Hlavní navigace

Wars & Warriors: Joan of Arc

Sdílet

Očekávaný originální mix akce a strategie s legendární Johankou z Arku v hlavní roli nás mile překvapil a ve společnosti Wars & Warriors jsme strávili několik příjemných hodin. Legendární designér Trevo Chan nakonec opět nezklamal.

Píše se rok 1429. Zuří stoletá válka, Angličané spolu s burgundskými spojenci dobývají jedno francouzské město za druhým a král se ocitá v úzkých. Když tu se náhle zjeví buď úplně šílená, nebo Bohem vedená dívka…



Co mají společného Panna orleánská, středověká francouzská hrdinka, a Trevor Chan, úspěšný gamedesignér asijského původu a zakladatel společnosti Enlight Software? Ač to bude znít divně, je jejím otcem. Tedy duchovním a navíc jen v počítačovém světě. Pan Chan se totiž rozhodl opustit jemu dobře známé strategické vody, které již více než deset let velmi zdařile čeří hrami jako Capitalism, Seven Kingdoms, Hotel Giant nebo nedávno recenzovaný a taktéž velmi povedený Restaurant Emipre, a vrhnul se na něco úplně nového.



Nelichotivý první dojem

Johanku potkáme až ke sklonku jejího krátkého osmnáctiletého života, z nějž sedmnáct let vyplňovaly klidné a bezpečné zemědělské práce, především pasení dobytka. Pak ale nebožačka poslechla vábivého hlasu božského lanaře, opustila dobré bydlo a vydala se budovat kariéru v nejistém oboru národního válečného hrdiny. Pochopitelně se jí dostalo náležité odměny v podobě prohlášení za kacíře a veřejného barbecue, v němž hrála hlavní roli ona a hromada klestí.

Ale nepředbíhejme. Po velmi pěkně zpracovaném intru už na nás hrdinka čeká v plné zbroji s úkolem osvobodit Orleans. První dojmy se vskutku nesou v duchu bezduché řeže, decentně líznuté japonským stylem s velkými barevnými nápisy „Combo“, „Critical Attack“ a „XY Experience“. A je třeba přiznat, že po chvíli hraní jsme byli z Wars & Warriors: Joan of Arc trochu zklamáni. Pobíhání s Johankou a masakrování nepřátel sice bylo docela zábavné, ale RPG prvky nám přišly poněkud pofidérní, kamsi se vytratila možnost přepínání hrdinů, stejně tak avizovaný strategický mód byl stále k nenalezení a krev nám pili vojáci, jež nešlo ovládat a kteří se nám neustále pletli pod nohy. Podtrženo sečteno, zezačátku to vypadalo, že za Joan of Arc by si Trevor Chan zasloužil pár facek a znovu posadit k ekonomickým strategiím. Jenže hra se měla teprve rozjet.



Řež opepřená RPG

Již v další misi (jichž je sice jen osm, jsou ale zatraceně dlouhé a jejich hrací čas se nepočítá na desítky minut, nýbrž rovnou na hodiny) však můžete ovládat postavu Jeana de Metz, pak se k vám postupně přidají obrovitý La Hire a vévoda Alençon. Také nepřátel začne přibývat a hratelnost nabírá na obrátkách.

Každá z postav se odlišuje množstvím životů a energií, pak silou, obranou, pohyblivostí (ovlivňuje například střelbu z luku) a talentem k vůdcovství (určuje počet vojáků, jež můžete ovládat). Tyto vlastnosti si navíc modifikujete přerozdělováním bodů při postupu na vyšší úroveň, takže vůbec není problém, aby gracilní Johanka měla za chvíli větší sílu než dvoumetrový La Hire.

Zkušenosti získáváte zabíjením nepřátel, přičemž se vyplatí nalákat na sebe větší skupinu a pak začít s masovým vybíjením; to pak bodíky naskakují, radost pohledět. Tedy pokud nehrajete na vyšší obtížnost, kdy musíte samozřejmě postupovat mnohem obezřetněji a kromě tlačítek pro obyčejný a silný úder (z nichž skládáte komba) používat i krytí, jež zde dokáže vyblokovat každý útok. Hrdinové mohou také jezdit na koni, který se ale neovládá zrovna dobře a hodí se vlastně jen na rozrážení větších skupin nebo k rychlejšímu putování po rozsáhlých mapách. Odepřena vám nezůstane ani střelba z luku nebo kuše, při níž se hra přepne do pohledu z vlastních očí a na obrazovce se objeví zaměřovací kříž jako v klasické first person střílečce, což je asi to nejpraktičtější možné řešení.

Zbraní je nemnoho. Kromě různých mečů, které mohou používat jen Johanka a Jean, palcátů pro La Hira a Alençonových halaparten tu ovšem najdete i univerzální luky a kuše. Nechybí ani legendární meč Saint-Catherine de Fierbois, což byla Johančina skutečná zbraň. Ve hře si jej navíc můžete zesílit různými artefakty, vlastnosti postav zase vylepšují různé amulety, prsteny a dokonce i kameny. Ještě že Johanka nemetá firebally.



Ejhle, ztracená RTS se našla!

Přestože původně byla Johanka z Arku plánována jako strategie, na prvky tohoto žánru narazíte až zhruba za polovinou hry. A ačkoliv Joan of Arc nabízí možnosti jako utváření skupin nebo přehledné přiřazování vojáků různým velitelům, nelze ji hrát jako plnohodnotnou strategii – na to je interface příliš jednoduchý a chybí mu mnoho nezbytných atributů. Vojáci mohou pouze někam přecházet nebo útočit, nelze nastavit agresivitu či waypointy a především je téměř nemožné donutit vojáky, aby se zastavili a stáli.

Nespornou výhodou oproti akčnímu pohledu je ovšem mnohem větší přehlednost hry a možnost alespoň omezeně ovládat řadové vojáky a ve větších bitvách na vyšší obtížnost strategicky rozložit své síly. Hra se ovšem nedá pozastavit, takže na vše máte relativně málo času. V RTS módu také konečně můžete pořádně ovládat obléhací zbraně nebo ve městech rekrutovat další vojáky. Ač je tedy Joan of Arc jen jako strategie prakticky nehratelná a většinu času strávíte v roli některého z hrdinů uprostřed bitevní vřavy, působí tento mód jako příjemné zpestření.



Poněkud slabý výběr

Joan of Arc bohužel obsahuje jen několik málo druhů jednotek, konkrétně lehkou a oplechovanou pěchotu, vojáky s palcáty a halapartnami a nakonec lukostřelce a střelce z kuše. Postrádali jsme především jízdu; když můžete na koni sedět vy, proč by nemohli také vaši vojáci nebo nepřátelé? Citlivě rozmístěné jezdectvo by mohlo souboje dost zpestřit a prověřit vaše schopnosti a ovládání hrdiny, protože koně mají schopnost pěšáky srazit na zem.
Pochopitelně nesmíme zapomenout na těžkou techniku a obléhací stroje, od obyčejných kanónů přes arbalety a beranidla až po gigantické trebušety a ohromné statické dělo, které si vysloužilo přezdívku „Bombarďák“. Ty si můžete buď nakupovat ve specializovaných dílnách, nebo je může u příslušných zdrojů surovin stavět sám vévoda Alençon. Perličkou jsou souboje s nepřátelskými šlechtici. Trochu otravně bohužel působí fakt, že po porážce většinou uprchnou, místo aby zemřeli, jak se sluší a patří.



Jak udržet vojáky na uzdě?

Kromě vašich čtyř hrdinů budete moci zadávat příkazy ještě dalším, mezi nimiž nechybí vévoda Orleánský, Guilaume de Flavy, Arthur de Richemont nebo sám král Karel VII. Svízel trochu bývá s generály, na něž nejčastěji narazíte někde na mapě a většinou se k vám přidají. Následují je vojáci, čímž na jednu stranu zvyšují počet jednotek bojujících po vašem boku, jenže chodí pořád slepě za vámi a do doby, než se vám odemkne RTS mód, je bohužel nemůžete ovládat. Může se tedy stát, že se nacpou za vámi do budovy nebo úzké slepé uličky, a vy nebudete moci ven, nebo se nechají vylákat nepřítelem a vyrážejí na samostatné šarvátky, když se vám to nejméně hodí.

Umělá inteligence je vůbec trošku problémová. Vojáci postupují nekoordinovaně, pořád se někde motají, pod slovem formace si představují nějakou ošklivou pohlavní chorobu a občas se někde zaseknou o strom, při troše štěstí o vojáka, jenž jim zkřížil cestu. To se ale stává jen výjimečně – obvykle vás vaše jednotky docela dobře sledují i členitým terénem plným zatáček a překážek, a i když jim utečete na velkou vzdálenost, většinou se nikde netoulají, dorazí rychle a v jedné skupině.



Malebná Francie

Po audiovizuální stránce se v Enlight Software vytáhli. Protože Joan of Arc má být úvodním dílem celé budoucí série, vytvořili si vlastní engine, který mohou nevázáni licenčními podmínkami libovolně měnit a podle potřeby předělávat. Ačkoliv vás grafika asi nesrazí ze židle, je velmi pěkná a v RTS módu vypadá při pohledu z výšky opravdu hezounky. Také zvukově je hra docela pestrá – les šumí, městské lokality charakterizují zvuky hemžícího se obyvatelstva (kterého ale ve hře vidíte jen poskrovnu), ráno vám připomene cvrlikání ptáků, večer uvítá skřehotání žab a cvrkot cvrčků a v noci o sobě dá občas táhlým zavytím vědět osamělý vlk. Pokud jsou efekty docela dobré, potom je hudba jedním slovem výborná: klidné melodie podbarvující toulky po francouzských luzích a hájích střídají dramatické skladby, když v oněch luzích a hájích narazíte na bandu krvežíznivých Angličanů rabujících a zneucťujících francouzské panny i panice.

Ačkoliv v nás tento titul zpočátku vzbuzoval značnou dávku skepse, postupně se z něj vyvinul zábavný, i když historicky velmi nepřesný a zjednodušený kousek. Velké minus bychom dali autorům jen za absenci multiplayeru – dovedeme si docela dobře představit, že by se mohli hráči dělit o ovládání francouzských hrdinů v kooperativním módu nebo bojovat proti sobě a ujmout se i ovládání Angličanů.

Je to zvláštní. Wars & Warriors: Joan of Arc není žádné RPG, na to je hra příliš jednoduchá a lineární. Není to ani čistá akce a rozhodně to není dobře ovladatelná a propracovaná realtimová strategie. V každém z těchto žánrů – tedy kromě té akce – by projekt sám o sobě selhal, přesto jako celek působí více než dobře. Ačkoliv jsme tedy od Joan of Arc nic nečekali a zpočátku se na ni dívali spíše skrz prsty, nakonec jsme byli velmi mile překvapeni a jsme zvědavi na další díl, který by měl být již brzy oznámen. Takže konec dobrý, všechno dobré. Tedy ne pro Johanku.




CS24


Výrobce: Enlight Software

Vydavatel: Enlight Software

Distributor pro ČR: US Action

Lokalizace: kompletní

Internet: http://www.joa-game.com
Multiplayer: ne
Minimum: CPU 800 MHz, 256 MB RAM, HDD 1,1 GB, 3D karta 64 MB
Doporučujeme: CPU 1,5 GHz, 512 MB RAM, HDD 1,1 GB, 3D karta 128 MB
Verdikt: Na hustém poli hybridů středověké RPG akce a RTS strategie se prostě jedná o jasnou špičku. Kdyby autoři nepozapomněli na multiplayer, mohlo být hodnocení i vyšší.

Hodnocení: 79 %