jinak) je v současných společensko-kulturních reáliích značný. Vymýšlení jména
pro nový přírůstek do rodiny je stejně tak radostnou kratochvílí budoucích
rodičů, jako je důvodem rodinných rozepří spor o jméno čerstvě zakoupeného
domácího miláčka. Důvodem pozornosti, kterou věnujeme výběru jmen, je to, že
jednou udělené jméno je již za další existence pojmenovaného dosti nelehké
změnit, a že pokud už někomu nebo něčemu jméno dáváme, chystáme se k tomu, že
do pojmenovaného budeme investovat tak, aby se pod svým jménem dočkal úspěchu.
Je sice pravdou, že veškeré investice, které do lidí či věcí vkládáme, nejsou
investicemi přímo do jejich jmen, pravdou ale také je, že se kvalita těchto
investic v kvalitě jmen přímo odráží. A tak jako právo nedovolí sousedovi, aby
z naší zahrádky kradl těžce vypěstované slunečnice a chlubil se jimi na
veřejnosti, nedovolí ani to, aby nejrůznější živly zneužívali investic tím, že
si přivlastní jméno toho, do něhož byly takové investice vloženy.
Jména fyzických osob
Pokud si už někdo dal tu práci a přidělil nám jméno, máme nejen právo, ale
dokonce i povinnost tohoto jména užívat (stanoví to v ! 61 zákona č. 301/2000
Sb.). Vzhledem k tomu, že je toto naše právo stanovené zákonem, může nám být
omezeno nebo odňato opět pouze zákonem či na jeho základě. Nemůžeme se jej tedy
svévolně vzdát jednostranným prohlášením nebo s ním disponovat za pomoci smluv.
Jméno není naším majetkem je nutné jej považovat za jeden z osobních projevů,
který nás navíc charakterizuje. To nebrání tomu, abychom své jméno dobrovolně
propůjčili k určitému účelu, musíme však počítat s tím, že výrobek či službu
označenou naším jménem bude veřejnost spojovat s naší osobou.
Základním ustanovením chránícím v oblasti soukromého práva osobní jména je ! 11
občanského zákoníku (dále jen OZ), které právní teorie a praxe postupně
rozvedly do řady dílčích pravidel, jejichž aplikace je možná i na problematiku
doménových jmen. Důležité je, že už tím, že někdo určité osobní jméno
registroval jako jméno doménové (zde pozor! máme tu první typický případ
doménového squattingu) bez souhlasu jeho nositele, dopustil se tím jeho užití,
proti němuž je možné se bránit. Problém však nastává s tím, že v
desetimilionové populaci je duplicita jmen poměrně rozšířeným jevem a může se
tedy stát, že ke vtělení určitého osobního jména do jména doménového bude mít
právo více subjektů. V tomto případě nelze použít jiného dalšího kritéria než
časové priority, tedy kdo dřív přijde, ten dřív mele.
Další kapitolou je užívání jednou zaregistrovaného doménového jména. Pokud je
jeho součástí jméno osobní, je třeba dbát na to, aby ani v případě, že k jeho
užití máme právo (ať už proto, že se shoduje s naším jménem, nebo že nám k němu
dal někdo souhlas), nebyla poškozena osobní pověst těch, kteří by pod takovým
jménem mohli být rovněž identifikováni. Pokud by tedy, nedej bože, některý z
mých nemnoha jmenovců registroval jméno radim_polcak.cz a na příslušné adrese
provozoval příkladně erotickou show, musí se připravit na to, že se proti
takovému jednání budu bránit. Pokud ale soud shledá, že by si mě veřejnost s
touto prezentací na základě doménového jména mohla spojovat, zakáže
provozovateli užívat doménové jméno tímto způsobem [! 13 odst. 1) OZ], případně
mu nařídí přiměřené zadostiučinění, které může mít v krajním případě i peněžní
formu ! 13 odst. 2) OZ.
Firmy, názvy právnických osob
Analogicky s ochranou jmen fyzických osob jsou chráněna i jména osob
právnických, tedy jejich firmy nebo názvy (z hlediska "pojmenování jmen" je
třeba vyzdvihnout snahu tvůrců nového Občanského zákoníku, kteří se snaží
všechna jména sjednotit právě pod pojem "jméno"). Velmi častá je situace, kdy
squatter z inzerátu nebo přímo z obchodního rejstříku přečte jméno některé
právnické osoby, provede registraci příslušného doménového jména a pak se na
dotyčného podnikatele obrátí s "návrhem na prodej" tohoto jména za nehorázných
finančních podmínek, nebo za podobně strašných podmínek navrhne provozování
hostingu či jiné takzvané služby. V takovém případě je vhodné nejprve smírně
jednat a navrhnout dotyčnému squatterovi převedení domény za úhradu účelně
vynaložených nákladů (maximum bych zde viděl v řádu do 5 000 Kč). Nebude-li se
toto řešení squatterovi líbit, můžeme začít směle mávat paragrafy a zapojit své
právní zástupce. Právo je v tomto případě jednoznačně na naší straně (viz
zejména ust. ! 19b OZ a !12 OZ), a pokud je doménové jméno shodné s naší
registrovanou firmou či názvem, není třeba se obávat neúspěchu. Několika
právními názory již v této věci přispěla i česká judikatura (viz rámeček), což
významně napomáhá právní jistotě a dodává kuráž těm, kteří byli a jsou jednáním
squatterů poškozováni. Za velice pravděpodobné v této souvislosti považuji to,
že pokud se proti jednání squattera budete bránit dostatečně razantně a
odhodlaně, stáhne dotyčný ocas a registraci převede. Jako obzvláště vhodné
doporučuji připomenout, že máme drahého právního zástupce, který se už nemůže
dočkat, až nám dle ust. ! 142 odst. 1) Občanského soudního řádu budou
přisouzeny náklady řízení.
Ostatní jména a označení
Zde je třeba rozlišovat, zda se jedná o jména zapsaná či nikoli. Mezi takzvaně
zapsaná označení přitom řadíme ochranné známky a zapsaná označení původu. Jména
a označení, do nichž byly vloženy určité investice a která nesou sama o sobě
nějaký hospodářsky relevantní soutěžní potenciál, jsou však chráněna i v
případech, kdy nebyla zapsána do žádného rejstříku. Jejich ochranu totiž
zabezpečuje právo proti nekalé soutěži, k jehož košatým a zajímavým aplikacím
se ještě vrátíme.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU