Z praxe IT: Meeting čili schůzka

12. 11. 2013

Sdílet

 Autor: © Nmedia - Fotolia.com
Kdo kdy pracoval v nějaké větší firmě, ví, že pořádný meeting je základ veškerého společenského bytí.

Kdepak, nestačí zajít za vedlejším kolegou nebo šéfem a danou problematiku stručně a rychle probrat. Správný ředitel odboru vám řekne, že „je potřeba si na to sednout“, tedy svolat pořádnou schůzku.

Ideálně vám navíc zakáže používat v průběhu schůzky počítač – neb to snižuje její efektivitu. Jistě, mohli byste v nestřeženém momentu třeba vyřešit nějaký urgentní problém nebo tak něco. Takže člověk je nucen utrácet horentní sumy za smartphony a tablety, které propašovává na schůzku, aby se neukousal nudou. Prostě, strašná cesta do hrobu. Ale aspoň je celkem rychlá.


Kateřina Janulová

Kateřina Janulová

ICTS24

Autorka se mezi počítači pohybuje už několik let, z toho tři roky v prostředích bankovních IT. Psaní jí pomáhá odpočinout si od pracovního života pro korporace.


Já neříkám, že schůzky všeobecně nemají smysl, to ne, ba naopak. Mnohdy fakticky ulehčí práci, ale je to tak jedna z pěti. Víc ne.

K čemu totiž je, že šéf svolá schůzku celého oddělení, kde hodinu a půl stanovuje cíle a vypráví, kam IT směřuje, kam by směřovat mohlo a kam při troše dobré vůle směřovat bude? K ničemu. Stačí desetiminutový stand-up, na kterém se stručně shrne, na čem teď kdo dělá, v jakém je to stavu a co bude dělat potom. Bájit týden co týden pohádky o tom, jaké by to jednou mohlo být, je k ničemu a odpadávají u toho i otrlí schůzkaři, včetně mě.

Co se teď u nás aplikuje ta restrukturalizace, schůzujeme prakticky pořád. Poslední dobou tudíž vídám znechucené tváře kolegů potácejících se ze schůze na schůzi, na které jim pokud možno ještě někdo rovnou vynadá, že tu mají nedořešené resty z minulé schůzky. Tyto se však dají elegantně přesunout na další meeting, vždyť od toho tu tato přátelská setkání přece jsou, nebo ne?

Zažila jsem meeting, kde celou hodinu nový vedoucí pracovník četl budoucí úkoly. Ke všem vzápětí dodával komentář: „Na to si ještě sedneme.“ Chápete – celou hodinu! No, nesedli si. Ani pracovně, ani lidsky. Někdy je totiž třeba dělat i opravdovou práci.

Ale ať ty meetingy tak nezatracuju. Na spoustu z nich si ten počítač stále brát můžu, a kde jinde by vznikaly koncepty mých sloupků a příspěvky na sociální sítě? Takže, na jednu stranu, zaplaťpánbůh, že ty schůzky jsou!