Zlí teroristé opět ohrožují celosvětový mír a demokracii.
Hry ozdobené jménem autora špionážních románů Toma Clancyho nás obvykle zavedou do prostředí speciálních jednotek. A výjimkou není ani nejnovější díl dnes již legendární série Rainbow Six. Hlavního hrdinu (nebo hrdinku) si na rozdíl od většiny podobných her můžete upravit k obrazu svému. Alespoň co se vzhledu a základního vybavení týče. Jediné, co si nevyberete, je jméno – smiřte se tedy s tím, že jste prostě Bishop. Ta nebo ten, ale v každém případě Bishop.
Možnost vytvoření vlastní postavy je určitě příjemnou změnou oproti pevně danému Loganovi z minulého dílu. Autorům promineme i to, že na první pohled lákavá možnost importovat pro ústřední postavu vlastní obličej zachycený webkamerou v praxi skoro nefunguje.
Akce především
Po vypiplání hlavního hrdiny vás už čeká jen a jen akce. Pro hru jednoho hráče je asi nejzajímavější klasická kariéra, tedy mise propojené příběhem. Vše se samozřejmě točí kolem nebezpečných teroristů, jak jinak. Příběh není kdovíjak propracovaný, ale neurazí. Většina dějových posunů a zvratů se odehraje formou hlášení a briefingů přímo v akci (nebo třeba na jejím začátku, když se na místo zásahu blížíte vrtulníkem). Navíc se můžete těšit na zajímavé in-game scény, třeba ve chvíli, kdy je vaším úkolem setkání s chlapíkem, který má informace o chemických zbraních. Teroristé se s ním ovšem „setkají“ dříve – a díky zapnuté vysílačce slyšíte, že se nejedná zrovna o přátelský pokec. Jejich schůzka se totiž rozhodně neobjede bez bolestivých výkřiků…
Nejdůležitější je ale samozřejmě akce. Stejně jako ve Vegas, i ve „dvojce“ je znát velký posun oproti počátkům série Rainbow Six. Posun od hodně taktické hry k mnohem akčnějšímu pojetí. Skalní taktici se budou marně pídit po taktických plánech zásahu několika jednotek současně a podrobných informacích všeho druhu; zde hraje hlavní roli jeden malý tým, i když se na misích občas setkáte i s dalšími kolegy. Na poměrně dlouhé akce rozdělené obvykle do několika scénářů se vydáváte se dvěma dalšími parťáky. Jejich výzbroj a výstroj ovlivnit nemůžete, ani je neovládáte přímo jako v prvních dílech celé série.
Na druhou stranu je Bishop velitelem, který svým hochům může vydávat různé příkazy. Kromě klasického držení pozice nebo následování lze třeba přepínat stupeň agresivity. Pokud se chcete někam nenápadně proplížit, pak je určitě lepší režim „infiltrate“, ve kterém vaši spolubojovníci nevyhledávají střety, ale pouze opětují palbu. Naopak „assault“ znamená, že drsní hoši sejmou, co uvidí.
Šikovní parťáci
To jsou ale jen základní povely. Vaši kolegové mohou také nepřítele polaskat granátem nebo zahalit ústupovou cestu kouřem, další povely pak přicházejí ve specifických situacích. Klasickým momentem zásahu je samozřejmě vniknutí do místnosti. Pokud jste opatrní, omrknete nejprve prostory za dveřmi pomocí miniaturního kablíku. Jsou-li v místnosti nepřátelé, můžete některého z nich označit pro vaše kolegy jako prioritní cíl (třeba šmejda, který se pohybuje nejblíže rukojmích a hrozí, že je při náznaku problémů odkrouhne). Pak otevřete dveře buď sami, nebo to necháte na svém parťákovi. Lze přitom použít různé taktiky – od prostého otevření a „čištění“ až po otevření a vhození různých granátů. A nechybí ani takové lahůdky, jako je slaňování ze střechy a různé formy vstupu do místnosti oknem. Bez zaklepání. A kolegy můžete také nechat zneškodnit bombu nebo třeba výbušnou past na dveřích.
Spoustu grázlů samozřejmě zlikvidujete sami. Kryjete se za rohy a různými překážkami, odstřelujete protivníky na dálku nebo vtrhnete do místnosti a vyčistíte ji několika dávkami. A nově také sprintujete. Vaši parťáci sice nejsou hloupí (i když občasné mezery v jejich umělé inteligenci stále najdete), ale přece jen je zábavnější se do akce zapojit vlastnoručně. A nejen zábavnější, ale také výhodnější. Poprvé v rámci série totiž hlavní postava získává zkušenosti. Za úspěchy a zabité nepřátele se vám přičítají obecné zkušenostní body. Čas od času poskočíte na vyšší hodnost, s čímž souvisí příjemná možnost oblékat lepší taktické obleky a doplňky. Vlastně si tak odemykáte lepší vybavení.
Kromě toho se také zlepšujete ve třech oblastech za specifické akce. Kategorie „Marksman“ souvisí hlavně se střelbou na dálku a zlepšuje se také třeba po zásazích do hlavy. Hodnota „Close quarters battle“ ukazuje vaší zkušenost s bojem v malých prostorách, takže ji zvyšujete zabitím na blízko, úspěšnou střelbou naslepo a podobnými činnostmi. A konečně „Assault“ vylepšíte třeba použitím výbušniny nebo zásahem skrz překážku. Každá nová úroveň těchto kategorií vám přinese extra porci zkušeností nebo odemkne nové zbraně.
Ráj pro milovníky zbraní
Vybavení pro Bishopa je přitom opravdu bohaté. Zvláště na vyšších úrovních s odemknutím zajímavých kousků. Taktický oblek můžete kombinovat z různých částí, přičemž každá má jinou hodnotu ochrany a pohyblivosti. Kromě toho se můžete vybavit spoustou dalších drobnůstek, jako jsou různé přilby, brýle, kukly… fanoušci speciálních jednotek si opravdu přijdou na své. Samostatnou kapitolou jsou samozřejmě zbraně. Nesete zbraně primární, sekundární a záložní. Zatímco do prvních dvou kategorií můžete vybrat z velkých kousků v podstatě cokoliv, pro záložní zbraň máte na výběr jen z pistolí. Portfolio smrtících nástrojů je opravdu široké – brokovnice, samopaly, automatické pušky, lehké kulomety, sniperky… Vše samozřejmě podle reálných vzorů, s různými atributy (přesnost, účinnost, počet nábojů v zásobníku). A nechybí ani oblíbené doplňky, jako jsou laserové zaměřovače, rozšířený zásobník či optika.
Kromě příběhové kampaně si můžete vyzkoušet i jednotlivé mapy s vlastním nastavením počtu nepřátel v režimu „Terrorist hunt“. Nebo zkuste multiplayer. Střihnout si můžete kooperaci i řežbu proti ostatním hráčům; a obojí funguje velmi dobře. Grafika poháněná Unreal enginem sice není tím nejlepším, co v současné době na našich monitorech můžeme vidět, ale špatně rozhodně nevypadá. V zápalu boje si stejně ani nevšimnete, že některé části postav (obvykle hlavně zbraní) se občas zanoří do zdi nebo nějakého objektu. Hra plyne slušně a díky několika stupňům obtížnosti si zahrají jak méně zkušení hráči, tak mnoha lety virtuálních bojů ošlehaní střelci. Pohodové a dobře vymyšlené je i ovládání, samozřejmě odlišné pro PC – myš a klávesnice – a konzoly, u kterých se vyřádíte s gamepadem.
Vegas 2 oproti předchozímu dílu nepřináší mnoho změn. Asi největší novinkou je získávání zkušeností a odemykání dalšího a dalšího vybavení, a samozřejmě drobné posuny v herní mechanice. Jinak jde „jen“ o nový (strohý) příběh a balík neokoukaných map. Přesto si nový díl Rainbow Six nenechte ujít. Sice už nejde o takové taktické hody jako dříve, ale stále se jedná o inteligentní střílečku, a těch na trhu mnoho není.