Jaké jsou technologie pro fixní přístup k internetu, jak jednotlivé technologie fungují a co od nich můžeme do budoucna čekat? Odpovědi na tyto otázky přinášejí následující řádky.Všechny níže zmíněné technologie (vyjma těch bezdrátových) určené pro fixní přístup k internetu se původně používaly pro zcela jiné účely - ať již to bylo poskytování telefonních služeb, šíření televizního vysílání či dodávka elektrické energie.
Prapůvodní signál přenášený přes tyto sítě má obvykle analogovou povahu a je transportován jen v určitém frekvenčním pásmu. Pro přenos dat provozovaný nad těmito službami se pak samozřejmě jedná o „jakési rušení“, takže je nutné pro data volit pásmo oproti původnímu dostatečně vzdálené. Zároveň je třeba dbát na to, aby původní signál nebyl tím novým negativně ovlivněn.
Reálná situace je však poněkud složitější, neboť určitý typ kabeláže je smysluplně použitelný jen pro určité frekvence. Útlum kabelů je závislý na frekvenci signálu, přičemž tato závislost často roste exponenciálně. To má za následek také to, že například u ADSL lze od určité vzdálenosti od ústředny (tedy aktivního síťového prvku) nabídnout jen nižší přenosové rychlosti a od jisté meze nelze ADSL zákazníkovi nabídnout dokonce už vůbec.
Vedou pakety
Pevné telefonní sítě byly zpočátku doménou pro připojení pomocí přepojování okruhů anebo vyhrazených okruhů. V takovém případě vám může operátor garantovat přenosovou rychlost, avšak třeba u přepojování okruhů (někdy také označovaném jako dial-up) požaduje platit za čas strávený obsazením jednotlivých síťových prvků (vedení plus dvou portů na nejméně jedné ústředně). V případě vyhrazených okruhů je ale platba postavena na měsíčním poplatku, a to de facto za pronájem příslušného telekomunikačního vedení.
Revoluci do pevných sítí přinesla rodina protokolů HDLC (High-level Data Link Control) a zejména pak X.25 a ATM (Asynchronous Transfer Mode), na které plynule navázala SDH (Synchronous Digital Hierarchy). Revoluce spočívala v tom, že se poprvé objevily paketové přenosy (ty se úspěšně uplatnily u ISDN už v roce 1984, a to na služebním D-kanálu). V současné době paketové technologie přenosům dat jednoznačně kralují.
Jaké jsou technologie pro fixní přístup k internetu, jak jednotlivé technologie fungují a co od nich můžeme do budoucna čekat? Odpovědi na tyto otázky přinášejí následující řádky.Všechny níže zmíněné technologie (vyjma těch bezdrátových) určené pro fixní přístup k internetu se původně používaly pro zcela jiné účely - ať již to bylo poskytování telefonních služeb, šíření televizního vysílání či dodávka elektrické energie.
Prapůvodní signál přenášený přes tyto sítě má obvykle analogovou povahu a je transportován jen v určitém frekvenčním pásmu. Pro přenos dat provozovaný nad těmito službami se pak samozřejmě jedná o „jakési rušení“, takže je nutné pro data volit pásmo oproti původnímu dostatečně vzdálené. Zároveň je třeba dbát na to, aby původní signál nebyl tím novým negativně ovlivněn.
Reálná situace je však poněkud složitější, neboť určitý typ kabeláže je smysluplně použitelný jen pro určité frekvence. Útlum kabelů je závislý na frekvenci signálu, přičemž tato závislost často roste exponenciálně. To má za následek také to, že například u ADSL lze od určité vzdálenosti od ústředny (tedy aktivního síťového prvku) nabídnout jen nižší přenosové rychlosti a od jisté meze nelze ADSL zákazníkovi nabídnout dokonce už vůbec.
Vedou pakety
Pevné telefonní sítě byly zpočátku doménou pro připojení pomocí přepojování okruhů anebo vyhrazených okruhů. V takovém případě vám může operátor garantovat přenosovou rychlost, avšak třeba u přepojování okruhů (někdy také označovaném jako dial-up) požaduje platit za čas strávený obsazením jednotlivých síťových prvků (vedení plus dvou portů na nejméně jedné ústředně). V případě vyhrazených okruhů je ale platba postavena na měsíčním poplatku, a to de facto za pronájem příslušného telekomunikačního vedení.
Revoluci do pevných sítí přinesla rodina protokolů HDLC (High-level Data Link Control) a zejména pak X.25 a ATM (Asynchronous Transfer Mode), na které plynule navázala SDH (Synchronous Digital Hierarchy). Revoluce spočívala v tom, že se poprvé objevily paketové přenosy (ty se úspěšně uplatnily u ISDN už v roce 1984, a to na služebním D-kanálu). V současné době paketové technologie přenosům dat jednoznačně kralují.
Jaké jsou technologie pro fixní přístup k internetu, jak jednotlivé technologie fungují a co od nich můžeme do budoucna čekat? Odpovědi na tyto otázky přinášejí následující řádky.Všechny níže zmíněné technologie (vyjma těch bezdrátových) určené pro fixní přístup k internetu se původně používaly pro zcela jiné účely - ať již to bylo poskytování telefonních služeb, šíření televizního vysílání či dodávka elektrické energie.
Prapůvodní signál přenášený přes tyto sítě má obvykle analogovou povahu a je transportován jen v určitém frekvenčním pásmu. Pro přenos dat provozovaný nad těmito službami se pak samozřejmě jedná o „jakési rušení“, takže je nutné pro data volit pásmo oproti původnímu dostatečně vzdálené. Zároveň je třeba dbát na to, aby původní signál nebyl tím novým negativně ovlivněn.
Reálná situace je však poněkud složitější, neboť určitý typ kabeláže je smysluplně použitelný jen pro určité frekvence. Útlum kabelů je závislý na frekvenci signálu, přičemž tato závislost často roste exponenciálně. To má za následek také to, že například u ADSL lze od určité vzdálenosti od ústředny (tedy aktivního síťového prvku) nabídnout jen nižší přenosové rychlosti a od jisté meze nelze ADSL zákazníkovi nabídnout dokonce už vůbec.
Vedou pakety
Pevné telefonní sítě byly zpočátku doménou pro připojení pomocí přepojování okruhů anebo vyhrazených okruhů. V takovém případě vám může operátor garantovat přenosovou rychlost, avšak třeba u přepojování okruhů (někdy také označovaném jako dial-up) požaduje platit za čas strávený obsazením jednotlivých síťových prvků (vedení plus dvou portů na nejméně jedné ústředně). V případě vyhrazených okruhů je ale platba postavena na měsíčním poplatku, a to de facto za pronájem příslušného telekomunikačního vedení.
Revoluci do pevných sítí přinesla rodina protokolů HDLC (High-level Data Link Control) a zejména pak X.25 a ATM (Asynchronous Transfer Mode), na které plynule navázala SDH (Synchronous Digital Hierarchy). Revoluce spočívala v tom, že se poprvé objevily paketové přenosy (ty se úspěšně uplatnily u ISDN už v roce 1984, a to na služebním D-kanálu). V současné době paketové technologie přenosům dat jednoznačně kralují.
Jaké jsou technologie pro fixní přístup k internetu, jak jednotlivé technologie fungují a co od nich můžeme do budoucna čekat? Odpovědi na tyto otázky přinášejí následující řádky.Všechny níže zmíněné technologie (vyjma těch bezdrátových) určené pro fixní přístup k internetu se původně používaly pro zcela jiné účely - ať již to bylo poskytování telefonních služeb, šíření televizního vysílání či dodávka elektrické energie.
Prapůvodní signál přenášený přes tyto sítě má obvykle analogovou povahu a je transportován jen v určitém frekvenčním pásmu. Pro přenos dat provozovaný nad těmito službami se pak samozřejmě jedná o „jakési rušení“, takže je nutné pro data volit pásmo oproti původnímu dostatečně vzdálené. Zároveň je třeba dbát na to, aby původní signál nebyl tím novým negativně ovlivněn.
Reálná situace je však poněkud složitější, neboť určitý typ kabeláže je smysluplně použitelný jen pro určité frekvence. Útlum kabelů je závislý na frekvenci signálu, přičemž tato závislost často roste exponenciálně. To má za následek také to, že například u ADSL lze od určité vzdálenosti od ústředny (tedy aktivního síťového prvku) nabídnout jen nižší přenosové rychlosti a od jisté meze nelze ADSL zákazníkovi nabídnout dokonce už vůbec.
Vedou pakety
Pevné telefonní sítě byly zpočátku doménou pro připojení pomocí přepojování okruhů anebo vyhrazených okruhů. V takovém případě vám může operátor garantovat přenosovou rychlost, avšak třeba u přepojování okruhů (někdy také označovaném jako dial-up) požaduje platit za čas strávený obsazením jednotlivých síťových prvků (vedení plus dvou portů na nejméně jedné ústředně). V případě vyhrazených okruhů je ale platba postavena na měsíčním poplatku, a to de facto za pronájem příslušného telekomunikačního vedení.
Revoluci do pevných sítí přinesla rodina protokolů HDLC (High-level Data Link Control) a zejména pak X.25 a ATM (Asynchronous Transfer Mode), na které plynule navázala SDH (Synchronous Digital Hierarchy). Revoluce spočívala v tom, že se poprvé objevily paketové přenosy (ty se úspěšně uplatnily u ISDN už v roce 1984, a to na služebním D-kanálu). V současné době paketové technologie přenosům dat jednoznačně kralují.