Softwarové pirátství -- realita všedního dne

Ředitelství služby kriminální policie Policejního prezidia Policie ČR

O softwarových pirátech se obvykle mluví v negativním kontextu.
Je snad již obecně známým faktem, že se jedná o trestnou činnost
s velice nepříjemnými následky pro pachatele. Koneckonců je to
velmi frekventované téma. Jako policista nemíním takovou činnost
obhajovat a vyzdvihovat polehčující okolnosti. To je práce
obhájců. Velmi často se však všichni setkáváme s argumenty, které
jsou užívány k pozitivnímu náhledu na činnost uživatelů
nelegálních počítačových programů. Proto si myslím, že by bylo
dobré o těchto argumentech poněkud šířeji promluvit.

Nedávno jsem dostal dopis, který píše "dlouholetý čtenář PC
WORLDu". Velmi obsáhle argumentuje na podporu počítačového
pirátství ve školství a především na vysokých školách. Poukazuje
především na finanční náročnost nákupu softwaru pro studenty.
Odůvodňuje softwarové pirátství odkazy na nízkou kupní sílu
našeho obyvatelstva (a studentů zvláště), nicméně jednoznačně
odsuzuje takové praktiky v komerční oblasti. Je jasné, že se
tyto myšlenky nedají jen tak svrhnout ze stolu.

Před několika měsíci jsem začal diskusi zaměřenou na nutnost
výchovy našich občanů od základní školy. Sám si velmi dobře
vzpomínám, jak málo nám dali v rámci občanské nauky. Ze základní,
střední i vysoké školy vycházela, a jsem přesvědčen, že stále
vychází spousta občanů, kteří jsou "nedotčeni" zákonem. Nechci
tímto kritizovat školství, ale je to podle mě problém. O to
větší, že již uvedený čtenář (s již dokončeným postgraduálním
studiem) je ochoten s velkým odhodlání propagovat nelegální
činnost na školách. Trvám na tom, že na každého by snad měl být
stejný metr. A navíc, kdy a kým budou studenti (zvláště vysokých
škol ) poučeni, že to, co dosud dělali, již po skončení studia
dělat nemohou? Jsem přesvědčen, že se setrvačností každému
vlastní, budou v počítačovém pirátství vesele pokračovat dál. Až
se ucho utrhne. Před několika dny jsem se zúčastnil prohlídky
malé projekční kanceláře. Majitel zde užíval dva AutoCADy LT a
jeden R-12, který si podle vlastního tvrzení přinesl ze školy,
kde byl komukoli kdykoli dostupný na serveru. Co tedy s ním?
Věděl, že se to nesmí, ale přesto to dělal. Po vzoru svého
pedagoga, jenž ho ve svém dopise v podstatě obhajuje i zatracuje.

Není z principu možné říci, že jakákoliv skupina občanů bude mít
před zákonem větší či menší práva než zbytek populace. Tedy není
možné, aby studenti vysokých (ale i jiných škol) beztrestně
užívali počítačové programy bez souhlasu autora. Nebo nositele
autorských práv. Pokud by to možné bylo, pak není důvod proč by
podobnou "výhodu" neměli mít třeba kominíci. Jistě by si našli
dobrou výmluvu.

Pravdou ovšem je, že celá diskuse není o finanční nedostupnosti
softwaru pro studenty. Je to o tom, že některé počítačové
programy jsou velmi drahé z hlediska kupní síly průměrného
občana. Dejme tomu, že studenta zvláště. To je ovšem záležitost
obchodní politiky jednotlivých firem. Nemůže uspět argument, že
firma sleví pod tíhou obrovského množství pirátských uživatelů.
Spíše je to naopak. Jestli jakákoliv softwarová společnost
očekává v příjmu jednu korunu a dostane 30 haléřů, pak samozřejmě
udělá vše, aby měla očekávaný zisk. Logicky zdraží své produkty,
i pro studenty. Pak program místo jednoho tisíce korun bude stát
tři a půl. Proto si myslím, že spíše naopak by naplnění
očekávaného zisku motivovalo komerční společnost k jakýmsi
cenovým ústupkům. Ale to je pro naši zemi naprostá fata morgana.

V realitě žádného trhu nemůže ani nejsilnější softwarová
společnost konkurovat černým prodejum. Náklady na vytvoření
zisku jsou u domácího "paliče" minimální. Tento černý výrobce a
distributor nedal ani haléř na vývoj programového produktu, jeho
distribuci a prodej. Jediným nákladem bylo zakoupení počítače a
potřebné techniky. Není pak divu, že jsou jeho ceny podstatně
přitažlivější, protože i velmi drahé produkty prodává řádově za
stokoruny.

Chtěli bych upozornit na to, že diskuse je vlastně o duševním
vlastnictví. Ono když si někdo vyrobí nelegální kopii a tu pak
užívá, tak nikomu nic hmotného nechybí, naopak se jaksi program
rozmnožil. Pokud bychom si představili absurdní věc, že by někdo
mohl doma na dvoře lisovat auta, tak by je v podstatě také množil
a nikomu by nechyběla. Ale i v tomto "hmotném" příkladě je skryto
duševní vlastnictví. Kdosi vše vymyslel, navrhl a nakreslil.
Teprve potom přišla výroba. Útok na duševní vlastnictví je velmi
nebezpečný tím, že nebezpečně nevypadá. Útok na člověka nebo
jeho majetek je poškozením konkrétní osoby, ale útok na to, co
někdo vytvořil vlastním intelektem, je obecně chápán jako menší
problém. Není to pravda. Škody způsobené na takovém vlastnictví
jsou ve světovém i regionálním měřítku obrovské. Nejen finanční,
ale především morální. Je to obrazem o naší úctě k vlastnictví. A
vysoké školy nemají žádný pardon.

Z řady důvodů jsem tedy jednoznačně proti jakémukoli omlouvání
softwarového pirátství a trestné činnosti vůbec. Je tvrdou
realitou pro stále více lidí, že musí být vychováváni obviněním
z trestného činu. Každý by si měl nejdříve rozmyslet, jestli
porušování zákona a úcty k duševnímu vlastnictví sám před sebou
omluví. Třeba tím, že je nemajetný student nebo špatně placený
pedagog (jako pisatel dopisu). Před zákonem však takové důvody
určitě neobstojí. Tím jsem si jist.

Pozn. red.: Jakékoli dotazy na pana Jiřího Dastycha, týkající se
počítačového pirátství a hackingu, můžete posílat e-mailem
(pcworld@idg.cz), faxem (02/652 08 12) nebo poštou na adresu
redakce PC WORLDu, Seydlerova 2451/11, 155 00 Praha 5.