Záchranný systém od Microsoftu zdarma
(Windows XP)
Pokud pomineme co do funkčnosti značně omezenou Konzolu pro zotavení, pak Windows XP standardně neobsahují žádné nástroje, které by vám pomohly při úplném zkolabování systému tento obnovit. Málokdo však tuší, že Microsoft na svých internetových stránkách nabízí ke stažení speciální záchranné CD, které obsahuje přesně ty nástroje, jež jsou jako stvořené pro diagnostiku a opravu poškozeného systému.
Zmiňované záchranné CD od Microsoftu se nazývá Microsoft Diagnostics and Recovery Toolset (Dart). Jedná se o balíček, který je primárně určen pouze pro firemní zákazníky vlastnící hromadné licence a běžný uživatel se tedy k němu nemá šanci dostat. Naštěstí však existuje 30denní omezená testovací verze, kterou si naopak může stáhnout prakticky kdokoliv. Po její instalaci naleznete v počítači složku C:Program FilesMicrosoft Diagnostics and Recovery Toolset a v ní soubor ERD50.ISO, představující obraz disku CD, který vypálíte na CD. Vytvoříte tak záchranné spouštěcí CD. Toto CD je určeno pouze pro testování a jeho funkčnost je omezena pouze na 30 dní. Toto omezení používání instalační program zapisuje přímo do souboru WINPESHL.INI, který se nachází přímo uvnitř souboru ISO. Po uplynutí zkušební doby vám však nic nebrání v tom, abyste aplikaci Dart nainstalovali do počítače znovu a pak si vytvořili nové záchranné CD, které budete moci používat dalších 30 dní.
Používání záchranného CD: Spusťte počítač pomocí vytvořeného záchranného CD (nezapomeňte případně v BIOSu změnit pořadí bootování). Podpora práce v síti se spustí automaticky. Poté vyberte systém, který budete chtít opravit, a klepněte na tlačítko OK. Nyní máte možnost pomocí nabídky Start spustit kupříkladu Průzkumníka Windows nebo vybírat z několika diagnostických a opravných utilit. Přehled programů, které jsou k dispozici, naleznete v tabulce Přehled utilit na záchranném CD od Microsoftu.
Používání dalších utilit umístěných na vyměnitelném disku USB: Při spuštění počítače pomocí záchranného CD od Microsoftu systém automaticky rozpozná zařízení připojená k počítači přes rozhraní USB. Díky tomu lze spouštět z USB disku všechny aplikace, které nevyžadují instalaci – třeba internetový prohlížeč nebo různé nástroje pro diagnostiku systému. Chcete-li se o těchto aplikacích dozvědět více, přečtěte si článek Všechno na přenosný disk, který byl uveřejněn v PC Worldu 10/2007.
Doplnění obsahu záchranného CD: Obsah záchranného CD si můžete sami rozšířit a doplnit do něj další utility, které na něm postrádáte. Musíte však nejprve ze souboru ISO extrahovat spouštěcí sektor a všechny obsažené soubory záchranného CD. Poté do stromu složek nakopírujte nové soubory a nakonec vytvořte nový soubor ISO. Pro co nejsnazší provedení této operace jsme pro vás připravili utilitu pcwMakePE2, kterou vám nabízíme zabalenou v archivu PCWMAKEPE2.ZIP o velikosti 704 KB. Instalace utility spočívá v rozbalení obsahu archivu do libovolné složky. Poté vložte do CD mechaniky médium s původním vypáleným záchranným CD od Microsoftu a poklepáním spusťte soubor PCWMAKEPE2.CMD. Dávkový soubor automaticky detekuje v mechanice záchranné CD od Microsoftu, po vás se chce pouze zadat písmenko disku, kam se mají soubory z CD v dalším kroku zkopírovat. Po stisku klávesy <Enter> se pak objeví menu se třemi možnostmi. První možnost, která bude většinou pro vás ta pravá, vám umožní zkopírovat soubory ze záchranného CD od Microsoftu a následné vytvoření souboru ISO s obrazem CD disku. Při své činnosti skript vytváří na vybraném disku složku Minint_Custom, která obsahuje podsložku Disk1. Další aplikace, které budete chtít do záchranného disku integrovat, pak budete moci po skončení kopírování souborů z původního záchranného CD od Microsoftu nakopírovat do složky Programy, kterou si ve složce Minint_Custom vytvoříte. V dalším kroku stiskněte v okně příkazového řádku klávesu <P>, kterou bude činnost dávkového souboru pokračovat. Po skončení práce dávkového souboru uvidíte ve složce Minint_Custom soubor PE.ISO, který můžete pomocí libovolného programu pro vypalování vypálit na CD.
Co se týče možností pro vypálení dalších programů na CD, pak můžeme směle doporučit některé z programů, které jsme popisovali v již zmíněném článku Všechno na přenosný disk. Vhodné je záchranné CD doplnit aplikacemi z oblastí týkajících se práce na internetu, zabezpečení systému, hodí se i několik utilit pro správu a ladění systému, popřípadě další vámi oblíbené programy.
Program: Microsoft Diagnostics and Recovery Toolset 5.0
Licence: demoverze (30 dní)
Operační systém: Windows 2000/XP
Název a velikost souboru: MSDART50EVAL.MSI (64,2 MB)
Download: www.microsoft.com/downloads a
Program: pcwMakePE2
Licence: freeware
Operační systém: Windows 2000/XP
Název a velikost souboru: PCWMAKEPE.ZIP (704 KB)
Download:
Panely nástrojů ve Windows XP a ve Vistě
(Windows XP)
Pokud odhlédneme od panelu nástrojů Snadné spuštění, pak panely nástrojů jako takové stále více vycházejí z módy. Kvůli zvýšení bezpečnosti systému už ve Windows XP Microsoft zakázal několik velmi zajímavých možností, jak systém oživit právě pomocí panelů nástrojů a JavaScriptu. Vista v tomto trendu víceméně pokračuje – například už nelze umístit panely nástrojů volně na pracovní plochu. Jedním z důvodů by mohl být možná i fakt, že panely nástrojů mimo Hlavní panel by zřejmě příliš neladily s grafickým rozhraním Aero. Shrňme si nyní, co vlastně je nyní možné s panely nástrojů ve Windows XP a Vista provádět.
Windows XP: Panely nástrojů dokáží zobrazovat obsah složek. Slovem „složka“ se zde myslí jak obyčejná složka pro umisťování souborů (se zástupci nebo soubory uživatelů), tak systémová složka typu Shell – například Ovládací panely, nebo třeba složka dostupná přes protokol FTP na internetu. Windows standardně nabízí několik zvláštních systémových složek při klepnutí pravým tlačítkem myši do volného místa na Hlavním panelu. V tomto případě se objeví kontextové menu, kde si můžete panel nástrojů vybrat klepnutím na položku Panely nástrojů. K dispozici jsou zde třeba systémové složky Snadné spuštění nebo Plocha. Další systémové složky typu Shell pak lze vytvořit po klepnutí na položku Nový panel nástrojů. Tak lze na Hlavní panel umístit třeba složky Tento počítač, Dokumenty nebo Ovládací panely. K dalším systémovým složkám typu Shell se pak dostanete, když v dialogovém okně Nový panel nástrojů vyberete složku ručně zadáním následujícího příkazu do zadávacího políčka. Naše čtyři příklady se týkají složek Oblíbené, Nástroje pro správu, Místa v síti a Data aplikací.
shell:Favorites
shell:Administrative Tools
shell:NetHood
shell:AppData
Samozřejmě existuje i celá řada dalších systémových složek typu shell, jako například Sendto, Cookies nebo Fonts, nicméně jejich použití jako panely nástrojů příliš smysl nemá.
Nedokumentováno: Nesmíme zapomenout ještě na utajovanou a praktickou možnost zobrazení panelu Průzkumníka v podobě pruhu. Tento panel se zobrazí po importu souboru PCWEXPLORER_BAND.REG. Tento soubor importujete do registru pouhým poklepáním na něj. Všechny v tomto tipu uvedené soubory REG a utility pak naleznete v archivu PCWCOMBARHELP.ZIP o velikosti 22 KB. Tento archiv pak najdete .
Vlastní panely nástrojů: Chcete-li používat vlastní panely nástrojů, pak se většinou doporučuje vytvořit si jednu nebo více složek v nějaké složce na disku, například ve složce C:Toolbar. Do těchto složek pak přetáhněte zástupce těch nejpoužívanějších aplikací. Poté klepněte pravým tlačítkem myši do Hlavního panelu a z kontextového menu vyberte položku Panely nástrojů/Nový panel nástrojů. V dialogovém okně, které se objeví, pak vyberte složku se zástupci aplikací a zadání potvrďte stiskem tlačítka OK.
Máte-li deaktivovánu možnost Uzam-knout Hlavní panel, pak se před každým panelem nástrojů nachází dělicí čára, pomocí níž můžete upravit velikost panelu nástrojů a popřípadě jej umístit k libovolnému okraji pracovní plochy. Tímto způsobem se dá postupně změnit umístění všech zobrazených panelů nástrojů. V závislosti na množství místa a také podle vašich zvyklostí máte možnost v kontextovém menu panelů nástrojů zakázat položky Zobrazit text a Zobrazit názvy nebo nastavit velikost ikon. Pokud povolíte možnost Automaticky schovávat, pak se panel nástrojů zobrazí pouze tehdy, když se myší posunete na příslušný okraj pracovní plochy. Existuje i možnost minimalizovat prostor, který panely nástrojů zabírají, a to tak, že vidíte pouze název panelu nástrojů a značku >>. Po klepnutí na zmíněnou značku se pak obsah panelu nástrojů zobrazí ve formě seznamu.
Windows Vista: S výjimkou nikde nedokumentovaného pruhu Průzkumníka platí pro Vistu vše, co jsme napsali o Windows XP. Bohužel jsou všechny panely nástrojů víceméně svázány s Hlavním panelem, což při používání tří nebo čtyř a více panelů nástrojů uživatelům komplikuje život. I Vista dokáže panely nástrojů zobrazit po okrajích pracovní plochy, ale musíte ji k tomu donutit. Použít k tomu můžete třeba náš dávkový soubor BAR-KEEPER.BAT, který naleznete v již zmiňovaném archivu PCWCOMBARHELP.ZIP. Dávkový soubor BAR-KEEPER.BAT zálohuje volně umístěné panely nástrojů na pracovní ploše do souboru BK(U)(0).REG (ve složce Windows) a toto nastavení ze souboru importuje do Visty. Tento způsob sice v jednotlivých panelech nástrojů vytvoří řadu neplatných zástupců, protože cesty uvedené u jednotlivých zástupců s největší pravděpodobností nebudou souhlasit, ale důležité je, že Vista převezme umístění panelů nástrojů a zástupce k aplikacím pak v těchto panelech následně upravíte podle svého a podle nastavení vašeho počítače.
Jako alternativní řešení vám nabízíme soubor PCWSTARTBAR_4_VISTA.REG, který opět naleznete v již zmiňovaném archivu PCWCOMBARHELP.ZIP. Tento soubor vytvoří na levém okraji pracovní plochy panel nástrojů ze složky typu Shell s názvem Tento počítač, a tak vám poskytne panel nástrojů, který vám poslouží pro vaši každodenní práci jako výchozí.
Všimněte si, že se import panelů nástrojů prostřednictvím panelů nástrojů dokončí až po odhlášení a novém přihlášení do systému, popřípadě po ukončení procesu explorer.exe. Soubor BAR-KEEPER k tomu používá soubor KILL.EXE , který se musí nacházet v některé ze složek prohledávaných systémem. Soubor KILL.EXE opět naleznete v již zmiňovaném archivu PCWCOMBARHELP.ZIP.
Program: pcwComBarHelp
Licence: freeware
Operační systém: Windows XP/Vista
Název a velikost souboru: PCWCOMBARHELP.ZIP (22 KB)
Download:
Nastavení programu ImgBurn: Pokud si má program poradit i s velmi dlouhými názvy souborů a složek, pak je nutno omezení standardu ISO9660 trochu obejít.Přehled souborových systémů pro CD/DVD
Zákaz restartování počítače při automatické instalaci a aktualizaci
(Windows Vista)
Služba zajišťující instalaci aktualizací je ve Vistě velmi přísná. Ve standardním nastavení je v příslušném dialogovém okně, k němuž se dostaneme přes Ovládací panely/Windows Update po klepnutí na odkaz Změnit nastavení, vybrána možnost Instalovat aktualizace automaticky (doporučeno). V tomto případě se Vista po získání nové aktualizace okamžitě zaměří na její instalaci a pro dokončení instalace se pak vynutí restart operačního systému. Přitom je Vistě srdečně jedno, zda právě vyplňujete platební příkaz, sledujete film na DVD nebo máte rozehranou šachovou partii. Aktualizace systému má přednost před vším!
