malá defenestrace CD-ROM
Možná to znáte také - samozřejmost, s jakou se člověk naučí
přijímat všechny ty novinky, které na nás chrlí přítomnost. V
případě počítačových komponent - ať u k nám přijdou samostatně
nebo jako součást počítače - to pochopitelně platí také.
Ta samozřejmost se přitom projevuje v jakési ztrátě schopnosti
prozkoumat možnosti dotyčného výrobku do naprostých důsledků,
všimnout si všech konektorů, parametrů či funkcí. Dnes se o to
pokusím, především proto, že mne testovaná DVD-ROM mechanika
poprvé skutečně zaujala a přesvědčila jako definitivní nástupce
CD-ROMek.
Tento článek jde nad rámec běžné "holé" recenze, některé
technická měření jsou navíc přenechána TOPům. Řada z informací
má obecnou platnost nebo ukazují, po čem se můžeme u
ekvivalentních výrobků dívat.
Tenkrát.
Zcela zřetelně si vzpomínám na dávný okamžik, když mi byla
poprvé nabídnuta Toshiba SD-M 1002 k recenzi. Byla to jedna z
prvních mechanik DVD-ROM u nás - a já ji odmítl. Pomalých
CD-ROMek jsem v té době měl plné zuby, mé testovací soubory byly
vypáleny na nekompatibilním CD-R a neměl jsem ani jeden DVD-ROM
disk k testování.
Dnes je ale situace jiná. V počítači mám popisovaný DVD-ROM
Toshiba SD-M1202 a v krabici byly i tři disky (demodisk David,
hra Silent Steel a především videosaver StarTrek First Contact).
Podotýkám, že jsem na jaře investoval do toho nejlepšího (v té
době): 32x CD-ROM mechaniky Toshiba XM-6201A v SCSI provedení --
a proto pro mne byla tato recenze srovnáním, kdo z koho (a také
o morální životnosti uvedené investice).
Generace
Připomeňme si, že první generace jednotek DVD-ROM především
reprezentovala samotnou technologii DVD. Tím mám na mysli, že
byla spíše poselstvím o nástupu DVD do světa počítačů a mimo
vlastní přehrávání DVD-ROM toho už moc umět nemusela.
Samozřejmě, klasický disk CD-ROM jste do ní strčit mohli,
nicméně přehrávání rychlostí cca 6x bylo v době 24x mechanik asi
jen těžko akceptovatelné. Ještě větší slabinou byla neschopnost
číst CD-R a CD-RW a absence DVD titulů.
Generace 1 naštěstí zmizela v propadlišti technologických dějin
během několika měsíců a nastoupil druhý díl této historie. Nové
mechaniky byly hrdě označovány jako "dvojnásobné", což znamenalo
dvakrát tak rychlé čtení DVD-ROM a rychlost cca 12-16x pro
CD-ROM. Nová technologie (dvojité čočky, holografické
přeostřování, atd.) již neměla potíže s jakýmkoli jen trochu
rozumným formátem CD.
To ale již nejsme příliš daleko od současnosti. Generace 2
odstartovala u DVD-ROM fenomén, který velmi dobře známe ze světa
CD - totéž, ale stále rychleji, při neustálém poklesu cen u jen
trochu pomalejších jednotek. Konkrétně u naší Toshiby SD-M1202,
jedné z prvních představitelek třetí generace, to znamená
4,8násobnou rychlost pro DVD-ROM (cca 6 536 KB/s) a 32x pro CD
(4 800 KB/s).
Tady prosím pochopte, že výkonnostní rozdíly podle typu médiu
jsou naprosto logické a neodvratné. Technologie DVD nanáší
informace s mnohem větší hustotou, a tak je bez větší "námahy"
čtecí hlavy datový proud vždy větší.
Rychle k rychlostem
Jakékoli tvrzení, že rychlost určitého výrobku je dostatečná a
bude tomu tak do konce světa, je samozřejmě popřeno během
několika let. Mechaniky CD-ROM se v této době opět zrychlují,
prozatím na rychlost 40x, příští rok možná i více. Povšimněte si
ovšem, že výrobci těchto nových mechanik jsou spíše malé
firmičky, zatímco giganti mající podíl na vývoji DVD primárně
tlačí novinky u DVD-ROM. A v okamžiku, kdy i v přehrávání CD
budou klasické CD-ROM mechaniky předstiženy, to bude jejich
definitivní konec.
Techničtí matadoři samozřejmě v tento okamžik začali vykřikovat
cosi o obvodových rychlostech apod. Částečně mají pravdu:
zatímco takový pevný disk se točí konstantní úhlovou rychlostí
(CAV), CD se vždy snažilo o konstantní obvodovou rychlost 150
Kb/s (CLV), z pochopitelného důvodu plynulého přehrávání zvuku.
S datovými disky to ale nedává smysl a motorky se točívají, co
to dá - a tedy CAV!
Vnitřní stopy spirály s daty potom mívají nejmenší dosažitelnou
přenosovou rychlost - mírně řečeno bolestné je, že zatímco pevné
disky se zaplňují od vnějších, nejrychlejší stop, u CD-ROM je to
přesně opačně, spirála začíná ve středu. U moderní 32x mechaniky
6201A se ovšem podle manuálu používá jakási kombinace CAV+CLV,
takže... Čert aby se v tom vyznal!
Třešničkou na dortu je ovšem DVD. Stejná spirála a stejný
přístup - klasický přehrávač potřebuje k filmovému životu
ustálenou obvodovou rychlost, u datových můžeme předpokládat
opětovně kombinaci CAV+CLV. Je tu ovšem jedno ale -- tím je
třetí generace DVD-ROM, plně podporující oboustranná a
dvouvrstvá média (kapacita 17 GB). U filmu to funguje tak, že ke
konci cca 133. minuty přehrávač bez přerušení přehrávání na
okraji disku přeostří na spirálu uloženou ve spodní vrstvě (ta
se odvíjí obráceným směrem dovnitř, v případě dat k menším
obvodovým rychlostem).
Čert aby se v tom. "Co? Co se to. Moment, musím na okamžik ."
No, jsem zase zpátky, jsem opálený, můj byt potřebuje odsířit a
my se už do detailnějších "technikálií" pouštět nebudeme (ale
přece jen, přístupová doba je 115 ms, zatížení procesoru
vzhledem k ATAPI rozhraní 4,3 %).
Je načase zastavit se u nepříjemnosti společné všem
vysokorychlostním mechanikám -- roztáčení na pracovní otáčky. U
této DVD-ROM mechaniky to trvá něco přes 10 s., což je ještě
slušný výsledek. Zdržuje to však často, protože mechaniky co
chvíli usínají - z důvodu úspory energie i snížení hluku.
Tady vám ovšem můžu nabídnout pochoutku z Toshiba WWW stolu -
utilitku "CoolLittleTool". Funguje pro všechny Toshiba DVD a CD
-ROMky a umožňuje jim nastavit usínací dobu a dokonce i rychlost
otáčení (pokud budete chtít simulovat pomalejší přehrávání --
pro vývojáře geniální). U jiných mechanik by něco podobného
mohlo být dostupné také.
Zvuk dovnitř a zase ven
Další vlastnost, která vám o současných CD-ROM (DVD-ROM) možná
unikla, vylezla v mém případě na světlo boží, když jsem na
Internetu nalezl schémata konektorů Toshiba. Vlastní zapojování
mechanik bývá triviální -- buď použijete EIDE kabel (a pomocí
"jumperů" volíte master/slave), nebo máte SCSI model a půjdete
po SCSI konektoru (a přemýšlíte nad terminací a ID). Důležitý je
ovšem i zvukový výstup -- v případě zvukového CD zvuk dekóduje
již samotný firmware CD-ROMky a posílá jej do 4pinového
venkovního konektoru. Ten potom kabelem (ani na jeho formátu se
svět nedokázal shodnout) připojíte do motherboardu nebo častěji
do zvukové karty, která jen zvuk zesílí a něco s ním provede.
Snad každá mechanika má ovšem čelní výstup na sluchátka,
fungující stejně.
Byl jsem ovšem silně překvapen, když jsem zjistil, že zkoumaná
DVD-ROM mechanika (a prý i řada současných 32x CD-ROM -- mimo tu
mojí, pochopitelně), vlastní vzadu i digitální zvukový výstup.
Nové zvukové karty mají zase digitální vstup, takže vám nic
nebrání v tom, aby to váš počítač natřel hifi věži vyšší cenové
třídy. Mimochodem, v manuálech Toshiby je tento konektor
decentně zamlčován, přestože na obrázcích je.
Se zvukem ale ještě nekončíme. Na zvukových CD je vlastně hudba
nahraná digitálně, jak ji ale v maximální kvalitě dostat na
pevný disk? V běžném případě jsou všechny pokusy ekvivalentní
natažení kabelu od CD přehrávače do vstupu zvukové karty - zvuk
prochází několika analogovými konverzemi.
To, co mám na mysli, se nazývá digitální extrakce. Speciální
software ve spolupráci s mechanikou vezme bit po bitu stopu
disku a uloží jej do souboru. Že to však není triviální,
dokazuje fakt, že řada mechanik toto vůbec neumožňovala.
Problémem je tu tzv. "jitter correction". U datových disků máte
podél spirály sektory konstantní velikosti, kde najdete data,
ale i kontrolní součty a hlavně informace o číslu a pozici
sektoru. U zvukového disku jsou tyto sektory zcela zaplněny jen
zvukovými daty, které hlava spojitým způsobem čte ze spirály.
Při digitální extrakci ovšem nemusí software stíhat a hlavička
se musí vrátit (počkat na spirálu) na již odrotované sektory.
Jak je však pozná bez identifikačních údajů? A skutečně, u
levných "sub 12x" mechanik můžete extrahovat na několikrát a
pokaždé vám výsledný soubor vyjde různě dlouhý!
To samozřejmě není problémem u současného hardwaru, stále ale
většina modelů provádí extrakci s "advanced jitter correction"
rychlostí asi tak 1x. A to bylo další technologické překvapení u
DVD-ROM Toshiba. Sehnal jsem si firemní utilitu MusicMover - a
hle, co jsem obdržel -- digitální extrakce běžela minimální
rychlosti 5x pro vnitřní a 10x pro vnější stopy!
Závěr
Ať už z pohledu technologického fanatika či pragmatického
uživatele, obracejícího každou korunu (musím koneckonců splácet
byt), je mi moje vlastní 32x SCSI CD-ROM mechanika trnem v oku.
Během testování jsem po SCSI a věcech jako zatížení procesoru
ani nevzdychl, díky možnostem softwarového přehrávání DVD jsem
si za cca 800 Kč koupil první DVD, zatímco hodlám ušetřit 60 000
na televizoru a DVD přehrávači.
Svou draze koupenou SCSI CD-ROMku asi z okna nevyhodím, ale -
nechtěl by ji někdo?
Toshiba SD-M1202
+ vysoká rychlost čtení CD-ROM disků
+ zajímavá cena
Cena: 6 000 Kč
K testu poskytl: Servodata, U pekáren 4, Praha 10
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU