Hlavní navigace

UFO: Aftershock

8. 1. 2006

Sdílet

Pokud hledáte desítky hodin takticko-strategické zábavy, jste na správné adrese. Brněnský Aftershock vás opět dostane, ale nečekejte převratné, originální či vizuálně vyšperkované dílo. Je to přeci stále "jen" staré dobré UFO.

Není to tak dlouho, co se ve světě ufařských strategických hrátek udály dvě důležité změny. Zatímco Chaos Concept odložil své UFO: Extraterrestrials k ledu, Altar interactive poslal Aftershock do lisovny.



Lidé se odjakživa rádi nechávali strašit, pomáhalo to udržovat pospolitost, vylekaná děvčata byla povolnější a například v Japonsku se prý lidé za feudální éry vyprávěním hororových příběhů ochlazovali během parných letních večerů. S osvícenstvím a vzmáhající se průmyslovou revolucí sice mnoho lidí přestalo na tradiční strašidla věřit, ale to, jak víme, nebylo zrovna nejmoudřejší rozhodnutí, protože stará domestikovaná strašidla vystřídala nová, mnohem krvelačnější monstra z vesmíru. Počínaje Wellsovou Válkou světů naši planetu v pravidelných nájezdech zaplavují hordy emzáků, toužících z těžko pochopitelných důvodů naši bezvýznamnou planetu ovládnout a jen tak mimochodem při tom zotročit nebo vyhladit původní obyvatelstvo. Aftershock, zatím poslední herní titul, hlásící se k odkazu UFO: Enemy Unknown a vůbec celé x-comácké série bratrů Gollopových, se stal ovšem přesným opakem tohoto zprofanovaného modelu. Osvoboditelé planety země jsou sice lidé, ale na Zemi se rozhodně nenarodili, ani planetu svých předků zblízka nikdy neviděli. V jistém smyslu jde tedy o nové uchvatitele.



Děj se odehrává padesát let poté, co skončil Aftermath. Právě se začal psát rok 2054 a lidstvo rotující kolem země na malém umělém satelitu jménem Laputa nečekaně postihla nová pohroma. Pár desítek let vypadalo všechno nádherně, lidé dostali šanci začít znovu. Jenže znáte naši tvrdohlavost, tady nejde o praktické výhody či nevýhody, ale o princip. Země patří lidem, tvrdí jedna frakce, ta druhá, která vlastní samopalné a poloautomatické argumenty, je pro zachování statusu quo. Život jde dál, řada lidí nadále bezstarostně žije své životy na plovoucím ostrově, pod povrchem to však bublá a vře. V úvodním intru se již stanete svědky důsledků ne zcela podařené revoluce. Vy a pár vašich fanatických stoupenců prcháte před pronásledovateli z řad zastánců konzervativních pořádků, zatímco za vašimi zády se hroutí infrastruktura Laputy. Dílčího vítězství jste dosáhli, ale už není cesty zpět.

Vaší jedinou vyhlídkou na nějakou budoucnost zůstává pouze pokus o navrácení Země zpátky do lidských rukou. Hodně štěstí.



V duchu série X-COM autoři hru opět rozdělili na dvě nezávislé části – akčnější taktickou, obsahující mimo jiné i některé RPG prvky, a strategickou, jež od posledně také doznala značných změn. Nejviditelnější proměny, která nepochybně potěší nejedno hráčské srdce, doznal herní interface. Oproti předchozímu dílu je subtilnější, elegantnější, ale samozřejmě hlavně také mnohem jednoduší a přehlednější. Také provázání obou těchto herních součástí se stalo mnohem intuitivnějším. Jejich význam v celkovém kontextu hry zaujímá tentokrát asi srovnatelný prostor, představují vlastně dvě strany jedné mince - cokoliv se vám povede nebo nepovede v taktické či strategické části, se přirozeně odrazí v té druhé. Pokud máte ještě v paměti, jak nevyvážená a zrádná byla kooperace herních módů ve hře UFO: Aftermath, pak spolu s námi nepochybně uznáte, že se jedná o pokrok téměř neuvěřitelný. Asi nejvíce se však Aftershock od původní hry liší rozvinutím strategické části. Ta působí mnohem dynamičtěji než v jedničce a co se zábavnosti týče, sází především na váš rychlý postup. Ostatně začínat budete docela od píky. Kromě pozůstatků létajícího ostrova a hrstky vojáků na začátku nedisponujete vůbec ničím a o každý kousek půdy na zemi musíte bojovat. Ať už za pomoci projektilů nebo diplomacie. Doslova na zelené louce (nebo uprostřed béžové biomasy) tak máte za úkol vybudovat rozsáhlé impérium, přičemž každá nově dobytá lokace vyžaduje výstavbu nové základny, což vás stojí mraky nedostatkových surovin. Každá lokální báze je přímo napojena na centrálu, odkud vychází řízení veškerého dění na Zemi. První bázi, která se náhodou nachází uprostřed Evropy, získáte výměnou za výpomoc pozemské lidské kolonii, jejíž území vyčistíte od přemnožených mutantů.



Jaké novinky na vás ve strategické části čekají? Tou první je přítomnost báze, kterou od základů vytváříte sami. Hra se tím vlastně vrátila k původní myšlence hry UFO: Enemy Unknown. Dále se v této části dočkáte výrazně větší volnosti pohybu po mapě, svobodnějšího rozhodování o způsobu vedení bitev (taktická část) a o strategii při obsazování nových lokací. Hra rovněž udělala značný pokrok co do komplexnosti. Dobré plánování vám hraní sice výrazně usnadní, ale k vítězství nestačí. Pro dosažení úspěchu musíte vhodně skloubit i další faktory jako účelnou spolupráci svých jednotek mezi sebou, zajištění těžby strategických surovin a – no, můžete hádat. Ano, tentokrát sehraje velmi důležitou roli také výzkum. Ten se ubírá mnohem užitečnějším směrem než posledně (především vám umožní ono efektivnější plánování) a nejednou vás postaví před důležité rozhodnutí, kterou vývojovou cestou se vydat. V některých případech totiž platí, že pokud se vydáte jedním směrem, automaticky se vám uzavře nějaká alternativní větev výzkumu. Jisté rozdílové nuance naleznete například také mezi zkoumáním příslušníků (původně) mimozemské civilizace. Vlastně půjde hlavně o to, zda bádáte v útrobách živého, či už mrtvého mimozemšťana. V prvém případě se může výzkum výrazně urychlit, dochází k překvapivým objevům atd. Dalším strategickým prvkem, kterého jsme si v jedničce moc neužili, je diplomacie. Tady představuje alespoň základní uplatňování této dovednosti první předpoklad vašeho dlouhodobějšího přežívání na planetě. Do diplomatického styku můžete vstupovat s lidskými frakcemi žijícími na Zemi, ale dokonce i s jednotlivými mocenskými skupinami v řadách nepřítele. Vyplatí se naslouchat, kdo a za jakých okolností se s vámi rozhodl spolupracovat. Vrcholem neobezřetnosti, na který jsme při prvním hraní sami doplatili, se stala záměrná ignorace diplomatických snah veškeré AI.

Pojďme se ale raději zase chvíli věnovat taktické části hry. Jakže to dopadlo se slibovanou rozmanitostí lokací? Inu, asi tak… Oproti jedničce se hra i v tomto ohledu proměnila k nepoznání. Většina bojů se přesunula do interiérů nebo alespoň exteriérové a interiérové prostředí kombinuje. Asi největší hráčská obava se týkala stereotypnosti lokací, jelikož v prvním dílu autoři dotáhli minimalismus prostředí přímo do zenové dokonalosti.



Lokace v Aftershocku sice neoplývají bůhvíjakou originalitou, ale zato nabízejí alespoň desítky docela přijatelných kulis postapokalyptického světa. Nejčastěji se zde setkáte s nejrůznějšími zničenými továrnami, opuštěnými elektrárnami, vyrabovanými vojenskými skladišti, vlakovým překladištěm, přístavy či jinými komplexy opuštěných industriálních budov.

Nedá se sice říci, že by se modely lokací od sebe nějak zvlášť lišily, nicméně nikdy se alespoň nesetkáte s použitím úplně stejné kombinace textur nebo modelů pro dvě rozdílné lokace. Objekty také respektují různá lokální specifika, takže třeba krajina na severu vypadá jinak než prostředí ve Středomoří. Jediným případem, kdy okolí vypadá jako kus zkaženého rosolu, zůstávají zcela záměrně výsostná hájemství mimozemšťanů. Naopak vizuálně velmi atraktivním novým prostředím, které jsme v jedničce také úplně postrádali, se stal oceán. Ten má navíc svoji strategickou úlohu, neboť představuje alternativní komunikační cestu mezi lidskými bázemi.



Kritickým momentem taktické části jsou samozřejmě souboje - ty i na dále probíhají v realtimovém režimu s autopoauzami i možností vlastního pozastavení hry. Systém jednotek zůstal od minule principielně nezměněn, opět vytváříte komanda specialistů, v nichž každá postava zaujímá přidělenou roli a všechny dohromady fungují jako sehraný tým. Možností, jak postavy zdokonalovat, ovšem znatelně přibylo. Do hry je zakomponováno i poměrně dost RPG prvků včetně některých nových. Kromě lepší výstroje mohou hrdinové opět získávat za své akce zkušenosti, za které si pak zdokonalují svoje schopnosti. Kombinace různě rozvinutých dovedností vám umožní specializovat se na určitou bojovou či podpůrnou profesi, což znamená přístup k novým druhům zbraní nebo ke zvláštním schopnostem.
Jak bylo předem proklamováno, vylepšení skutečně doznala i nepřátelská AI, vývojáři to vtipně komentují slovy, že hloupí mimozemšťané vymřeli během ofenzivy na planetu.
Nová generace ufonů se umí navzájem krýt, při útocích volí efektivní kombinace svých dovedností, léčí se a vůbec různě spolupracují a chovají se jako „lidé“ :-).

Přibyl také jeden falloutovský prvek, nepřátelé mají na těle různé zóny, do kterých se můžete trefit, což má zpětně vliv na jejich chování a použitelnost v boji. Poměrně sympatická nám připadá také rozmanitost nepřátelských jednotek. Ve hře navíc budete postupně konfrontováni celkem se třemi mimozemskými frakcemi, což vytváří podmínky pro diplomatické intriky přímo v týlu nepřítele.



Určité zklamání nepochybně představuje vizuální stránka hry, grafický engine autoři snad kompletně převzali z původní hry a pouze jej doplnili o některé – dnes již zcela běžné – dynamické efekty. Chtělo by se říct, že u podobných her o grafiku vlastně nikdy zase až tak moc nešlo, ale obávám se, že to není tak docela pravda. U všech strategických her byla vždy alfou a omegou přehlednost. Je celkem lhostejné, jestli se vám za přechodem dvou textur schovávají tančíky nebo se vám jednotky někde zasekávají o „neviditelný pařez“, taková hra může jinak být výborně udělaná, ale hratelnost rázem letí o 50 % dolů. Pověstnou Achylovou patou Aftershocku je příliš mnoho vrstev prostředí. A to, co mělo rozšířit herní možnosti, se tak místy stává herním peklem. Mám teď na mysli dohledávání ostřelovačů a zatoulaných jednotek na různých meziplošinách.

Naproti tomu zajímavým vizuálním experimentem se stalo propojení ve hře vyvinutých technologií s grafickým výstupem na monitoru. Takovým klasickým příkladem je třeba termovize, která vám umožní pozorovat vlastní jednotky jako barevné skvrny poukazující na tepelný zdroj.




CS24


Výrobce: Altar interactive

Vydavatel: Cenega Publishing

Distributor pro ČR: Cenega Czech

Lokalizace: kompletní

Cena: 899 Kč

Internet: http://www.ufo-aftershock.com/pages/hq.html
Multiplayer: ne
Minimum: CPU 1 GHz, 512 MB RAM, HDD 4 GB, 3D karta 64 MB
Doporučeno: CPU 2 GHz, 1024 MB RAM, HDD 5 GB, 3D karta 256 MB
Verdikt: Tenhle titul vás nemíní šokovat svojí originalitou ani dech beroucím grafickým provedením, tady jde o víc – o desítky hodin kvalitní takticko-strategické zábavy.

Hodnocení: 7.2

Autor článku