Windows XP se v tomto ohledu chovají o něco ohleduplněji a uživatele se předem alespoň zeptají. Toto chování lze nastavit i ve Vistě tím, že v již zmíněném dialogovém okně Windows Update vyberete druhou možnost s názvem Stahovat aktualizace, ale dotázat se, zda mají být instalovány. Získáte tak možnost odložit provedení restartu počítače na pro vás příhodnější dobu.
Garantujeme vám, že uživatel, který námi doporučovanou možnost nevybere, se zaručeně alespoň jednou dostane do nezáviděníhodné situace, kdy mu Vista restartováním překazí rozdělanou práci. Jediné, čeho se uživatel bát nemusí, je ztráta dat, protože v tomto případě se Vista vždy zeptá, zda chcete neuložená data uložit.
Příkazový řádek a myš
(2000, XP, Windows Vista)
Bez příkazového řádku představovaného souborem CMD.EXE se ve Windows neobejde prakticky žádný uživatel. Mezi zřejmě nejméně oblíbené operace v příkazovém řádku patří přesouvání se do složek za pomocí příkazů cd nebo pushd. Jediné ulehčení v tomto případě představuje funkce automatického dokončování cest. Jak pohodlné by bylo, pokud by pro přesun do požadované složky stačilo klepnutí myší podobně jako v Průzkumníku Windows. Přesně to však dokáže naše drobné rozšíření XD, která schopností příkazového řádku vylepšuje právě v tomto směru. Toto rozšíření příkazového řádku najdete jako archiv XD.ZIP o velikosti 9 KB.
Po rozbalení archivu zjistíte, že obsahuje jeden dávkový soubor XD.CMD a jeden spustitelný soubor BROWSEFORFOLDER.EXE. Umístěte oba soubory do některé ze složek prohledávaných systémem. Prakticky na sto procent jsou systémem prohledávány složky Windows nebo WindowsSystem32. Poté do příkazového řádku zadejte příkaz xd. Objeví se dialogové okno Vyhledat složku, kde můžete myší vybrat složku, do níž se chcete přepnout. Během výběru složky se činnost příkazového řádku pozastaví a čeká na předání názvu složky. Po stisku tlačítka OK se pak vybraná cesta objeví přímo na příkazovém řádku.
Tip 1: Příkazem – (znak mínus) se můžete kdykoliv vrátit k poslední složce, kterou jste otevřeli. Pokud jste zadali již několik příkazů xd, pak se v zásobníku cest nahromadilo stejné množství odkazů, k nimž se můžete postupně vracet. Tak se pohyb mezi složkami ještě více zjednoduší.
Tip 2: Ve Windows 2000 a XP se dají složky do příkazového řádku přetahovat z Průzkumníka myší. To není až tak šikovné jako příkaz xd, neboť na příkazový řádek musíte před vloženou cestu vždy ještě doplnit příkaz cd. Bohužel ještě více žádoucí je pomoc v příkazovém řádku ve Windows Vista, která z nějakých nepochopitelných důvodů přetahování složek z Průzkumníka do příkazového řádku vůbec nepodporují. Zde musíte cestu ke složce nejprve přes rozšířené kontextové menu (<Shift> + pravé tlačítko myši) zkopírovat a poté vložit do okna příkazového řádku.
Program: XD
Licence: freeware
Operační systém: Windows XP/Vista
Název a velikost souboru: XD.ZIP (9 KB)
Download:
Synchronizace počítače s časem atomových hodin
(Windows XP, Windows Vista)
Časovač zabudovaný na základní desce počítače většinou není nijak zvlášť přesný. U většiny počítačů se může za měsíc časový údaj rozcházet až o několik minut. Ve Windows XP a Vista najdeme funkci pro synchronizaci času přes internet. Tato funkce je při standardním nastavení povolena. Bohužel zadaný časový server není vždy dosažitelný a navíc se u počítačů s nepřesným časovačem doporučuje interval mezi dvěma synchronizacemi zkrátit.
Ve Windows XP se po poklepání na hodiny v pravé části Hlavního panelu zobrazí dialogové okno Čas v internetu. Zde můžete nastavovat synchronizaci času v počítači s časem na serveru NTP (Network Time Protocol). Ve Windows Vista provedete stejné nastavení po klepnutí na hodiny v pravé části Hlavního panelu a poté vybráním odkazu Změnit nastavení data a času. V dialogovém okně, které se objeví, pak opět najdete již známou záložku Čas v internetu. U obou operačních systémů máte možnost vybrat si z několika časových serverů. Synchronizace probíhá pravidelně každý týden.
Možnosti další konfigurace času: Do seznamu časových serverů se dají přidat i další servery. Musíte však patřičné nastavení provést přímo v registru.
Spusťte proto Editor registru a přesuňte se do klíče Hkey_Local
_MachineSoftwareMicrosoftWindowsCurrentVersionDateTimeServers. Klepněte v pravé části okna editoru registru do volného místa a z kontextového menu, které se objeví, vyberte položku Nový/Řetězcová hodnota. Jako název hodnoty zadejte nejbližší vyšší číslo k hodnotě, která je již v seznamu uvedena. Pokud tedy jsou v klíči hodnoty s názvy 1, 2, 3, pak zadejte jako název vaší nové hodnoty číslo 4. Jako údaj hodnoty napište název časového serveru, který chcete vložit – například ntp.cesnet.cz nebo ntp.nic.cz. Seznam řady dalších časových serverů pak naleznete na adrese http://support.ntp.org.
Prostřednictvím registru můžete upravit i interval synchronizace. Přesuňte se v editoru registru do klíče Hkey_Local_MachineSystemCurrentControlSetServicesW32TimeNtpClient a změňte zde hodnotu typu DWORD s názvem SpecialPollInterval. Standardně je zde nastaven údaj hodnoty 604800, což odpovídá sedmi dnům v sekundách. Pokud tedy chcete kupříkladu provádět synchronizaci každé dva dny, pak stačí jako údaj hodnoty zadat číslo 172800.
Ověřte si správnou funkci synchronizace času: Doporučujeme vám tu a tam zkontrolovat, zda funkce synchronizace času funguje skutečně správně. Ke kontrole použijte nejlépe program Prohlížeč událostí, který spustíte přes Ovládací panely/Nástroje pro správu. Příslušné informace najdete ve sloupci Zdroj, kde hledejte položku W32Time. Pokud zde najdete chybová hlášení, pak je pravděpodobně časový server přetížený nebo delší dobu nedostupný. V tomto případě neváhejte a přejděte k jinému.
Rychlejší vypalování CD a DVD (ImgBurn)
Většina z těch, kdo si často vypalují svá CD nebo DVD, například proto, že potřebují často zálohovat data, nejsou s většinou dostupných aplikací příliš spokojeni. Dostupné programy jsou jednoduše příliš pomalé a většinou ani nenabízejí žádnou další funkci, která by dokázala jednotlivé kroky vedoucí k vypálení disku automatizovat. Jako výkonnou alternativu ke všem vypalovacím programům vám nyní chceme představit program ImgBurn.
ImgBurn je zdarma dostupná utilita, která disponuje grafickým rozhraním, nicméně se dá ovládat i prostřednictvím příkazového řádku. To ji přímo předurčuje k použití ve skriptech nebo dávkových souborech. vám nabízíme skript PCWBURN.VBS o velikosti 5 KB, jenž ovládá program ImgBurn přes kontextové menu Odeslat, které je v Průzkumníku Windows. Snadno a rychle tedy na CD/DVD vypálíte obsah libovolné složky. Program je vhodný pro vypalování CD/DVD disků a pro disky DVD-Video.
1. Nejprve nainstalujte program ImgBurn a poté náš skript PCWBURN.VBS nakopírujte do složky vašeho profilu – jedná se o složku C:Documents and Settings<uživatelské jméno >SendTo.
2. Otevřete soubor skriptu PCWBURN.VBS v libovolném textovém editoru. Stačí klepnout pravým tlačítkem myši na soubor a z kontextového menu vybrat příkaz Upravit. Do výrazu My
Disc= poté zadejte písmenka vašich CD/DVD vypalovaček. Výsledný zápis bude vypadat kupříkladu takto:
MyDisc=“D:“
V případě potřeby můžete změnit hodnotu uvedenou u parametru Standard. Jako výchozí je použita hodnota 1, což znamená, že program vytvoří pouze obraz ISO, který se následně použije pro vypálení na disk (stačí z kontextového menu, které se objeví při klepnutí pravým tlačítkem myši na soubor, vybrat položku Burn using ImgBurn). Výběr hodnoty 2 znamená, že program ImgBurn bude soubory vypalovat přímo na disk. Hodnota 3 představuje vytvoření obrazu ISO a jeho následné automatické vypálení na disk.
Po nastavení všech parametrů soubor VBS uložte.
3. Nyní spusťte program ImgBurn a přesuňte se do menu Mode/Write. Zde zkontrolujte, zda je v poli Destination uvedena vaše vypalovačka a v poli Settings nastavte rychlost vypalování. Zpravidla můžete ponechat výchozí položku AUTO, která umožní vypalovačce automaticky určit optimální rychlost vypalování.
4. Nyní klepněte na položku Mode/Build. V pravé části okna se přesuňte na záložku Advanced a poté na další záložku Re-
strictions. Na záložce ISO9660 doporučujeme zvolit Level 2 a poté umístit zatržítka před položku Allow More Than 8 Directory Levels a Allow More Than 255 Characters in Path. Na záložce Joliet pak vyberte položku Level X – 110 Characters. V tomto nastavení vám můžeme zaručit, že se při vypalování souborů či složek s dlouhými názvy nezobrazí žádné chybové hlášení.
Vypalování: Po těchto přípravných operacích můžeme začít používat náš skript PCWBURN.VBS společně s programem ImgBurn. Pokud budete chtít na CD vypálit složku se všemi soubory a podsložkami, pak na tuto složku klepněte pravým tlačítkem myši a z kontextového menu, které se objeví, vyberte příkaz Odeslat/pcwBurn. Objeví se dialogové okno, které vás informuje o celkové velikosti obsahu, který jste si vybrali pro vypálení. To proto, abyste věděli, zda máte vybrat CD nebo DVD médium.
Po klepnutí na tlačítko OK se spustí program ImgBurn a vytvoří obraz ISO, popřípadě vypálí vámi vybraný obsah na médium. Soubory ISO ukládá skript standardně do složky DokumentyMoje ISO.
Tip: Pokud vyberete pro vypálení složku, která obsahuje podsložky AUDIO_TS a VIDEO_TS pro DVD video, navrhne vám ImgBurn automaticky změnu systému souborů na ISO9660+UDF. Pokud skutečně chcete vypalovat DVD video, pak stačí pouze navrhovanou změnu potvrdit. Pokud DVD video vytváříte prakticky neustále, pak stačí otevřít skript v libovolném textovém editoru, například v Poznámkovém bloku, a u položky Filesystem zadat hodnotu ISO9660+UDF. Pak se již tento dotaz neobjeví. Další možností je umístit do složky SendTo kopii skriptu například se jménem PCWBURNVIDEO.VBS a patřičné úpravy provést přímo v něm. Informace o všech možných parametrech použitelných na příkazovém řádku si můžete přečíst v souboru README.TXT, který najdete ve složce, do níž jste ImgBurn nainstalovali.
Program: ImgBurn 2.3.2.0
Licence: freeware
Operační systém: Windows 95/98/ME/NT4/2000/XP/2003/Vista
Název a velikost souboru: SETUPIMGBURN_2.3.2.0.EXE (1,49 MB)
Download: www.imgburn.com a
Program: pcwBurn 0.2
Licence: freeware
Operační systém: Windows 95/98/ME/NT4/2000/XP/2003/Vista
Název a velikost souboru: PCWBURN.VBS (5 KB)
Download:
Přehled souborových systémů pro CD/DVD
Programy pro vypalování CD/DVD nabízí řadu možností, jak ovlivňovat strukturu dat na těchto médiích. Většina z nich je dána spíš historií a víceméně je jejich používání dnes zbytečné.
ISO 9660: Původní specifikace ISO 9660 (Level 1) předpokládá název souboru s maximálně osmi znaky a navíc tři znaky pro příponu (jedná se o formát 8.3). Maximální úroveň vnoření složek je omezena na 8 a podporována je znaková sada ASCII. CD vytvořená podle této specifikace lze číst i v systémech MS-DOS a Windows 3.x. U současných verzí Windows jsou však názvy souborů i přípon často delší, úroveň vnoření je větší a popisky obsahují znaky obsažené ve znakové sadě Unicode.
Tyto novinky zohledňují standardy ISO 9660 Level 2, ISO 9660:1999, Joliet, popřípadě další rozšíření tohoto základního standardu. Disky vytvořené pomocí těchto standardů však již nepřečtete v operačním systému MS-DOS.
Formát UDF: Tento univerzální formát (Universal Disk Format) představuje alternativu systému souborů ISO/Joliet. Používá se zejména u DVD video, ale hodí se i pro datová DVD. Formát UDF podporuje prakticky všechny funkce moderních operačních systémů a média s tímto systémem souborů také ve všech novějších operačních systémech bez problémů přečtete. Pokud stojíte o maximální kompatibilitu, pak můžete na médiu používat jak ISO 9660, Joliet, tak i UDF – nicméně jako vždy je něco za něco. V tomto případě musíte počítat s tím, že podpora všech těchto systémů souborů si vyžádá na médiu další místo.
Windows XP, Vista
Zobrazení položky Spustit
Ve Windows XP můžete položku Spustit v nabídce Start použít například ke spuštění programů, pro něž v nabídce Start nemáte vytvořeného žádného zástupce. Ve Windows Vista Microsoft tuto položku odstranil, ale můžete si ji poměrně snadno opět zobrazit. Klepněte na tlačítko Start pravým tlačítkem myši a z kontextového menu vyberte příkaz Vlastnosti. Otevře se dialogové okno, v němž se přesuňte na záložku Nabídka Start. Zde stiskněte tlačítko Vlastní a umístěte zatržítko před položku Příkaz Spustit. Mimochodem – v obou operačních systémech můžete dialogové okno Spustit vyvolat i klávesovou zkratkou <klávesa Windows><R>.
Windows XP
Kalkulačka
Při používání programu Kalkulačka (soubor CALC.EXE) je nutno se mít ve Windows XP na pozoru – ostatně nejinak tomu je i u starších verzí Windows. Tento program totiž dělá docela často chyby, a to dokonce už i při jednoduchých výpočtech. Jde o to, že při standardním zobrazení se při výpočtech nepoužívá pravidlo přednosti násobení před sčítáním. Takže třeba příklad 1+2*3 program počítá tak, že nejprve spočte součet 1+2 a výsledek tohoto součtu pak vynásobí třemi. Výsledek tedy bude 9. Nicméně správný výsledek je 7. Pokud se tedy chcete vyhnout podobným nemilým překvapením, pak doporučujeme pro výpočty používat program výhradně v zobrazení vědeckém, a to i tehdy, když žádné z pokročilých funkcí nevyužijete. Ve vědeckém zobrazení kalkulačka již dává přednost násobení před sčítáním a odčítáním, ale na druhou stranu zde chybí tlačítko „procento“.
Excel 2003
Znak „&“ v záhlaví a v zápatí
V záhlaví a zápatí Excel znak „&“ nezobrazuje, protože jej považuje za znak zástupný. Tak například výraz „&[stránka]“ označuje aktuální stránku dokumentu. Pokud budete chtít, aby Excel v záhlaví a zápatí skutečně zobrazil znak „&“, pak jej musíte napsat dvakrát za sebou. Chcete-li do záhlaví nebo zápatí napsat např. „Alík & spol.“, pak sem musíte napsat „Alík && spol.“.
Open Office 2.x
Odstranění všech hypertextových odkazů
Open Office při psaní textu automaticky rozpoznává hypertextové odkazy a podle toho je také zvýrazní. Po klepnutí na takový odkaz se tento pak otevře v internetovém prohlížeči. Pokud v dokumentu žádné hypertextové odkazy mít nechcete, pak klávesovou zkratkou <Ctrl><A> celý dokument označte a v menu Formát klepněte na položku Výchozí formátování. Bohužel zároveň zmizí i všechna další přímá formátování (tučné písmo, kurzíva), na druhou stranu formátování pomocí stylů se zachová.
Pokud budete tuto funkci používat častěji, pak můžete zkusit naše makro PCWREMOVEHYPERLINKS.TXT o velikosti 1 KB, které vám nabízíme . Toto makro odebere pouze hypertextové odkazy a ostatní formátování nechá nedotčeno.
Open Office 2.x
Vložení tabulky z databáze do programu Calc
V tabulce v databázi příkaz Úpravy/Kopírovat nepracuje tak, jako v ostatních programech. I když označíte současně několik řádků tabulky, stejně program zkopíruje pouze obsah jedné buňky. Pokud chcete obsah tabulky z databáze umístit například do tabulkového kalkulátoru Calc, musíte na to jít trochu jinak. Otevřete v programu nový prázdný sešit, stiskněte klávesu <F4> a vyberte požadovanou tabulku. Nyní klepněte na šedou buňku v levém horním rohu tabulky, držte stisknuté levé tlačítko myši a přetáhněte tak tabulku na požadované místo v sešitu. Po uvolnění levého tlačítka myši budete mít tabulku v sešitu programu Calc.
Office 2000–2003
Chybějící obrázky
Pomocí klávesové zkratky <Ctrl><C> jste zkopírovali obrázek do schránky a vložili jej do dokumentu ve Wordu pomocí známé zkratky <Ctrl><V>. Jenomže Word zobrazí pouze prázdný rámeček. V tomto případě je pravděpodobně ve Wordu vypnuto zobrazování obrázků. Zobrazování obrázků opět zapnete tak, že v menu Nástroje/Možnosti na záložce Zobrazení zrušíte zatržítko před položkou Symboly obrázků. 8 0005/TJi ?
Dělení velkých souborů a testování jejich integrity
(Quickpar)
Ukládání velkých souborů, třeba archivů ve formátu ZIP na DVD nebo externí pevný disk může být docela riskantním podnikem. Pokud je médium poškozeno, nepodaří se později archiv třeba vůbec otevřít a všechna data jsou fuč. To samé platí i pro posílání dat přes internet. Podobně pokud takový archiv ZIP stahujeme z internetu, pak pokud toto stahování neproběhne bez chyby, je nutné celý soubor stáhnout znovu. Chybně stažený soubor je uživateli k ničemu. Jak riziko poškození velkých souborů minimalizovat? V obou případech se nabízí řešení, a to v podobě přidání dodatečných informací, které v případě poškození souboru umožní jeho obnovení.
Velmi šikovnou utilitou pro tyto účely je program Quickpar, který vám nabízíme i jako soubor QUICKPAR-0.9.1.0.EXE o velikosti 489 KB. Můžete si jej však stáhnout i na internetové adrese www.quickpar.org.uk. Při používání této utility při ukládání souborů zároveň ukládáte i soubory s paritou. Tyto soubory nejsou kopiemi ukládaných souborů, ale obsahují pouze informace o rozdílech. Díky tomu je možná obnova poškozených souborů i při relativně malém množství zálohovaných dat. Utilita sama dokáže rozpoznat, které soubory se změnily, a v případě nouze dokáže opravit pouze ty soubory, jenž jsou poškozené.
Postup: Po instalaci a spuštění programu Quickpar klepněte na tlačítko Add Files, popřípadě přetáhněte požadované soubory do seznamu Source Files. Umístěte zatržítko před položku Split Files a do políčka Limit Size to zadejte maximální velikost souborů, při níž se bude provádět dělení. Pokud zde ponecháte zadanou hodnotu 15 000 000, pak bude Quickpar dělit každý soubor na části o maximální velikosti 15 MB. Nakonec klepněte na tlačítko Create, kterým se vytvoří soubory s příponami 001, 002 atd. a také několik souborů s příponou PAR2.
Pokud budete chtít nějaký soubor obnovit, pak stačí v utilitě Quickpar otevřít soubory s příponou PAR2. Program pak z jednotlivých kousků poskládá původní soubor zcela automaticky. Pokud by byl některý z kousků původního souboru poškozen, pak jej opraví, přičemž využije soubory s příponou PAR2.
Program: Quickpar 0.9.1
Licence: freeware
Operační systém: Windows 95/98/ME/NT4/2000/XP/2003/Vista
Název a velikost souboru: QUICKPAR-0.9.1.0.EXE (490 KB)
Download: www.quickpar.org.uk
Úprava rozbalovacích seznamů v panelech nástrojů
(Office 97 – 2003)
Právě jste si přidali do standardních panelů nástrojů další ikonky. Ovšem protože nechcete, aby tyto panely nástrojů zabíraly příliš mnoho místa u horního okraje okna aplikace, hodilo by se, aby se panely nástrojů Standardní a Formát zobrazily v jedné řadě. Moc by vám v tomto případě pomohlo, pokud byste mohli zmenšit délku rozevíracích nabídek. Tím byste nějaké to místo ušetřili a mohli do panelů případně umístit další ikonky.
Programy Office vám umožňují šířku těchto rozevíracích nabídek nastavit podle sebe. Klepněte do menu Zobrazit/Panely nástrojů/Vlastní a poté v příslušném panelu nástrojů označte rozevírací nabídku, jejíž šířku chcete upravit. Vybraný prvek se černě orámuje. Když nyní přejedete ukazatelem myši přes okraj označeného prvku, pak se ukazatel myši změní na čáru s oboustrannou šipkou směřující od středu doprava a doleva. Držte nyní se stisknuté levé tlačítko myši a posuňte ukazatelem myši doleva nebo doprava. Takto upravíte délku rozevírací nabídky. Poté dialogové okno Vlastní stiskem příslušného tlačítka zavřete.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU