prostor, kde je možné dovolit si na své soupeře (hospodářské i jiné) prakticky
cokoli. Není to ovšem chyba práva to je na nejrůznější situace související s
takzvanou perverzní soutěžní tvořivostí dobře připraveno. Jedná se spíš o
neznalost jednotlivých subjektů, jež si prostě neuvědomují, že pokud si
příkladně někdo s cílem poškodit je zaregistruje určité doménové jméno, je
možné využít právě prostředků práva proti nekalé soutěži a účinně se bránit.
Právo v tomto případě ale samo o sobě nezmůže prakticky nic co se
nekalosoutěžních pravidel týče, platí zde stará známá zásada: kde není žalobce,
není soudce. Tento díl našeho seriálu by tedy mohl nést podtitul: "Jak se stát
nekalosoutěžním žalobcem squattera snadno a rychle."
Co se smí a co nikoli
Abychom se mohli podívat na to, jak se lze s užitím práva proti nekalé soutěži
bránit proti nežádoucím registracím a užívání doménových jmen, je užitečné říci
obecně něco o tom, jaké jednání je a jaké není nekalosoutěžním ve smyslu
zákona. Základní vymezení pojmu nekalosoutěžního jednání obsahuje ! 44 odst. 1)
obchodního zákoníku, kde se o něm hovoří jako o "jednání v soutěži, které je v
rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům
nebo spotřebitelům." Základní a jediné znaky tedy jsou: soutěžní charakter,
nekalost a způsobilost škodit. To, že slova zákona jsou velmi obecná (například
pojem nekalosti lze vykládat mnohými způsoby), není chybou zákonodárce právě
naopak. Je tím totiž dán prostor k aplikaci těchto ustanovení v nejrůznějších
souvislostech, mimo jiné tedy i v otázkách registrace a užívání doménových
jmen. Na základě této takzvané generální klauzule lze pak s užitím systematiky
žijící legendy českého soutěžního práva, prof. Hajna, definovat jednotlivé
okruhy nedovolených činností, jako agresi, nepřiměřené lákání a parazitní
soutěž.
Agrese
Nedovolenou agresí je v oblasti registrace a užívání doménových jmen zejména
takzvaná blokační registrace. Tu sqatter provádí tehdy, pokud se domnívá, že
určité doménové jméno se bude v budoucnosti někomu hodit, a že z dotyčného
tudíž vymámí nějaké tučné protiplnění za jeho převod nebo uvolnění. Jestliže
tedy například existuje známá značka "abc," provede squatter registraci jména
"abc.cz" a nabídne dotyčnému podniku převod jména nebo například "výhodný"
hosting. Vzhledem k principu výlučnosti registrace lze takové jednání označit
za prosté obchodní vydírání. Jestliže totiž takto oslovený podnik nabídku
odmítne, nezbude mu, než vstoupit do prostoru sítě internet pod jiným, méně
atraktivním jménem, např. "abc-sro.cz."
Je zřejmé, že používat pravidla výlučnosti k obchodnímu vydírání je proti
dobrým mravům obchodní soutěže (tolik k druhému znaku tzv. generální klauzule).
Škodu, nebo lépe újmu je v tomto případě třeba spatřovat v tom, že postiženému
podnikateli bylo znemožněno, aby pod označením, na jehož užívání má právo,
podnikal i v prostoru sítě internet. Posledním (respektive prvním) znakem,
jehož naplnění je pak třeba k tomu, aby uvedené jednání bylo spatřováno jako
nekalosoutěžní a nedovolené, tedy zůstává soutěžní charakter tohoto jednání.
Podle odvážné nicméně velice dobře zdůvodněné koncepce tzv. všeobecného
soutěžního vztahu jsou přitom soutěžiteli všichni, kdo vyvíjí v prostoru sítě
internet nějakou hospodářskou aktivitu i tato podmínka je tedy uspokojivě
naplněna.
Nepřiměřené lákání
Zde nejde až tak úplně o squatt, ale spíše o zneužití nějakého označení nebo
slabosti spotřebitele k tomu, aby podnikatel na svou prezentaci nalákal co
nejvíce potenciálních zákazníků (komunikační potenciál je právě tím zdrojem, o
nějž se v prostoru sítě internet soutěží). Není tedy dovoleno, aby si český
výrobce sýrů zaregistroval a používal např. "francouzsky-syr.cz." Soutěžitelé
rovněž nesmí působit nepřiměřeně na zákazníkovy city: jistě uznáte, že doménové
jméno "pomozte-trpicim-detem.cz" s nabídkou alkoholických nápojů je už dosti
"přes čáru," a to i v případě, že obchod s alkoholem opravdu trpícím dětem
pomáhá. Poškozeným, a tedy tím, kdo se může domáhat ochrany, je v tomto případě
především spotřebitel. Škodu v podobě zhoršení relativního soutěžního postavení
ale toto jednání způsobuje i ostatním soutěžitelům, a jsou to právě ti, kdo se
v praxi nejčastěji domáhají nápravy.
Parazitní soutěž
Hojným způsobem nekalé soutěže je parazitismus. Ten je u doménových jmen
kombinací předchozích dvou soutěžních "způsobů" parazit si totiž zabere nějaké
atraktivní označení, k jehož užívání nemá právo, a pak se na něj snaží nalákat
spotřebitele. Důležité pro parazitní soutěž, stejně jako pro předchozí dva typy
soutěžní tvořivosti je to, že chráněnými označeními nejsou jen firmy (obchodní
jména) nebo ochranné známky, ale jakékoli charakteristické vnější projevy
podnikatelů. Ochrany tedy požívá i příkladně váš reklamní slogan nebo jméno
vaší sekretářky pokud právě ona působí jako lep, na který lákáte své zákazníky.
Soutěžní právo představuje jeden z nejlepších prostředků ochrany před doménovým
squattingem. Ve srovnání s právem chráněných označení totiž chrání mnohem širší
okruh hospodářsky relevantních jmen (pozor: včetně doménových jmen samotných!)
a jeho ustanovení jsou natolik organická, že pokud jste schopni svůj nárok
podepřít dostatečnými argumenty, máte šanci uspět i proti těm nejzarputilejším
škůdcům. O možnostech nekalosoutěžní ochrany se bohužel zatím příliš neví, a
zejména malé podniky se zbytečně nechávají "okusovat" nejrůznějšími parazity.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU