Příběh bílého koně

18. 10. 2010

Sdílet

Angličtina pro ně má termín „muly“, v češtině je označujeme jako „bílé koně“ – osoby, které jsou zneužité k provedení ilegálních úkonů nebo transakcí. Sami proti své vůli se tak stávají podílníky na zločinech: jejich množství v kybernetickém světě přitom povážlivě roste.

Angličtina pro ně má termín „muly“, v češtině je označujeme jako „bílé koně“ – osoby, které jsou zneužité k provedení ilegálních úkonů nebo transakcí. Sami proti své vůli se tak stávají podílníky na zločinech: jejich množství v kybernetickém světě přitom povážlivě roste.

Na počátku byl inzerát, který si jistá dáma z města Von Ormy v Texasu dala na renomovanou webovou stránku nabízející zprostředkování práce. Její skutečné jméno neznáme, protože s novináři promluvila pouze pod podmínkou zachování anonymity. Víme jen to, že jí loni bylo 65 let a že jí budeme říkat paní Smithsová.

Na inzerát se jí ozvala společnost Scope Group. Představila se jako zavedená investiční skupina z New Yorku, která na trhu působí již více než dvacet let. Jak se později ukázalo, pravda to nebyla: žádná takováto firma v newyorském obchodním rejstříku není. A její doména (mimochodem, čínská) byla zaregistrována až 25. června 2009.

Společnost nabídla paní Smithsové práci finančního manažera, kterou je možné vykonávat z domu. Protože v minulém zaměstnání pracovala jako prostá účetní, brala to jako kariérní postup. Právě díky své ekonomické minulosti se navíc nové výzvy nebála. Slovo dalo slovo a paní Smithsová si s firmou plácla.

Následně vyplnila sáhodlouhé dotazníky – v nich musela uvést mnoho detailů včetně informací o svých bankovních účtech, příjmech a dalších skutečnostech. Během celého procesu „přijímání“ jí byl také opakovaně položený dotaz, zda banka, u které má účet, umožňuje výběr do 10 tisíc dolarů v hotovosti denně.

Poté několik dní čekala – až ji kontaktoval její osobní manažer, který se představil jako Thomas Chavers. Dostala podrobné instrukce, cože má dělat. Například se každý den mezi devátou a jedenáctou hodinou dopoledne měla připojit ke svému osobnímu účtu na webu společnosti a zkontrolovat, zda zde nemá nějakou „práci“.

Zároveň byla varována, aby se nepokoušela o nějaké nekorektnosti, protože společnost úzce spolupracuje na potírání různých podvodů s FBI a dalšími organizacemi.

 

Slušné provize

Po několika dalších dnech přišel první úkol: dostala informaci o převodu částky 9 815 dolarů na svůj účet – z toho si měla osm procent ponechat jako provizi a zbytek předat dle přiložených instrukcí dále. Instrukce přitom byly lehce zvláštní, protože vyžadovaly provedení výběru peněz z banky na dvou až třech místech (tedy nikoliv najednou).

Ty měla paní Smithsová následně pomocí služeb společnostní Western Union a Money Gram převést na udané adresy. Nejvíce – 2 880 dolarů – měl dostat jistý Konstantin Grozav z Kišiněvu v Moldávii. Další dva adresáti byli na Ukrajině: panu Igoru Iljinovi z Oděsy směřovalo 2 790 dolarů a Věra Ksenofontová z Doněcku se těšila z 2 700 dolarů.

Vysloveně bylo uvedeno, že jde o rychlost a že například v případě Western Union musí využít dražší služby „Money In Minutes“ (Peníze během několika minut), kdy má adresát příslušnou částku k dispozici v řádu minut, a nikoliv třeba „Money In Days“ (Peníze během několika dní).

Celá práce byla paní Smithové vysvětlována jako pomoc „zaměstnavateli“ s převodem peněz zahraničním partnerům. V instrukcích bylo dokonce vysloveně uvedeno, že bude-li tázána na příčinu transakce, má uvést „peníze pro rodinu“.

Zaměstnavatel jí vysvětlil, že s obchodními převody peněz mohou být někdy problémy a kvůli administrativním průtahům se mohou nepříjemně zdržet, což je u této transakce nežádoucí.

 

Určité pochybnosti

Paní Smithová později sama připustila, že měla podezření, že nemusí jít o zcela legální transakci. Ale podle svých vlastních slov peníze skutečně moc potřebovala (krom jiného byla už několik měsíců nezaměstnaná), tak raději nepřemýšlela více, než je nezbytně nutné.

Zajímavé ovšem je, že ji nezarazil požadavek na výběr peněz v menších částkách. Nezarazila ji ani nutnost poslání peněz natřikrát – tedy ze tří různých míst. Ani předpřipravené vysvětlení, že jde o peníze pro rodinu. Paní Smithsovou překvapila jiná skutečnost: „Bylo to příliš mnoho vydělaných peněz za jeden den, než aby to byla pravda.“

V tuto chvíli můžeme paní Smithsovou opustit: samozřejmě, že šlo o nelegální transakci a ona byla jedním ze sedmnácti „bílých koní“, kteří pomohli během několika hodin odeslat ze Spojených států devadesát procent ze 117 tisíc dolarů, které předtím hackeři bleskově převedli na jejich účty z organizace Sanford School District v Coloradu.

Pro úplnost doplňujeme, že Scope Group je legitimní finanční skupina operující v Texasu a že v návaznosti na tento (a několik dalších podvodů) měla asi třicet podnětů a nařčení z podvodu. De facto se tak stala také obětí zločinu, protože její zaměstnanci museli věnovat čas policejnímu vyšetřování, vysvětlování a dokazování neviny. O poškození dobrého jména ani nemluvě...

 

Praxe bílých koní

Typický „bílý kůň“ přitom provede jen tři až čtyři transakce, než je odhalen, jeho účet zablokován a on vyšetřován (k paní Smithsové přišla FBI ještě v den, kdy odeslala peníze na divoký východ). Ovšem pokud náhodou „pracují“ delší dobu a provedou více transakcí, zneužijí je útočníci ještě jiným způsobem. Požádají o provedení urgentní transakce, která ovšem není krytá – s tím, že peníze už jsou na cestě.

Za „zafinancování“ tohoto obchodního případu nabídnou oběti vyšší provizi: důvěřivec často poslechne (vždyť dosud peníze chodily pravidelně a během uplynulých týdnů si vydělal sumu v řádu tisíců dolarů, které tak může „investovat“). Že takto přijde o celou svoji „provizi“ a že o svém „zaměstnavateli“ už nikdy neuslyší, jistě není třeba zdůrazňovat.

První inzeráty hledající „finanční manažery“ se loni objevily i v češtině.

bitcoin_skoleni

 

***tento článek vyšel v tištěném SecurityWorldu 1/2010

Autor článku