané soubory
mám nahrané i na disketě. Bohužel ten klíčový tam nebyl.
- Opět vypnuli proud. Trvá to už 3 hodiny. Nebyla to ani bouřka, jenom fouká...
a já mám dneska uzávěrku!
- Syn napsal slohovou práci na téma: "Náš tatínek je pořád doma a hraje si s
počítačem." Je po půlnoci a já nejsem hotový. Proč nemůžu odejít kamkoliv jinam?
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU