Sedm největších hříchů při surfování
Používání internetu je vlastně strašně jednoduché. Za pár minut se to naučí každý a pak se již vrhá do stále nebezpečnějších vod. Na internetu je však čím dál tím nebezpečnější se pohybovat. Trojské koně jsou distribuovány sofistikovanějšími metodami a často se vám do počítače dostanou například v situaci, kdy uvěříte varování některé ze stránek, že vám hrozí nebezpečí. Tím nebezpečím je ale stahovaný program, o kterém si myslíte, že domnělému nebezpečí zabrání. Jak vidíte, orientace na internetu není úplně snadná. Proto vám poradíme, čeho se vyvarovat - pak budete mít mnohem větší šanci v těchto vodách obstát.
1. Stránky s agresivní reklamou
Některé webové stránky na vás vychrlí tuny animované reklamy ještě před tím, než zpřístupní samotný obsah, který tu navíc v mnoha případech vůbec chybí. Najednou se otevírají okna, tu vidíte pop-upy pro SMSky zdarma, tam sexuální bannery, vedle zase hlasování a žebříčky, ale vlastní informace nikde. Tak přesně na takových stránkách je třeba se chovat obzvlášť opatrně (když už na ně nedopatřením zabrousíte).
Stačí jedno nepozorné kliknutí a už se do útrob vašeho počítače může vetřít nebezpečný software. Občas dochází k maskování reklam a škůdců za systémová hlášení, která vás varují před virem či chybou v internetovém prohlížeči. Tady je dobré na ně najet a v patičce prohlížeče se podívat, kam vedou. Celkově ale doporučujeme na ně vůbec neklikat.
Nebezpečné jsou také stránky, které stírají rozdíl mezi vyhledávaným obsahem a reklamou. Příkladem budiž například web www.kino.to. Kromě toho, že si tu dosytosti užijete zmíněných chybových hlášení, která vypadají jako systémová, budete při snaze o přehrání filmu přesměrování ke stažení speciálního Media Playeru. Vedle toho můžete mimoděk podepsat i smlouvu, na jejímž základě vám bude každoročně strháváno několik desítek eur z účtu.
2. Downloady z podezřelých stránek
Spousta lidí využívá nejrůznějších „filesharing" nebo „direct-downloading" systémů typu Rapidshare. Jistě není třeba dodávat, že se na nich hodně často hledá autorskými právy chráněný software, film, hudba nebo hra. Aniž bychom tu soudili morálku takové činnosti, upozorníme, že by vás takové levné nabytí kýžené záležitosti mohlo přijít hodně draho.
Velmi často se totiž stává, že žádaný program nebo film je opatřen i nějakým tím trojským koníkem, jenž se vám usadí v počítači. A často jde jen o toho trojského koně, aniž byste dostali data, která jste hledali. Řada webů už zavádí hodnotící systémy pro uživatele, ale i ty mohou podléhat manipulaci.
3. Osobní data
Není nic špatného na tom, zadávat na seriózních stránkách osobní data. Ta v nejlepším případě slouží k navázání vztahu mezi provozovatelem a zákazníkem a na jejich základě dojde například k rozesílání obchodních nabídek. Pokud si ale nejste jisti seriózností provozovatele, měli byste své pochybnosti konzultovat s podmínkami pro zpracování osobních dat. Dobré je, pokud je vám kromě klasické ochrany zajištěno také to, že nebudou použity k reklamním účelům.
Pokud ale narazíte na nějaké weby, které poskytují zdarma pochybný obsah (chráněný autorskými právy), buďte si jisti, že s nabytými daty budou nakládat tak, aby je maximálně zpeněžily. Můžete tak sice skutečně dostat něco „zdarma", ale buďte si také jisti, že vaše data už kolují mezi překupníky. Železným pravidlem by měla být otázka, zda provozovatel vůbec má nějaká důvod, žádat od vás adresu, číslo platební karty, telefon apod. Obzvlášť opatrní buďte u bankovních údajů - ty mohou být jednoduše zneužity. Kriminálníci se pak na ně mohou přihlašovat u různých služeb, nebo se rovnou pokusit o vykradení konta.
4. Protiprávní stránky
Nejvíce problémů nastává u webů, které zjevně porušují zákon nebo balancují na jeho hraně, popřípadě v šedých zónách. Lidé z nějakého důvodu těmto podvodníkům stále sedají na lep. Přitom je poměrně jasné, jaká stránka porušuje platné právo. Pak by měla přijít otázka, proč provozovatelům takové stránky důvěřovat? A samozřejmě odpověď, že jsou naprosto nedůvěryhodní, a tak se nesluší účastnit se čehokoliv, k čemu vyzývají, nabádají nebo užívat něco, co poskytují. Teprve pak si můžete být jistí, že si počítač nezanesete škodlivými kódy, ale také tím, že u vás jednoho krásného dne nezaklepe policie. Například jakékoliv zapletení se, třeba i nevědomé, s weby, kde se otáčejí již zmíněná osobní data, může mít velmi problematické trestněprávní následky.
5. Platební služby
Poměrně oblíbeným způsobem převádění peněz je například služba Western Union. Docela jednoduše s ní lze zaplatit například za aukce na Ebay apod. Na jednom konci světa vložíte částku a obdržíte transakční číslo a heslo. To pošlete svému obchodnímu protějšku s důvěrou, že ten vám potom zašle vydražený produkt.
To je ale velká chyba. Neexistuje tu totiž žádná kontrola identity, a pokud je protějšek, kterého pravděpodobně neznáte, neseriózní, nic vám nepošle a vám tak zbudou jen oči pro pláč. Ostatně i služby jako Western Union nedoporučují využití pro obchodování mezi neznámými osobami. Můžete také naletět podvodníkům, které vás navedou k využití neznámé transakční služby, která byla založena pouze pro podvod a po nějakém čase zanikne.
6. Lákavé nabídky
Na internetu může napsat kdokoliv cokoliv. A vězte, že aby upoutal, bude se snažit vytvořit co nejzajímavější nabídku. Kdo se tak orientuje výhradně na cenu služby či produktu, má velkou šanci naletět podvodníkům, respektive agresivním obchodníkům, kteří vám slíbí modré z nebe takřka zadarmo a kteří spoléhají na to, že si nevšimnete miniaturních podmínek kdesi v pozadí. A na nich vás pak dostanou tak, že zaplatíte ještě mnohem více, než kdybyste si koupili produkt u standardních prodejců. Platí, že na internetu je dobré k obchodům přistupovat se zdravou nedůvěrou.
7. Neautorizované zdroje
Na internetu se dá narazit na řadu downloadovacích služeb, které vypadají skutečně dobře a legálně. Navíc nabízejí třeba software za skvělou cenu. Tu obhajují tím, že ušetří za vylisování datového nosiče, vytištění manuálu a že si to vše zákazník musí stáhnout sám. To je pravda, ovšem až 90% úspora je ze všeho nejvíce dána tím, že tu kupujete hromadnou či OEM licenci, v horším případě pak licence získané z konkurzních podstat zkrachovalých podniků apod.
U takovýchto programů nečekejte oficiální podporu, jelikož tento způsob prodeje není výrobcem autorizován. Některé programy, například Adobe Photoshop, navíc se už v OEM licencích vůbec neposkytují, proto nečekejte ani updaty.
Velmi komplikovaná právní situace je u různých poskytovatelů hudby. Ti se právě často pohybují na hraně zákona. Jedná se o společnosti, které nabízejí MP3 hudbu a sídlí ve zvláštních zemích (například Rusku či Ukrajině), na jejichž právo se odvolávají, ale hudbu prodávají především na Západě. Dá se říct, že je to v podstatě legální, mnohem méně už legitimní a hudební producenti to považují za neautorizované nabytí skladby.
Foto: Pixmac