Prey - originální akční nářez

Indiáni, těm je hej, ty v rezervacích nezablouděj. A když zablouděj, tak mají spirituálního GPS strážce v podobě telepatického sokola a taky spoustu mimozemských udělátek a teleporty a tak. Ať žije indiánská mytologie!

Jedu takhle metrem a najednou slyším:

„Čuz type, slyšels vo tý nový gamesce? Prej to má bejt nářez, prej to má běžet na endžínu Důma a prej tu má bejt pěkněj brutus,“ nadšeně řičí do svého nového mobilu v ceně násobku průměrného platu pubescent v kalhotách, které by svou šířkou zahanbily i zákazníky v obchodě s nadměrnými velikostmi.

„Jo, to znam, vole – Prej,“ huhňavě se ozývá se sluchátka zřejmě další pubescent ve zřejmě podobných kalhotách (kterým při té „správné“ výšce pasu musím i přes veškeré estetické výhrady přiznat jednu nesmírnou výhodu – můžete se vymočit bez nutnosti rozepínat poklopec).

„Ale h**no prej, sem to čekoval na netu a je to nářez, fakt,“ kontruje majitel drahého telefonu, stříbrného řetězu, který by při své tloušťce udržel ročního býčka, a našikmo posazené kšiltovky s prkenně tvrdým kšiltem velikosti menšího slunečního kolektoru.
„No dyk ti to tu, řykam. Prej! Vono se tak menuje…“ byla poslední huhňavá slova, která jsem zaslechl, než mě přetlak lidské, neznámou mocí neúprosně zkomprimované masy vystřelil z onoho ranního vagonu metra, jež jsem se skejťákem (a několika stovkami dalších lidí) sdílel.

Noc oživlých herních mrtvol

Prej to není žádná novinka. Nebo raději - Prey, to není žádná novinka. Po sedmi letech se vyhrabává ze dna producentského šuplíku a zdá se, že již nic nezabrání tomu, aby napřesrok spatřil světlo počítačového světa. Výtvor, jenž se od 3D Realms posunul k Human Head Studios a který, jak autoři zdůrazňují, se bude lišit od ostatních konvenčních stříleček, se pokusí zaujmout nejen atraktivní grafikou, ale také inovativní hratelností a hlubokým příběhem. To jsme zvědavi, to samé jsme slyšeli i od Digital Extremes o taktéž slibně vypadajícím Pariahu.

Příběh Prey je temný, tak temný, jako temná strana Síly. „Tommy, jsem tvůj otec,“ prohlašuje prošedivělý medvěd kodiak a natahuje k našemu indiánskému hrdinovi pracku. Ale konec legrace - „příběh je založený na čerokézské mytologii“ hlásají oficiální materiály a vzápětí dodávají zdrcující informaci „objevují se v něm motivy sebeobětování, lásky a zodpovědnosti a hráč se ponoří tak hluboko do víru emocí, jako v žádné jiné podobné hře“. Zřejmě se strávíme herní čas poflakováním po rezervaci a fačováním polámané veverky místo masakrováním emzáků ve futuristické sci-fi střílečce, jak se nám hru snaží lživě vylíčit screenshoty.

Jak jste se jistě dovtípili, Tommy nevypadá jako klasický americký hrdina s blonďatým ježkem, hranatou čelistí a ohromnými bicepsy. Tommy je indián, Tommy se vrátil z armády a Tommy kašle na báchorky svrasklých dědků o duších a Velkém Manitúovi. Naproti tomu jako každý rudoch věří v ohnivou vodu. Kromě chlastu miluje ještě svoji holku, možná proto, že dělá barmanku. Jednou si ale zajde do oblíbeného bárku na oblíbené pivko a najednou stojí v záři zelenkavých reflektorů kosmické lodi a všechno kolem lítá, včetně forbesů, stolků a oblíbené barmanky... a včetně jeho samého.

Hrátky s Newtonem

Gravitace nuda je, zpívá si sotva postpubertální Honzík Čenský a prochází se podloubím hlavou dolů v legendární Adamcově pohádce Princové jsou nad raka. Chlapci z Human Head Studios se zřejmě nechali inspirovat, navařili pár hektolitrů houbového čaje, pustili si na videu všechny Kostky a Hyperkostky a až potom se vrhli na designování levelů. V gigantické poloorganické mimozemské kosmické (nebojte, další přívlastky už nebudou) lodi, která schramstla Tommyho i s půlkou indiánské rezervace, si hrátek s gravitací užijete dosyta. Nahoře je dole, dole je nahoře, a to vede k hromadě veselých situací – třeba přestřelka nohama vzhůru, kdy běháte po stropě a kropíte nepřítele na podlaze, nebo naopak, nepřítel kropí ze stropu vás. Při chození po stěnách doporučujeme neustále sledovat, kde je dole a kde nahoře, protože stačí jeden chybný krok, a svištíte volným pádem po hlavě na strop. Tedy podlahu.

Koho dost nezamotá capkání po stěnách a stropech po existujících (zřejmě magnetických) pěšinkách, pro toho tu autoři nainstalovali spínače, které mění gravitaci v celé místnosti (což vede k legračním přesunům veškerého nepřipevněného živého i neživého inventáře včetně nepřátel). A k tomu ještě přidali pár puzzlů, které se s gravitačními hrátkami pojí. Dalším originálním prvkem jsou z ničeho nic se objevující portály, z nichž se na vás může kdykoliv a odkudkoliv vyhrnout banda nepřátel. Některé z nich zůstávají „onlajn“ a lze jimi prolézt na druhou stranu. Někdy je to sice ta jediná možná cesta, ale zdá se, že z portálů by se také mohlo vyklubat pěkné bludiště. A když tváří v tvář nějakému z mnoha silových polí dojdou nápady, Tommy vyplivne své spirituální já, s nímž se můžete vydat na procházku skrz energetické bariéry a vypínat je.

Svěže mimozemská originalita

Astrální tělo je vůbec fajn věc, nejenže s ním prolezete skrz silová pole, ale dá se využít i ke spoustě dalších legrácek, jako třeba k odstřelu nepřátel spirituálním lukem. Fyzické tělo zůstává během té doby pochopitelně bezbranné. Nepřátele představují většinou ufouni (což je ale hrubě zkreslující název – jednak z nich většina nelétá a jednak rozhodně nejsou neidentifikovatelní, právě naopak, a do jejich slizkých tváří se podíváte hodně zblízka) všech druhů a velikostí, od malých a otravných až po gigantické a extrémně nebezpečné nepřátele-bossy, jaké znáte z Doomu 3. Kromě emzáků se tu vyskytují ještě nepřátelé spirituální, bloudící duše či démoni, jejichž specialitkou je posednutí malých dětí, z nichž se pak stává enfant vskutku terrible, a ti haranti se pak chovají hůř než rozmazlený fracek u zubaře. Ten sice také řve a mlátí kolem sebe, ale aspoň nenaráží své kamarády na trubky a netrhá jim hlavy. S duševnem a astrálním tělem se pojí i umírání, nebo spíše neumírání – když zemřete, objevíte se na onom světě v jakémsi megalitickém kruhu, kde svedete o svou duši souboj s útočícími démony. Pokud zvítězíte, doplní se vám zdraví a můžete se vrátit zpět do vlastního těla.

Arzenál vyhlíží stejně jako loď vašich únosců – exoticky a živě. Na každé zbrani se něco hýbe, něco pocvakává, navíc všechny kousky vypadají opravdu originálně. Základní flusátko brzy doplní živý kulomet (zní to sice divně, ale vypadá to opravdu dobře), jacísi vzteky vybuchující TNT krabi, jejichž nožičky fungují jako pojistky (urvi, hoď a ještě můžeš vysrknout masíčko), nebo jejich mechanizovaná verze, pracovně zvaná garnátomet. Vydařená je i „sprejer-gun“ alias „hnojař“, zbraň, se kterou rozstřikujete ampule s nějakým svinstvem. Je to hnusné, je to zelené a zabíjí to nepřátele, takže je to fajn. A navíc s tím můžete při dlouhé chvíli „potagovat“ vetřelčí loď.

Abychom to zbytečně neprotahovali – Prey vypadá nádherně. Běží na vylepšeném enginu Doomu 3, který konečně díky výraznému zesvětlení a výměně černočerné za trochu barevnější paletu naplno oceníte. Hra hezky vypadá, hezky se hýbe a fyzikální engine konečně dovoluje na rozdíl od Doomu (v němž se nedalo hnout prakticky s ničím) manipulovat alespoň s některými objekty. Teď nezbývá než doufat, že autoři vyplní své sliby i v oblasti hratelnosti.