Představovat nejnovější řadu microprocesorů Intel Core i7 asi není třeba, během posledních měsíců jsme si již o těchto procesorech řekli téměř vše. Nicméně opakování je matka moudrosti a my si ještě před popisem aktuálně testovaného modelu i7 920 připomeneme základní charakteristiky celé řady.
Všechny tři dosud představené microprocesory Intel Core i7 (920, 940 a 965 XE) jsou postaveny na mikroarchitektuře Nehalem, což je architektura plně navazující na veleúspěšnou, dodnes aktuální Core. Nehalem tedy není zcela nová mikroarchitektura, je to pouze řádně vylepšená a doplněná předchozí. Mezi hlavní prvky, kterými se procesory Core i7 mohou pyšnit, patří optimalizace pro rychlejší zpracování aplikací s více vlákny a tříkanálový integrovaný řadič operačních pamětí DDR3. Klíčové je rovněž použití sběrnice QuickPath Interconnect nahrazující již nedostatečně výkonnou systémovou sběrnici Front Side Bus a v neposlední řadě taktéž zavedení třetí úrovně vyrovnávací paměti L3 cache. S příchodem nových mikroprocesorů bylo nutné z pochopitelných důvodů změnit čipovou sadu a rovněž rozšířit počet pinů na CPU, k novým mikroprocesorům je tedy potřeba sáhnout po zcela nové základní desce. Na výběr toho zatím není mnoho, neboť se jedná o absolutní high-end a jedinou dostupnou čipovou sadu je Intel X58 Express Chipset, což zatím vyústilo v uvedení necelých dvaceti a reálně u nás dostupných deseti modelů základních desek.
Pokud se podíváme na nejpomaleji taktovaný mikroprocesor Intel Core i7 920, jedná se o nativně čtyřjádrový procesor s pracovní frekvencí 2 660 MHz. Navíc je stejně jako ostatní modely Core i7 vybaven technologií aktualizovanou technologií HyperThreading, tedy technologií vytvářející další čtyři jádra virtuálně tak, aby se celý procesor hlásil systému jako osmijádrový. Jak jsme si již řekli při testu modelu i7 965 Extreme, vliv HyperThreading technologie na výkon je ve více vláknových aliancích příkladný a výkon jezde navýšen až o desítky procent. Při běžném použití je výkonnostní nárůst spíš v řádu procent, nicméně nezaznamenali jsme výkonností pokles, jaký bylo možné najít u prvních vybavených touto technologií - mikroprocesorů Intel Pentium 4.
Jak bylo zmíněno, pracovní frekvence Core i7 920 je 2 660 MHz s tím, že pokud si uživatel přeje, systém v určitých případech ještě navýší frekvenci o dva stupně směrem nahoru. V praxi to znamená, že pokud není procesor plně vytížen (ve smyslu zatížení všech jader), zvýší se dočasně pracovní frekvence aktuálně pracujícího jádra až o dva stupně (+ 266 MHz). Toto vylepšení je jako jedno z mála cílené pro podporu zvýšení rychlosti zpracování jednovláknových aplikací. 
Procesor však neumí pracovní frekvenci jen zvyšovat, Core i7 920 si zachoval samozřejmě i možnost snižování pracovní frekvence jader. A nejen to, zapracováno bylo na komplexním systému správy napájení a výsledkem je účinné snižování spotřeby procesoru. V praxi to pak vypadá tak, že pokles příkonu mikroprocesoru při přechodu z plného zatížení do stavu klidu dosahoval během testů až 100 W. Když už jsme u spotřeby, udávaná hodnota TDP odpovídá velmi vysokým 130 W, tato hodnota je však shodná u všech tří představených modelů procesorů Core i7 a u nejpomalejší verze 920 se k této hodnotě přiblížíte pouze tak, pokud procesor přetaktujete.
Mezi další parametry procesoru Core i7 920 patří frekvence sběrnice QPI 2 400 MHz (4 800 MHz efektivně) , velikost vyrovnávací paměti první úrovně 16 + 16 kB (datová + instrukce), L2 cache 256 kB a třetí úrovně L3 celých 8 196 kB. Integrovaný řadič paměti dokáže komunikovat třemi kanály s paměťmi o kapacitě až 32 GB, rozumí si však pouze s moduly typu DDR3 a dovolí jim pracovat výhradně na frekvencích 800/1 066 MHz. I když se to zdá jako zásadní nedostatek, věřte, že propustnost paměťového subsystému je o mnoho vyšší při použití tříkanálového přístupu i s pomalými DDR3 paměťmi než u dvoukanálového přístupu s rychlými paměťmi. 
Mezi posledními nezmíněnými parametry je výrobní technologie – ta je pokročilá 45 nm high-k, známá již od nových Core 2 Duo a Quad, zde tedy žádný pokrok. Celková plocha jádra je 263 mm2 při 731 milionech tranzistorů.
Teoretické vlastnosti tedy máme za sebou a můžeme přikročit k praktickým zkušenostem s procesorem Intel Core i7 920. Jeho instalace je podobná jako u patice LGA775, jen díky většímu rozměru procesoru je použit jiný, větší chladič a proto nelze použít až na výjimky chladiče pro LGA775. Teplota CPU se pohybovala s běžným boxovaným chladičem od velmi slušných 32°C v klidu až po už ne tolik lichotivých 67°C při maximálním zatížení. Spotřeba celého testovacího systému se pohybovala od 137 W v klidu až po 246 W při plné zátěži CPU.
Jak již bylo v úvodu napsáno, vliv HyperThreadingu je pouze kladný a přináší v průměru 5 až 10 procent výkonu navíc. Testovali jsme systém jak s, tak i bez zapnuté této funkce v BIOSu a naše měření jen potvrdily testy provedené s i7 965 XE.
Co se týká výkonu tohoto modelu, je zhruba o 15 procent nižší než u prvně testovaného Core i7 965 XE, na druhou stranu však jeho výkon při vytížení všech čtyř jader předčí v mnoha testech i Core 2 Extreme QX9650. Na druhou stranu, pokud necháte na procesoru běžet aplikaci využívající jedno vlákno, výkon je zhruba o pět až deset procent vyšší než u stejně taktovaného dvoujádrového mikroprocesoru Core 2 Duo. Co se týká srovnání s AMD Phenom X4 9950, výkon má vyšší jednoznačně Core i7 920. Zcela samostatnou kategorií je pak srovnání výkonu v počítačových hrách – zde se v mnoha případech uplatní pouze jedno jádro a tak výkon i7 920 je jen o něco málo vyšší než předchozí generace mikroprocesorů pracujících na stejné frekvenci.
Technické parametry:
K testu procesoru samozřejmě patří i část o přetaktování, ale protože se jí budeme věnovat naplno až nyní, rozhodli jsme se ji nechat a plně vysvětlit až při recenzi základní desky MSI Eclipse SLI, kterou pro vás již nyní chystáme. Proto jen zmíníme, že vlastnosti přetaktování u modelů s uzamčeným násobitelem budou ovlivňovat jiné věci než maximální hranice frekvence CPU. I7 920 se nám totiž podařilo přetaktovat až za hranici 4 000 MHz.
Pokud bychom však sledovali poměr výkon/cena, kromě aplikací naplno využívajících čtyři a více vláken se vždy najde lepší varianta než námi testovaný mikroprocesor i7 920, neboť jeho pořizovací cena je dosahuje aktuálně téměř 8 000 Kč, což v porovnání se stejně taktovaným Core 2 Quad Q9400 o 1 200 Kč více, v porovnání se čtyřjádrovým AMD Phenom X4 9950 dokonce o necelých 3 500 Kč víc.
Nákup mikroprocesoru Intel Core i7 920 bychom tedy doporučili pouze tam, kde uživatel plánuje využít naplno aplikace, které jsou psány pro čtyři (optimálně však minimálně pro osm) vláken. Tam se totiž projeví výkon a optimalizace provedené v mikroarchitektuře Nehalem a procesor ze sebe vydá výkon přesahující předchozí čtyřjádrovou Exteme verzi QX9650. V jakýchkoliv jiných aplikacích se projeví relativně nízká pracovní frekvence a tudíž nižší hrubý výpočetní výkon. Intel Core i7 920 však může posloužit také jako takzvaný startovací procesor v případě, že plánujete přejít v dohledné době na výkonnější model (až přijdou na trh nové modely a ty starší zlevní), v tom případě je Core i7 920 dobrým procesorem do začátku.
Cena: 7400 Kč s DPH
Hodnocení: 69%
Ještě než nabídneme výkonnostní tabulky, chtěli bychom čtenáře uklidnit a zároveň pozvat na test nejnovějšího mikroprocesoru AMD Phenom II X4, který plánujeme již tento týden. Procesor však ještě nemáme v ruce a proto jsme jeho výsledky nemohli zahrnout do srovnání s aktuálně testovaným Core i7 920. Tohoto srovnání se samozřejmě dočkáte, nicméně bude to až v článku popisujícím model AMD. Sami jsme zvědaví, jakého nový Phenom dosáhne výkonu, neboť nejvýkonnější model AMD Phenom II X4 940 je dle ceníků českých obchodů k mání za 7 200 Kč.
Výsledky testů:
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU