Technologie a jejich regulace
Není to tak dávno, co jste si na našem webu mohli přečíst (http://pcworld.cz/software/ek-zrejme-konecne-prijme-navrh-na-ballot-screen-pro-vyber-prohlizece-ve-windows-8464) článek o tom, jak Evropská Komise a Microsoft vyjednávají o volbě webového prohlížeče pro Windows. Kdybychom zůstali jen u v současnosti největší softwarové firmy, tedy u Microsoftu, bylo by to další dějství takřka nekonečného příběhu snah o regulaci softwarového giganta ze strany jeho konkurence s přispěním veřejných úřadů – v tomto případě orgánu Evropské Unie, v případech předchozích amerického ministerstva spravedlnosti a mnoha dalších autorit.
Nejde však pouze o Microsoft. Vlády a zákonodárné sbory po celém světě se pokoušejí vyrovnat s fenoménem internetu, přestože tento existuje v současné podobě již více než deset let a technicky vzato samozřejmě mnohem déle. Vyrovnání se jim – ať už jde o snahy o odpojování pirátů, o pokusy limitovat přístup k datům, či otázku výběru daní z virtuální ekonomiky, nedaří. Jak je to však možné? Příčinu musíme hledat ve zdánlivé maličkosti. Totiž v tom, že příchod současných komunikačních prostředků změnil léta existující pravidla a že instituce, které z těchto pravidel žily a tato pravidla vytvářely, se s tím nedovedou vyrovnat.
Rozdíl v rychlosti
Příčina neschopnosti úřadů a autorit jít ruku v ruce s technickým vývojem spočívá ve dvou efektech. Každý z nich sám o sobě je zajímavým předmětem studia, když se ale zkombinují dohromady, stává se výsledek významným pro celou lidskou společnost. Za prvé, moderní komunikační a informační technologie se vyvíjejí nebývalou rychlostí. Reagovat na jejich vývoj a s ním související koncepční změny v životech každého z nás (koho by před patnácti léty napadlo, že budeme mít vlastní mobil, před deseti, že v něm bude fotoaparát a před pěti léty, že z tohoto fotoaparátu budeme přenášet obrázky přímo na internet) není jednoduché pro samotné uživatele komunikačních technologií.
A tím je to těžší pro úřady a pro veřejné orgány, které se rozhodují kolektivně a z principu velmi pomalým a neefektivním způsobem. Vedle toho technické změny a vývoj jsou řízeny trhem, který je v optimálních podmínkách naopak velmi rychlý a efektivní. Pokud vás napadne, že trh přeci zažívá „krizi“, pak vězte, že v těchto stavech se inovace naopak ještě více urychlují.
Druhým elementem problému je to, že úřady – v případě výše odkazovaného problému výběru webového prohlížeče ve Windows Evropská komise – jsou tradičně zvyklé na to, že jsou to ony kdo určuje pravidla, podle nichž ostatní hrají své hry. Autoritativní úlohu úřadů zde nechceme zpochybňovat, ale problém tkví v tom, že ve světě informačních technologií určují fakticky pravidla hry velké firmy a orgány definující mezinárodní standardy. Reálný stav legislativy se tak daleko spíše přizpůsobuje vnější současnosti, než aby se ji pokoušel tvarovat. Normy (americký DMCA, francouzský HADOPI, švédský IPRED a dlouhá řada dalších), které mají regulovat třeba obsah na síti, nebo chování uživatelů moderních komunikačních prostředků, tak spíše než regulují reálný svět reagují na požadavky skutečných regulátorů – komunikačních monopolů.
Důsledek
Kombinací obojího je, že veřejná moc, ať už v podání orgánů EU, národních států, nebo třeba ještě výše postavených normativních institucí typu OSN, ve skutečnosti ztrácí díky technologickému vývoji svou možnost regulovat a relevantně reagovat na technologie. Než se zmíněnému americkému ministerstvu spravedlnosti podařilo rozdělit Microsoft na více menších subjektů (analogicky, jako kdysi AT&T), stal se předmět původního sporu (Internet Explorer 3) zcela irelevantním.
Když se Evropská Komise s Microsoftem vůbec dohodne o podobě volby webového prohlížeče ve Windows 7, bude většina jejich uživatelů mít stále Internet Explorer. Než jakákoli země „zakáže piráty“, najdou si tito jinou a lepší cestu ke stahování a sdílení obsahu. To vše, aniž by bylo možné cokoli rozumného proti tomu podniknout.
Závěr
Pokud vám výše uvedený mechanismus připadá pochmurný, neteskněte. Mezi regulativními orgány a technologickým vývojem existuje přeci jen jedna společná vazba. Je jí to, že obojí má především sloužit lidem. A ve jménu této služby se obojí nakonec musí shodnout.