Z praxe IT: Jak se dělá projekt

14. 4. 2014

Sdílet

 Autor: © GiZGRAPHICS - Fotolia.com
Jsem ne-po-u-či-tel-ná. Jak jinak si totiž vysvětlit, že po všech svých pracovních zkušenostech se pustím do něčeho tak náročného, pošetilého a marnivého zároveň, a to do rekonstrukce půlky bytu.

Tedy, původně to mělo začít a skončit jen novou vanou a odpadem, ale všichni víme, jak to chodí.

Někdo vymyslí projekt. IT Projekt dejme tomu. Většinou je potřeba něco někde upgradovat nebo dodat novou funkčnost již stávající věci. Probere se to na deseti schů..., ehm, mítincích, stanoví se rozpočet, počet potřebných lidských zdrojů, namaluje se k tomu deset barevných grafů pro zadavatele, šest prezentací a v Projectu podrobný plán pro každého zúčastněného.


Kateřina Janulová

Kateřina Janulová

Autorka se mezi počítači pohybuje už několik let, z toho tři roky v prostředích bankovních IT. Psaní jí pomáhá odpočinout si od pracovního života pro korporace.

Doposud je to dobrý. Horší to je, když se přejde k realizaci. Plán je sice super, ale každý si ho postupně přiohne svým potřebám. Což nemusí být nutně na škodu, ale přiznejme si, že většinou je. Selhávají kontrolní mechanismy a některé věci se musí zdlouhavě napravovat, jelikož někdo usoudil, že „je to tak pro něj jednodušší a výslednou funkčnost to neohrozí“. Neohrozí, to ne, ale pak se stane, že metr od původní skoby ve zdi, kde by podle plánu měla trčet další skoba, trčí ze zdi přívod vody do bojleru.

Nicméně, nepředbíhejme, jsme stále ještě na začátku. Krátce poté, co se začnou plnit první projektové úkoly, narazí se zpravidla na první komplikace. Návaznosti a závislosti aplikací, serverů, síťové infrastruktury, personálního rozdělení nebo nekompatibility barev obkladů.

Projekt se pauzne, nechají se dodělat jen neškodné části a následuje několik zdlouhavých porad nad řešením nastalé situace. Projekt se buď odloží, tedy „zafreezuje“ nebo se, pokud jsou škody již napáchány, pokračuje dál. Navýší se tedy rozpočet, rozsah prací, počet najatých lidí a rozšíří se barevný graf s cíli, který se prezentuje klientům, byznysové části společnosti nebo majiteli bytu. Podle toho se pak dělají další kroky.

Projekt pak už většinou pokračuje podle plánu, ve kterém se samozřejmě už počítá s menšími zdrženími a opětovnými navýšeními rozpočtu. Drobné chyby jsou příjemným zpestřením jinak nudných a rutinních prací, jako jsou kopírování dat, instalace nebo přesuny dat a uživatelů mezi lokalitami. Jinak vládne nuda a šeď běžných dnů.

A pak nastane to velké finále, ta dáá, hotovo, dokonáno, zbývá už jen dodělat pár drobností, které nejsou podstatné a stejně se vlastně nikdy nedodělají, ale to je teď jedno, protože je konečně hotovo, všem spadl kámen ze srdce, mají práci z krku a nebude jim přidělávat další vrásky. Přijde poplácávání po ramenech manažerů navzájem a rozdání případných odměn.

A zadavatel na výsledek kouká jako na zjevení, děsí se, co za monstrum bylo vytvořeno, pochybuje o funkčnosti, moc to raději ani nepoužívá a přemýšlí, jak dlouho s tím vydrží žít a na kolik ho to tak, až se znovu rozhodne to celé předělat, zhruba vyjde.

ICTS24

Názorným příkladem budiž, že mám konečně novou, větší vanu. A k tomu mám komplet nové, kompatibilní vybavení koupelny, sprchový panel, nový záchod nové rozvody vody v kuchyni a oškrábanou, vyštukovanou a vymalovanou předsíň. A ještě tentýž den si vyposlechnu, že ta vana je vlastně příliš velká a že hlavní zadavatel realizace vlastně válení ve vaně nemá ani moc rád.