procesy, rozsáhlé klíče v registru a plný disk velmi rychle ubírají systémové
prostředky, a běh systému se zpomaluje. V následujícím článku se dočtete, jak
můžete tyto brzdy systému uvolnit a vrátit se k plnému výkonu.
Upřímně řečeno, po instalaci třiceti různých programů a her nelze očekávat
rychlost jako u právě nainstalovaných Windows. Na rozdíl od jednoduchého
jednoúlohového systému typu DOS, kde o sobě jednotlivé programy nevědí, pracují
pod Windows 95/98/NT v těsném propojení s operačním systémem i navzájem mezi
sebou. Tyto souvislosti je potřeba někde zaznamenat, a to právě ubírá volné
prostředky.
Rezervy výkonu: Máte několik možností, jak hlavním komponentám (operační paměť
a pevný disk) odlehčit a lépe je využívat. Na následujících stranách najdete
mimo jiné také tipy, jak zrychlit pevný disk, jak optimalizovat využívání
operační paměti a jak ovlivnit běh Windows správným nastavením paměti cache.
Můžete provést další užitečná opatření důkladně vyčistěte svůj systém od
přebytečných procesů a dopřejte systémovým registrům odtučňovací kúru. Pro
enormní urychlení Windows můžete využít naše poslední tři tipy. Dočtete se, jak
s pomocí Ramdisku povzbudit počítač k nečekanému výkonu, jak současně uchránit
systém před viry a škodami, způsobenými nechtěným zásahem uživatele.
Předpokladem však je, aby byl váš počítač velkoryse vybaven operační pamětí.
Postup krok za krokem: U každého tipu je nejdříve uvedena základní myšlenka,
pak následují pro a proti, která byste měli v každém případě zvážit. V závěru
je detailně popsáno, jak byste měli postupovat. Software, který k tomu budete
potřebovat, najdete na vloženém CD, popřípadě na Internetu.
Většina našich tipů, obzvláště poslední tři, vyžadují jisté znalosti a
zkušenosti v zacházení s komponentami Windows. Technicky náročná řešení jsou
označována jako "Profi-tip". A ještě jedno doporučení na závěr dříve než se
pustíte do prvního kroku, si celý tip přečtěte.
Ostatně, dvě kategorie tipů jsme vědomě vynechali. V článku se podrobněji
nevěnujeme např. zřeknutí se tapety na pozadí ve Windows (asi 1 MB), uzavírání
nepotřebných aplikaci (Excel s otevřenou tabulkou, běžící na pozadí, spotřebuje
15 až 20 MB) nebo ošetřování pevného disku s uloženými daty (defragmentace,
zmenšení velikosti koše). Kromě toho jsme vynechali tipy, s jejichž pomocí sice
dosáhnete zrychlení, ale pouze za vysokou cenu (například nahrazení Průzkumníka
jinou aplikací).
1. Pevné disky(I) - Rozdělení zátěže pomocí dvou disků
Idea: Pokud máte ve svém PC se systémem Windows nainstalovány dva nebo více
přibližně rovnocenných disků (nikoliv logických partiton, ale disků
fyzických!), můžete zvýšit výkon systému. Dbejte na to, abyste rozdělili
přístupy na jednotlivé disky pokud možno rovnoměrně. Jak samotná Windows, tak
mnoho dalších aplikací, potřebují při své práci využívat společné DLL knihovny
ze systémových souborů Windows, takže jeden disk má již dost práce s tím, aby
vyřídil všechny tyto požadavky. Pokud další úkoly svěříte druhému disku,
dosáhnete tím celkově lepšího výkonu. Není k tomu potřeba vůbec nic nově
instalovat. K navýšení rychlosti stačí pouze několik jednoduchých prostředků.
Pro a proti: Zvýšit výkon systému pomocí rozdělení zátěže může každý uživatel,
který má počítač se dvěma nebo více pevnými disky. Nárůst rychlosti je však
znatelný především při používání programů, vyžadujících velký výkon. Zakoupení
nového disku speciálně za tímto účelem se příliš nevyplatí.
Postup: Pokud se nechystáte přeorganizovat od základů celý systém, můžete jej
kdykoliv optimalizovat následujícími akcemi.
1. Aplikace pod Windows velmi intenzivně pracují s dočasnými (temporary) daty.
Když nějaký program (textový editor, tabulkový procesor, grafický editor...)
pracuje s daty, průběžně si je ukládá v dočasném souboru.Tato data zůstávají
otevřena po celou dobu práce v programu, který k nim trvale přistupuje. Výkon
můžete navýšit tím, že budete tyto soubory ukládat na druhý, méně vytížený disk.
Vytvořte si proto novou složku, např. D:\
Temp. V textovém editoru pak otevřete soubor AUTOEXEC.BAT a vložte do něj
následující řádky:
SET temp=D:\temp
SET tmp=D:\temp
Docílíte tak až desetiprocentního urychlení při práci s některými programy
(zvláště grafickým softwarem pracujícím s velkými obrázky).
2. Některé programy však nepoužívají pro ukládání svých dočasných souborů tuto
systémovou složku, ale nabízejí vlastní nastavení pro pracovní soubory. Takovým
příkladem může být třeba Adobe Photoshop. Ve Photoshopu 5 můžete pod nabídkou
Soubor/Předvolby/Zásuvné moduly a odkládací disky nastavit až čtyři disky pro
odkládání pracovních souborů. Pro dosažení optimálního výkonu byste měli vybrat
rychlé a co nejméně zatížené disky.
3. Internet Explorer si ukládá navštívené stránky do podsložky Temporary
Internet Files ve složce Windows. Díky tomu je možné tyto stránky při příští
návštěvě zobrazit rychleji. Pro změnu umístění této složky použijte následující
postup:
Vytvořte si na druhém disku novou složku (např.: D:\Temporary Internet Files).
V Internet Exploreru zvolte nabídku Nástroje/Možnosti sítě Internet. Na záložce
Obecné klikněte na Nastavení a tam na tlačítko Přesunout složku. Vyberte složku
(v našem případě D:\Temporary Internet Files) a stiskněte OK. V následujícím
dialogu potvrďte přesun.
Pokud chcete přesunout složku s dočasnými soubory pro Netscape Navigator,
vyberte nabídku Edit/Preferences a pak pod Advanced položku Cache. Do kolonky
Disk Cache Folder pak můžete zadat novou složku pro dočasné soubory. Na rozdíl
od Internet Exploreru musíte u Navigatoru přesunout již uložená data do nové
složky ručně.
4. Pro instalaci programů nabízejí Windows standardně složku Program Files,
která se zpravidla nachází na stejném disku jako systém. Z hlediska udržení
výkonu je vhodné další instalace provádět na druhý disk.
TIP: Máte-li ve svém PC dva nebo více pevných disků a operační systém Windows
NT 4 nebo Windows 2000, můžete je spojit pod jedno písmeno diskové jednotky do
tzv. "stripe setu" (softwarového diskového pole). Při tomto uspořádání zapisuje
systém data střídavě na spojené disky. Dosáhne se tím znatelného urychlení
datového přenosu.
2. Pevné disky (II) - Optimální nastavení virtuální paměti
Idea: Nezávisle na vybavení vašeho PC operační pamětí, používají Windows
intenzivně tzv. odkládací soubor (virtuální paměť). Ten je vhodné, stejně jako
dočasné soubory, umístit na rychlý disk. Efektivita se ještě zvýší, jestliže
pro odkládací soubor vyhradíte zvláštní partition (oddíl na disku) a určíte
jeho minimální velikost.
Pro a proti: Zakoupení nového disku speciálně pro odkládací soubor se
nevyplatí. Pokud však ve svém PC již dva disky máte, rozhodně byste měli tento
tip zvážit.
Postup: Nejrychleji se k nastavení virtuální paměti dostanete, jestliže
kliknete pravým tlačítkem myši na ikoně Tento počítač na pracovní ploše.
1. V zobrazené kontextové nabídce vyberte Vlastnosti a na záložce Výkon
stiskněte tlačítko Virtuální paměť. Zde můžete nastavit nové umístění
odkládacího souboru.
2. Windows 95/98 standardně spravují odkládací soubor a dynamicky zvětšují nebo
zmenšují jeho velikost podle potřeby. Máte-li na pevném disku dostatek volného
místa, můžete v dialogu Virtuální paměť zatrhnout volbu Virtuální paměť nastaví
uživatel a nastavit minimální velikost odkládacího souboru. Jakou velikost máte
nastavit zjistíte, jestliže spustíte všechny aplikace, se kterými běžně
pracujete, a poté se v Průzkumníku podíváte na velikost souboru WIN386.SWP
(standardně je uložen ve složce Windows). Toto číslo pak použijte jako
minimální velikost odkládacího souboru. Zabráníte tak fragmentaci virtuální
paměti, která by vedla ke zpomalení přístupu k těmto datům.
3. Pokud se v blízké době chystáte systém od základů přeinstalovat, vyplatí se
vám následující řešení. Optimální umístění pro odkládací soubor jsou vnější
stopy pevného disku. Rychlost přenosu dat je zde asi o dvacet procent vyšší než
na vnitřních stopách. Při instalaci nového disku byste proto měli rezervovat
první partition (leží vždy u kraje disku) pro odkládací soubory Windows. Její
velikost závisí na množství a typu aplikací, které budete instalovat. Ve
většině případů postačuje 200 až 300 MB.
TIP: Ve Windows NT dosáhnete dalšího zvýšení výkonu rozdělením odkládacího
souboru na více disků. Vyberte k tomu jednoduše ty disky, na kterých máte volný
prostor, a u každého nastavte minimální velikost odkládacího (v NT též
stránkovacího) souboru. Po kliknutí na tlačítko nastavit je nutno restartovat
počítač, aby systém mohl provést příslušné změny.
3. Pevné disky (III) - Využití DMA přenosu pro zvýšení výkonu
Idea: Moderní IDE diskové jednotky (pevné disky, jednotky CD-ROM a DVD) mohou
zapisovat data přímo do paměti RAM a odlehčit tak procesoru. Tato metoda je
označována jako DMA (Direct Memory Access). Pro dosažení optimální rychlosti
přenosu dat je potřeba aktivovat DMA jak v BIOSu, tak ve Windows.
Pro a proti: Starší DMA ovladače jsou často chybné. Jejich používání může vést
ke ztrátě dat nebo znemožnění startu systému. Než nainstalujete zastaralé verze
z původního CD, měli byste nejdříve stáhnout novější ovladače z internetových
stránek výrobce vaší základní desky. Pro zajištění bezpečnosti dat je vhodné
provést jejich zálohování.
Postup: Především byste si měli ověřit, že váš počítač i pevné disky vůbec
podporují DMA.
1. Abyste se přesvědčili, že svůj pevný disk podporuje DMA, restartujte svůj
počítač v režimu MS DOS a spusťte soubor DEBUG.EXE. Pro první EIDE master disk
zadejte následujících pět řádků:
o 1f6 a0
o 1f2 22
o 1f1 03
o 1f7 ef
i 1f1
Pokud vrátí program hodnotu "00", podporuje váš disk mod DMA. Pro první EIDE
slave disk je první řádek "o 1f6 b0".
Pro první disk na sekundárním IDE řadiči zadejte následující:
o 176 a0
o 172 22
o 171 03
o 177 ef
i 171
Pro druhý disk napište do prvního řádku "o 176 b0". Také zde znamená výsledek
"00", že pevný disk podporuje DMA.
2. V BIOSu není zpravidla DMA přenos aktivován. V AMI-BIOSu jej zapnete pod
Advanced Bios Setup nastavením hodnoty IDE UDMA Mode na Auto.
V Award-Biosu je příslušná nabídka pojmenována Integrated Peripherals. Zde
nastavte všechny hodnoty od IDE Primary Master UDMA až po IDE Secondary Slave
UDMA na Auto.
3. Před aktivováním DMA modu ve Windows můžete pomocí sharewaru HD Tach
(www.tcdlabs.com, 956 KB, 49,95 USD) otestovat datový přenos. Pokud test
zopakujete později, uvidíte, která část systému potřebovala změnu.
Neregistrovaná sharewarová verze programu HD Tach funguje pouze pod Windows
95/98. Pro Windows NT/2000 si jej musíte zaregistrovat.
4. Aktivaci modu DMA pro konkrétní zařízení ve Windows lze provést přes
Ovládací panely/Systém a záložku Správce zařízení. Pod odrážkou Diskové
jednotky nebo CD-ROM vyberte požadovanou komponentu a klikněte na tlačítko
Vlastnosti. Na záložce Nastavení zaškrtněte položku DMA. Poté bude nutno
restartovat počítač.
5. Jestliže po restartu zaškrtnutí u položky DMA zmizí, pravděpodobně dané
zařízení tento mod nepodporuje. V takovém případě se informujte u výrobce
pevného disku. Jiná situace nastává, máte-li ve Windows předinstalovaný EIDE
ovladač přímo od dodavatele vašeho PC. V tom případě se může stát, že položka
DMA se vůbec nezobrazuje, a disk přesto pracuje v DMA modu. Může k tomu dojít
např. tehdy, máte-li nainstalovaný ovladač VIA-Busmaster.
6. Ani pod Windows NT se nemusíte zříci možnosti používat mod DMA. Předpokladem
je však nainstalovaný alespoň Service Pack 4. DMA pak můžete aktivovat pomocí
freewarové utility Dmacheck
(download.microsoft.com/download/winntsrv40/utility/1.0.0.1/nt4/en-us/dmachcki.e
xe, 27 KB)
4. Zrychlení startu - Optimalizace bootovacího procesu
Idea: Systém Windows 9x je potřeba bootovat poměrně často. Jednak po jakékoliv
nepatrné změně konfigurace, a jednak po zablokování systému. K urychlení tohoto
procesu pomohou některé volby v BIOSu a položky startovacích souborů Windows.
Pro a proti: Pro jistotu byste si měli pečlivě zaznamenat všechny změny, které
v BIOSu provedete, abyste v případě chyby mohli nastavení vrátit. Popsané změny
ve startovacích souborech lze v každém případě doporučit.
Postup: Po několika jednoduchých úpravách bude váš počítač startovat rychleji.
1. Restartujte vaše PC a aktivujte BIOS Setup (většinou stisknutím klávesy DEL
nebo F1). V nabídce BIOS Features (nebo jí podobné) změňte Boot sequence z "A,
C" na "C, A". Dále pro všechny disky upravte hodnotu ve sloupci Type z "Auto"
na "User". Mělo by to ovlivnit pouze typové označení vašeho disku. Pokud ne,
vraťte se raději zpět k automatickému rozpoznání. Změnou bootovací sekvence
ušetříte otestování disketové mechaniky. Nastavení u disků deaktivuje jejich
automatické rozpoznávání.
2. V okně příkazového řádku MS DOS zadáním "attrib -r -s -h c:\msdos.sys"
odstraníte atributy souboru MSDOS.SYS. Otevřete jej pak v libovolném textovém
editoru a do sekce [Options] vložte následující příkazy:
BootDelay=0
BootMenu=0
Logo=0
Tím odpadne pauza při startu, během níž se zobrazuje nápis "Startuje systém
Windows 9x" (BootDelay=0). Skryta zůstane rovněž startovací obrazovka (Logo=0).
Nebude se již zobrazovat ani startovací nabídka (BootMenu=0). Pokud byste ji
potřebovali, zapište "BootMenu=1", definujte standardní hodnotu
"BootMenuDefault=..." a "BootMenuDelay=0".
3. Pokud se soubor AUTOEXEC.BAT používá pouze k zavedení ovladače české
klávesnice pro okno DOSu, ušetříte trochu času i paměti jeho úplným vynecháním.
Odpadne totiž i zavádění dosovského interpretu příkazů COMMAND.COM. Abyste
přesto mohli používat českou klávesnici v okně MS DOS, zadejte do souboru
CONFIG.SYS následující text:install=c:\windows\command\keyb.com
cz,852,c:\windows\command\keyboard.sys
Soubor AUTOEXEC.BAT pak přejmenujte na AUTOEXEC.BAK. Od příštího spuštění se
již nebude COMMAND.COM zavádět automaticky.
4. Do první složky, která se vypíše po zadání dosovského příkazu path (většinou
C:\Windows), uložte (prázdný) soubor WINSTART.BAT. Windows totiž při startu
vždy procházejí celou cestu, dokud tento soubor nenajdou.
5. Autostart, RUN, apod. - Zabraňte skrytým startům programů
Idea: Programy, které zabírají paměť, aniž byste je spouštěli, nejsou nic
příjemného. Kdo nemá volných zdrojů v PC na rozdávání, měl by projít všechna
místa, odkud lze spouštět programy, a vytřídit ty, které nutně nepotřebuje.
Pro a proti: Podle výrobců jsou některé programy natolik nepostradatelné, že se
jejich automatické spouštění v každém případě vyplatí. Mnoho uživatelů si také
zvyklo na to, že v oblasti systray (pravá část hlavního panelu) najdou mnoho
možností k nastavení.
Jestli se vyčištění vyplatí nebo nevyplatí, je proto otázkou vytížení operační
paměti a CPU (aktuální stav zobrazí SYSMON.EXE), ale v neposlední řadě také
vkusu každého uživatele.
Postup: Na těchto místech v systému je vhodné se porozhlédnout po nežádoucích
startech aplikací.
1. CONFIG.SYS a AUTOEXEC.BAT (zřídkakdy také WINSTART.BAT A DOSSTART.BAT):
Standardní vyvolání DISPLAY.SYS v souboru CONFIG.SYS je dnes již zbytečné.
Opravdu účelné jsou ve startovacích souborech DOSu pouze příkaz COUNTRY a
nastavení české klávesnice "keyb cz...". Ve všech ostatních případech můžete
zkusit řádky zablokovat (napsáním "REM" před daný řádek jej vypnete).
2. WIN.INI: V sekci [Windows] hledejte záznamy "run=..." a "load=..."
pozůstatky z dob Windows 3.x. Funkci těchto případných řádků můžete zrušit
zápisem středníku na jejich začátek. Pokud pak ve Windows budete něco
podstatného postrádat, vraťte vaše úpravy zpět.
3. Databáze registru: Pro vyhledání potřebných údajů v registru použijeme
program REGEDIT.EXE. Po jeho spuštění si nechte najít "run", přičemž
prohledávejte pouze klíče a zapněte volbu Hledat jen celý řetězec.
Také v tomto případě doporučujeme zápis namísto mazání pouze označit jako
komentář: Na nalezený záznam dvakrát klikněte a před volání programu vepište
středník. Tím zamezíte spuštění programu bez případných chybových hlášení, a
máte možnost vše kdykoliv vrátit do původního stavu.
4. Složka "Po spuštění": Deaktivovat položky v nabídce Start/Programy/Po
spuštění můžete velice pohodlně. Stačí smazat nepotřebné odkazy, jako například
"Snadné spuštění Office". Pokud si nějakým odkazem nejste jisti, jednoduše jej
prozatím přesuňte na pracovní plochu. Ukáže-li se po nějaké době položka jako
nepotřebná, můžete ji definitivně smazat.
6. Snížení zatížení paměti - Defragmentujte databázi registru
Idea: Databáze registru systému Windows je permanentně uložena v operační
paměti. Čím je větší, tím vyšší má nároky na paměť.
Pro a proti: Především je třeba upozornit i zkušené uživatelé, aby se
vyvarovali divokého mazání registru pomocí aplikace Regedit. Zejména klíče
týkající se hardwaru (v sekci Hkey_Local_Machine) byste měli smazat, až když
jste si přesně jisti, k čemu daná položka slouží a že je pro váš systém
nadbytečná.
Další problém souvisí se staršími verzemi Windows 95. Cíleně editovat a
upravovat registr je možné až pomocí REGEDIT.EXE z Windows 95 OSR2.
Postup: Především si vytvořte záložní kopie souborů SYSTEM.DAT a USER.DAT. Poté
si můžete pomocí následujícího postupu vytvořit nový, štíhlejší registr.
1. Otevřete ovládací panel Přidat nebo ubrat programy a odinstalujte všechny
aplikace, které již nepoužíváte.
2. Pomocí Regeditu zjistěte, zda v registru nezůstaly přebytečné záznamy. Ty
klíče, jež se jednoznačně vztahují k odinstalovanému softwaru, smažte.
3. Pročištěním registru však ještě nedocílíme žádaného snížení jeho velikosti.
Registr totiž ještě stále obsahuje proluky a volná místa. Je nutno jej
defragmentovat. Zvolte nabídku Registr/Exportovat soubor registru, označte
volbu Všechna data a zadejte jméno souboru (např. C:\ALL.REG).
4. Restartujte počítač s volbou "Jen systém MS DOS". Potom do příkazového řádku
zadejte nejprve
smartdrv
a následně
regedit /c c:\all.reg
Pomocí přepínače /c (create) vytvoří Regedit zcela novou databázi na základě
ALL.REG. Po dalším startu pracují Windows s novou, štíhlejší databází registru.
TIP: Pokud na svém počítači provozujete více paralelních instalací operačního
systému Windows, musíte Regeditu pomocí přepínačů /l: a /r: výslovně určit,
který registr chcete nově přepsat. Bližší podrobnosti o syntaxi zjistíte z
nápovědy po zadání příkazu "regedit /?".
7 Windows 98 Light - Odstraňte Internet Explorer 4/5
Idea: Windows 98 nebo 98 SE můžete drasticky zeštíhlit, odstraníte-li systémový
shell a Internet Explorer. Paměti vašeho PC se tím zřetelně uleví. Lehce toho
dosáhnete použitím utility 98 Lite. Sharewarová verze umožňuje smazat z disku
Internet Explorer a odstranit Active Desktop. K posledně zmiňovanému však
budete dodatečně potřebovat i vaše instalační CD Windows 95 B (nebo C). Pomocí
tohoto programu lze bezproblémově uskutečnit i novou instalaci bez IE.
Pro a proti: Pomocí volby "Sleek" získáte Windows 98 s rychlejším shellem z
Windows 95. Tato možnost je doporučena především pro PC s malou operační pamětí
a/nebo slabou grafickou kartou. Zmenší se registr a pevnému disku se ulehčí asi
o 50 MB. Doplňkové funkce Win 98 (rozšířená podpora ovladačů, vylepšené
zabezpečení registru) však zůstanou zachovány. Další dvě možnosti ("Chubby" a
"Overweight") odstraní více či méně funkcí Internet Exploreru. Netscape
Navigator pracuje bezproblémově se všemi volbami.
Postup: 98 Lite je možno aplikovat jak na stávající instalaci Windows, tak při
nové instalaci. Volby jsou v obou případech stejné, pouze u předem připravené
instalace Windows odpadne první krok.
1. Spusťte počítač ze systémové diskety Windows (s podporou jednotky CD-ROM).
2. Spusťte program 98LITE20.EXE (na CD nebo www.98lite.net, 355KB, od 5 USD).
Provede se instalace programových souborů. Pokud máte na pevném disku složku s
instalačními soubory Windows, zvolte ji i pro 98 Lite (tyto variantu
doporučujeme).
3. Z ní spusťte 98LITE.EXE. Pokud jste neinstalovali do složky s instalačními
soubory Windows, 98 Lite vás vyzve k vložení instalačního CD.
4. V menu určete, zda instalujete Windows 98 bez Internet Exploreru na nový
počítač, nebo jej chcete smazat či upravit ve stávající instalaci Windows. V
našem případě zvolíme možnost "Accelerate and/or reconfigure your Explorer
desktop interface".
5. Následně si vyberte jednu ze tří možností: "Sleek", "Chubby" nebo
"Overweight".
Jestliže zvolíte možnost "Sleek" a chcete využívat shell z Windows 95, musíte
mít samozřejmě také instalační CD Windows 95. Touto volbou budou také některé
soubory Windows 98 (např. WORDPAD.EXE) dodatečně přizpůsobeny shellu Windows 95.
Volba "Chubby" uchová některé funkce Windows 98, jako např. panel rychlého
spouštění a vylepšené možnosti pro editaci nabídky Start.
Při nastavení "Overweight" vám zůstane možnost aktivovat v Průzkumníku náhledy
grafických souborů a zobrazení složky jako stránky WWW.
Tip pro novou instalaci: Pokud má program 98 Lite při nové instalaci používat
instalační soubory Windows 98 (případně Windows 95 pro "Sleek") z pevného disku
místo z CD, musí být uloženy ve složkách C:\Win98 nebo C:\Win95.
8. SYSTEM.INI - Zredukujte diskovou cache pod Windows 95
Idea: Windows si podle nastavení operační paměti rezervují mnoho místa (20, 40
i více MB) pro diskovou cache (mezipaměť). Zkušený uživatel může v souboru
SYSTEM.INI omezit horní hranici velikosti tohoto cache bufferu. Ve Windows 98
tento zásah již nepůsobí.
Pro a proti: Windows přizpůsobují velikost bufferu dynamicky, automaticky také
snižují velikost cache, která jim zůstává k dispozici pro další aplikace
vyžadující paměť. Jakmile tyto limity sami pevně stanovíte, bude velikost
bufferu (stejně jako u staršího cache softwaru) více méně statická.Toto se zdá
být nevýhodou, avšak při rozumných požadavcích to při běžném provozu nevede k
úbytku výkonu. Výhodou však je, že Windows přistupují méně často na disk a vy
si můžete nezávisle na systémových algoritmech provést vlastní nastavení,
optimalizované pro programy a velikosti dat, se kterými pracujete.
Postup: Otevřete si soubor SYSTEM.INI v libovolném textovém editoru a najděte
sekci [Vcache]. Zapište do ní vrchní mez pro cache "MaxFileCache=". Jako horní
hranice pro kancelářské aplikace postačuje většinou čtvrtina velikosti RAM. Pro
32MB RAM bychom tedy zapsali "MaxFileCache=8192", kde uvedená hodnota je v KB.
9. Souborový systém - Optimalizace čtením napřed pro všechna média
Idea: Chování paměti cache pro různé datové nosiče pod Windows je možno
ovlivnit pomocí nastavení v ovládacím panelu Systém, záložka Výkon, tlačítko
Systém souborů. Některé z těchto možností konfigurace hrají důležitou roli pro
výkon počítače. Podle velikosti paměti a nároků na zabezpečení můžete nastavit
cache pro jednotky CD-ROM, diskety a výměnné disky (jednotka ZIP nebo streamer).
Pro a proti: Zvýšením velikosti paměti cache pro určitý typ datového nosiče se
vždy zvýší jeho výkon. Na druhou stranu pro cache bude vymezena část operační
paměti, která pak již nebude k dispozici systému. Zpožděný zápis dat se sice
postará o rychlejší práci a zlepší multitasking, ale pro výměnná média skrývá
riziko, pokud se disketa nebo média Zip příliš rychle vyjmou z mechaniky.
Postup: Pro optimalizování vašeho souborového systému otevřete ovládací panel
Systém, vyberte záložku Výkon a klikněte na tlačítko Systém souborů. Zde
naleznete následující možnosti.
1. Pevný disk: Volbu Optimalizace čtením napřed byste měli vždy nastavit na
hodnotu Úplná. Pod volbou Typické využití tohoto počítače se skrývá nastavení
velikosti paměti cache pro cesty a jména souborů. Tato paměť neuchovává žádné
soubory, ale pouze jména a umístění souborů naposled použitých. Výkon solidně
využívaného síťového PC zřetelně zvýšíte nastavením volby Síťový server.
Windows si pak uchovávají v paměti 64 cest a 2 729 jmen souborů (pro srovnání
při nastavení Přenosný počítač se pamatuje pouze 16 cest a 337 souborových
jmen). Pro celkový výkon systému je podstatně důležitější datová cache pevných
disků, kterou můžeme ovlivnit pouze u Windows 95 (viz tip 8).
2. Disketová jednotka: Deaktivujte políčko Hledat nové disketové jednotky při
každém spuštění počítače. Urychlíte tím start Windows.
3. Výměnný disk: Jestliže používáte Zip, Jaz nebo jinou mechaniku s výměnnými
médii, měli byste aktivovat možnost, která je zde jako jediná zobrazena. Funkce
"zpožděného zápisu" uchová data v paměti RAM a vyčká před jejich zápisem na
médium na vhodnější okamžik (kdy bude nižší zatížení systému).
4. Jednotka CD-ROM: Volba Optimalizovat přístupovou metodu pro jednotku by měla
být pro všechny novější mechaniky nastavena na hodnotu se čtyřnásobnou a vyšší
rychlostí. Položka Dodatečná mezipaměť by měla být ve většině případů nastavena
na hodnotu Velká. Nižší hodnota je vhodná pouze pro přehrávání multimediálních
souborů, protože zde není předpoklad, že by se stejná data vyžadovala
několikrát.
TIP: Maximální nastavení se čtyřnásobnou nebo vyšší rychlostí odpovídá cache
bufferu o velikosti 1 238 KB. Tato hodnota je podle Microsoftu optimalizována
pro počítače s alespoň 12 MB RAM. Jelikož současné PC tuto hranici většinou
překračují, zvýšili jsme v příslušném klíči registru pod
Hkey_Local_Machine\System\CurrentControlSet\Control\Filesystem\CDFS zadanou
hodnotu a změřili jsme výkon při použití videodat.
Toto je výsledek: Maximální hodnota přednastavená v systémovém dialogu nabízí
ve srovnání s minimální velikostí cache výrazné zlepšení. Naproti tomu ruční
zvýšení velikosti mezipaměti pro CD v registru přineslo zanedbatelné urychlení
na hranici měřitelnosti.
10. RAMdisk (I) - Instalujte důležité aplikace do paměti RAM
Idea: S pomocí jednoduchého triku (definovat jednu část paměti jako pevný disk,
tzv. ramdisk) je možné nahrát přímo do paměti často používané utility nebo i
celé aplikační balíky, máte-li dostatečně velkou RAM. Pokud software uložíte v
paměti, znamená to nejen drastické zkrácení startovací doby, ale také stálý
stav programu. Změny způsobené zásahem uživatele, virem nebo pádem systému mají
vliv pouze do dalšího startu. Poté je systém opět nastaven na originální
konfiguraci.
Pro a proti: Pokud chcete tento tip využít pro zvýšení výkonu, zvažte, že např.
pro balík Office byste měli mít k dispozici 50 až 200 MB, v závislosti na jeho
verzi. Dále je možno využít ramdisku k urychlení a optimalizování aplikací,
které pomalu startují a/nebo pracují. Uplatní se také u rozsáhlých aplikací,
jež často nahrávají systémové knihovny ze složky Windows, a tedy z pomalejšího
disku.
Obzvláště vhodné je uložit na ramdisk často používané archivy dat fulltextové
vyhledávání bude značně rychlejší, bez ohledu na to, o který software se jedná.
Pro vzdělávací zařízení, internetové kavárny nebo ostatní veřejně přístupné
počítače je zajímavá odolnost takového systému nebo aplikace. Pokud však chcete
provést jakékoliv změny, musíte je explicitně zálohovat na disk.
Technicky je tato akce velice jednoduchá. I méně zkušený uživatel by měl být
schopen ji bez problémů realizovat.
Postup: Standardní ovladač pro ramdisk ve Windows 95/98 (RAMDRIVE.SYS) není
možno využít pro vytvoření ramdisku většího než 32 MB. Potřebujeme využít
alternativní ovladač. Doporučujeme k tomuto účelu využít freewarový ovladač
XMSDSK.EXE (na CD nebo ftp.simtel.net/pub/simtelnet/msdos/ramdisk/fu_rd19i.zip,
73 KB).
A toto jsou jednotlivé kroky:
1. Ovladač ramdisku rozbalte nejlépe do složky, která je obsažena v systémové
cestě (např. C:\Windows\Command). V editoru otevřete soubor AUTOEXEC.BAT a jako
poslední připište tento řádek:
Jako označení virtuální jednotky jsme zvolili "V:". Velikost (v KB) záleží na
velikosti RAM vašeho PC a na velikosti nahrávaného softwaru. Volitelný parametr
/y vás zbaví nutnosti potvrdit zavedení ovladače, přepínač /t byste měli u
xmsdsk standardně používat. Neopomeňte také vložený rámeček "Velký ramdisk
důležité tipy", který popisuje nutné nastavení v souboru CONFIG.SYS.
2. Restartujte počítač. Ve Windows si ověřte, že máte viditelný disk s popisem
"MS-ramdrive" a požadovanou kapacitou (např. disk V: s necelými 160 MB).
3. Poté spusťte setup instalovaného softwaru a jako cílový disk uveďte právě
tuto virtuální jednotku (v našem případě V:).
4. Po úspěšné instalaci si dejte práci s nastavením všech voleb a možností,
které chcete upravit.
5. Obsah celého ramdisku uložte na pevný disk. Nejsnadněji to uděláte tak, že
si vytvoříte novou složku, např. C:\Ramdisk a do ní přetáhnete všechny složky z
jednotky V:. Stejně funkční a rychlejší než manipulace s myší je následující
příkaz systému MS DOS: "xcopy32 /k /r /e /i /s /c /h v:*.* c:\ramdisk\".
6. Vzhledem k tomu, že při každém vypnutí PC se ztratí všechna data z ramdisku,
musí se při každém startu nakopírovat zpět. K tomu nejlépe poslouží dávkový
soubor s následujícím řádkem:
xcopy32 /k /r /e /i /s /c /h c:\ramdisk\*.* v:\
Do složky Po spuštění v nabídce Start umístěte odkaz na tento dávkový soubor.
7. Jestliže mají být uchovány dodatečné úpravy v programu (nastavení, makra,
volby zobrazení), musíte zopakovat kroky 4 a 5. Pokud si do dávkového souboru
(např. REFRESH.BAT) vložíte příkaz xcopy z pátého kroku, můžete provést zálohu
programu pouhým vyvoláním jména dávkového souboru.
8. Odinstalování softwaru proveďte přes ovládací panel Přidat nebo ubrat
programy, aby se smazaly i související DLL knihovny a záznamy v registru. Před
odinstalací se ujistěte, že software je nakopírovaný na příslušný ramdisk.
Nezapomeňte pak smazat i záložní kopii programu na pevném disku (v našem
případě pod C:\Ramdisk) a dávkový soubor pro kopírování ve složce Po spuštění.
Jinak budou při každém startu Windows nakopírovány nepotřebné soubory tohoto
programu na ramdisk, kde by jen zabíraly místo.
11. RAMdisk (II) - Uložení Windows do RAM
Idea: Na ramdisk (tedy do operační paměti) je možno nahrát kompletní Windows.
Celý postup byl testován na Windows 98 SE.
Operační systém Windows, který je kompletně umístěn v paměti, je znatelně
rychlejší než jakákoliv běžná instalace Windows. Každý software je zde tak
rychlý, jako by se nacházel v paměti cache. Např. vyhledávání konkrétního textu
ve všech souborech složky Windows trvá v tomto případě pouze 11 sekund. Na
vykonání stejné akce na pevném disku je zapotřebí 53 sekund, tedy téměř pětkrát
více. V případě Windows v RAM je přístup k datům o 100 až 200 procent
rychlejší. U velkých datových souborů, kde pomalejší přístupovou dobu pevného
disku optimalizuje čtení napřed, je stále zrychlení o 30 procent. Zrychlení je
patrné také při surfování po Internetu. Je to tím, že dočasné soubory i
Internet Explorerem vyžadované DLL knihovny se u této instalace nacházejí na
ramdisku.
Dále popsaná metoda je oproti některým dříve popsaným o mnoho jednodušší, takže
by měla být schůdná i pro uživatele s menší praxí v experimentování s Windows.
Je nutno disponovat dostatečně velkou RAM mělo by dostačovat 300 MB. Dalšími
nutnými prostředky jsou programy Xmsdsk (viz tip 10) a 4DOS (nebo jiná náhrada
dosovského shellu). Na CD nebo www.jpsoft.com naleznete testovací verzi
produktu 4DOS (762 KB, 69,95 USD) se zkušební dobou 21 dní. V následujícím
postupu budeme používat oba výše uvedené nástroje. Lze použít i jiné
prostředky, ale práce by byla o něco složitější.
Chcete-li umístit kopii Windows do RAM, budete se muset vypořádat se dvěma
problémy:
1. Jak přenést dlouhá jména souborů (long filenames LFN), když jejich podpora
je zavedena až ve Windows?
2. Jak v registru změnit údaje o cestách na hodnoty platné pro Windows na
ramdisku?
Řešení druhého problému je snazší, než se zdá. Stačí pouze ve Windows na pevném
disku vyexportovat databázi registru, a pak ve vhodném textovém editoru
automaticky jednorázově zaměnit "c:\\windows" za "v:\\windows".
Větší problém s dlouhými jmény je možno vyřešit překvapivě jednoduchým trikem.
Protože Windows 9x jsou založena na bázi systému DOS, všechny nejdůležitější
systémové soubory splňují konvenci 8.3 (8 znaků jméno a 3 znaky přípona
souboru). To nám umožňuje nejprve pod čistým DOSem zkopírovat na ramdisk
základní komponenty a příkazem "win" spustit takto redukovaná Windows. Ještě
během startu systému zkopírujeme (pomocí souboru WINSTART.BAT) vše ostatní. Při
zpracovávání příkazů ve WINSTART.BAT je již zavedena podpora dlouhých jmen,
takže následně spuštěná Windows vypadají a fungují jako obvykle.
Pro a proti: Velikost potřebné paměti RAM se liší podle verze Windows. Pro
minimální instalaci Windows 98 je nutno počítat s 200 MB. Pokud však chcete
instalovat na ramdisk i nějaké aplikace, je nutno počítat s patřičným navýšením
velikosti operační paměti (asi 400 MB). Méně paměti bude dostačovat, pokud
celkový rozsah instalace zmenšíte, např. zavedením programu 98 Lite nebo
použitím Windows 95.
Kvůli rozsáhlému kopírování trvá start systému podstatně déle než obvykle.
Musíte počítat až s pěti minutami, než se zobrazí úvodní obrazovka. Proto je
použití Windows v RAM vhodné, pokud není nutno PC často restartovat. V našem
testu jsme neměli problémy s nepřetržitým provozem po dobu několika dní.
Velkým kladem je i zde odolnost systému. Tato Windows přežijí jakýkoliv zásah
uživatele a jeho experimenty, protože při každém novém spuštění systému je vše
opět v původním stavu. Pozdější změny v konfiguraci je možno pomocí dávkového
souboru jednoduše zapsat do obrazu Windows, uloženého na pevném disku.
Jak dále ukážeme, tento experiment sice nabízí možnost návratu k původním
Windows, ale neumožňuje vybírat mezi Windows na pevném disku a těmi v RAM. Aby
toho bylo možno dosáhnout, je nutné s použitím následující metody vytvořit
dodatečnou kopii Windows.
Postup: Jako základ pro použití Windows v RAM můžete použít libovolnou již
existující instalaci Windows.
POZOR: Pokud se rozhodnete vyzkoušet tuto metodu, přečtěte si nejdříve celý
její popis. Až poté začněte s jejím praktickým prováděním. Věnujte také
pozornost doporučením uvedeným ve vloženém rámečku "Velký ramdisk důležité
tipy".
1. Nejdříve v okně systému MS DOS příkazem "attrib -r -s -h c:\msdos.sys"
odstraňte atributy souboru MSDOS.SYS, otevřete jej v editoru a pod [Options]
vložte následující řádky:
BootMenu=1
BootMenuDefault=5
Tak bude systém příště startovat s volbou "Jen systém MS DOS".
2. Aby se odkládací soubor vytvářel mimo Windows, je potřeba rozšířit v souboru
SYSTEM.INI sekci [386Enh] o následující řádky:
PagingDrive=C:
PagingFile=C:\Win386.swp
Jsou dva důvody, proč to udělat. Kopírovat swapovací soubor je nesmysl, ale
především by swapování na ramdisk vedlo k nouzovému režimu Windows.
3. Váš systém nakonfigurujte podle svých představ. Pozdější změny nastavení
jsou sice možné, ale poněkud obtížněji proveditelné.
Všechny komponenty, které nebudete používat, smažte nebo odinstalujte. Složka
Windows by měla být velká jen tak, aby se pohodlně vešla na vytvářený ramdisk.
Počítejte na ramdisku také s volným místem (asi 40 až 50 MB) pro dočasné
soubory (např. internetové).
4. Spusťte REGEDIT.EXE. Zvolte nabídku Registr/Exportovat soubor registru,
označte volbu Všechna data a uložte celou databázi do textového souboru s
příponou REG. Tento soubor pak načtěte do textového editoru. Nechejte
automaticky nahradit každý výskyt textu "c:\\windows" za "v:\\windows"
(jestliže se vaše složka s Windows jmenuje jinak, např. WIN98, postupujte
analogicky). Dejte přitom pozor na dvě zpětná lomítka a ujistěte se, že nebude
brán zřetel na velká a malá písmena (i text "C:\\Windows" je třeba nahradit).
Při ukládání zvolte formát "pouze text".
5. Pro jistotu si zkopírujte soubory SYSTEM.DAT a USER.DAT ze složky Windows do
záložní složky. Když se budete chtít později vrátit k Windows na pevném disku,
budete muset tyto soubory v DOSu vrátit zpět do složky Windows.
6. V editoru otevřete soubor AUTOEXEC.BAT a na jeho konec vložte obsah souboru
WinOnRam.BAT (na CD). Na pevném disku musí být k dispozici programy Xmsdsk a
4DOS. Upravte nastavení cest k těmto programům v AUTOEXEC.BAT podle toho, ve
kterých složkách je máte umístěny.
7. Restartujte počítač a v příkazovém řádku DOSu zadejte nejdříve "smartdrv" a
pak příkaz:
regedit /c
Místo
upravili ve čtvrtém kroku. Regedit pak vytvoří novou databázi registru s
upravenými cestami.
Pozor! Od tohoto okamžiku již nefungují "normální" Windows. Abyste je mohli
opět spustit, museli byste obnovit ze zálohy původní DAT soubory a vytvořit
nový registr.
8. Opět restartujte počítač. Pokud nyní na otázku "Windows On RAM" odpovíte
"a", začne kopírování první část pod DOSem, zbytek prostřednictvím WINSTART.BAT
a tak se připraví start Windows. Po skončení kopírování by se měla Windows
normálně spustit. Software, který chcete mít rovněž na ramdisku, instalujte do
složky přímo pod složkou Windows (viz tip 10).
Tip 1: Pokud používáte pouze testovací verzi programu 4DOS, musíte tento
experiment po 21 dnech ukončit. Při startu počítače zadejte po otázce "Windows
On RAM" odpověď "n" a zpět do složky Windows zkopírujte původní registr
(soubory SYSTEM.DAT a USER.DAT). Abyste to mohli udělat, musíte nejprve příkazem
attrib -s -r -h %winbootdir%\*.dat
odstranit atributy těchto souborů.
Tip 2: Pokud si budete chtít uchovat pozdější změny v konfiguraci, zadejte
příkaz:
xcopy32 /k /r /e /i /s /c /h v:\windows\*.* c:\windows
Tím uložíte všechny změněné soubory z ramdisku zpět na pevný disk. Tuto akci si
zjednodušíte, když zmíněný příkaz uložíte do dávkového souboru REFRESH.BAT. Pak
jej můžete kdykoliv jednoduše spustit zapsáním příkazu "refresh".
Pokud budou Windows po nějakém zásahu do konfigurace (nastavení sítě, ovladač
grafické karty apod.) vyžadovat restart, odpovězte v příslušném dialogu "Ne",
nejprve zadejte "refresh" a až pak restartujte PC. Jinak se na ramdisk načte z
pevného disku původní verze Windows bez provedených úprav.
Toto zapisování změn byste měli používat pouze u Windows, která chcete trvale
provozovat v RAM. Všechny úpravy se totiž vrátí zpět, pokud obnovíte původní
databázi registru (viz pátý krok).
Tip 3: Průběh kopírování pod DOSem můžete zrychlit zavedením programu Smartdrv
(SMARTDRV.EXE), za rychlejší start však zaplatíte provozem Windows pouze v
nouzovém režimu.
Poznámka: Autor byl nucen tento experiment po krátkém čase ukončit a vrátit
vypůjčenou paměť původním majitelům :-).
12. RAMdisk (III) - Uložte vybrané soubory v RAM
Idea: Kdo nemá pro ramdisk tolik volné paměti, aby na něj mohl instalovat
aplikace nebo dokonce celá Windows, může přesto svůj systém urychlit pečlivým
nastavením vybraných komponent. Užitečné tak může být umístit na ramdisk např.
interprety WSCRIPT.EXE nebo COMMAND.COM, složku pro dočasné soubory, a to jak
systémové, tak internetové. Také s velkými datovými soubory je možno pracovat
efektivněji, pokud jsou uloženy na rychlém paměťovém disku.
Pro a proti: V každém jednotlivém případě je nutné vzájemně porovnat navýšení
výkonu, vynaloženou práci a riziko. Jednotlivou akci, jako např. nakopírování
velkého dokumentu Wordu na ramdisk, lze provést bez rozsáhlých příprav.
Opravdovou výhodou je to však až tehdy, je-li daný soubor používán sice často,
ale nikoliv trvale (kdy je tak jak tak uložen v operační paměti).
Při použití velkých souborů se však každopádně zrychlí mezipaměť, neboť záložní
kopie budou rovněž ukládány na ramdisku a nikoliv na pevném disku, jak je to
běžné.
Pokud mají na virtuálním disku pracovat komponenty systému (např. WSCRIPT.EXE),
jsou nutné kromě kopírování také jisté změny v registru (v tomto případě v
klíčích "VBSFile" nebo "JSFile"). Tyto úpravy jsou však pro méně zkušeného
uživatele stěží zvládnutelné. Stejně tak se z principu nedoporučuje přesouvat
přes SYSTEM.INI odkládací soubor na ramdisk.
Postup: Omezíme se pouze na několik typických příkladů, které může každý
uživatel provést s libovolnou komponentou, pro niž je vhodné uložení v paměti.
Předpokladem je opět ramdisk vytvořený pomocí Xmsdsk (viz tip 10). Eventuelně
si vystačíme i s použitím standardního RAMDRIVE.SYS, který je schopen vytvořit
pouze ramdisk do velikosti 32 MB. Takto vypadá příslušný řádek v CONFIG.SYS:
device=c:\windows\ramdrive.sys 20000 /e
Tento ramdisk má kapacitu 20 MB a je standardně označen prvním volným písmenem
po všech nainstalovaných pevných discích.
Příklad 1: Dočasné soubory sítě Internet je možno přesunout jednoduše pomocí
programových dialogů. V možnostech sítě Internet na záložce Obecné najdete
tlačítko Nastavení. Po jeho stisknutí můžete pomocí tlačítka Přesunout složku
změnit umístění dočasných internetových souborů na vámi zvolený (virtuální)
disk. Surfování ještě urychlíte, pokud v tomtéž dialogu zvolíte položku Nikdy u
zjišťování nových verzí navštívených stránek (ty můžete aktualizovat ručně
stiskem klávesy F5). Dočasné internetové soubory se při každém restartu smažou,
což je aspekt, který mnozí uživatelé ocení jako další výhodu.
Příklad 2: Abychom mohli na ramdisk odkládat i běžné dočasné soubory (např. z
programů balíku Office nebo instalačních procedur), vložíme do souboru
AUTOEXEC.BAT následující řádky:
md v:\temp
set temp=v:\temp
set tmp=v:\temp
Je nutné nepodcenit velikost volného místa pro dočasné soubory. Musí být tím
větší, čím rozsáhlejší soubory běžně zpracováváte.
Příklad 3: Na ramdisk je také možno velmi jednoduchým způsobem uložit často
používané utility. Nejprve rozšiřte systémovou cestu ("path=...") o zápis
"v:\tools".
Poté vytvořte ve složce Po spuštění odkaz na dávkový soubor, který bude při
každém startu Windows kopírovat zvolené programy z pevného disku do složky
V:\Tools.
Tato metoda postačuje pro přímé volání těchto programů. Pokud však mají zůstat
zachovány i nějaké vazby na další soubory, bude nutné provést patřičné úpravy v
registru Windows.
TIP: Budete-li ramdisk využívat jen občas, můžete zavedení ovladače Xmsdsk a
AUTOEXEC.BAT podmínit příkazem choice (viz soubor WinOnRam.BAT v tipu 11). V
dávkovém souboru pro kopírování se může pomocí dotazu "if not exist v:\nul goto
Konec" přejít na cíl ":Konec", pokud neexistuje ramdisk. Jinak proběhne
kopírování požadovaných souborů.
Správa paměti Windows základní pojmy
Odkládací soubor
Odkládací soubor (též tzv. swapovací nebo stránkovací soubor) tvoří spolu s
operační pamětí počítače virtuální paměť. Pod Windows 95/98 je swapovací soubor
pojmenován EIN386.SWP, ve Windows NT/2000 PAGEFILE.SYS. Windows zakládají
odkládací soubor dopředu ještě předtím, než dojde k nedostatku paměti RAM. Také
málo používané stránky paměti jsou až do svého dalšího použití uloženy na pevný
disk (stránkování). Proto je odkládací soubor neustále využíván nezávisle na
množství operační paměti.
Cache
Jako cache se označuje buffer (vyrovnávací paměť, mezipaměť) pro hardwarové
nebo softwarové komponenty, které pracují s rozdílnou rychlostí. Stará se o to,
aby mohly pracovat co nejrychleji a bez zdržení ostatními procesy.
Nejdůležitější a zároveň největší je cache pevného disku. Jedná se o vyhrazenou
část operační paměti, do které se odkládají nedávno otevřená data. Jestliže
budou znovu potřeba, bude jejich vyvolání rychlejší. Systém je totiž nemusí
číst z nesrovnatelně pomalejšího pevného disku, ale má je k dispozici přímo v
paměti RAM.
Při použití paměti cache pro čtení napřed dochází k načítání dalších částí
souboru ještě dříve, než jsou vyžadovány. Např. u multimediálních dat přispívá
tento mechanismus k tomu, že se ihned neprojeví případné chyby při čtení z
datového media, neboť data jsou v paměti cache uložena natolik dopředu, že je
čas na opětovný pokus o přečtení následujících údajů.
V paměti cache pro zpožděný zápis budou uložena data tak dlouho, než nastane
vhodný okamžik k jejich uložení na datové medium (tedy než bude systém méně
vytížen). Tento proces napomáhá rovnoměrnějšímu vytížení systému a zlepšení
multitaskingu.
Paměť cache pro cesty a jména souborů
V tomto případě se nejedná o datovou cache. Slouží pouze k uložení jmen,
případně umístění posledně používaných souborů. Tím se dosáhne drobného zvýšení
výkonu souborového systému, protože si Windows přečtou umístění souboru přímo z
RAM a nemusejí tak často prohledávat tabulku FAT.
Cesta (Path)
Při spouštění programu z příkazové řádky nebo z nabídky Start/Spustit hledají
Windows tuto aplikaci ve všech složkách obsažených v systémové proměnné "Path".
Standardně se jedná pouze o odkazy na složku Windows a její podsložku "Command".
Ramdisk
Ramdisk (někdy také Ramdrive) využívá část operační paměti k emulování
virtuální diskové jednotky. Využívají se k tomu speciální ovladače jako např.
RAMDRIVE.SYS. Části operační paměti je přiděleno písmeno jednotky a je možno ji
použít stejně jako pevný disk nebo výměnné datové médium. Samozřejmě operační
paměť může nabídnout vyšší přenosovou rychlost. Data uložená na ramdisku se
smažou při každém vypnutí nebo restartu počítače.
Dočasné (temporary) soubory
Většina aplikací si vytváří kopii právě zpracovávaného souboru. Při řádném
uzavření dokumentu je tato kopie smazána. Jestliže se však program (nebo
systém) zhroutí, zůstanou tyto zbytky dat na disku.
Virtuální paměť
Díky virtuální paměti mají programy k dispozici více operační paměti, než kolik
je jí v počítači fyzicky nainstalováno. Virtuální paměť se skládá z instalované
RAM a odkládacích souborů na pevném disku. Pozor na případnou záměnu: ve
Windows je jako virtuální paměť označován samotný odkládací soubor.
Velký RAMdisk důležité tipy
Pomocí freewarového ovladače XMSDSK.EXE (viz tip 10) můžete pod systémy DOS a
Windows 9x vytvořit virtuální pevný disk libovolné velikosti. Je však zapotřebí
brát ohled na některé zvláštnosti Windows.
Pokud chcete pomocí Xmsdsk vytvořit ramdisk větší než 64 MB, budete potřebovat
manažer paměti EMM386.EXE s volbou "noems". A přestože Windows automaticky
nahrávají ovladač paměti XMS (HIMEM.SYS), musíte jej explicitně zavést v
CONFIG.SYS, pokud používáte EMM386.EXE. Proto musí soubor CONFIG.SYS začínat
těmito řádky:
device=c:\windowshimem.sys
device=c:\windows\emm386.exe noems
Kromě toho může Xmsdsk způsobit potíže s pamětí pod Windows, pokud je uložen
"zespoda" (od prvního volného bytu) "nahoru", což je jeho standardní nastavení.
Podle našich zkušeností pracuje Xmsdsk bezproblémově s parametrem /t, který
vytváří ramdisk od posledního bytu dolů.
Fámy aneb co vám určitě nepomůže
Některé tipy a triky nejsou ničím jiným než mýty, které přežívají díky zdání
věrohodnosti. Často se jedná o záměrně a jízlivě vypuštěné pohádky, které
postrádají smysluplný základ. Následuje několik fám o vylaďování výkonu
systému, na něž byste neměli naletět.
1. Priorita CPU: S jakou prioritou běží vaše CPU? Stejně jako tato otázka je
podivný i následující "trik", který by měl na 99 procentech PC vést k rapidnímu
urychlení aplikací. Podle něj je zapotřebí v registru pod
Hkey_Local_Machine\System\CurrentControlSet\Services\VxD\BIOS založit novou
položku typu DWORD pojmenovanou "CPU-Priority" a nastavit její hodnotu na "1".
Vsaďte se, že i vy budete patřit k tomu jednomu procentu uživatelů, kterým to
nebude fungovat.
2. Chlazení CPU: Existují programy pro Windows 95/98, jež přepnou nevyužívaný
procesor do úsporného režimu. Nedochází tak k jeho přehřívání a šetří se
elektřina. Podle internetové fámy jsou tyto programy zbytečné. Prý stačí v
registru pod klíčem Hkey_Local_Machine\System\CurrentControlSet\control\CPUIdle
vložit novou položku "Idle" typu DWORD s hodnotou "1". Pak by se měla Windows
sama starat o ochlazování CPU.
Použili jsme "ruční" test. Při použití ochlazovacího programu byl procesor
sotva vlažný, bez něj však nepříjemně horký pochopitelně zcela nezávisle na
zmíněném zápise v registru.
3. Ušetřit na truetypových písmech? Fáma o ušetření paměti ve Windows 9x pomocí
odinstalování truetypových písem má kořeny v časech Windows 3.x. Tehdy to
skutečně fungovalo. V novějších verzích si však tímto tipem již nepomůžeme,
neboť současná Windows uchovávají v paměti pouze jména souborů písem, nikoliv
již celé soubory.
4. Výmysly o VXD: Po vydání Windows 98 kolovala skandální fáma. Instalační
program měl údajně opomenout nainstalovat důležitý ovladač VXD. Chybějící
funkce pak převzal jako pomůcka v nouzi soubor VMM32.VXD. Ten by ale neměl mít
stejné schopnosti jako "pravý", rychlejší ovladač. Jako řešení bylo doporučeno
ztracený ovladač ručně extrahovat z instalačních CAB souborů.
Ve skutečnosti je VMM32.VXD něco cela jiného než náhradní pomůcka. Jedná se
spíše o sběrný zásobník nepostradatelných ovladačů Windows. Svázání těchto
ovladačů do jednoho souboru napomáhá k rychlejšímu startu Windows.
5. Skrytý update Průzkumníka: Průzkumník ve Windows zobrazuje vždy aktuální
obsah nějaké složky. Rovněž změny v systému souborů, které nepocházejí z něj,
ale třeba z příkazového řádku nebo jiné aplikace, zobrazí během několika
sekund. Údajně tomu lze zamezit změnou hodnoty "UpdateMode" (v klíči
Hkey_Local_Machine\System\CurrentControlSet\Control\Update) z "1" na "0". Tím
by měl každý ušetřit spoustu výpočetního času. Vzhled Průzkumníka lze pak
aktualizovat pouze stiskem klávesy
Zní to přijatelně, obzvláště když se daná položka v registru skutečně
vyskytuje. Změna její hodnoty na "0" však chování Průzkumníka bohužel nijak
neovlivní.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU