V záplavě současných filmů, v nichž se uplatňují počítačové vizuální efekty
(THE MATRIX, ASTÉRIX & OBÉLIX, STAAR WARS: EPISODE I) je pozoruhodným americký
dobrodružný remake slavného filmu 30. let THE MUMMY. Nejedná se o tak výlučné
téma jako jsou americké sci-fi ságy, ale nové, poměrně vtipné a dramaticky
působivé zpracování, které si jistě najde četné diváky. Obraťme tedy pozornost
k jeho na špičkové úrovni provedeným digitálním trikům.
Režisér Stephen Sommers zvolil specialisty nejlepší pověsti, tedy americkou
firmu Industrial Light & Magic, supervizi nad vizuálními efekty převzal John A.
Berton. Dodatečné vizuální efekty pocházejí od Cinesite Hollywood.
V příběhu o zmrtvýchvstání dva tisíce let staré mumie egyptského kněze Imhotepa
je nejdůležitější pochopitelně právě podoba mumie. V původním filmu z roku 1932
pomohly makeup a bandáže, doba však značně pokročila. Dnešní Imhotep vystupuje
ze sarkofágu jako odporný kostlivec a hned začíná jednat. Animace takového
objektu není ničím novým a je perfektně zvládnutá. Zajímavější je (což je
přínosem současné filmové verze) postupná přeměna zombie v člověka z masa a
krve, jak Imothep získává postupně ukradené kanopy se svými tělesnými orgány a
"vysává životní sílu" ze svých obětí. Zde bylo nutné kombinovat akci živého
herce s počítačově animovanými doplňky.
Postavu mumie vytvořila The ILM Character Design Group. Nejprve byla zvolena
představa, jak má mumie vypadat a jak se má pohybovat. Potom byl vytvořen
počítačový model mumie. Podle fotografií a natočených záběrů, na nichž byl
představitel Imhotepa herec Arnold Vosloo, byl digitální model přizpůsoben jeho
postavě a obličeji. Pak proběhlo natáčení jednotlivých scén (kamery Panavision
a Vista Vision) a materiál určený k digitálním úpravám byl naskenován.
Jednotlivé partie byly vymodelovány jako wireframe a jejich pohybové fáze
sladěny s pohybem herce. Následoval rendering a nasvícení, někdy i doplnění
dalších detailů, např. všudypřítomných žravých skarabeů. Nakonec výsledný tvar
prošel závěrečnými kosmetickými úpravami například byly sladěny světla a stíny
a barevné tóny
pleti. Na plátně působí všechny tyto scény technicky perfektně, bez viditelných
rozdílů v rozlišení či struktuře reálných a digitálních objektů.
Obdobně při dalších Imhotepových proměnách, i v případě ostatních postav.
Působivé jsou útoky skarabeů na dobyvatele hrobky. Počítačově vytvoření brouci
se obětem prokoušou pod kůži a v podobě boule pod ní putují nahoru k hlavě...
Snad nejefektnější podívanou ve filmu je přízrak pouštní bouře pronásledující
letadlo s hrdiny, jejíž písečná stěna na sebe bere podobu Imhotepovy tváře.
Nejprve byly nasnímány celkové záběry skutečného letadla v letu a detaily s
herci na modelu ve studiu. Pak byla vytvořena základní struktura pulzující
písečné stěny. Podle Vosloovy tváře byl vytvořen wireframe Imhotepovy masky a
animován do herecké akce. Nakonec došlo k jeho aplikaci do písečné stěny a
zakomponování obrazu letadla . Celá sekvence je velmi působivá, zejména když
písečná maska letadlo pohltí.
Ve filmu je počítačová animace, vzhledem k časové a finanční náročnosti,
použita jen ve skutečně nezbytných případech, a některé zombie představují
ještě manekýni v maskách. Avšak již v úvodní sekvenci starověkého Egypta se již
produkci filmu vyplatilo vytvořit kulisy celkových pohledů města v počítači
(podobně jako si před časem produkce Cameronova filmu TITANIC pomohla stovkami
statistů na palubě lodi).
Další uplatnění našla počítačová technika v dnes již běžné oblasti filmových
triků v řízení animatronických modelů. Ty měl na starosti Nick Dudman. Důležité
bylo dodržet stejný charakter animace pohybu u animatronických i digitálních
zombie (uplatnil se postup Motion Capture).
Samozřejmostí je digitální zvukový doprovod (hudba Jerry Golgsmith, zvukový mix
Chris Munro) zaznamenaný na kopiích filmu ve všech třech v současnosti
používaných digitálních formátech (Dolby Digital, SDDS, DTS), což představuje
až šest zvukových kanálů při reprodukci v kině.
Velkým kladem technicky i herecky dobře zvládnutého filmu je vyvážená
prokomponovanost jednotlivých výrazových složek, které navzájem umocňují své
působení na diváka. Tím je posílen i efekt uplatněných počítačových efektů.
Film THE MUMMY předvádí normu kvalitně zvládnuté symbiózy herce a počítače a
určuje cestu, kterou se velkoprodukce zábavných filmových žánrů budou do
budoucna ubírat.