Stáj pana Clancyho je vskutku prvotřídní a najdeme v ní řadu ušlechtilých kusů. Jen jeden je ale natolik plachý, že nejraději přebývá v tmavých zákoutích a má tři oči, které v šeru svítí. Ano, hádáte správně, bavíme se tu o zasloužilé dojnici Splinter Cell, jejíž nacucané vemínko dává tušit brzký příchod dalšího potomka.
Čtvrtý díl slavné špionážní série, která světu odtajnila existenci tajného agenta Sama Fishera a je etalonem žánru stealth akcí, na nás s velkou pravděpodobností vybafne už na jaře. Alespoň se tak potvrdí novodobé pořekadlo: „Každý březen, k nové Splinter Cell vlezem!“. Produktivita studií Ubisoftu je vskutku neuvěřitelná – rok co rok nové pokračování, rok co rok žánrová jednička a ani letošní ročník Splinter Cell s podtitulem Double Agent na tom nehodlá měnit zhola nic. Změnám ovšem pochopitelně neujde herní náplň. Podle dosavadních prohlášení autorů má mít vpravdě revoluční příchuť – vývoj vlajkové verze hry určené pro next-gen konzoli Xbox 360 totiž probíhá v kancelářích šanghajské pobočky, montrealské studio má na starosti již jen portování na ostatní platformy a čerstvá krev hnaná touhou naplno prokázat svůj um znamená nejenom nezaujatý pohled na věc, ale také nové nápady a ochotu částečně experimentovat. Nevěřící Tomáše nechť přesvědčí následující řádky. (Uvidíme – pozn. Tomáš M., Tomáš L. a Tomáš S.)
Vnitřně rozpolcený hrdina pronásledovaný osudem – to je případ perského prince a něco podobného teď čeká agenta Fishera. Milovaná dcera navždy vydechne pod koly náklaďáku a jediným východiskem ze svízelné situace se zdá být nadměrná konzumace alkoholu všeho druhu. Skelný pohled, třesoucí se ruce a opilecké hlášky pronášené do vysílačky se ovšem s prací elitního špiona jaksi neslučují a vyhazov od NSA na sebe nenechává dlouho čekat. Ale nebojte, chystaná novinka nebude o tichém průniku do lednice a o likvidaci lahví vodky bez jediného mlasknutí. Sam je tvrďák, časem se oklepe a s požehnáním bývalého šéfa Irvinga Lamberta dostane druhou šanci. Má to ale háček, aby si zpět vybojoval ztracené frčky a s nimi spojené zaměstnanecké výhody v podobě sexy oblečku či užitečných věciček typu noční vidění/termovize, dostane za úkol jako dvojitý agent proniknout do nitra zločinecké organizace a v utajení sklízet požadované informace. Se statutem neoficiálního pracovníka v utajení musí na high-tech udělátka víceméně zapomenout, stejně jako na další podporu ze strany vedení v podobě propracovaných briefingů či expresního odvozu na místo určení a zpět. Nezbude mu než spoléhat sám na sebe a víc než kdykoliv předtím na své schopnosti tichošlápka s genetickou výbavou akrobatického mistra.
Terčem Samova zájmu, respektive vašeho zájmu, bude Armáda Johna Browna – teroristické uskupení operující na území Spojených států amerických, jehož infiltrace si mimo jiné vyžádá sérii fingovaných loupežných přepadení bank, zakončenou zinscenovaným masakrem nevinných rukojmí. Kouzla se slepými náboji a kečupem vám pak zajistí potřebné místečko v kansasské káznici, kde se shodou okolností nachází jistý Jamie Washington, člen zmíněné skupiny. Jakoby náhodou se s ním sejdete na jedné cele. O hrátkách s násadou od koštěte se oficiální materiály ani slůvkem nezmiňují, takže je jasné, co bude následovat – hledání klíče k získání Jamieho důvěry, ústící v otevření přístupu do mateřské organizace. Pouhá pomoc při útěku z vězení ovšem nestačí a svoji příslušnost ke kriminálním živlům tedy prokážete i jinak, třeba zabitím nevinného člověka. Jedině tak šéfa Armády přesvědčíte o své loajalitě a on vám dovolí podílet se na jím řízených operacích.
Nasazený špion se ocitá ve velmi nezáviděníhodné situaci. Na jedné straně je stále zaměstnancem vlády Spojených států a má svoje úkoly, na straně druhé musí plnit rozkazy teroristů a ani v nejmenším nezavdat příčinu k pochybnostem o pravé identitě. Ačkoliv je možné ve většině případů vyhovět oběma stranám zároveň, nevyhnete se situacím, kdy vaše rozhodnutí nebude někomu po chuti. Hra vás čas od času postaví před složité morální dilema a vy se musíte na místě rozhodnout. Zabiji kolegu a poštvu si proti sobě vlastní lidi, nebo tak neučiním a riskuji odhalení? Ať už zvolíte kteroukoliv alternativu, neznamená to, že byste se profilovali jako klaďas nebo záporák, respektive, že byste se kupříkladu vykašlali na původní úkoly a raději kopali jenom za ty zlé, jak je to možné ve hrách typu Fable nebo Star Wars: Knights of the Old Republic. Až takhle daleko to nejde, každopádně jednotlivé volby mají vliv na průběh příběhu včetně zakončení, a to je jistě důvod, proč si to celé zahrát znovu a jinak, nehledě na mnohem větší vtažení hráče do děje a ztotožnění se s postavou. Přestože si výdobytků moderní techniky tentokrát moc neužijete (něco seženete na černém trhu, a to včetně noktovize, ale asi to nebude nic moc), nenechají vás autoři na holičkách. Jednak vám zůstane vycepované tělo schopné nejrůznějších pohybových kreací včetně zcela nových chvatů pro likvidaci nepřátel nablízko a kromě něj se vaší velkou zbraní stane občasná spolupráce s jinými osobami. Ty sice nemůžete přímo ovládat, ale na určitých místech jim nakážete, aby přiložily ruku k dílu (podobným způsobem, jako tomu bylo v kooperativním multiplayeru u předchozího dílu). Třeba Jamieho můžete během velkého útěku vzít na ramena, vyzvednout na nedostupné místo, a on pak otevře dosud zamčené dveře… Díky komplexní umělé inteligenci by popsaná spolupráce měla probíhat zcela hladce a nepochybně půjde o velmi zajímavé zpestření. Kontakt s ostatními se přenese i do vzájemných rozhovorů a těšte se na – považte! – milostnou zápletku se smyslnou Enricou.
Pravidlo být neviděn i neslyšen bude nutné dodržovat i nadále, nicméně ne vždy to nutně musí znamenat chození po špičkách pod závojem tmy. Někdy je docela dobré ztropit nějaký ten rozruch a v nastalém zmatku splynout s davem. Takových scén vás čeká hned několik, ať už se jedná o vězeňskou vzpouru nebo o nepokoje v Africe, a do probíhajících bojů se v případě zájmu můžete dokonce zapojit. Sice tím zvýšíte šance na své odhalení, ale na druhou stranu, kdo rád pomáhá druhým v nesnázích, má šanci. Kromě USA a Afriky se podíváte i na další zajímavá místa a kupodivu nechybí výlet do zcela dokonale vymodelované Šanghaje. Se změnou prostředí souvisí i změna šatníku – kromě vězeňského mundůru Sama navléknete do vojenského postroje nebo třeba do bílé arktické kombinézy. Zajímavou novinkou jsou interaktivní enginové předělové scény, kdy nejste pouhým pasivním konzumentem, ale můžete do nich aktivně zasahovat. Například během seskoku z letadla lze ve volném pádu provádět vývrtky, salta a jiné vylomeniny. Zda bude ve vašich rukách též akt otevření padáku bohužel není známo, každopádně možnost nechat slavného agenta rozplácnout o zem by byla hodně zajímavá.
Zatímco singleplayer slibuje revoluci, hra více hráčů si protentokrát dává pohov a nabídne jen drobná vylepšení. Prioritou vývojářů bylo především zpřístupnění online zápolení širší hráčské obci, tedy i méně zkušeným hráčům. Veřejné servery v minulosti opanovaly party zkušených borců a noví zájemci neměli šanci se ani pořádně rozkoukat, natož něco uhrát. Systém je nyní nastaven tak, aby si hru užil skutečně každý, zejména verze pro nový Xbox přinese zajímavou možnost stoupat po žebříčku hodností, případně se stát instruktorem a své umění a znalosti předávat začátečníkům. Ze zmatených zelenáčů si tak časem vychováte rovnocenné soupeře nebo členy vlastního týmu. V módu Versus bojuje tým špionů ovládaných z pohledu třetí osoby proti žoldákům, které řídíte jako v klasické first person akci. Zatímco agenti mají být mrštnější a rychlejší, žoldáci Upsilon Force dostanou do vínku nové hračky usnadňující lov špionské havěti, třeba dálkově ovládanou sondu, s níž se dostanou i na pro ně nedostupná místa. Počet hráčů byl navýšen, teď proti sobě mohou vyrazit skupinky až se třemi členy na každé straně. Co se týče oblíbeného kooperativního módu, ten doznal transformace do podoby tzv. Challenge módu. V něm tři hráči likvidují počítačem řízené oponenty, a to v misích odehrávajících se souběžně s těmi ze singleplayerové kampaně. Tato změna vyplynula jednoduše ze skutečnosti, že prvek kooperativního módu, kdy si se svým živým spoluhráčem vzájemně pomáháte při postupu úrovní, byl do značné míry zakomponován již do hry pro jednoho, a jednalo by se tudíž o zbytečné zdvojení.
O technickém zpracování se zatím mluví jen a jen v superlativech. U titulů směřovaných primárně na Xbox 360 je to ale běžná praxe a teprve uvidíme, zda verze na PC bude důvodem pro zamyšlení nad upgradem našeho stroje. Jisté je, že nový Splinter Cell poběží na Unreal enginu verze 2.5, nikoliv na verzi 3, jak se původně spekulovalo, a měl by využívat všech vymožeností moderních grafických karet. Autoři vypichují především vynikající ztvárnění postav, které vypadají jako živé a jejich pohyby mají působit naprosto přirozeně. Jenom seznam různých výrazů tváře hlavního hrdiny čítá více než třicet položek. Celkem se ve hře objeví na sto padesát osob a žádné z nich si údajně nebudou podobné, a to ani v případě obyčejných pěšáků. Jednotlivé úrovně zvětší svoji rozlohu na dvojnásobek, samozřejmostí bude dynamické osvětlení a minimálně na Xboxu 360 půjdou všechny zdroje světla rozbít. Dabingu Sama Fishera se ani počtvrté nechopil nikdo jiný než hollywoodská hvězda Michael Ironside, jehož pohyby a výrazy poprvé posloužily grafikům a animátorům jako předloha při oživování virtuálního alter ega. Zatím to tedy vypadá více než nadějně a Double Agent je na dobré cestě stát se nejlepším titulem z celé řady.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU