televizního vysílání v Evropě, možnostmi příjmu zahraničních i českých
televizních stanic na televizoru a v počítači, podívali jsme se do historie
televizního vysílání u nás a skončili představením multiplexů pro pozemní
digitální televizní vysílání. Nyní seriál o pozemním digitálním televizním
vysílání dokončíme.
V České republice se o DVB-T hovoří v poslední době především v souvislosti s
aktivitami Ministerstva informatiky ČR, které připravilo inovovanou koncepci
přechodu na pozemní digitální vysílání a připravuje též zákon o elektronických
komunikacích, jenž měl být hotov do našeho vstupu do EU, ale jeho uvedení do
praxe se odsouvá patrně na září 2004. Dříve se objevovaly úvahy, směřující ke
vzniku pouze jediného multiplexu (šlo by pouze o převod stávajících čtyř
celoplošných okruhů do digitální formy, což by nepřineslo divákům žádnou
skutečně velkou výhodu), v inovované koncepci předkládané Ministerstvem
informatiky ČR a Ministerstvem kultury ČR ze zimy letošního roku, navazující na
první obecnější koncepci projednanou vládou v červenci 2001, se uváděly již dva
multiplexy, v každém po jednom programu ČT. Tato koncepce měla být projednána
ve vládě, ale než se tak stalo, rozhodlo se ministerstvo informatiky uskutečnit
pro zájemce z řad ostatních ministerstev specializovaný seminář o této
problematice, a teprve poté dále upravenou koncepci se zkráceným výhledem pouze
do roku 2006 předložit, a to na zasedání vlády konané dne 28. dubna 2004. V
budoucnu by mohlo dojít k rozšíření počtu multiplexů na tři, přičemž dva by
obsadily komerční stanice a jeden celý Česká televize (společně s rozhlasovými
stanicemi Českého rozhlasu).
Tato vládou schválená krátkodobá koncepce do roku 2006 by měla umožnit zahájení
pozemního digitálního vysílání v co nejkratší době, rozhodně do konce letošního
roku, ale zároveň se zde uvádí, že "se nepředpokládá žádná finanční podpora ze
strany státu". Důležitou informací je, že držitelé licencí pro analogové
celoplošné televizní vysílání (tj. vysilatelé stanic Nova a Prima) budou moci
též obdržet licenci pro vysílání v rámci DVB-T multiplexů, a to poté, co
vstoupí v platnost zákon o elektronických komunikacích.
Jaké nové televizní kanály přibudou?
Tahounem v oblasti pozemního digitálního televizního vysílání je již několik
let Česká televize, která by chtěla divákům přinést další dva televizní
programy veřejné služby a svou první koncepci přechodu na pozemní digitální
vysílání předložila již na přelomu let 1997 a 1998. ČT se obdobně jako v
evropských zemích snaží získat jeden multiplex pro své současné a nové kanály
veřejné služby a provozovat jej přímo ze zákona, nikoli na základě udělovaných
licencí (stejně jako je tomu nyní v případě analogového vysílání). Do tohoto
multiplexu by měly patřit kanály ČT1 a ČT2 ve stejném provedení jako dnes a
nově ČT3 jakožto kanál zpravodajský a ČT4 jako kanál vzdělávací a dokumentární.
Kromě toho bude ČT1 a ČT2 vysílat stávajícím způsobem, tedy analogově (pro
představu, náklady spojené se šířením analogového signálu vyčíslila ČT za rok
2002 částkou zhruba půl miliardy korun), a teprve po jejich vypnutí v
analogovém režimu přistoupí k jejich přeformátování (změně programové skladby).
To by se mohlo odehrát zhruba v letech 2012-2015, neboť televize veřejné služby
bude jistě tím posledním vysilatelem, který celou éru analogového vysílání
uzavře. Ze své podstaty obsluhuje i takové vrstvy společnosti, které z důvodů
hlavně finančních budou stále setrvávat u analogového vysílání a přitom nejsou
zajímavé pro provozovatele komerčních stanic jako příjemci vysílaných
reklamních sdělení, a proto je komerční stanice jistě rády oželí jako své
diváky a vypnou analogové vysílání co nejdříve, čímž ušetří náklady za jeho
šíření.
Okruh ČT3 by měl divákům přinášet podrobné politické, ekonomické, sportovní a
kulturní zpravodajství a publicistiku. Nepůjde však o formát televizní stanice
typu CNN nebo BBC World Service, které vysílají své zprávy 24 h denně pro
diváky v různých časových pásmech, a nemají tak vlastně definovaný svůj
prime-time. Pravidelné zprávy na ČT3 budou samozřejmostí, ale ve večerním
nejsledovanějším čase by nabídka měla navíc zahrnovat výhradně premiéry
vlastních zpravodajských, diskusních a publicistických pořadů nedostupných na
jiném okruhu ČT. Nezanedbatelnou část vysílání by měly tvořit sportovní pořady,
které díky vyšší časové dotaci než doposud budou moci přinášet informace i o ne
příliš rozšířených sportech. Hudbou budoucnosti by pak mohly být i regionální
zpravodajské pořady vysílané v jednotlivých regionech republiky, obdobně, jako
je tomu dnes v tzv. trhacích časech na ČT1, kdy se v době vysílání podvečerních
půlhodinových regionálních zpráv celostátní vysílání rozdělí zatím na tři
zprávy pro Čechy z Prahy (Večerník z Čech), zprávy pro Moravu z Brna
(Jihomoravský večerník) a zprávy pro Slezsko z Ostravy (Report) koneckonců i
proto se říká, že Česká televize vysílá na obou svých okruzích dohromady 49
hodin denně.
Okruh ČT4 by měl přinášet typy pořadů známé z placených televizních stanic typu
Discovery Channel nebo Spectrum, ale s důrazem na českou a evropskou produkci a
vynikající dramaturgii, přičemž opět ve večerním čase bude prostor pro
premiérová díla. Domácí produkce pro ČT4 by se mohla zaměřit zvláště na starší
i novodobé české dějiny, životní osudy a díla významných osobností českého
vědeckého a kulturního života či na sondy do existence české společnosti v
integrující se Evropě. Premiérová tvorba pro ČT4 by měla představovat 4 hodiny
týdně po dobu 42 týdnů (s letní přestávkou), další 4 hodiny původní tvorby by
mohly pocházet z archivu. Ze zahraničí by měly být nakupovány takové tituly,
které není ekonomicky či jinak vhodné vyrobit v rámci ČT, např. portréty
představitelů světové kultury, pořady s tematikou novodobých i starších
světových dějin, problematikou globalizace apod., přičemž zahraniční nákupy by
měly tvořit 16 hodin premiér týdně.
Podívejme se ve stručnosti na komerční stanice. Hudební stanice Óčko je již
dnes dostupná výhradně digitální cestou, což významně omezuje její divácký
zásah (k dispozici je ze satelitu a v rámci experimentálního pozemního
digitálního vysílání). Pokud se jí podaří se do nově formovaných multiplexů
prosadit, budou ji moci sledovat i všichni diváci, kteří o ní nemají doposud
ani tušení, neboť nemají potřebné vybavení. TV Nova plánuje sportovní a filmový
kanál, Prima TV hodlá vytvořit okruh metropolitních televizí bližší podrobnosti
o těchto úvahách ale zatím nejsou známy.
Co DVB-T dalšího nabídne?
Zatím bylo uvedeno, že jeden digitální multiplex bude obsahovat čtyři televizní
kanály, ale nehovořilo se o dalších dodatkových službách. Součástí multiplexu
bude též jeden datový kanál, v němž se bude šířit tzv. hyperteletext, neboli
mnohem propracovanější teletext, než jak ho známe dnes, včetně obrázků a více
informací v lepším "internetovějším" grafickém provedení. Samozřejmostí bude
EPG, elektronický programový průvodce vysíláním, který je známý ze satelitního
vysílání zahraničních stanic (v podstatě běžný televizní program v elektronické
podobě zobrazitelný na televizi). Během sledování pořadu si budete také moci
vyvolat třeba doplňkové informace o jednotlivých aktérech, například při
politické diskusi si bude možno zobrazit životopis diskutujícího nebo přehled
jeho hlavních názorů. Platformou pro interaktivní služby bude formát MHP
(Multimedia Home Platform), který podporuje různé druhy aplikací v oblasti
DVB-T, např. EPG, hyperteletext, televizní hry, přístup k internetu apod. a
umožňuje integrovat různá domácí multimediální zařízení. Divák se bude moci
zapojit do soutěží a hlasování pouhým stiskem tlačítka na dálkovém ovladači, či
stiskem jiného tlačítka si třeba objednat zboží nabízené v teleshoppingu. K
tomu bude ale potřeba zpětný komunikační kanál, po němž bude jeho volba
dopravena k vysilateli nejpravděpodobněji pevná telefonní linka Českého
Telecomu.
DVB-T umožní po plném pokrytí jednotlivých regionů příjem vysílání bez vnější
televizní antény umístěné na domě a také sledování televize v jedoucím
dopravním prostředku. Například v Berlíně již testují sledování řádného
digitálního vysílání i na atypickém multimediálním mobilu Nokia 7700. V
digitálních multiplexech budou též vysílány rozhlasové stanice.
DVB-T v zahraničí
Průkopníkem DVB-T je Velká Británie, která řádné vysílání spustila již v roce
1998, a připsala si tak další televizní prvenství právě v této zemi bylo totiž
v listopadu 1936 zahájeno i vůbec první televizní vysílání na světě. V roce
1999 se k vysílání DVB-T přidalo Švédsko a Španělsko, v roce 2002 následovalo
Finsko a Berlín (který dokonce v srpnu loňského roku vypnul pozemní analogové
vysílání zcela, k dispozici je "jen" 24 kanálů digitálních), loni Nizozemsko a
část Švýcarska. V letošním roce k implementaci přistupují Itálie, Portugalsko,
další části Německa a Švýcarska, v příštím roce pak Rakousko a Norsko;
Slovensko letos zahajuje první fázi pilotního provozu. Při pohledu na mapu
Evropy tak s DVB-T zatím nijak nepokročili pouze v Srbsku a Černé Hoře, Bosně a
Hercegovině, Makedonii, Albánii a Bulharsku.
Ve Velké Británii nyní přijímá DVB (buď terestricky, po kabelu nebo ze
satelitu) zhruba polovina domácností a odhady uvádějí, že pokud by byl přechod
na digitální přijímače ponechán na tržních silách, došlo by k jejich rozšíření
na 95 % domácností až v roce 2013. V Itálii 170 000 set-top boxů prodaných od
letošního ledna předčilo původní očekávání.
Do konce letošního roku by mělo mít na 40 milionů evropských domácností
zařízení pro příjem DVB, což představuje 24% nárůst oproti současnému stavu,
uvedla agentura Informa Media Group, která dále očekává obdobný růst i v
příštím roce a odhaduje, že počet příjemců DVB se mezi lety 2005 a 2010 více
než zdvojnásobí, což povede k číslu 112 milionů to ale bude stále méně než
polovina všech evropských domácností.
Přehled televizních formátů
Někteří uživatelé si pod označením digitální televize podvědomě představí
televizní formát HDTV, i když se v tomto případě jedná o normu vlastního
televizního vysílání než o způsob jeho šíření, kterým se v tomto článku
zabýváme. Podívejme se tedy na jednotlivé televizní formáty podrobněji. Jen pro
pořádek uveďme, že na světě je v provozu kolem 600 milionů televizních
přijímačů, přičemž na 70 procent z nich je barevných.
Nástup barevného televizního vysílání ve druhé polovině minulého století s
sebou poprvé přinesl rozhodnutí o udržení kompatibility nové barevné
technologie se stávajícími černobílými televizemi či prosazení nového
kvalitnějšího standardu, který by byl ale zobrazitelný výhradně na nových
televizorech. Spolu s tím by však bylo třeba řešit vysílání dvou signálů
zároveň jednoho černobílého pro černobílé televize a druhého barevného pro nové
barevné televize. Rozhodnutí bylo různé podle států, v USA zvítězila v roce
1957 kompatibilita a jeden vysílaný signál formátu NTSC (oba formáty přinášely
stejných 525 řádek), v Británii dali přednost formátu PAL a nekompatibilní
černobílé a barevné vysílání provozovali po 50 let (černobílý formát pocházel z
již zmíněného roku 1936 a disponoval pouhými 405 řádky).
Pro přehlednost uveďme, že NTSC (National Television Systems Comittee) je
americký formát barevného televizního vysílání s 525 řádky s rychlostí změny
snímků 30 snímků/s neboli 60 Hz, PAL (Phase Alternation Line) je formát
barevného televizního vysílání s 625 řádky a rychlostí zobrazování 25 snímků za
sekundu (tj. 50 Hz) a konečně SECAM (Sequential Couleur avec Memoire) je
francouzsko-sovětský formát barevného televizního vysílání se 625 řádky,
diametrálně odlišný od systémů PAL a NTSC. V Čechách byl od roku 1953 černobílý
televizní signál šířen dle tzv. Gerberovy normy (625 řádků), na které se
sjednotily evropské televizní ústavy v roce 1952, a to na základě předpisů
stanovených CCIR (Comité Consultatif International des Radiocommunications
Mezinárodního poradního sboru pro radiokomunikace). Vysílací kmitočty byly
voleny z I. televizního pásma. Nebylo by vhodné zapomenout na to, že mezi
analogově šířený televizní signál je vkládán digitální tok teletextu v Čechách
se vysílá od roku 1988.
HDTV označuje formát televizního vysílání s vysokým rozlišením obrazu, který
rovněž prodělal přechod z původní analogové verze do provedení digitálního.
Výhodnou tohoto formátu je "filmový" poměr stran vysílaných pořadů 16 : 9 a
podstatně vyšší kvalita zobrazování, nevýhodou pak z toho plynoucí šířka pásma,
kterou je třeba přenosem takového objemu informací obsadit, a nekompatibilita s
běžnými televizory. Hlavním impulsem pro jeho vznik byla touha nabídnout
divákům obraz, který je více vtáhne do děje, obdobně, jako tomu je u
širokoúhlých filmů, nikoli jen zvýšit ostrost a kvalitu obrazu vyšším počtem
obrazových bodů na stejnou plochu. V současné době však jedinou zemí na světě,
v níž se HDTV běžně vysílá, je Japonsko (v USA funguje regionální HDTV
vysílání). Jedná se o analogové provedení s digitální komprimací vysílané ze
satelitu, jež samozřejmě není kompatibilní s japonským pozemním NTSC, a svůj
vznik datuje již do roku 1968. V našem regionu lze naladit v experimentálním
provozu HDTV kanál Euro1080 vysílaný ze satelitu Astra. Vývoj konkrétních
provedení HDTV stále pokračuje v různých částech světa různě, takže není možné
hovořit o HDTV jakožto celosvětovém standardu: analogová HDTV v USA nabízí 1
050 řádek, v Evropě místní provedení analogové HDTV pracuje s obrazem s 1 250
řádky (v obou případech je to dvojnásobný počet řádků, než nabízejí současné
televizní standardy, takže kvalitativní rozdíl je markantní), v Japonsku s 1
125 řádky. Obnovovací frekvence činí 50 Hz, jen v Evropě byla zdvojnásobena,
čímž se dosahuje stabilnějšího obrazu (zvl. po krajích). Plně digitální
vysílání HDTV je opět postaveno na formátu MPEG-2, se všemi výhodami
počítačového zpracování a bezeztrátového ukládání a přehrávání.
Pro úplný přehled kvality obrazu je nutno uvést, že rozlišení VHS činí 250
řádků, v případě S-VHS 350 řádků a DVD jich nabízí 576.
Signál DVB-T šířený v ČR bude samozřejmě formátu PAL, nikoli HDTV nikde na
světě není HDTV šířeno celoplošně v řádném provozu pozemní cestou. Největší
překážkou takové realizace je právě vysoká datová náročnost na šířku pásma pro
šíření signálu, čímž by bylo zabráněno dalším stanicím vysílat své programy,
neboť by na ně v éteru nezbylo místo.
Placení televizního poplatku
Je již známou skutečností, že Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR schválila zákon
o televizních a rozhlasových poplatcích, kterým se zvyšuje televizní poplatek
po sedmi letech na 100 Kč měsíčně, přičemž je tuto částku povinna platit každá
domácnost. Tento zákon však musí schválit ještě senát a podepsat prezident, a
tak není jeho platnost v tuto chvíli jasná. Podívejme se tedy raději rámcově na
obě "reality" současný stav a stav nový, předpokládaný.
Za současné situace jsou klíčové dvě skutečnosti vlastnictví vhodného zařízení
umožňujícího příjem vysílání České televize a právní subjektivita majitele.
Zařízením se rozumí samozřejmě standardní televizor, dále pak televizní karta
pro příjem analogového pozemního vysílání v PC i PC karta pro příjem
satelitního digitálního vysílání včetně dekodéru CryptoWorks a karty CzechLink.
Nerozumí se jím naopak mobilní telefon schopný přijímat krátké filmové sekvence
(např. dostupný každodenní sestřih informací z Událostí v projektu Videozóna
nabízený jednotlivými mobilními operátory), běžný počítač připojený k internetu
(ČT vysílá zpravodajské pořady i na internetu, http://www.czech-tv.cz/news) či
satelitní PC karta bez slotu CI nebo s neosazeným slotem CI. Právní
subjektivita majitele pak definuje, za kolik vlastněných zařízení je nutno
platit měsíční televizní poplatek fyzické osoby nepodnikající (tedy "běžní
občané", de facto rodiny alias domácnosti) platí jen za jeden přístroj, ať již
jich mají libovolný počet, navíc na jakýchkoli lokalitách (doma, na chatě, v
autě.). Živnostníci a firmy platí za každý přístroj. Domácnost je takové
společenství, v němž jednotliví členové sdílejí náklady na živobytí společně,
což je pojem, se kterým pracuje i nový zákon. Ten již nezohledňuje vlastnictví
přístroje, ale předpokládá, že televize je dnes již prakticky standardní
součástí každé domácnosti, jako například připojení k elektrické energii, a
proto zavádí povinnost platby pro každou domácnost. Podnikající občané či firmy
budou i nadále platit televizní a rozhlasové poplatky podle stejného schématu.
Poměrně neznámou a přitom velmi praktickou skutečností je, že k placení
poplatků se lze jednoduše přihlásit přímo na stránkách České televize
(http://www.czech-tv.cz/ct/tvpoplatek/direct_prihlaska.php) a je možné platit
přímo na účet ČT bezhotovostně a třeba i na celý rok najednou, takže se
nemusíte za tímto účelem vůbec obtěžovat na poštu.
Místo závěru aktuality
DVB-T je tematika v poslední době velmi horká, a tak během psaní těchto dvou
článků se stalo několik zajímavých skutečností. Vláda na svém jednání dne 28.
dubna 2004 schválila koncepci rozvoje DVB-T v ČR do roku 2006. Český Telecom
získal licenci na experimentální pozemní vysílání, a doplnil tak společnosti
Czech Digital Group a České radiokomunikace; Telecom by měl během zhruba šesti
týdnů začít experimentálně vysílat v Praze a Brně (pro Ostravu licence na
experimentální vysílání udělena nebyla). Do experimentálního multiplexu DVB-T
vysílaného Českými radiokomunikacemi byla přidána rozhlasová stanice Frekvence
1 (doplní tak již vysílané stanice ČRo1-Radiožurnál, ČRo2-Praha a ČRo3-Vltava).
Hudební stanice Óčko začala od května vysílat nekódovaně ze satelitu Astra a
zároveň opustila Eurobird a paket CzechLink. V souvislosti se vstupem ČR do EU
začala satelitní televize Europe by Satelite (EbS), informační a zpravodajská
stanice o Evropské unii, vysílat na HotBirdu 3 též česky. V souvislosti se
změnami v oblasti DPH od 1. 5. 2004 došlo k úpravám cen za měsíční služby UPC
ze satelitu (směrem dolů) či po kabelu (směrem nahoru), zvýšení ceny postihlo i
diváky jiných kabelových televizí.
A dalších novinek v oblasti DVB-T nás pravděpodobně čeká v nejbližší době stále
více. Možná nás dovedou ke skutečnému zahájení řádného pozemního digitálního
televizního vysílání v ČR do konce roku, a tak se je vyplatí sledovat a začít
se na příchod DVB-T již skutečně připravovat. Zdá se totiž, že po mnoha letech
slibů a úvah by to tentokrát mohlo opravdu již vyjít.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU