Rozhraní Ultra ATA/66 již běžným standardem

Základní vlastností systému je jeho zvýšená možnost přenosu dat dosahující
úrovně až 66,6 MB/s. Tento údaj samozřejmě neznamená, že připojený disk
dosahuje této rychlosti stále, ale spíše je to záležitost přenosové špičky,
která je řešena také s pomocí vyrovnávací paměti instalované uvnitř disku. Ta v
případě zaplnění komunikačního kanálu posílá data postupně, jak se kapacita
přenosu uvolňuje. Samotný přenos mezi diskem a řadičem probíhá přes obvyklé
40pinové konektory, ovšem s použitím 80žilového kabelu, jejž bylo nutné zvolit
z důvodu nespolehlivosti přenosu dat po kabelu 40žilovém při rychlostech
přesahujících 44,4 MB/s. Během takových rychlostí již docházelo ke ztrátám dat
při přenosu. Správná funkce je ovšem podmíněna podporou zmíněného standardu jak
na straně pevného disku, tak i u řadiče, ke kterému je zařízení připojeno. Dále
musí operační systém (Windows 9x, Windows 2000) podporovat DMA (Direct Memory
Access) přenos, neboli přímý přístup do paměti, bez použití a zatěžování
procesoru. I tak ovšem může dojít k určitým problémům při komunikaci (např. u
starších BIOSů základních desek). Pro podobný případ výrobci pevných disků
umisťují na své internetové stránky software, prostřednictvím něhož je možné
komunikaci pomocí Ultra ATA/66 jinak automaticky detekovanou napevno zakázat,
případně znovu povolit.
V současné době pevné disky dodávané na světový trh ještě nejsou schopny zcela
využít rychlosti, kterou tento standard nabízí. Časem k tomu ovšem dojde, a tak
je momentálně vyvíjena komunikace pro rozhraní EIDE s provizorním názvem Ultra
ATA/99, jehož technická specifikace je zatím záležitostí pouhých dohadů. Jakým
směrem se však vývoj bude skutečně dále vyvíjet, ukáže čas.