Nejen svou prací je člověk živ, a tak spousta uživatelů používá svůj počítač i
pro zábavu. Hlavní zábavou na počítačových systémech jsou počítačové hry, avšak
ty nejsou hlavním tématem tohto článku. My si povíme o zábavě v síti internet a
podíváme se především na rizika, která z ní plynou. Nebudeme zacházet do
velkých technických detailů spíše se pokusíme obecně poradit a pojmenovat
rizika.
IRC
IRC (Internet Relay Chat) je rozšířen hlavně mezi pokročilejšími uživateli, a
zejména mezi uživateli systémů UNIX, Linux. Jeho koncepce je velmi stará,
nicméně stále oblíbená a zdokonalovaná. Nejde o IM jako u ICQ, ale o rozhovor
více uživatelů (klasický chat). První, co k používání IRC musíte mít, je
klientský program. Těch jsou opět desítky, ale mezi nejpopulárnější na
platformě Windows patří mIRC. U unixových systémů záleží na každém uživateli,
kterému klientskému programu dá přednost, na výběr je jich opravdu hodně.
Jmenujme alespoň některé BitchX, Ksirc, Xchat, Irssi atd. Další věcí, kterou
musíme znát, je adresa serveru, k němuž se chceme připojit. Většina moderních
klientů přichází s vestavěným seznamem světových IRC serverů.
Uživatelé v Česku nejspíš využijí služeb nejznámějších českých IRC serverů, k
nimž patří například irc.felk.cvut.cz, irc.i.cz atd. Důležitá u serveru je
rovněž znalost portu, na kterém server naslouchá. U většiny serverů jsou to
porty 6666-6667, ale existují i servery, které naslouchají na portech 80 nebo
443 (irc.i.cz), což ocení zejména uživatelé schovaní na firewallem. Základem
IRC nejsou rovněž nějaké stránky nebo klikací utility, ale příkazy, jimiž se
klientský program ovládá. Seznam těchto příkazů a dalších rad a návodů najdete
na stránkách http://www.irc.cz. Mezi další vlastnosti patří přenos souborů nebo
soukromý chat. Pokud vytvoříte vlastní místnost, stáváte se zpravidla jejím
správcem, jenž má možnosti mnohem větší než uživatel, který se k chatu připojí.
Rizika: Rizik číhajících na uživatele na IRC je opravdu mnoho. Každodenní války
různých crackerských a hackerských skupin jsou tu na denním pořádku, takže se
není čemu divit, pokud to občas odnesou i nevinní "civilisté". Ti se zpravidla
stávají bez svého vědomí prostředkem k útoku na další systém. Rovněž se zde
najdou různí škodolibí uživatelé, kteří se baví tím, že útočí na klientské
systémy. Je to dáno hlavně tím, že zjistit IP adresu klienta není vcelku
problém. Další nebezpečí hrozí rovněž od různých automatizovaných skriptů, jež
mohou napadat klientský program či počítač. Šíření nelegálního obsahu
(software, video, hry, audio) je také poměrně časté, a ne každý soubor musí být
opravdu tím, co požadujete.
Opatření: Nyní již k opatřením na obranu. Vždy si zajistěte, aby váš klientský
program byl aktualizovaný. Např. v programu mIRC je objevena bezpečnostní chyba
každou chvilkou. Rovněž dobře zabezpečte a aktualizujte svůj systém (tato rada
neplatí jen pro IRC). Máte-li na výběr, používejte server, který vám zajistí
anonymní přístup, aby nebyla zjistitelná vaše IP adresa. Pokud stahujete
software přes IRC, nevěřte slepě názvu souboru, ale proveďte testy (antivirem
atd.). Podobně jako u ICQ nevěřte lidem, které neznáte.
ICQ
ICQ je jedním z nejpopulárnějších IM (Instant Messaging) systémů. Používají ho
miliony uživatelů po celém světě. Umožňuje toho opravdu mnoho. K popularizaci
toho systému přispěla jistě jeho koncepce. Ta je založena na jedinečném
číselném identifikátoru, takzvaném UIN. UIN má každý uživatel tohoto systému
jedinečné a dá se přirovnat k telefonnímu číslu. Dva uživatelé nemohou mít
stejné UIN, přezdívku, pod kterou vystupují, však ano. Centrem všech uživatelů
ICQ jsou domovské stránky projektu, jež naleznete na adrese http://www.icq.com.
Zde si můžete založit své konto, ovládat ho, hledat ostatní uživatele,
zanechávat jim vzkazy a spoustu jiných věcí. Lze si zde samozřejmě bezplatně
stáhnout i klientskou část systému, pomocí níž můžete komunikovat s ostatními
uživateli. Klientských programů existuje velice mnoho. Patrně nejpoužívanější
jsou klienty ICQ Pro 200x a ICQ Lite. ICQ Pro je oficiální klientský program a
poskytuje podporu všech vlastností, které systém nabízí. ICQ Lite je pak jeho
odlehčená verze. Populární jsou rovněž programy třetích stran. Klientské
programy existují i pro ostatní platformy, jako například LICQ nebo MICQ pro
*nixové systémy. Co vlastně ICQ nabízí? Asi nezákladnější a nejznámější funkcí
systému je posílání zpráv ostatním uživatelům. Zprávu můžete poslat jakémukoliv
uživateli, jehož UIN znáte. Máte rovněž možnost si uživatele, se kterými
komunikujete, často přidat do svého Contact Listu. Tak rovněž poznáte, zdali je
daný uživatel on-line či ne. K přidání uživatele do Contact Listu zpravidla
potřebujete jeho svolení (autorizaci). Systém dále nabízí možnost rozhovoru
více uživatelů (chat), posílání souborů, SMS, e-mailů a mnoho dalších. Nyní se
podíváme na rizika, která tento systém přináší, a povíme si o opatřeních, jimiž
lze tato rizika minimalizovat.
Rizika: Mezi první rizika, se kterými se můžeme u ICQ setkat, je příjem
nevyžádaných zpráv. Ty jsou rozesílány pomocí automatizovaných nástrojů, které
generují klientská UIN, a na ty pak posílají různé odkazy a zprávy. Nejčastěji
se jedná o reklamu nebo odkazy na pornografické a podobné stránky. Dalším
rizikem, se kterým se můžeme setkat, jsou útoky na klienta ICQ nebo dokonce na
počítač, na kterém klient běží. K úspěšnému provedení tohoto útoku potřebuje
znát útočník IP adresu daného stroje. Rozšířeným nešvarem je rovněž zneužívání
důvěry ostatních uživatelů a rozesílání souborů s nebezpečným obsahem (viry,
backdoory, trojské koně atd.). Nyní se podíváme na to, jak lze takovým rizikům
předejít.
Opatření: Klientské programy ICQ obsahují zpravidla nástroje, jimiž lze výše
uvedená rizika eliminovat. Zabránit přijmu nevyžádaných zpráv lze celkem snadno
v nastavení klienta, kde zvolíme, že nechceme přijímat zprávy z webového
komunikačního centra, z e-mailového centra. Můžeme dokonce zvolit možnost, že
nechceme přijímat zprávy od uživatelů, kteří nejsou v našem Contact listu, což
je velmi užitečná vlastnost. Identifikaci našeho systému podle IP adresy lze
rovněž zabránit tak, že zakážeme zobrazovat naši IP adresu.
Pozor, tato možnost nás neochrání v případě, že chceme někomu poslat nebo od
někoho přijmout nějaký soubor. Poté již zjištění IP adresy našeho systému nic
nebrání. Pokud tuto možnost zvolíte, jsou všechny zprávy posílány přes server
systému ICQ. Rovněž doporučuji zapnout. Obrana před soubory se škodlivým
obsahem není jednoduchá.
Zde pomůže snad jen vaše obezřetnost. Pokud člověka, se kterým si píšete, dobře
neznáte, raději od něj žádné soubory nepřijímejte, hlavně ne soubory
spustitelné (exe, vbs, atd.), i kdyby vám váš protějšek tvrdil, jak je takový
soubor skvělý a ať jej určitě zkusíte. Zneužívání důvěry patří mezi nejčastější
útoky na systémy jednotlivých uživatelů.
Jabber
Jabber je mohutně se rozvíjející IM systém. Je založen na otevřeném zdrojovém
kódu a technologii XML. To jej činí velmi populárním a je nasazován i jako
podnikový IM systém. Instalace jabber serveru je velmi jednoduchá. Zdrojové
kódy získáte na adrese http://www.jabber.org. Rovněž konfigurace serveru je
velmi snadná a provádí se pomocí souboru jabber.xml. Tento soubor je velmi
dobře okomentovaný, a není tudíž problém nastavit si jabber podle svých
představ. K jabberu existují rovněž i přídavné moduly. Nejpoužívanější jsou
jistě konference a jud (jabber users directory). Modul konference umožňuje
komunikaci více uživatelů najednou (chat) a modul jud umožňuje vyhledávat
uživatele a informace o nich. V neposlední řadě je výhodou jabberu také to, že
podporuje SSL. O tom až za chvíli. K připojení potřebujete dvě věci. Jednou z
nich je klientský program a druhou server. Klientských programů je opět mnoho,
nejlepším na platformě Windows je patrně JAJC či Exodus. Pod *nixovými systémy
jsou pak populární PSI, Gabber a další. Čeští uživatelé dají zřejmě přednost
serveru jabber.cz. Toto však nejsou všechny funkce, které jabber podporuje.
Obsahuje i podporu pro ICQ, AIM a další, takže pomocí jednoho klienta můžete
komunikovat s uživateli výše zmíněných služeb. Podmínkou je, aby tyto služby
podporoval vámi vybraný server. Jinak lze pomocí jabberu dělat standardní věci,
jako vést rozhovor, posílat zprávy a soubory. Uživatelé jsou identifikováni
pomocí svého nick name, což je vzhledem k ICQ určitá nevýhoda. Na druhou stanu
nemohou existovat dva uživatelé na jednom serveru se stejným nick name. Nyní
již k rizikům jabberu.
Rizika: S možnostmi, které jabber nabízí, roste i riziko zneužití. Naštěstí je
vše založeno na otevřeném zdrojovém kódu, takže většina chyb je velmi rychle
odhalena a opravena. U jabberu hrozí podobná rizika jako u ICQ, a bránit se
proti nim lze podobně. Pokud váš server podporuje SSL, určitě jej použijte,
protože odposlouchávat komunikaci pomocí různých snifferů není opravdu žádný
problém a data jsou velmi snadno čitelná, díky formátu XML.
Opatření: Podobně jako u ICQ nastavte bezpečnostní opatření na maximální možnou
míru, dodržujte elementární bezpečnostní zásady a nedůvěřujte slepě cizím
lidem. Aktualizace klientských programů a systému jsou opět namístě. Pokud je
jabber provozován jako váš podnikový IM systém, mějte na paměti, že vaše data
mohou být sledovaná (pokud není použito SSL) a historie zpráv zůstává ve vašem
systému. Pokud si toto uvědomíte, předejdete tak mnoha nepříjemnostem.
Web Chat
Webové chaty patří k nejpopulárnějším druhům komunikace mezi uživateli. K
jejich využívání nepotřebujete krom webového prohlížeče nic. Je to velmi
výhodné v případě, kdy používáte několik systémů a nechce se vám na každý z
nich instalovat komunikačního klienta. Webových chatů jsou po síti miliony.
Jejich tvorbu zvládne téměř každý programátor, který se zabývá tvorbou webových
aplikací. Existují však velké chaty na specializovaných serverech, kde jsou
registrovány tisíce uživatelů. Tyto chaty zpravidla neposkytují takové možnosti
jako ostatní systémy (výměna souborů atd.), ale nebezpečí zde číhá také.
Podíváme se jaké.
Rizika: Rizika, která na nás číhají na web chatu, se mohou lišit a to zejména v
závislosti na tom, jaké možnosti chat poskytuje. Jednoduché chaty, jež krom
psaní zpráv neumožňují téměř nic, lze označit za poměrně bezpečné, i když ani
zde není vyloučena možnost, že někdo objeví bezpečnostní nedostatek systému a
ten pak využije ve svůj prospěch. Daleko nebezpečnější jsou špatně (občas
záměrně) zabezpečené chaty, jež umožňují interpretaci kódu. Pro zkušeného
útočníka pak není problém vložit do svého příspěvku kus škodlivého kódu, který
tak může například shodit webový prohlížeč všech uživatelů připojených k této
konkrétní stránce. Takovýto škodlivý kód lze aplikovat na aktuální bezpečnostní
nedostatky konkrétního prohlížeče a může vést až ke kompromitaci celého systému.
Opatření: Opatření jsou celkem snadná. Vždy mějte aktualizovaný prohlížeč i
systém. Dobře si vyberte server, na kterém budete chatovat, a zjistěte si co
vše nabízí. Pokud server zobrazuje IP adresy klientských počítačů, měli byste
se takovému serveru vyhnout. Rovněž server, který po vás vyžaduje zadání
osobních údajů, nepůsobí příliš důvěryhodně (údaje lze samozřejmě zadat
falešné).
E-mail používá dnes prakticky každý. Je to nejrozšířenější prostředek
komunikace mezi uživateli. Vysvětlování principů a možností by bylo nošením
dříví do lesa, a proto se rovnou podíváme na nebezpečí, které nám přes e-mail
hrozí.
Rizika: Rizika e-mailu jsou všeobecně známá. Nejčastěji jde o šíření virů,
červů a spamu. Bohužel i přes známost těchto rizik a známost protiopatření je
e-mail nejčastěji používaným prostředkem pro šíření výše uvedených věcí.
Opatření: Opatření proti virům a červům jsou jednoduchá, a je až s podivem, že
se jim v prostředí sítě tolik daří. Zde je uvedeno několik zásad, které vás v
90 procentech případů ochrání před viry a červy.
- aktualizovaný systém
- aktualizovaný poštovní klient
- aktualizovaný antivirový program
- mazání e-mailů s neznámým obsahem
- neotevírání příloh s podezřelým obsahem
Jednoduché, že? Bohužel většina uživatelů nedodržuje často ani jeden z
předchozích bodů, a velmi výrazně tak přispívá k šíření této elektronické
"havěti".
Obrana proti spamu (nevyžádané poště) tak jednoduchá není a nevyžádaná pošta je
noční můrou většiny systémových administrátorů. Pro domácí uživatele, kteří
jsou správci svého systému, lze uvést několik zásadních doporučení, jež
nebezpečí spamu výrazně eliminují. Tato opatření platí pro případ, že spamem
ještě nejste postiženi. Pokud ano, cesta zpět není snadná.
Základním pravidlem je nezveřejňovat svou e-mailovou adresu. Založte si další
e-mailovou adresu a tu pak zveřejňujte, třeba při různých registracích, v
konferencích atd. Tato adresa by měla být jakousi náhradou. Soukromou adresu
používejte opravdu jen soukromě. Bohužel ani to vám nezaručí bezpečí, protože
může být tato adresa získána z každého systému, kde je uložena. Rovněž
sledování síťového provozu může být pro spamery svatým grálem. Také různé
roboty, které prohledávají webové stránky, jsou užitečným zdrojem pro
rozesílatele spamu. Pokud se vám i tak stane, že jste zařazen do nějaké
databáze a je vám doručována nevyžádaná pošta, máte ještě naději na záchranu.
Existují nástroje, pomocí kterých se lze bránit. Například webový prohlížeč
Mozilla, respektive její e-mailový klient, má v sobě integrovanou ochranu proti
spamu a tato ochrana funguje poměrně spolehlivě. Existují i další prográmky a
utility, a záleží jen na vás, které vám budou vyhovovat. Ale i tak je
zatěžována vaše přenosová linka. Ochrana proti spamu není vůbec snadná a
eliminovat jeho rizika je prakticky nemožné. Pomohla by snad nějaká celosvětová
kampaň, ale to je zatím spíše utopie.
P2P
Výměnné systémy peer-to-peer jsou poslední dobou velmi diskutované. Jde zejména
o sdílení nelegálního softwaru, videa, hudby a her. Lze zde však najít i velké
množství legálních dat, a proto není důvod takové systémy zcela zavrhnout. Tyto
systémy jsou navzdory právním sporům, žalobám a výhružkám různých společností
stále populárnější. Nejznámější P2P systémy jsou DirectConnect a Kazaa.
Existují i produkty dalších společností, ale tyto dva jsou nejrozšířenější.
Nebezpečí, které na těchto systémech existuje, je však velmi vysoké.
Rizika: Rizika, která na nás čekají v sítích P2P, jsou značná. Nejenže jejich
používáním riskujete žalobu od nějaké společnosti zabývající se ochranou
autorských práv (BSA, RIAA atd.), což většinu uživatelů stejně neodradí, ale
daleko nebezpečnější je možnost kompromitace systému. Po takovýchto sítích
mohou kolovat různé červy, viry atd. Pokud nějaká data stahujete, nikdo vám
nezaručí jejich původ a pravost.
Opatření: Rozhodnete-li se nějaký systém P2P používat, dodržujte bezpečnostní
opatření. Pokud bezpodmínečně nemusíte, zakažte sdílení dalším uživatelům. Tím
nejenže ušetříte svou přenosovou kapacitu, ale zároveň zavřete část vrátek do
vašeho systému. Stažené soubory pak důkladně testujte antivirovými a podobnými
programy, a nevěřte bezhlavě jejich obsahu. Svůj systém i klientský program
udržujte aktualizované.
Nápady, dotazy, návrhy témat, jež vás zajímají a připomínky zasílejte na adresu
igm@centrum.cz. Na vaše dotazy k této problematice se pokusíme najít odpovědi.