Tento článek se pozastaví u několika zachytitelných trendů roku
1997. Je to samozřejmě jen výběr, takže si nic nedělejte z toho,
pokud zrovna ten svůj oblíbený nenajdete. Je možné, že se některé
popsané projevy života v IT společnosti budou zdáti normální či
zřejmé, je ale pravdou, že řada z nich určitě ještě před krátkou
dobou za samozřejmé považována nebyla a jiné se zase stále více
vyhraňují na ostří laserového nože.
Společnosti
Bylo by zajímavé detailněji vysledovat změny ve společnostech,
přesněji v jejich typické velikosti a struktuře vztahů. Jak se
zdá, brzy dáme za pravdu depresivním cyberpunkovým románům, které
předvídají rozdělení světa mezi několik málo nadnárodních
průmyslových gigantů. Stejně jako loni byli ochránci
antitrustového zákona naprosto bezmocní proti spojování se firem.
Většinou šlo o formu spolknutí menších většími a nemá příliš
smysl uvádět příklady: na jedné straně byla vždy známá firma, na
druhé takřka neznámé jméno. Těžko to ovšem můžeme tvrdit
o začlenění USR Robotics do firmy 3com, mající hodnotu cca 1,2
miliardy dolarů.
Technologie se totiž dnes nelicencují, ale kupují přímo s jejich
autory. Jinak ale také jde o pochopitelný výsledek souboje
s náklady na výrobu, které u větších producentů bývají menší.
Obzvláště to potom platí o vývoji, kde se investované částky
vyšplhaly do stratosférických výšin, jak si stěžují nejčastěji
napadaní molochové jako Microsoft či Intel. Uvolnit miliardy
dolarů do projektů přinášejících zisk až v následujících letech
či desetiletích si dnes skutečně může dovolit málokdo. Společné
projekty s jinak konkurenčními firmami bohužel většinou přinášejí
problémy - viz např. spolupráce IBM-Apple a hlavně technologie
DVD-R -- viz níže.
Zřejmě to ale bude stále typičtější scénář, který v budoucnu
alespoň dočasně spojí i firmy s těmi nejdrsnějšími třecími
plochami, jak dokazuje novoučká aliance Microsoft-Apple. I když
to možná je zrovna důkaz toho, že se někdy vyplatí podpořit
minoritní konkurenci, než se zničeho nic osypat monopolními
nálepkami.
Základním tématem firem je zisk, což je nepochybně velký objev.
Míra zisku přitom se přitom může pohupovat na působivé houpačce.
Čím ovšem větší společnost, tím větší šance má na překonání těch
největších problémů. V minulosti to dokázala IBM, která zrovna
letos byla skutečným miláčkem svých akcionářů. Uvidíme, jak si
povede Apple, jemuž se již za tento rok podařilo nastřádat ztrátu
takřka jedné miliardy dolarů a otrávit nesmírné množství
uživatelů a novinářů. Hodnoty jejich akcií, oscilující o více než
100 % v rámci sotva dvou měsíců, zase jasně ukazují, nakolik jsou
jejich ceny na trhu IT, a asi i kdekoli jinde, psychologickou
záležitostí.
Určitě mnohem příjemnější je řešit problém, jak dále zajistit
růst firmy, když již dosáhla naprostého vítězství na svém poli
- konkrétní příklady snad ani nemá smysl uvádět. Řešením je
poohlédnout se na příbuzných odvětvích výrobků a souvisejících
služeb. K malé radosti malých vývojářů tak společnost Intel
pohltila několik výrobců specializovaných čipů a míní výrazně
expandovat své pozice na trhu hardwarových a síťových
akcelerátorů, jak dokazuje např. technologie AGP nebo vyvolaná
cenová válka ethernetových karet s firmou 3Com.
Totéž tučnějším písmem lze napsat o plánovaném útoku Microsoftu
na herní platformy a svět informačních médií, který prosákl do
komentářů v poslední době. Je ovšem třeba přiznat, že loňské
zaměření se téže firmy na Internet podstatně obohatilo
softwarovou nabídku cenově dostupného softwaru a povede ke vzniku
z nutnosti prosazených "tvrdších" standardů.
Operační systémy
Strategie firem se ovšem v konkrétní praxi uživatelů zviditelní
nedříve tak v následujícím roce, a produkty dostupné dnes často
reprezentují úsilí a schopnosti managementu minulého roku.
Nejpopulárnějším a nejzávažnějším tématem IT světa jsou operační
systémy, které prostě leží v základě všeho. Současně ale jde o ty
nejdlouhodobější projekty a pro uživatele je obzvláště bolestivé
testovací období, kdy jsou již všechny přicházející nové
vlastnosti známé a je nutné přečkat odchytání tisíců chyb.
Přesně v takovém období se dnes nacházejí všechny důležité
operační systémy. Nová verze Microsoft Windows 98 se nakonec po
mnoha popíraných zpožděních svým názvem přiznala k roku 1998, kdy
se dočkáme především zcela nové rozhraní postaveného na Microsoft
Exploreru 4.0. Tato Windows se ale především již naprosto
otevřeně budou hlásit k Windows NT jako svému nástupci. Premiéra
Windows NT 5.0 bude ostatně druhou velkou premiérou 1998, na
jejich beta-verzi si již dnes můžeme vyzkoušet sjednocené
ovladačové rozhraní s Windows 98 a nový souborový systém
s adresářovými službami.
Mimochodem, právě rostoucí podpora Windows NT velmi dobře
charakterizovala letošní rok. V březnu to bylo především IBM,
které se svým novým marketingovým plánem zrovnoprávnilo NT se
svými vlastními operačními systémy. Podobnou cestou se vydal
v tomto roce taktéž problémy traumatizovaný Novell, když v říjnu
ohlásil implementaci svých direktorářových služeb pro Windows NT
(podrobnosti určitě naleznete v příštím čísle).
Tím spíše se ale zvyšuje tlak na ostatní systémy. Část
managementu IBM přípouští, že na další vývoj OS/2 nemusí být
v budoucnosti uvolněn dostatek prostředků. Unixové systémy jsou
z méně náročných instalací vytlačovány pro svou náročnost
a uživatelskou nepřívětivost, i když je třeba zdůraznit, že jako
jediné je lze považovat za dozrálé z hlediska stability
a maximálního výkonu. Pokrok se ostatně nedá zastavit ani tady,
pro AIX je dnes dokonce nabízeno do češtiny zlokalizované GUI
Samotný Apple vsadil na UNIX, když koupil NextStep, objektový
systém s unixovým základem a právě se do něj snaží migrovat své
systémové služby. A takto vzniklá Rhapsody bude třetí velkou
systémovou premiérou příštího roku...
Zásadní systémovou otázkou začíná být Java, i když do skutečné
nezbytnosti dozrává jen pomalu. Kvalita objektových knihoven je
ovšem profesionálními programátory často napadána a skutečné
problémy s jejich standardizací a plně crossplatformní
implementací nás teprve čekají.
Mainframe vs PC vs NetPC vs NC
PC ve smyslu osobního počítače není samozřejmě univerzálním lékem
na všechny problémy IT směru. Pro něco jsou příliš pomalé, pro
něco zbytečně veliké a předražené. A zcela určitě jsou dnes
špatně konfigurovatelné a vůbec správcovsky zvládnutelné.
Sálové počítače (toto označení nejlépe popisuje jejich
rozměrnější povahu) se od dob, kdy byly symbolem, poněkud stáhly
do ústraní. Bylo by ale naprostou chybou je ignorovat (jejich
uživatelé pochopitelně budou vždy tvořit zájmovou minoritu)
a spálit si prsty v souboji s mohutnou instalací kritických
databází na osobních počítačích pod neunixovým systémem.
Koneckonců oddělení počítačů RS/6000 je dnes u IBM tím
nejúspěšnějším.
Na opačném konci rovnice stojí elektronika, která by měla
zvládnout určitou podmnožinu funkcí počítače, zaplacenou zlomkem
ceny a komplikovanosti. Původní definice síťového počítače NC
ovšem vycházela primárně z potřeb velkých zákazníků
a architektury klient-server. Upravené verze nepochybně osloví
i menší skupiny uživatelů včetně rodin. Prostor pro NC je určitě
velký, jak dokazuje zájem všech počítačových obrů, jako je IBM,
Oracle, nebo dokonce i do jiných sfér orientovaný Apple.
Rozdíly jsou ovšem zejména v přístupu k operačnímu systému.
Oracle prosazuje čisté Java aplikace a jeho NC je na
demonstracích poněkud nespravedlivě označováno za pomalé. IBM
používá zase bezejmenný (skutečně nemá oficiální název) operační
systém, vyvinutý kdysi dávno pro PDA. Za cestu pro své uživatele
ovšem považuje především aplikace psané pro v jejím NC používaný
procesor PowerPC. Ty běží pochopitelně podstatně rychleji, ovšem
budou muset být většinou pro daného velkého uživatele vyrobeny na
zakázku. U nás bude zřejmě populárnější třetí možnost, řešení
WinCenter, které umožňuje z klienta NC spouštět klasické Windows
aplikace na serveru jeho nativní rychlostí a jej zahraniční
pracovníci IBM považují za nepodstatné. Prozatím jde ovšem
o produkt třetí strany, který se musí instalovat jako speciální
systém serveru. Od března firma IBM prodala několik desítek tisíc
kusů NC, většinou spíše jako testovací kousky než pro reálné
nasazení. Zákazníky byly nejčastěji banky, nejnovější modely ale
obsahují i zvukový vstup, který je předurčuje pro počítačovou
telefonii, o níž bude určitě globálně velký zájem.
Posledním novým "počítačovým plemenem" jsou NetPC, víceméně
zjednodušené osobní počítače, které mají zabudovanou podporu
managementu přes síť. NetPC se ovšem od samotného počátku
setkávají s chladným přijetím zákazníků, dostupné modely byly
méně vybavené (pochopitelně úmyslně z bezpečnostních důvodů), bez
disketových jednotek a dalších periferií, a současně pocházely od
značkových výrobců, což automaticky způsobovalo vyšší cenu, než
za jakou by bylo možné získat neznačkové kompletní PC.
A to prozatím pro řadu zákazníků nezaplatilo výhody plynoucí jen
z hodně omezených možností instalace a spravování systému po
síti. Firma IBM ostatně nedávno oficiálně NetPC pro nezájem svých
zákazníků přestala vyrábět.
Procesory
Procesory se jako obvykle držely směru k vyšším frekvenčním metám
a složitějším strukturám. Je skoro neuvěřitelné, že první
procesor s MMX se dostal "do oběhu" na počátku tohoto roku. O 12
měsíců později jsou v centru pozornosti spíše frekvence procesorů
Pentium II, které se zavěsily kamsi pod 300 MHz. 400 MHz pro
procesor a 100 MHz pro motherboard se zřejmě v komerční podobě
dočkáme již v polovině příštího roku. Jistým osvěžením byl souboj
AMD - Intel, kde AMD se svým procesorem K6 donutilo svého
protivníka k ústupu a snižování cen. AMD bohužel brzdí
nedostatečné produkční kapacity, které omezují dostupnost
především dosud nejrychlejší, 233MHz verze K6. V příštím roce se
určitě dočkáme rozšíření nového čipsetu, AMD 640, 100MHz
motherboardu a nové generace K7.
U procesoru Cyrix M2 je situace problematičtější, protože
zúčastnění výrobci si budou muset ujasnit, zda Cyrix vůbec
vyrábět a do jaké výkonnostní oblasti jej směřovat. Přinejmenším
dosavadní zprávy naznačují, že toto je možná jádro problému.
DVD a CD-RW
Technologie ukládací také patřily k těm probraným a propraným,
zejména ta označovaná jako DVD (ze sarkastických vtipů o původu
akronymu byste si mohli sepsat vlastní knížku). Stále často se
mluví o "soap opeře století", ale je pravdou, že DVD nepochybně
klíčové pro budoucnost multimediálního počítačového jsoucna bude.
Zatímco ale 4,7GB datový formát pro DVD-ROM zmrazeny byl, slabší
to zůstalo u zvukové části datového toku. K tomu přičtěte
postupně stále přitvrzované metody ochrany a máte výsledek
- minimum DVD titulů ve Státech a neexistují produkce v Evropě,
kde většina firem přenusula své premiéry hardwaru do příštího
roku. V USA se dokonce DVD-ROM vyprodávají za neuvěřitelných 100
dolarů a následující generace dvojrychlostních mechanik se už
také dostala do slev - viz ceny 200 dolarů.
U zapisovatelných mechanik DVD-R se toho dělo hodně, ale jen málo
pozitivního, když jednotlivé zájmové skupiny firem vydávaly
vlastní specifikace formátů každých 14 dní (to bohužel není
vtip). A k tomu si ještě připomeňme formát Divx - uživatel
zaplatí 5 dolarů a může obsah disku zhlédnout 3x, pokud zaplatí
znovu a připojí se modemem do servisu, aktivují mu další tři
zhlédnutí. Divx přehrávače nemají šanci být kompatibilnější
a levnější, než ty dosavadní. Howg!
Jedinou rozumnou a bezproblematickou ukládací premierou roku
1997 budou zřejmě přepisovatelná CD CD-RW. Mechaniky jsou
v prodeji za rozumné ceny a médiím dokonce hrozí cenová válka,
která by jejich nákladnost sfoukla dolů. Samozřejmě musíme
akceptovat, že disky nepřečteme ve většině dosavadních a starších
CD-ROM mechanikách.
7 0xxx/CID
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU