tom, co nás čeká v nastávajících měsících. TestCentrum IDG připravilo přehled
nejdůležitějších inovací uplynulého roku a poodhrnulo závoj budoucnosti.
Uplynul jeden rok a my se znovu snažíme odhadnout směr, kterým se bude ubírat
vývoj a výroba počítačů a periferií. Určit přesná technická data očekávaných
novinek na trhu je trochu složité, i když nevěštíme budoucnost z kávové sedliny
na dně hrníčku. Máme dostatek možností postupně se seznamovat s výrobky, které
se načas ocitnou v našem TestCentru, můžeme čerpat z databáze technických údajů
i naměřených výkonů několik let zpátky a měli bychom tak snáze pojmenovat
očekávané trendy. Někdy se nám odhad vydaří přesně, jindy nás překotný vývoj
trhu může předhonit, a občas se naše hodnocení situace potvrdí až za několik
roků. Roční prognózy mají jedinou výhodu jejich autor se může nejméně 12 měsíců
vymlouvat, že pro jejich naplnění ještě nenastal ten správný čas.
Tiskárny a skenery
V první části se budeme věnovat zařízením pro snímání odrazových a
transparentních předloh, tedy skenerům. V roce 2003 nás výrobci překvapili
větším počtem zařízení, která pracují ve vysokém rozlišení 3 200 x 6 400 nebo 4
800 x 4 800 ppi. Pro běžné kancelářské dokumenty je takové nastavení zbytečný
luxus, ovšem pro práci s diapozitivy nebo negativy je skutečně přínosem.
Uživatel s ním může i z malé plochy obrázku vytvořit výřez, který je možné
vytisknout na formát A4. Skenery uvedených specifikací mají ve své nabídce
například společnosti Canon, Epson a Hewlett-Packard, ostatní hráči na trhu se
na jejich uvedení v dohledné době chystají. Podpora práce s průhlednými
diapozitivy nebo negativními snímky se zabydlela i mezi levnými domácími
výrobky, jejich rozlišení je však většinou poloviční a postačí jen na převod
obrázků a jejich tisk na formát 10 x 15 cm. V roce 2004 zřejmě nedojde k
výrazným slevám deskových skenerů, pozmění se však jejich technické parametry.
Za stejné peníze si tak bude zákazník kupovat lepší skener, který jej krátkou
dobou snímání nebude zdržovat při práci. Trochu odlišná situace by měla nastat
u speciálních filmových skenerů. U nich se zřejmě prohloubí cenový rozdíl mezi
profesionálními a domácími přístroji. U výrobků pro nadšené fotoamatéry, kteří
chtějí své filmy převést do digitální podoby, by mělo dojít ke slevám kolem
10-20 procent. Profesionální zařízení zřejmě zůstanou ve stejné cenové hladině,
k vylepšením by ale mělo dojít u programového vybavení (speciální TWAIN
rozhraní a zásuvné moduly pro vyhlazení snímku, odstranění zrnitosti, vyrovnání
barev atd.). Určitý vzestup by mohl nastat u speciálních výrobků, které
nasnímaný dokument ukládají na paměťové karty (např. HP), očekáváme také větší
počet zařízení, jež s počítačem budou komunikovat bez přímého propojení kabelem
(např. prostřednictvím Wi-Fi)
Barevný svět tisku
Dostupnost tiskáren na trhu je mnohem lepší než v minulosti a zákazník si
rozhodně nebude stěžovat, že nemá dostatečný výběr. Při něm by měl ale velmi
dobře rozmýšlet, zda si pořídí lacinou tiskárnu s drahým provozem, nebo se
rozhodne pro dražší výrobek s lepšími funkcemi, ale také s výhodnějšími náklady
na tisk. Na trhu se objeví další nové výrobky s podporou přímého tisku z
paměťových karet digitálních fotoaparátů, mnohé z nich budou uzpůsobeny pro
přímé zpracování obrázků i bez připojení tiskárny k počítači. Stále více se
smývá rozdíl mezi dokumentovou tiskárnou a fototiskárnou. Zastánci čtyřbarevné
technologie tisku hovoří o tom, že menšími kapkami inkoustu se zlepšilo míchání
základních tiskových barev a výtisky jsou stejně kvalitní jako při
šestibarevném tisku. Druhý tábor, zastoupený spíše profesionálními uživateli,
argumentuje lepšími odstíny tělových barev a širším barevným gamutem, kterého
nelze bez světlejších fotoinkoustů docílit. K radosti fotografů se na trhu
objevuje více tiskáren se dvěma či třemi odstíny černé barvy. Zbytečné proto
byly dřívější obavy, že nové inkoustové stroje si s uměleckou černobílou
fotografií neporadí. Zákazník se může podle libosti přiklonit k jakémukoliv
názoru, protože na každém je trochu pravdy. Čtyřbarevný tisk je v mnoha
ohledech dostačující pro tisk fotografií, protože uživatelé často upřednostňují
kontrastní snímky před ostatními. Šest až osm inkoustů v tiskárně potěší
profesionála přesným tiskovým výstupem a umožní mu zpracovat i zmíněnou
černobílou fotografii. Záleží tedy jen na tom, do které skupiny patříte.
Označení tiskárny pro dokumenty nebo fotografii zřejmě dostane jiný smysl. Mezi
fototiskárny budou patřit taková zařízení, která podporují přímou komunikaci s
digitálním fotoaparátem nebo paměťovou kartou, a do řad kancelářských tiskáren
budeme zřejmě řadit ostatní výrobky. Při představování nových modelů bude v
budoucnu větší důraz kladen na snadnou obsluhu, zahrnující výběr snímků k
tisku, práci s obrázkem pomocí ovládacích prvků tiskárny změny rozměru,
vyvážení barev, umístění více obrázků na jeden výtisk atd. Bude zajímavé
sledovat, zda se uživatelé přikloní k filozofii HP (vše na displeji, pohodlný
výběr snímků a zpracování pomocí nátisku proofsheet), představám Epsonu (úpravy
snímků ve fotoaparátu, speciální firmware s doplňkovými službami a přímé
propojení s tiskárnou, displej na tiskárně volitelně) nebo Canonu (přímé
propojení kabelem a alfanumerický displej pro zadávání funkcí, v některých
případech volitelný barevný displej). Nelze vyloučit, že způsoby zpracování
fotografií budou výrobci přebírat od konkurence. Výhodou by mělo být zavádění
výrobků, které pracují s oddělenými inkoustovými zásobníky. Bohužel ne vždy
jsou ceny zásobníků natolik výhodné, aby reálné náklady klesly na přijatelnou
úroveň.
V kancelářích se sice objevují inkoustové tiskárny pro občasný tisk dokumentů,
k větším objemům tisku jsou ale předurčeny výrobky s laserovou nebo LED
technologií tisku. Zapomenout bychom neměli ani na tisk pomocí tuhého inkoustu.
Mezi levnými výrobky pro černobílý tisk došlo v roce 2003 k navýšení rychlosti
opakování, kde původní stroje s 10-14 stránkami za minutu vystřídaly výrobky s
16-20 výtisky za 60 sekund. Rychlejší procesory PC jsou častěji využity pro
zpracování tiskové úlohy, a levné GDI tiskárny tak nemusejí být vybaveny
vlastním procesorem. V segmentu barevných tiskáren došlo k oznámení mnoha
nových produktů s výkonnějšími procesory, vyšším pracovním rozlišením a často i
vyšší rychlostí opakování. Tiskárny se čtyřprůchodovou technologií by měly v
roce 2004 dále zlevňovat pod hranici 20 000 Kč, dražší jednoprůchodové tiskárny
zřejmě zůstanou na stejné cenové hladině, jejich rychlost se ale z původních 16
stran vyšplhá na 20-24 černobílých nebo barevných výtisků. K drobným cenovým
ústupkům zřejmě dojde u provozních nákladů, které budou u monochromatického
tisku kopírovat náklady výkonných síťových černobílých tiskáren, a o pár
desetníků by měla klesnout cena barevného tisku.
Multifunkční zařízení
Stranou zájmu určitě nezůstanou multifunkční zařízení, ať už s inkoustovou
tiskovou mechanikou nebo laserovým tiskem. Jejich cena zřejmě zůstane stejná,
podobně jako u laserových tiskáren by se však měl zvyšovat jejich výkon.
Společně se zákazníky bychom si přáli, aby vestavěné CCD a CIS snímače byly
stejně kvalitní jako u deskových skenerů. Zatím tomu tak není a skenery
multifunkčních výrobků sice postačí pro kopírování dokumentů nebo práci v
nízkém rozlišení, nejsou však zcela vhodné pro detailní práci a ve většině
případů si neporadí se správným zachováním barevných odstínů. Výrobky pro tisk,
faxování, kopírování a skenování by svou cenou měly zůstat pod součtem hodnot
samostatně kupovaných skenerů, tiskáren a faxů. V programovém vybavení
očekáváme vzrůstající podporu operačních systémů Mac OS a rozšířených verzí
Linuxu, v mnoha případech je možné dále zlepšovat českou jazykovou podporu.
Mezi inkoustovými výrobky se častěji objeví podpora spolupráce s digitálními
fotoaparáty. U all-in-one produktů můžeme předpokládat nárůst počtu zařízení se
standardně dodávaným síťovým připojením, zlepšit by se mělo zasílání dokumentů
na počítač připojený do počítačové sítě.
Osobní počítače
Notebooky
Snad málokterá komodita prošla v roce 2003 tolika změnami jako přenosné
počítače. Po letech tápání a marného vyvažování vyššího výkonu výrazným
snížením výdrže akumulátorů se náhle notebooky staly mobilnějšími, výkonnějšími
a také lépe vybavenými. Zásluhu na tom má několik faktorů, mezi nimiž
nejvýznamnější roli sehrála nová koncepce Centrina, kterou předvedl Intel v
březnu. Při návrhu Centrina se výrobce zaměřil na to, aby notebook mohl
pracovat déle a přitom s větší výkonem, takže na trh přišel zcela nový
notebookový procesor spolu s příslušnou úspornou čipovou sadou.
Ony úsporné procesory byly do přenosných počítačů instalovány už dříve, ale v
podstatě šlo pouze o upravené verze čipů z běžných desktopů. Intel s novým
Pentiem M, které se stalo součástí platformy Centrino, šel ale mnohem dále a
výkonu s nízkou spotřebou podřídil při vývoji všechno. A výsledek skutečně
stojí za to. Centrino samo o sobě revolucí alespoň z hardwarového pohledu není
notebooky s ním neumějí pracovat na baterie týden, jako mnohé mobilní telefony,
ale především ukázalo zákazníkům možnosti, které přenosné počítače nabízejí.
Donutilo je to přemýšlet o notebooku jako plné náhradě desktopu, jemuž se
dnešní běžné stroje blíží jak výkonově, tak možnostmi a co je snad
nejdůležitější i svou cenou.
Mimo Centrina byly na trh uvedeny dva zcela nové koncepty přenosných počítačů
Tablet PC a Transportables. Zatímco Tablet PC, tedy notebook uzavřený ve
speciálním displeji, na který se píše aktivním perem, je spíše malý a velmi
mobilní, Transportables jsou velké a těžké notebooky často se 17palcovým
displejem, jejichž majitelé je budou přenášet pouze výjimečně. Za zmínku určitě
stojí to, že zatím ani jedna z alternativních koncepcí nezaujímá na trhu nějaké
významné místo a teprve čas ukáže, zda se uchytí.
Výkon v malém balení
Každý uživatel požaduje od svého přenosného miláčka především výkon. Dnes je na
trhu velmi široká paleta procesorů různých frekvencí i koncepcí od několika
výrobců. Dominantním výrobcem je v tomto segmentu určitě Intel, poskytující svá
mobilní Pentia 4, Celerony či Pentia M na frekvencích od 1,3 až do téměř 3 GHz.
Komu by to nestačilo, má možnosti si pořídit notebook, který bude osazen zcela
běžným desktopovým procesorem s maximální dostupnou frekvencí vůbec.
Bohužel, honba za frekvencí způsobuje v přenosných počítačích mnohé komplikace,
které mohou být ve své podstatě na úkor užitné hodnoty notebooku. Čipy na
vysokých frekvencích nejenže produkují velké množství tepla, které se musí
nějak z šasi přenosného počítače odstranit, ale především mají poměrně velkou
spotřebu elektrické energie. Požadujete-li tedy ten nejvyšší výkon, budete
muset akceptovat notebook rozměrnější a s menší výdrží na baterie. Naopak
Centrino nebo i konkurenční procesory od AMD či Transmety kvůli odlišné vnitřní
technologii sice neposkytují tak špičkovou produktivitu, ale dovedou velmi
účinně šetřit energií. Faktem však zůstává, že všechny dnes prodávané notebooky
svým výkonem na běžnou práci bez výjimek stačí.
Samotná úspora má kromě prostého faktu, že notebook pracuje déle, hned několik
dalších výhod. Menší množství emitovaného tepla dovoluje jednodušší a méně
kapacitní zařízení pro chlazení čipu, a tím mohou být takto vybavené notebooky
tišší a menší. Zároveň ale při menší spotřebě stačí také menší a lehčí
akumulátory, které jsou dnes velmi významnou "zátěží" v notebookových
konceptech.
Také operační paměť, dnes už vždy typu DDR, je významným faktorem ovlivňujícím
výkon a pohodu při práci. Minimem je dnes 256 MB a časem se jím stane určitě i
kapacita vyšší, neboť samotné paměťové čipy a moduly i přes různé výkyvy
sledují v dlouhodobém horizontu sestupný cenový trend.
Mobilní kapacita
Pevné disky v noteboocích jsou odlišné od těch, které používají výrobci
stolních počítačů, ale i tak dosahují podobné kapacity. Základem je 20 GB, což
na instalaci Windows XP a všech běžných programů s přehledem stačí. Kdo chce
pracovat s většími databázemi, nebo jen prostě sbírat písničky v MP3 či
digitalizované filmy, může si připlatit za pevný disk větší.
I optické mechaniky se od těch desktopových významně odlišují a především ve
většině notebooků je jenom jedna nebo dokonce vůbec žádná šachta na příslušný
modul. Své nejlepší období dnes tedy prožívají kombinované DVD/CD-RW jednotky
umožňující nejen instalování programů či sledování DVD snímků, ale i snadné
vypalování na CD-R či CD-RW. Prakticky ve všech počítačích dokonce už od
střední třídy jsou standardním řešením, a jako uživatelskou volbu si je můžete
pořídit do kteréhokoliv notebooku. Není pochyb o tom, že se taková investice
vyplatí.
Bylo by chybou nepoznamenat, že si zákazník může zvolit u některých modelů
zejména vyšších tříd i přepisovací a zapisovací DVD jednotky. Zatím je ale v
tomto směru nabídka dost omezená, a pak také kvůli nejednotnosti v zapisovacích
DVD formátech a ceně příslušné mechaniky to není volba příliš častá. Do
budoucna sice DVD/CD-RW komba nahradí přepisovatelé DVD jednotky, otázkou však
zůstává, jak dlouho to ještě bude trvat. Samotné zákazníky k tomuto přechodu
prakticky nic nenutí.
Na druhé straně stojí disketové jednotky, jejichž čas už pomalu končí.
Uživatelé je vyžadují stále méně a místo nich raději volí přenosné flash disky
s vyšší kapacitou, robustností a přenosovou rychlostí. Zároveň jsou floppy
mechaniky snadným terčem notebookových designérů při honbě za nižší hmotností
celého přístroje.
Komunikace vždy a všude
Dnes už v každém notebooku najdete integrovaný modem a přípojku do sítě
ethernet s rychlostí 100 a leckdy už i 1 000 megabitů za sekundu. Připojení do
firemního síťového prostředí či k internetu vždy a všude prostřednictvím modemu
je tedy velmi snadné a současné možnosti operačního systému Windows XP jej
velmi ulehčují.
Intel s technologií Centrino mimo inovací v oblasti procesoru a čipové sady
také velmi prozíravě zachytil a do značné míry i akceleroval zájem o bezdrátové
technologie, zejména tzv. sítě wireless LAN. Centrino totiž standardně obsahuje
bezdrátovou síťovou kartu, nabízející snadný a poměrně levný způsob, jak být
mobilní doslova za všech okolností. Na trhu je už dnes řada komponent standardu
IEEE 802.11x, ze kterých si každý může vybudovat svou bezdrátovou síť doma či
ve firmě.
Základem místní komunikace jsou lokální porty, dnes zejména USB, ve většině
případů pak verze 2.0. Při rychlosti 480 Mb/s je to rozumné řešení prakticky
pro jakoukoliv periferii včetně externích pevných disků či vypalovaček. Mnozí
zákazníci stále vyžadují notebooky se sériovým či paralelním portem a výrobci
jim zatím vycházejí vstříc. Lze se ale domnívat, že nebude dlouho trvat a tyto
relikty minulosti, i když je dnes jejich uplatnění stále ještě pro některé
mobilní telefony či další zařízení nezbytné, zmizí z notebooků úplně.
Vizuální podívaná
K zobrazování se odjakživa v noteboocích používají ploché displeje. Technologie
LCD je dnes to nejlepší, co při udržení přijatelné ceny je trh schopen
zákazníkům nabídnout, a tak jedinou otázkou zůstává úhlopříčka. Dříve byla
velikost displeje určujícím znakem cenové hladiny celého notebooku, dnes je ale
cena příslušných panelů tak nízká, že úhlopříčka je více méně daná prostě
místem ve víku, tedy i třídou a pozicováním samotného přenosného počítače na
trhu.
U subnotebooků můžeme tedy očekávat 12palcové zobrazovače, třída thin&light je
často osazena 13,3, resp. 14palcovými displeji, a full size notebooky disponují
15palcovými panely. Mimo těchto obvyklých řešení se na některých modelech
můžeme setkat také s 15,4" displeji s poměrem stran 16 : 10, a ve třídě
Transportables pak najdeme panely dokonce 16či 17palcové.
Zmíněné dělení a po nějakou dobu ještě i použitá technologie LCD budou pro
notebookový trh určující i příští rok, a mimo variant s použitým rozlišením
nelze očekávat v této oblasti nějaké převratné novinky.
Energie sbalená na cesty
Velmi důležitou vlastností mobilní výpočetní techniky je schopnost pracovat
přímo v terénu bez vnějšího zdroje energie. V současnosti dosahují notebooky
pracovních časů od zhruba hodiny a půl (Transportables či notebooky s
desktopovými procesory) až po osm hodin (špičkové modely s Centrinem).
Pokračující vývoj jak v oblasti úspory energie, tak napájecích článků je ale
zárukou, že tyto časy nejsou ještě zdaleka konečné.
Navíc moderní procesory mají dostatek výkonu ke zpracovávání běžných i
složitějších úloh už teď, takže tlak na zvyšování jejich výkonu, a tedy i
spotřeby je výrazně nižší, než v minulosti.
Osobní počítače
Během uplynulých dvanácti měsíců se na poli osobních počítačů nic převratného
neudálo, a pokud docházelo k změnám, pak pouze k dílčím, týkajícím se
jednotlivých komponent spíše než celých sestav. Tento vývoj můžeme pozorovat
například u pamětí, kde nejrychlejší DDR moduly dnes pracují na frekvenci 500
MHz. Naopak pevné disky žádné výraznější nárůsty kapacity nezaznamenaly, a
nejprostornější disky tak dnes nabízejí "pouze" o 50 GB více úložného prostoru
než před rokem. Zajímavějším trendem v této kategorii je bezesporu nástup
rozhraní Serial ATA. První generace disků podporujících tento standard však
není schopna nabídnout uživatelům o moc více než klasické IDE disky, a tak
starší rozhraní v nových počítačích stále převládá.
Na poli základních desek se situace příliš nezměnila, a spíše než k prosazování
nových technologií dochází k vylepšování těch stávajících. Zvyšuje se rychlost
FSB sběrnice a kvalita integrovaných komponent, tedy grafické, zvukové a síťové
karty, a všechny novější desky již podporují rychlejší USB 2.0. Jediným
zajímavým momentem je snaha některých výrobců integrovat do svých základních
desek i rozhraní standardu IEEE 1394, označované také jako firewire, a
bezdrátovou síť, která se pomalu ale jistě prosazuje především na poli
přenosných počítačů a handheldů. Jde však spíše o ojedinělé pokusy a nikoliv o
běžnější praxi.
Podobná situace jako u základních desek panuje i mezi procesory, kde jedinou
výraznější zajímavostí uplynulého roku bylo uvedení technologie Hyper-Threading
pro procesory Intel Pentium 4, jež výrazně zrychlila práci procesoru při dvou a
více zapnutých aplikacích. Firma AMD, druhý největší hráč v tomto segmentu, v
uplynulém roce představila nové procesory Opteron a Athlon 64. Zatímco první je
určen především pro servery, druhý poslouží i pro běžné domácí a kancelářské
využití.
