Stručná historie pevných disků - 1. díl

Diskový systém 305 RAM od IBM je přímým, ale vzdáleným předkem pevného disku, jak ho známe dnes.

Disk byl představen v roce 1956 jako součást IBM 305 RAMAC (metoda náhodného přístupu účtování a kontroly). Zařízení dokázalo pojmout neuvěřitelných 5 MB dat na 50 discích o průměru 24 palců. Samotný hard disk měl velikost ledničky, celá jednotka pak vážila více než tunu. Systém stál 10 tisíc dolarů za megabajt. Na svou dobu však byla taková vysoká cena ospravedlnitelná schopností systému vybavit si data z úložiště za pouhých 600 milisekund. V průběhu pětiletého životního cyklu ukládacího systému bylo prodáno více než tisíc jednotek.

Podívejte se na krátké reklamní video od IBM, v němž je popisován výzkum a vývoj RAMACu (anglicky).

IBM nahradilo RAMAC modelem 1301 Disk Storage Unit v roce 1961. Ten používal oddělenou čtecí/zapisovací hlavu pro každý povrch, takže už nebylo nutné vytahovat hlavu pokaždé, když bylo potřeba přistoupit k dalšímu disku.

Model 1301 zvládl pojmout 28 megabajtů a byl to první disk, který používal aerodynamicky tvarované hlavy, jež měly schopnost „prolétat“ nad povrchem disku na tenké vrstvě vzduchu, čímž bylo možno zlepšit přístupový čas na 180 milisekund.

Tento stroj jste si mohli koupit za pouhých 115 500 amerických dolarů, nebo si jej pronajmout za 2 100 dolarů měsíčně. Tomu nemohla odolat žádná firma!

Společnost IBM byla průkopníkem mnoha zlepšení a inovací pevných disků, včetně prvního odnímatelného „balíčku“ disků.

IBM 1311 Disk Storage Drive, představený v roce 1962, byl schopen ukládat až 2,6 MB dat na šest 14palcových ploten. Každý „balíček“ disků vážil asi 4,5 kilogramu.

Model 1311 byl tak úspěšný, že prošel několika úpravami a zůstal na trhu do roku 1975.