Ryzeny míří na lukrativní hráčský sektor, který nepřestává růst i přes celkový pokračující sesuv prodejů počítačů jako takových. Ještě zajímavější je ale pro firmu podniková sféra, na kterou se chystá zaútočit s procesory Epyc. Ty mají být přímým ohrožením serverové dominance Intelu.
Ten si hrozbu uvědomuje, kromě AMD mu šlape na paty také Qualcomm a jeho Snapdragon. Qualcomm sice prozatím míří spíše na spotřebitelský low-end, to se ale může kdykoli změnit, pokud se vyráběné čipy osvědčí.
Všechny tři firmy – AMD, Intel i Qualcomm – sídlí v Kalifornii. Jde však o víc než sousedské války.
Že je AMD odhodláno sesadit mikroprocesorového giganta z trůnu, není pochyb. Však konkurenční boj spouští už jen názvy jednotlivých Ryzenů: Osmijádrový Ryzen 7 1800X nemá sedmičku v názvu jen tak; soupeřit chce s Core i7, vlajkovou lodí Intelu. Stejného pravidla se drží i Ryzen 5 a Ryzen 3. Nejde o náhodu.
Ačkoli podle většiny benchmarků jsou Core procesory Intelu stále ještě o něco lepší, nedrží svou převahu ve všech parametrech. AMD poráží své soupeře především cenou, která je u porovnatelných procesorů znatelně nižší, a také počtem jader; Intel má sice jednotlivá jádra výkonnější, a to poměrně výrazně, AMD jich však má více a běží-li současně, Core procesory poráží; dominantní je především ve skvěle zvládnutém multithreadingu.
Papírově působí Ryzeny dobře, první uživatelské reakce na již vydaný Ryzen 3 jsou také dobré; otázkou však je, nakolik se Ryzeny trefí do své cílové skupiny. Pravdou totiž je, že velká část aplikací – a u her je toto procento ještě markantnější – neumí využít všechna procesorová jádra. Starší hry obvykle nezvládnou více než jedno, a i nové hry se často zarazí na dvou či čtyřech jádrech, která navíc nevyužívají naplno. To může pro multijádrovou politiku AMD znamenat komplikace, pokud se výrobci her včas nepřizpůsobí inovacím.
AMD hraje i na uživatelskou přívětivost. Zatímco Intel si právo na přetaktování procesoru nechává draze zaplatit svou „K“ sérií procesorů, Ryzeny nechávají uživatelům volnou ruku.
Do karet AMD hraje i další mocný nástroj preferencí uživatelů – internetové recenze. Většina anglickojazyčných stránek zaměřených na recenze a benchmarky procesorů je ze snah AMD nadšena, už jen proto, že se rozhýbává trh a uživatelé mají po mnoha letech konečně na výběr.
Výhodu má zkušená americká firma i díky svým grafickým kartám. Výhody „na míru“ vytvořené kompatibility GPU s CPU mohou být značné a „Radeonky“ se těší slušné popularitě, které zdatně konkuruje jen Nvidia. Při vyladění ovladačů a ovládacího panelu obou produktových řad by AMD mohlo získat další příznivce – a třeba díky tomu zvýšit faktický výkon ve hrách a aplikacích, což by teoretickému vyššímu výkonu procesorů Intelu uštědřilo další tvrdou ránu.
Ano, Threadripper vypadá skvěle, ale AMD se i zde drží v zajetých kolejích. Core i9 má výrazně vyšší výkon jednotlivých jader, Threadripper zase mnohem lépe běží při současném běhu všech jader; na hry bude lepší Core i9, Threadripper je však podstatně levnější.
Threadripperů bude několik odlišných verzí, stejně jako je tomu u Core i9, princip je však při srovnávání jednotlivých výkonnostních tříd identický. Intel se u těchto novějších čipů viditelně snaží o změnu, jdou totiž taktovat i bez přídavného písmenka „K“.
Zajímavé jsou rovněž počty jader: zatímco dosud zveřejněné Threadrippery nabízí nejvíce 16 jader, nejsilnější i9 se chlubí 18 jádry. Je možné, že zvýšením počtu jader reaguje Intel na jednu z laicky nejviditelnějších konkurenčních výhod AMD. Při praktickém využití na tom totiž – opět zdůrazňuji – příliš nesejde. Je velmi málo aplikací, které zvládnout využít 8 jader, natož 18; většina her má problém i se čtyřmi. Multithreading je výkonnostně zajímavější, zde si však obě firmy mohou podat ruce; dva thready na jedno jádro jsou v této nejvyšší třídě standardem u obou; zdá se však, že jej AMD opět zvládá o něco lépe.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU