O level horší je stěhování firmy. Nejenže člověk balí stohy šanonů, dokumentů, propagačních předmětů, obrazů do zasedačky a já nevím čeho všeho ještě, ale táhne s sebou hlavně výpočetní techniku. Stěhovat středně velký podnik, který ještě doposud nepodlehl cloudu a ultrabookům, je takové pěkné, středně velké peklo.
Kateřina Janulová
Autorka se mezi počítači pohybuje už několik let, z toho tři roky v prostředích bankovních IT. Psaní jí pomáhá odpočinout si od pracovního života pro korporace.
Převozem věcí ale peklo nekončí. Tedy, díky stěhovákům většinou ještě ani nezačíná. Peklo začíná v momentě, kdy všechna ta úžasná moderní technika dorazí na místo určení a je potřeba ji zapojit do všech možných sítí. Hardwarově i softwarově. Nacvakat koncovky na datové kabely pod stolem, rozmístit počítače, tiskárny, kopírky, zjistit, že ty nákresy s rozmístěním zásuvek vám dali úplně nějaké jiné, revize hasicích přístrojů je 5 let propadlá a spoustu dalšího.
Pokud máte pocit, že jste po Vánocích tlustí jako larvy a potřebujete s tím něco dělat, je tohle dobrý způsob. Když k tomu přidáme velké množství kávy v průběhu noční šichty, kila úplně mizí před očima. Pro opravdu hardcore fanoušky aktivního pohybu doporučuju přidat nějaký opravdu náročný quest typu: Sehnat ve dvě ráno po Praze 10 koncovek UTP, protože vám nějak záhadně došly, ačkoli jste si jich kupovali opravdu dostatek, a podobně.
Poslední dobou se navíc rozmáhá takový nešvar – stěhování v zimě. Uznávám, že loni na Velikonoce za tu zimu a sněžení ta firma fakt nemohla, ale chtít se stěhovat v prosinci nebo v únoru, kdy je venku mínus deset a chumelí, hraničí se sebevraždou.
Z mojí strany to pak hraničí občas s vraždou, protože po desáté odpovědi během soboty zvídavému manažerovi na téma, kdy si bude moct přečíst maily a proč tu ty velké placaté počítače leží už hodinu nezapnuté, vám ty argumenty prostě dojdou, vezmete jeden ledově vychlazený server a prásknete ho s ním po hlavě.
A pak tu je ještě druhý nešvar, stěhuje se více lidí, potažmo firem v jednom termínu. Takže si představte celé tohle peklíčko na druhou, případně na třetí, pokud se nešťastnou náhodou jedná o rodinného příslušníka, stěhujícího krom své maličkosti a deseti krabic s botami a kabelkami sbírku broušeného skla.
Tak nějak pořád nevím, jestli je lepší vyhořet nebo vyhasnout.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU