Přísně tajné protokoly

POP3, nebo IMAP?



Právě sedím u počítače a píšu e-mail. Až stisknu tlačítko
"Send", budu doufat, že ten e-mail dojde panu redaktorovi
Lipšanskému. Co se ale bude dít? Vysvětlení pro naprosté laiky
(dle přání red aktora ) následuje.
-konec perexu-

E-mailův život

Právě teď sedím u počítače, ve kterém používám program user
agent (UA). Totiž, ve skutečnosti píšu e-mail a mám na to
spuštěný buď Netscape Mail (ten mám nejraději - já taky, pozn.
redaktora ) nebo Microsoft Outlook Express, Exchange, Mail, Lotus
Notes, Eudora, Pine, Elm, Bat... a obecně se takovému programu
říká user agent. Až ten e-mail dopíšu, stisknu tlačítko Odeslat.
Až to tlačítko stisknu, předá se můj dopis přes modem (nebo přes
místní podnikovou síť Ethernet) do velikého počítače (opravdu je
veliký, viděl jsem ho, je vyšší než já), ve kterém najednou
pracuje více než 200 programů. Jeden z těch programů se jmenuje
Sendmail, ale mohl by tam třeba být jeho konkurent Smail,
Outlook Server nebo Exchange Server. Obecně se tomu programu
řekne message transfer agent (MTA). Můj user agent domluví (když
dobře půjde) mail transfer agentovi pomocí konverzace lidskému
oku čitelné a mozku srozumitelné, aby můj dopis přijal
k doručování po Internetu. Tato standardizovaná konverzace
používá pouze ta slova, která povoluje "Jednoduchý protokol pro
přepravu pošty". Anglicky se to řekne Simple Mail Transfer
Protocol a ve zkratce se to označuje SMTP - voilá, máme
vyluštěnu první zkratku.
Možná se vás už nějaký program doptával na váš SMTP server . To
byl právě počítač, o němž víte, že je v něm spuštěný MTA, který
bude ochoten přijmout vaši poštu. Opakuji - bude-li. Vzhledem
k rozmáhajícímu se spammingu (viz PC WORLD 8/98) se totiž
poskytovatelé internetového připojení snaží bránit se mu tak, že
technickými prostředky povolují posílání pošty přes jejich SMTP
server jenom z těch počítačů, jejichž uživatele budou moci za
takovou nekalost osobně ztrestat.
Můj MTA si ten dopis uloží na svůj pevný disk (tzv. "do
fronty"). Až na můj e-mail (většinou po pár sekundách) dojde
řada, pokusí se opět pomocí SMTP navázat spojení s MTA adresáta,
kterého vypátrá jednak z jeho e-mail adresy, jednak pomocí DNS -
ale to už líčit nebudu, neboť bych mohl začít nudit (pouze,
vyžádá-li si to na redakci čtenářská obec). Přeskočme
pikantnosti kolem doručování na servery s nižší prioritou (v
případě, že hlavní MTA pro adresáta je dočasně mimo provoz, měla
by se pošta ukládat poblíž adresátova stroje v nějakém rezervním
počítači), i opakované doručování (když nelze zásilku pro
poruchu na Internetu vůbec nikam rozumně doručit, tato zůstává
ve frontě odesílatelově a zpravidla další 4 dny se pokouší o
doručení v 15minutových intervalech, načež to vzdá a oznámí mi,
že mám smůlu... zatímco já si myslel, že adresát ji už 4 dny má
a jenom neví, jak na ni odpovědět).
Adresátův MTA tedy nakonec šťastně přijal zásilku a uložil si ji
na pevný disk, můj MTA ji mohl smazat z fronty (a ten váš možná
napřed poslal kopii vašemu šéfovi, aniž byste o tom věděli).
Jenomže... MTA, to je program na speciálním počítači. Panu red.
Lipšanskému není příliš užitečné, že kdesi na nějakém počítači,
o kterém možná ani neví, kde stojí, je na jakémsi pevném disku
tento článek. On by jej chtěl mít ve svých Lotus Notes. Člověk
by čekal, že to bude opět práce pro Supermana... chci říci pro
SMTP. Kupodivu není.
Poslední krok - přenos pošty, která hnízdí v nějakém ústředním
počítači, do vašeho PC (nebo Applu) a její případné smazání
z onoho počítače se koná pomocí protokolu POP3 - Post Office
Protokol 3 . (Hádejte, co mu předcházelo: POP2.) Na stejném
počítači, na kterém běží adresátův MTA, běží současně program
pro "výdej doručené pošty" - POP3. Adresátův UA se jej může
chodit ptát "Je tady pro mne nějaká pošta?", a POP3 mu buď
odpoví, že pro něj nic nemá, nebo že je k dispozici tolik a
tolik dopisů, a pak mu je na požádání předá, případně ze serveru
vymaže. Program v počítači, který umí na požádání předat user
agentovi poštu pro jeho pána (POP3 server), se nazývá POP3 démon.
Stejný smysl jako POP3 má i jeho konkurent IMAP - Internet
Message Access Protocol . Je ovšem "chytřejší", ale málokdo jej
používá. Netscape se ve svém Netscape Mailu pro něj snažil něco
udělat, když pro vybírání pošty z více serverů nutí uživatele,
aby se k nim připojoval pouze pomocí IMAP, ale vzhledem k tomu,
že jen málokterý správce instaluje IMAP server, vyhrává na tomto
poli Microsoft Outlook, který při výběru pošty umožňuje míchat
oba protokoly.