Co se týče ostatních komponent uvnitř počítače, zůstává jen na volbě každého
uživatele, zda si bude přát vyšší výkon a kvalitu za cenu vyšších nákladů, nebo
jestli se spokojí s minimem, které mu nabízejí komponenty integrované na
základních deskách. Ti nejméně nároční by si s trochou nadsázky při stavbě
počítače vystačili s motherboardem, procesorem, pamětí a pevným diskem. Pro ty
náročnější nabízí trh výkonné grafické karty, jejichž cena v některých
případech dosahuje až k 20 000 Kč, a vysoce kvalitní zvukové karty s
pozlacenými konektory, účinnou redukcí šumu a výstupem na 6.1 či 7.1
reproduktorové sestavy. Jejich přednosti by ale dokázali ocenit jen amatérští
či poloprofesionální hudebníci a pro běžného uživatele jsou spíše zbytečným
luxusem.
Jeden z nejzajímavějších momentů přinesl segment optických mechanik. Zatímco
před rokem byly nejzajímavějším artiklem CD-RW mechaniky či jejich kombinace s
DVD (tzv. komba), dnes se díky razantnímu poklesu ceny stávají atraktivními i
DVD vypalovací mechaniky. Některé modely se dnes dají sehnat i za cenu okolo 4
000 Kč, což je vzhledem k zhruba sedminásobné kapacitě oproti běžným kompaktním
diskům opravdu lákavé.
Podíváme-li se na dnešní počítače z vnějšku, zjistíme, že situace se stále
zlepšuje. Levnější skříně sice mají stále k dokonalosti daleko, ale na trhu je
k mání poměrně široká škála výrobků z šedého průměru vybočujících. Počínaje
atraktivnějšími materiály (hliník) a tvary, přes módní doplňky (různé barevné
diody a prosklené boční stěny) až po funkční výdobytky (vodní chlazení). Záleží
jen na představách a náročnosti každého z nás, a samozřejmě i na prostředcích,
které chceme na počítač vynaložit.
S rozměry a vzhledem úzce souvisí i rozmáhající se trend malých počítačů. Tato
relativně nová subkategorie osobních počítačů označovaná jako barebone PC sice
stále stojí poněkud ve stínu svých klasických kolegů, avšak pomalu sílí a
nabízí některé velmi zajímavé funkce. Historie těchto PC sahá do počátku roku
2002, kdy se na trhu objevil první barebone počítač Shuttle SV24. Většina
uživatelů a odborných periodik sice pochvalovala jeho rozměry, hmotnost a
integraci maximálního počtu komponent do základní desky, avšak nechyběla ani
skepse. Ta se týkala především chybějícího AGP portu, malých možností a
složitosti upgradu, a v neposlední řadě i tepelné regulace poměrně nahuštěného
interiéru. Dá se tedy říci, že originalita byla po zásluze oceněna, ale skvělou
budoucnost barebone počítačům rozhodně nikdo neprorokoval.
Dnes se situace v mnoha ohledech změnila. Barebone PC začaly dodávat na trh
kromě Shuttlu, který svůj SV24 nahradil novějšími a vylepšenými modely, i další
výrobci. Jmenovitě jde většinou o zástupce výrobců základních desek jako jsou
Soltek, MSI a JetWay, ale i o firmy, které se v PC branži staraly o zcela jiné
komponenty. Příkladem za všechny může být firma Creative, jejíž SliX je opravdu
velkým krokem stranou od klasických produktů společnosti, tedy zvukových a
grafických karet. Noví výrobci přinesli do segmentu Barebone počítačů především
nové nápady týkající se designu a funkční výbavy. Například firma MSI svým Mega
PC poněkud setřela rozdíl mezi běžným počítačem a hi-fi věží, Jetway MiniQ zase
můžete kompletně, tedy vyjma psaní na klávesnici, ovládat pomocí dálkového
ovládače s trackballem. Zajímavým a pro mnohé i velmi užitečným doplňkem je
integrovaná čtečka paměťových karet, schopná pracovat s většinou dnes
používaných formátů.
Co se týče vnitřku, některá barebone PC jsou kvůli starším čipovým sadám
základních desek, poněkud zastaralá a nepodporují nejmodernější technologie
jako rychlejší FSB či Hyper-Threading, jiná tento problém díky novějším
čipsetům překonala, a tak mohou uvnitř malých PC pracovat i nejvýkonnější
procesory od Intelu či AMD.
Nabídka malých PC na našem trhu je samozřejmě oproti západu poněkud omezená a
bez problému zde seženete pouze výrobky zhruba čtyř firem. Ještě smutnější je
situace na poli miniaturních PC, která nabízejí například firmy Stealth
Computer, ECS či Saintsong a jejichž rozměry jsou srovnatelné s objemnější
knihou. Tyto počítače u nás prostě neseženete a museli byste si je dovézt ze
zahraničí. Případná reklamace by vás ale vyšla pěkně draho. Zcela opačná e
situace u takzvaných LCD PC. Počítače integrované do podstavců LCD, které u nás
před lety prodávalo hned několik firem, se potichu vytratily z trhu. Důvodem je
nejspíše vyšší cena a problémy s tepelnou regulací interiéru počítače.
V oblasti periferií jsme se v minulých měsících žádné výraznější změny
nedočkali a na trhu tak spolu stále soupeří levnější PS/2 zařízení s USB
multimediálními klávesnicemi. Bezdrátová polohovací zařízení dění sledují
poněkud zpovzdálí, neboť je od běžných produktů dělí vyšší cena. Podobně
neměnná je situace u reproduktorů, kde trh nabízí širokou škálu výrobků od méně
kvalitních plastových bedýnek až po velmi výkonné 5.1 sestavy.
V budoucích měsících nás žádná výraznější revoluce na poli osobních počítačů
zřejmě nečeká, a vše se bude vyvíjet podle zaběhnutých standardů postupného
zvyšování výkonu a velmi pomalého nástupu nových technologií. V horizontu
několika let ale zcela jistě dojde k dalšímu prorůstání domácností a počítačů.
Vždyť kdo by si před několika lety dovedl představit, že prostřednictvím
klasického počítače bude možné běžně pracovat s audio- a video- materiálem
pořízeným fotoaparátem, videokamerou či diktafonem, poslouchat hudbu a
rádiostanice nebo sledovat televizi?
Video a multimedia
Monitory
Počítačové monitory dnes stojí na hranici změny technologií. Na jedné straně
jsou k dispozici poměrně levné a dobře zavedené klasické CRT zobrazovače a na
straně druhé se nacházejí moderní, i když stále nákladnější LCD panely. O
budoucnosti CRT monitorů si nelze dělat velké iluze, sice se jich stále hodně
prodává, ale jejich pozice na celosvětovém trhu bez přestání oslabuje. A
stejný, i když ne tak razantní, vývoj je dobře patrný i v českých podmínkách.
Jak se shodují dovozci a distributoři, také čeští zákazníci už začínají vnímat
a hodnotit výhody, které jim přinášejí ploché panely LCD. Přesto se stále ještě
prodává více klasických monitorů typu CRT.
Mezi klasickými zobrazovači s obrazovkou typu CRT dnes zákazníci nejčastěji
požadují 17palcové monitory, a to především díky jejich ceně. Je nesporné, že
právě tento typ zobrazovače patří mezi vůbec nejlevnější, a proto je často
součástí ekonomických počítačových sestav.
Mezi dalšími úhlopříčkami nalezneme devatenácti, dvaceti či 21palcové monitory,
vyhledávané zejména zkušenějšími uživateli či náruživými hráči. V těchto
úhlopříčkách je často požadována plochá obrazovka, která vůči uživateli vypadá
rozhodně estetičtěji. Monitory velkých úhlopříček s velmi kvalitními
obrazovkami jsou oblíbené hlavně u profesionálů pracujících s grafikou.
Ploché LCD monitory
Budoucnost patří jednoznačně plochým panelům, kterým dnes vévodí technologie
tekutých krystalů (LCD). V současnosti nabízí oproti CRT monitorům především
zcela geometricky přesný a neuvěřitelně ostrý a kontrastní obraz, minimální
emise škodlivého záření a také menší spotřebu energie, a tedy i ekonomičtější
provoz. Z hlediska životnosti se názory na výhodnost LCD různí, ale u
posledních modelů se analytici shodují, že ploché panely vydrží pracovat
přinejmenším stejně dlouho jako jejich klasičtější CRT kolegové. Navíc, na
rozdíl od CRT technologie, kde stárne jádro celého monitoru, tedy stínítko
obrazovky, je nejvíce degradujícím prvkem v LCD technologii podsvětlovací
výbojka a tu lze poměrně snadno a s malými náklady vyměnit.
Zcela identicky, jako je tomu u CRT technologie, jsou také jednotlivé třídy LCD
monitorů odstupňovány podle úhlopříčky obrazovky. Na tomto místě je třeba
zdůraznit, že metodika měření velikosti obrazovky u CRT a LCD monitorů se
výrazně liší. Zatímco u CRT se například do 17 palců započítává i prostor
skrytý za plastovým rámečkem a skutečná, viditelná úhlopříčka je tedy i o
několik palců menší, LCD panely jsou měřeny odlišně. U nich je zmíněných 17
palců skutečně naměřitelná vzdálenost mezi dvěma protilehlými rohy viditelného
prostoru na obrazovce. Je tedy dobré si uvědomit, že při srovnávání obdobných
CRT a LCD monitorů je třeba uvažovat pro zjednodušení i tak, že LCD panel
odpovídá zhruba o jeden stupeň vyšší úhlopříčce CRT monitoru.
Základem a neprodávanějším segmentem jsou dnes patnáctipalcové LCD monitory.
Jejich cena se pomalu dostala pod deset tisíc a stále ještě, i přes kursové
výkyvy, má šanci na další pokles. Na těchto monitorech je prakticky jediné
dostupné rozlišení XGA, tedy 1 024 x 768 bodů, což vyhovuje běžné kancelářské
práci. Mimo ceny jsou na těchto přístrojích pro zákazníky lákavé především
velmi malé rozměry, které se vůbec nedají srovnat s konkurenční CRT
technologii. Chcete-li nějaký LCD monitor takříkajíc "na seznámení" s
technologií a s možnostmi, pořiďte si místo klasické CRT sedmnáctky plochou
patnáctku a určitě nebudete litovat.
Kdo však požaduje větší pohodlí a více prostoru, sáhne spíše po některém z
produktů s rozlišením obrazu 1 280 x 1 024 bodů, které jsou dnes nabízeny v
úhlopříčkách 17, 18 a 19 palců. Vzhledem k tomu, že se liší prostor, na němž je
zmíněné rozlišení zobrazeno, bude se tedy logicky lišit i velikost písma či
jiných komponent na obrazovce, jako jsou ikony, dialogy a nabídky. Pokud se
zaměříme na tento parametr, tedy velikost rastru, mají jej s LCD patnáctkami
plně srovnatelný až 19" ploché panely. U těch menších se uživatelé musejí
smířit s drobnějšími detaily, což zejména těm starším a hůře vidícím nemusí
dělat úplně nejlépe.
Nad devatenáctkami jsou ještě poměrně častým artiklem 20" LCD monitory s
rozlišením 1 600 x 1 200 bodů, které ale už svou cenou masivně překračují
čtyřicetitisícovou hranici. Existují i jiné kombinace úhlopříčky a rozlišení,
než ty zde popsané, ale s těmi se lze setkat pouze zřídka.
Důležitým detailem je způsob připojení monitoru k počítači. Všechny zobrazovače
můžete napojit buď běžně analogově, na prakticky jakoukoliv grafickou kartu, a
některé LCD panely zejména vyšších úhlopříček také digitálně. Při digitálním
připojení lze dostat na obrazovku tu nejvyšší kvalitu, ale v rozlišeních
zejména 1 024 x 768 a často i 1 280 x 1 024 bodů lze zhruba stejné ostrosti
obrazu dosáhnout i kombinací dobrého monitoru a kvalitní grafické karty. Naopak
chcete-li provozovat nějaký 20palcový LCD monitor s rozlišením 1 600 x 1 200
bodů, je pro vás DVI jediným možným řešením.
Grafické karty
Současná situace na trhu grafických karet je po několika měsících poznamenaných
soubojem o nejrychlejší grafický čip poměrně klidná. Po propadáku modelu nVidia
GeForce FX5800 Ultra, který nedokázal konkurovat Radeonu 9800 PRO a "vytáhl se"
také rozměrným a hlučným chladicím mechanismem, přišla nVidia s novými
vlajkovými loděmi FX5900 a FX5950. Těm byly vráceny starší DDR paměti a zvýšena
rychlost sběrnice, a výsledkem jsou konkurenceschopné čipy, jež v některých
testech poráží i nejvýkonnější čipy rivalské ATI včetně prozatím posledního
Radeonu 9800XT. Celková situace na trhu je zajímavá především postupným
vyklizením pozic ze strany menších výrobců čipů, kteří představovali zajímavou
alternativu k dominantním čipům ATI a nVidie. Bohužel Xabre 400 od SiSu ani
Kyro II, od ST Microelectronics již dnes nejsou pro nové low-endové řady žádnou
konkurencí a po čipu Xabre II plánovaném na tento rok, není ani památky. Jistou
naději lze vkládat do tchajwanské společnosti XGI, která vznikla v březnu 2003
odštěpením divize Xabre společnosti SiS a jejím spojením s firmou Trident
Microsystems. Cílem XGI má být ziskovost v roce 2005 a ovládnutí trhu
grafických karet o dva roky později.
Co se týče počtu značek a modelů, představuje trh s grafickými kartami doslova
džungli. Krom několika renomovaných firem s dlouholetou praxí v této oblasti
(MSI, Asus, Leadtek) jsou na našem trhu k sehnání i výrobky méně známých
asijských značek, jejichž řady se navíc rozšiřují. Mezi úplné nováčky tak patří
například tchajwanský Prolink, naopak déle se na trhu drží firmy Sparkle a
Club3D. Výhodou výrobků asijských firem je obvykle jejich nízká cena, nevýhodou
naopak téměř nulové příslušenství a krátká záruční lhůta. Ta je ale u
grafických karet, které ze všech komponent stárnou nejrychleji, poměrně
nedůležitá. Málokdo totiž používá stejnou kartu déle než dva roky.
Jednotlivé karty se od sebe liší již na první pohled. K nejméně nápadným patří
tradičně low-endové karty, neboť jsou rozměrově malé a mají, až na některé
výjimky, pouze pasivní chlazení grafického čipu. Ve středním segmentu patří ke
standardní výbavě karet aktivní chladicí prvky a některé adaptéry se neobejdou
bez externího napájení, které je výsadou nejvýkonnějších karet. V high-end
segmentu je situace o poznání složitější, neboť se zde naplno rozvíjí
kreativita výrobců. Škála produktů sahá od poměrně nenápadných karet až po
akcelerátory doslova zabalené v kovových hávech, které mají zabezpečit lepší
ochranu grafického čipu a pamětí před přehřátím.
Zajímavostí současného trhu je fakt, že kompletně zmizely modely bez
digitálního DVI konektoru a každý akcelerátor nyní disponuje trojicí konektorů,
kterou tvoří DVI, analogový
D-SUB a S-Video výstup videosignálu. Některé karty na trhu mají namísto S-Videa
VIVO (video-in, video-out) konektor umožňující jak výstup, tak vstup
videosignálu. Tato specialita je obvykle k mání u dražších karet, jak však
dokazují některé případy, není výjimkou ani v low-end segmentu.
Výbava karet bývá obvykle tvořena nějakým tím manuálem, několika CD s ovladači
a softwarem či plnými hrami, přičemž nechybí ani užitečné propojovací kabely a
redukce. Rámcově se dá říci, že méně známí východní výrobci obvykle výbavu
přehlížejí a není tak problém koupit kartu, jejíž výbavu tvoří pouze jediné CD.
Nejbližší budoucnost ovlivní vstup grafických karet XGI na trh. Pokud bude
úspěšný, dá se očekávat, že z toho budeme profitovat především my, uživatelé.
Neuspěje-li tchajwanský výrobce, pak se vše vrátí k periodickému soupeření ATI
a nVidie.
Mobilní komunikace
Co se týče uplynulého roku, mezi mobilními telefony bylo možné pozorovat různé
zajímavé trendy. Tím prvním je příklon některých výrobců k véčkovým telefonům.
Dřívější parketě Motoroly dnes vládne korejský Samsung, a první vlaštovky tímto
směrem už vyslaly i Sony Ericsson či německý Siemens. Druhý výrazný posun k
vyšší kvalitě jsme mohli zaznamenat u displejů. Většina nových telefonů v
nejvyšší třídě dnes disponuje kvalitními aktivními displeji se schopností
zobrazit až 65 000 barev. Zapomínat by se nemělo ani na zvyšování kapacity
pamětí mobilních telefonů, kde rekord v současné době drží Samsung SGH-X600 s
10 MB sdílené paměti.
Ruku v ruce se zkvalitněním displejů a zvyšováním kapacity paměti jde i
znatelné rozšíření integrovaných fotoaparátů do telefonů vyšší třídy. Zatímco
loni bylo k dostání jen pár přístrojů schopných pořizovat snímky, dnes je
situace spíš opačná a málokterý nový model postrádá vestavěný fotoaparát, a
pokud ano, tak fotoaparát tvoří součást originálního příslušenství. Tak je tomu
například u německého Siemensu. Samotné fotoaparáty nabízejí nové funkce jako
korekce jasu, různé efekty a v případě Samsungu SGH-E700 i dvojnásobný
digitální zoom. Kvalita se ovšem výrazněji neposunula a maximální rozlišení
snímků zůstává 640 x 480 obr. bodů. I při stejném rozlišení však existují
výrazné rozdíly mezi jednotlivými fotoaparáty. A tak zatímco Alcatel OT735 či
přídavný fotoaparát Siemens IQP-500 poskytují poměrně kvalitní snímky, na
fotkách z Sharpu GX-13 stěží rozeznáte vzdálenější objekty. Pomalu, ale jistě
se začínají objevovat i mobilní telefony s možností snímání videosekvencí. Krom
Nokie, která s tímto nápadem přišla jako první u modelu 3650, nabízí tuto
funkci i přídavný fotoaparát k Smartphonu od Eurotelu.
Využití pořízených snímků zůstává v podstatě stejné a omezuje se na odesílání
MMS zpráv, tvorbu nových tapet na pozadí displeje telefonu a portrétů k
položkám v telefonním seznamu. Pokud používáte fotografie k lepší identifikaci
příchozího hovoru, pak je potěšujícím zjištěním zvětšující se paměť pro
pořízené fotografie. S 10 MB Samsungu SGH-X600 si jistě vystačíte, neboť i ten
nejkvalitnější snímek nemá více než 60 kB. Důležitým faktorem pro slibné
rozšiřování integrovaných fotoaparátů je samozřejmě i jejich snižující se cena.
Zatímco před rokem byla cena mobilního telefonu s fotoaparátem (Nokia 7650)
okolo 15 000 Kč, dnes se kupříkladu zbrusu nový Alcatel OT735 dá sehnat za
zhruba polovinu, starší mobily mohou být ještě levnější.
V oblasti přenosu dat se za uplynulý půlrok nic výraznějšího nezměnilo a hlavní
technologií na tomto poli zůstává paketové GPRS, které dnes podporují snad
všechny mobily počínaje nejlevnějšími low-endy. Přenosová rychlost GPRS se již
nějaký ten pátek nemění a při 53,6 kb/s pro download a 26,8 kb/s pro upload ve
standardním kódování CS-2 přeci jen zdaleka nepostačuje všem uživatelům.
Bohužel více z klasické GSM sítě běžným způsobem získat nelze, a tak se
operátoři poohlížejí po nějakých těch vylepšeních. Jedním z nich je technologie
EDGE, která by mohla zvýšit přenosové rychlosti v GSM až na 400 kb/s. Podle
posledních informací nespí na vavřínech ani společnost Eurotel, jejíž program
Data Nonstop se setkal s obrovským úspěchem. V současné době totiž u největšího
českého operátora probíhá testování technologie CDM-450 EV-DO, která by po
počátečních úpravách zastaralé analogové NMT sítě umožňovala v pásmu 450 MHz
dosahovat přenosových rychlostí až 2 Mb/s. To je ale hudba poměrně vzdálené
budoucnosti a v současné době si budete u mobilních telefonů vystačit s mnohem
nižšími hodnotami.
Komunikace mezi počítačem a mobilním telefonem také nic revolučního nepřinesla
a veškeré datové přenosy se realizují prostřednictvím propojovacích kabelů,
infračervených portů nebo rádiového spojení Bluetooth. To ale stále trpí
nedostatkem přízně ze strany výrobců, a natrvalo jej do své výbavy zahrnula
pouze firma Sony Ericsson. Naopak Motorola, Samsung či Alcatel o Bluetoothu
zřejmě ještě neslyšely.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU