Nadšenci do nových technologií mají vždy o zábavu postaráno. Společnosti se starají o přísun nových modelů a nových produktů, které by rády zákazníkům vnutily, v ideálním případě vytvořily nový trend. Řada z nich ovšem přes počáteční přísliby, prototypy a často oslavné články, nikdy nebude v prodeji. Jiné nastoupí bolestivou cestu k několika málo prodaným sériím a časem je vystřídá lepší alternativa.
Naopak, neoprávněně jsou opomíjena jiná řešení, založená na „zastaralých a primitivních principech“. Připomeňme si dvě z nich, které by měly dostat druhou šanci.
Palubní kamery
Palubní kamery jsou svým principem primitivní videorekordéry, s často mizernou kapacitou záznamu a kvalitou obrazu na hranici sledovatelnosti. Jejich výhodou je nízká cena a spolehlivost, obojí souvisí s poměrně primitivními vnitřnostmi těchto krabiček. Jejich instalace je také velmi jednoduchá, tedy pokud člověk potlačí ambice na co nejlepší zamaskování napájecích kabelů a nezačne palubní desku optimalizovat různými obslužnými otvory.
U nás je ale těžko můžeme označit za zapomenutou technologií, procházejí renesancí a zdá se, že ve statistických mapách zase v něčem budeme pupkem světa. Specifické prostředí vždy vede k specifickým reakcím trhu. Vzpomeňme si na Wi-Fi, kde neuspokojivá situace s konektivitou vedla k bouřlivém rozvoji bezdrátových sítí, jejichž rozšíření výrazně překračuje to v okolních rozvinutějších zemích.
Stejně tak divoké kousky některých řidičů na našich silnicích, často z vysoké kasty nepotrestatelných, vedly po pár přibrždovacích aférách k obrovskému nárůstu zájmu o tyto technologie. Nejsme v tom ostatně sami, druhou zemí, která je podobně známá vysokým nasazením palubních kamer, je Rusko – a můžeme asi oprávněné předpokládat, že důvody budou podobné.
Mimochodem, po hromadném nasazování automaticky fungujících kamer vždy přichází vlna exkluzivních náhodně zachycených záběrů neroztodivnějších události, která se objeví na YouTube. Na tu naši se teprve můžeme těšit, tedy pokud běžné palubní kamery dokáží zpracovat roztřesený obraz z našich tankodromů.
Mobilní platby
Mobilní platby většina z nás nepochybně považuje za supermoderní technologii, která teprve přichází a která vyžaduje ty nejposlednější modely mobilů vybavených podporou technologie NFC (Near Field Communication). Tedy, pokud neuvažujeme jedince platící ukradenými mobily, samozřejmě.
Mobilní platby jsou horké téma po celém světě a vznikají desítky startupů, které s různým úspěchem usilují o to jediné správné řešení, které dobije svět. Ostatně, jedno takové máme od minulého roku i u nás, mobito je výhradně české platební řešení, které podporují čtyři banky, spoluzakladatelé této platební společnosti, a všichni stávající mobilní operátoři. Ano, nevyžaduje NFC a dokonce ani chytrý telefon. Po registraci uživatele funguje pomocí zpráv na displeji (zprávy USSD, příbuzné SMS), pro chytré telefony jsou pro větší pohodlí připraveny aplikace.
Ale mnohem lepší příkladem fungujícího systému platebních karet je fascinující M-Pesa, systém pro platby a peněžní převody pomocí mobilních telefonů, který vznikl v roce 2007 v Keni. Funguje prostřednictvím obyčejných SMS (mimochodem, zprávy USSD, které vyžaduje mobito, v některých chytrých telefonech nefungují) a pokud jste o něm nikdy neslyšeli, neznamená to, že není rozšířený. Údaje z konce roku 2011 mluví o 17 milionech aktivních uživatelů v Keni samotné, ale příbuzné systémy byly mezitím nasazeny v jiných zemích Afriky, v Indii či Afganistanu. Řada bank s tímto systémem začala aktivně spolupracovat prostě jen proto, že jim to ušetřilo snahu o rozšiřování sítí bankomatů a platebních terminálů.