Webmail vs. POP3?

Webmail (například hotmail.com , usa.net , email.cz , post.cz ) není
nic jiného než user agent, ale naprogramovaný tak, že neběží
v počítači na vašem psacím stole, ale opět někde v nějakém
serveru. Všechny jeho běžné ovládací prvky (okénko na napsání
zpráv, tlačítko "Odeslat" či "Přečíst došlou poštu") se však
zobrazují jako webová stránka. A všechno, co napíšete, do něj
odchází opět přes Web. Nepoužíváte tedy žádný speciální program,
ale webového klienta (tj. Microsoft Internet Explorer, Netscape
Navigator, Opera, Cello, Mosaic, Lynx, Minuet, ...), pomocí
kterého s vámi user agent komunikuje. Webmail má své výhody i
nevýhody:

+ když se přesunete od jednoho počítače ke druhému, vaše pošta
"jde s vámi", protože je ve skutečnosti uložená na disku
počítače s webmail user agentem,
- ale abyste se k ní dostali, musíte se kvůli přečtení každé
zprávy připojit k Internetu (u běžného user agenta se zpráva
jednou přehraje do vašeho počítače, a když si ji pak chcete
přečíst, už se kvůli tomu nikam připojovat nemusíte),
+ poskytovatel webmailu vám zpravidla i přidělí nějakou pěknou
e-mailovou adresu, která vám zůstává, i když opustíte univerzitu
a jdete do zaměstnání, takže vaši přátelé s vámi neztratí
kontakt,
- pokud se ovšem dřív provozovatel webmailu nerozhodne, že to
s vašim účtem zabalí - a spolu s ním nezmizí i vaše přijatá
pošta a e-mailová adresa.
+ Poskytovatel webmailu vám může poskytovat i jisté druhy
ochrany, například skenování přijaté pošty proti virům
(Hotmail), ochranu před spammery (USA.NET), nebo vás naopak dát
spamu všanc (Bigfoot).

Pokud se vám nelíbilo, že vaše pošta může zmizet spolu
s provozovatelem vašeho konta (jako se to stalo mně), že si při
poruše těžko osobně došlápnete na správce, nebo že si musíte pro
každé přečtení kteréhokoliv vašeho dopisu chodit do Internetu (a
možná při tom platit za modemové připojení), pak je tedy POP3
nebo IMAP právě pro vás. Někteří poskytovatelé webmailu jsou si
vědomi zmíněných nevýhod, a proto poskytují hybridní možnost buď
nechat dopis uživatelem pomocí POP3 vyzvednout (prozatím jsem
neslyšel o webmailu s IMAPem), nebo jej dokonce z webmail
serveru ihned po příchodu pomocí SMTP přímo zaslat do vaší běžné
e-mail schránky (forwarding), takže váš webmailový účet slouží
pouze na několik okamžiků jako přestupní stanice. Webmail má
ovšem i světlé stránky, o tom však tento článek není, zájemce
odkazuji např. na článek "A mám to zadarmo!" (PC WORLD 1/99)

Nalistujte si...

Tento článek byl pro laiky. Chcete se ale naučit protokoly SMTP
a POP3 víc, než kolik je v naší ukázce? Budete pak moci vytvářet
různé podivné e-maily bez adresáta, nebo předvádět vašim
administrátorům, jací jste kabrňáci, když si vyberete poštu bez
user agenta! Pokud umíte anglicky a vyzbrojíte se patřičnou
dávkou trpělivosti, pak doporučuji k ohledání návrhy
internetových standardů s názvy RFC 821 - Simple Mail Transfer
Protocol, RFC 822 - tvar e-mailu, RFC 1081 - Post Office
Protocol 3 a RFC 1730 - Internet Message Access Control.
Vyhledat takový katalog RFC (zkratka znamená Request for
Comments ), na nějž budete mít nejrychlejší přístup, není nic
obtížného. Zkuste např. adresu
www.cis.ohio-state.edu/htbin/rfc/INDEX.rfc.html . Zjistíte, že
čísla, která uvádím, jsou poměrně staré verze návrhů, ale
prohledáváním a klikáním v katalogu RFC můžete relativně snadno
prokličkovat až k nejnovější verzi dokumentu, či k dokumentu o
rozšíření protokolu (například z SMTP se vyvinul ESMTP -
Extended SMTP ). Mimochodem, právě v takovém seznamu uvidíte pod
lupou, jak se Internet od konce šedesátých let formoval... ale
to už je zase pro jiný článek.

Osahejte si protokoly

Malá ukázka toho, že ani SMTP, ani POP3 nejsou tak
nepochopitelné... Zkuste si v dlouhé chvíli odeslat,
zkontrolovat, přečíst a vymazat poštu bez vašeho user agenta!
V následujícím textu bude tučně vysázeno všechno, co uvidíte,
podtrženě to, co máte napsat, a kurzívou všechno, co byste měli
upravit.
Ukázka 1: chcete si zkusit poslat dopis z Mexika? Provozovatel
jistého SMTP serveru totiž neučinil do půlky února 1999 žádná
antispamová opatření; doufám, že ani do této chvíle, takže
následující pokus bude stále ještě takto jednoduše fungovat: V
Microsoft Windows 95/98/NT klikněte na tlačítko Start , pak na
Spustit, napište slovo telnet a stiskněte tlačítko OK . Program,
který právě vidíte, je "návrat ke kořenům" Internetu, ale o něm
až jindy. Pak v hlavním menu klikněte na Terminál , zvolte
Předvolby..., zaškrtněte místní odezva a opět zadejte OK . Pak
zvolte opět z hlavního menu Připojit , Vzdálený systém... a
v nastalém dialogu zadejte jako hostitele
webserver1.interpower.com.mx, zásuvku 25 (to znamená, že budete
chtít se jmenovaným počítačem obcovat pomocí protokolu SMTP) a
klikněte na Připojit. Pak vykonáte následující dialog:

220 webserver1.interpower.com.mx ESMTP server (post.office v2.0
0813 ID# 0-28468U510) ready Mon, 22 Feb 1999 10:36:26 -0600
HELO interpower.com.mx
250 webserver1.interpower.com.mx
MAIL FROM: vaše e-mailová adresa
250 Sender < vaše e-mailová adresa > Ok
RCPT TO: e-mailová adresa adresáta
250 Recipient < e-mailová adresa adresáta > Ok
DATA
354 Ok Send data ending with <CRLF>.<CRLF>
From: Los.Muertos @mexico.com.mx
Subject: You're gonna die
vynechat řádek To je oddělení hlavičky e-mailu od jeho těla.
Sure! Everybody does... some day...
. (Tato tečka napsaná hned od kraje je velice důležitá -
znamená, že tady dopis končí.)
250 Message received: 19990222163626350.AAA141@interpower.com.mx
QUIT
221 webserver1.interpower.com.mx ESMTP server closing connection

Druhá ukázka je o něco užitečnější. Umožní vám pomocí POP3
zkontrolovat vaši poštu, případně si vymazat jednotlivé dopisy,
aniž byste museli skutečně celou poštu stáhnout ze serveru.
Začátek je stejný jako v předchozí ukázce - až do vyplnění hosta
a zásuvky. Jako hosta teď totiž uvedete svůj POP3 server
(například mail.geocities.com ), vaše přihlašovací jméno a heslo
(vše naleznete, teď už poučeni, ve svém user agentovi). Číslo
zásuvky bude pro změnu 110 . Konverzace pak může vypadat třeba
takto:

+OK Geocities Mail Server (version 1.0) at mail9 starting.
<6621.919702257@mail9>
user vaše přihlašovací jméno
+OK Password required for vaše přihlašovací jméno .
pass vaše heslo
+OK vaše přihlašovací jméno has 0 messages (0 octets).
quit
+OK Pop server at mail9 signig off.

Pokud byste ovšem zjistili, že nějakou poštu máte, mohli byste
si třeba přečíst prvních deset řádků třetího dopisu příkazem

top 3 10

nebo vymazat osmý dopis, aniž byste jej četli

dele 8