Počítače Macintosh (a klony, když ještě existovaly) byly vždycky
označovány za multimediální. Na podobné označení ovšem dnes
aspiruje kdekdo a současně je pravda, že chápání tohoto pojmu se
značně posunulo od dob, do kterých firma Apple klade své zásluhy
o rozvoj osobních počítačů. Základním problémem u Maců v České
republice je zastaralý nebo příliš nedostatečně vybavený
strojový park. Zastarávání Maců je obecně pomalé, pokud
uvažujeme běžnou "počítačovou" práci: takové LC II nám dodnes
může stačit na zápolení s textovým či databázovým procesorem.
Pokud si ale povolíme skutečný multimediální software a nechceme
cudně počítač zamykat do skříně, kdykoli se objeví návštěva z
"druhé" platformy, nároky prudce vrostou. Počítače LC či IIci
již prostě nejsou na výši a i řada starších Perforem bude mít
před kritickým okem problémy. Ponechme dnes stranou otázky
zvukové, prakticky všechny Macy jsou osazeny stereovstupem a
výstupem, i když proti němu můžeme někdy vznést výhrady.
Základem je dnes dostatečná grafika z hlediska výkonu i funkcí.
Stačí se podívat na současnou generaci her jako je Riven (alias
Myst II), Singha a zjistíme, že představa firmy Apple o
dostatečnosti tisíců barev (16 bitů) při rozlišení 640 x 480 je
velmi "levná." Zatímco z hlediska dnešních pracovních kritérií
bych doporučil minimálně 15" monitor a rozlišení alespoň 832 x
624, pro vizuálně jemnější grafiku jsou to jednoznačně miliony
barev (24 bitů; vzhledem k typické velikosti filmů a herních
oken přitom bude stačit jen minimální rozlišení, takže ušetříme
na paměti ) a pro pohodlnou práci monitor typu 17" a 1 024 x 768
bodů.
Dalším krokem je potom akcelerace 3D grafiky. Na sklonku tohoto
roku ji již budeme moci označit za elementární vybavení počítače
- hry bez ní nepoběží, Internet bez ní bude černobílý (a hlavně
každé nové PC ji bude mít, pokud je to typ argumentu, co na vás
zabírá). V tomto byste měli věřit zkušenému; příležitostné
tvrzení, že tisíce barev jsou dostatečné a na 3D grafiku stačí
hrubý výkon procesoru, je jedna velká (možná něco omlouvající)
lež.
Ale zkraťme to a podívejme se rovnou na řešení (i když třeba
nemáte potřebu, pořád si takto můžete udělat radost). U dražších
(v překladu velmi drahých) Maců stačí doplnit VRAM do
motherboardu a dosáhnete lepšího rozlišení. Bohužel "on-board"
video od Apple rozhodně není nejrychlejší, a pokud bychom k ceně
za VRAM přičetli cenu samostatného 3D akcelerátoru, vyjde nám
naprosté zpochybnění naší snahy. Levnější a jednodušší bude
koupit novou kartu, rovnou s 3D akcelerací. Bohužel takových v
České republice mnoho nenajdeme (vynecháme-li skutečně
high-endové modely) a tento článek můžeme převést na recenzi
konkrétní karty XClaim 3D firmy ATI, která není nejnovější, ale
je skutečně k dispozici (což je rozhodující).
Jde o plnokrevnou grafickou kartu, s pamětí 8 MB (4MB verze není
nabízena) a základními multimediálními akceleracemi - tj. 3D
grafika, QuickTime a velmi mírně i MPEG. Jde samozřejmě o verzi
pro 7" sběrnici PCI (bohužel NuBus a PDS jsou skutečně naprosto
mrtvé pojmy). Cenu vzhledem k 8 MB videopaměti garantující
rozlišení až 1 600 x 1 200 (miliony barev do 1 280 x 1 024) a
hlavně 3D akceleraci musíme považovat za velmi slušnou.
Čip generace ATI Rage je 3D výkonem někde na úrovni 6násobku
PowerMac 9500 a má hardwarově implementované některé luxusnější
funkce, jako je mlha, perspektivní mapování textur apod.
Výkonově to dnes již není žádný zázrak, a to platí i o 2D
grafice, která je prostě jen o něco rychlejší než video právě
strojů 9500. Nutno ovšem říci, že jde o velmi bezproblémovou
kartu, ovládací panely jsou velmi slušně propracované (překlad
-- neshodí vám systém třikrát za pět minut při připojení další
karty), a až na minoritní artefakty (příležitostné chyby v
barevnosti zkomprimovaných plošek grafiky) obraz je skutečně
kvalitní - filmy QuickTime i codecu MPEG-1 lze hladce přehrávat
i v maximálním rozlišení a 3D grafika v takové hře Weekend
Warrior skutečně hladí oči. Může se to zdát jako subjektivní
popis něčeho, co má být naprosto objektivní, to je ale právě
záležitost hardwarových akceleraci, které automaticky uplatňují
různé zobrazovací a vyhlazovací algoritmy a filtry, kde může
programátor čipu "nasekat" hodně chyb (i když třeba "jen"
estetických).
Karta má výstup formou macovského i PC konektoru, což je vítaná
vlastnost. Slabinou jsou chybějící funkce, keré jsou u PC karet
běžné - zejména možnost pracovat s virtuálními desktopy
přesahujícími za "kraj" obrazovky, i když je pravda, že na
Macovi s velkým monitorem většinou nechybí (má to daleko k
WYSIWYG). U multimediální karty by se uživatel mohl shánět po
digitalizaci videa či různých TV tunerech atd. -- ty ATI nabízí
v jiných produktech, bohužel nikoli v Evropě, což je zase
problém úplně jiný.
Závěrem lze říci, že pro vlastníky levných PCI počítačů (viz
recenze Umax Apus v předchozích číslech) je Xclaim přesně to, co
jim schází do multimediálnosti. Ale i pro opačný cenový pól -
řekněme PM 8500 - jde o cenově velmi akceptovatelné vylepšení
počítače, které nebude tvořit nejslabší článek jejich
výpočetního "řetězu." Realitou je, že za tu cenu asi nic lepšího
neseženete...
ATI XClaim 3D
Poskytl: Conquest Computers
Nuselská 46, Praha 4
Cena: 9 000 Kč