V následujícím článku se zaměříme na poslední trendy v budování datových center a na parametry, vybavení a provozní faktory veřejných a hybridních datových center, které by měla zohlednit každá organizace uvažující o využití jejich služeb. Součástí článku je i srovnání některých datových center, které jsou k dispozici firemním zákazníkům v ČR.
Díky outsourcingu různých výpočetních komponent a s nimi spojených aplikací se po celém světě rychle mění povaha podnikového IT. Outsourcing služeb datových center má přitom různou podobu – od prostého sdružení výpočetních prostředků přes dedikovaný a spravovaný hosting až k veřejným nebo hybridním cloudovým službám, jako jsou IaaS (Infrastructure as a Service), CaaS (Compute as a Service) nebo StaaS (Storage as a Service).
Studie Výdaje amerických firem podle velikosti a odvětví, kterou v roce 2010 zpracoval institut In-Stat, předpokládá, že náklady na cloudové služby, které v roce 2010 činily tři miliardy dolarů, vzrostou do roku 2014 na 13 miliard. Ve velkých datových centrech s mnoha nájemci služeb se kvůli rychle rozvíjejícím nabídkám služeb a požadavkům zákazníků zavádějí kompletně nová řešení výpočetní infrastruktury. Zároveň výrazně rostou i požadavky na výkonnost a propustnost sítě. Mezi hlavní problémy, kterým tato prostředí v současnosti čelí, jsou rozsah nabídky, hustota výpočetních prostředků, správa, provisioning a nutnost uspokojit rostoucí počet nájemců.
Stejně jako u podnikového IT hraje i ve veřejných a hybridních datových centrech při sestavování a poskytování výpočetních služeb hlavní roli virtualizace. A ani ony se neobejdou bez infrastruktury umožňující rychlý růst hostingových a cloudových služeb.
Změny díky virtualizaci
Virtualizace je činitel, který se na inovacích hostingových a cloudových služeb podílí v největší míře. Pro poskytovatele služeb znamená snížení kapitálových i provozních nákladů, lepší využití výpočetních prostředků, rychlejší poskytování služeb a mobilitu aplikací jak v rámci datových center, tak za jejich hranicemi.
Tyto přínosy jsou však vykoupeny vyšší složitostí infrastruktury v mnoha podobách a aspektech. Za prvé virtualizace zvyšuje počet síťových vrstev a ruší obvyklé hranice sítě tím, že přidává přepínání přímo do serverů formou virtuálního přepínače. Za druhé na trhu roste počet hypervizorů, z nichž každý implementuje virtuální přepínače a nástroje pro správu jiným způsobem. Není neobvyklé, že v jednom datovém centru se používají dva nebo více z nejrozšířenějších hypervizorů jako Citrix XenServer, Microsoft Hyper-V, Red Hat EV nebo VMware vSphere.
Poskytovatelé služeb datových center tak musí řešit problémy vyplývající ze složitější správy a provisioningu nové architektury pro poskytování výpočetních služeb. Z bezpečnostních důvodů i kvůli zajištění odpovídající úrovně služeb je potřeba, aby síťová infrastruktura pracovala v souladu s prostředím virtualizovaných serverů. Stává se však, že mnoho virtualizačních funkcí a nástrojů pro automatizaci pracujících na úrovni sítě nestačí držet krok s rychlým nástupem virtualizovaných výpočetních architektur a s novou aplikační mobilitou, která se prosazuje v cloudových architekturách.
Pomůže škálování sítě?
Poskytovatelé řízeného hostingu a cloudových služeb mají svůj obchodní model založen na využívání jejich interní infrastruktury velkým počtem externích uživatelů. Tento model vytváří výrazný nárůst požadavků na rozsah a propustnost sítě. V minulosti se obvykle na jednom serveru provozovala jedna aplikace, zatímco dnes na něm běží standardně desítky a někdy i stovky virtuálních strojů. To má například za následek výrazné zvýšení nároků na velikost přepínacích tabulek pro druhou a třetí vrstvu sítě.
Virtualizace tak vytváří nové požadavky na rozsah provozu na druhé vrstvě sítě. Vede k tomu i rozšířená praxe budovat v cloudových architekturách na druhé vrstvě velké, ploché sítě. Tyto velké sítě druhé vrstvy mají za následek zvýšení rozsahu přepínacích tabulek z tisíců položek na desetitisíce, někdy i statisíce v jednom přepínači.