Zátěžové testování - rychlokurz

Definice: Zátěžové testování může na základě různých kritérií prozradit, jak se bude konkrétní aplikace chovat (stabilita nebo výkon) při různém stupni či typu zatížení systému.

Přesýpací hodiny – relikvie starověku a nepopulární ikona na obrazovkách počítačů. Uživateli mnohdy naznačuje, že je ještě dostatek času zajít si na šálek dobré kávy ve společnosti dalších spolupracovníků, kteří trpí stejným problémem. Musejí čekat. Předejít tomuto nešvaru se částečně dá již při vývoji aplikace právě zátěžovým testováním.

V okamžiku, kdy se firma rozhodne otestovat ať už dodávaný nebo vlastní systém, stojí před ní několik zásadních rozhodnutí, která významnou měrou ovlivní jak samotnou délku prováděného testu, tak i finální cenu. Jednak stanovení cílů, co vlastně chce vědět, a jednak výběr softwaru, který bude na test použit.

Cíle i prostředky

V podstatě se jedná o to, na jaké otázky chce společnost znát odpověď. Nejčastějším případem, který si většina lidí vybaví pod pojmem zátěžové testování, je zjišťování stability a výkonu při různých stupních zatížení systému. Portfolio úloh je ale mnohem širší. Je možné zjistit nejen takzvaný response time (doba odezvy), ale i maximální možnou zátěž, při které je systém ještě schopen pracovat, dále vlastnosti navržené komunikační vrstvy až na úroveň jednotlivých komponent, záložní mechanismy (fail-over tests) a samozřejmě i možnosti softwaru z pohledu zatížení aplikační a databázové vrstvy.

Dalším krokem je výběr vhodného programu, jímž je test proveden. Ve hře je jednak množství údajů, které jsou uživatelé schopni pomocí tohoto nástroje naměřit, a jednak cena aplikace pro zátěžové testování (ta rozhodně není zanedbatelná).

U špičkových programů tvoří náklady na licence finančně nejnáročnější část celého testování a náklady na samotnou realizaci i na pracovníky, kteří jej budou provádět, jsou pak výrazně nižší. Výhodou sofistikovaných programů je rovněž široká škála podporovaných protokolů a hlavně jednoduchost v prezentaci naměřených výsledků.

Vhodnost nástroje bývá často problémem zejména v okamžiku, kdy uživatelé pracují s nejnovějšími trendy. Aplikace pak není schopna daný protokol „zachytit“ a klient poté nemůže požadovanou transakci ani provést. V praxi, kdy zákazník nemá zakoupen vhodný software, je proto většinou ponechána volba nástroje na dodavateli.

 

Definice: Zátěžové testování může na základě různých kritérií prozradit, jak se bude konkrétní aplikace chovat (stabilita nebo výkon) při různém stupni či typu zatížení systému.

Přesýpací hodiny – relikvie starověku a nepopulární ikona na obrazovkách počítačů. Uživateli mnohdy naznačuje, že je ještě dostatek času zajít si na šálek dobré kávy ve společnosti dalších spolupracovníků, kteří trpí stejným problémem. Musejí čekat. Předejít tomuto nešvaru se částečně dá již při vývoji aplikace právě zátěžovým testováním.

V okamžiku, kdy se firma rozhodne otestovat ať už dodávaný nebo vlastní systém, stojí před ní několik zásadních rozhodnutí, která významnou měrou ovlivní jak samotnou délku prováděného testu, tak i finální cenu. Jednak stanovení cílů, co vlastně chce vědět, a jednak výběr softwaru, který bude na test použit.

Cíle i prostředky

V podstatě se jedná o to, na jaké otázky chce společnost znát odpověď. Nejčastějším případem, který si většina lidí vybaví pod pojmem zátěžové testování, je zjišťování stability a výkonu při různých stupních zatížení systému. Portfolio úloh je ale mnohem širší. Je možné zjistit nejen takzvaný response time (doba odezvy), ale i maximální možnou zátěž, při které je systém ještě schopen pracovat, dále vlastnosti navržené komunikační vrstvy až na úroveň jednotlivých komponent, záložní mechanismy (fail-over tests) a samozřejmě i možnosti softwaru z pohledu zatížení aplikační a databázové vrstvy.

Dalším krokem je výběr vhodného programu, jímž je test proveden. Ve hře je jednak množství údajů, které jsou uživatelé schopni pomocí tohoto nástroje naměřit, a jednak cena aplikace pro zátěžové testování (ta rozhodně není zanedbatelná).

U špičkových programů tvoří náklady na licence finančně nejnáročnější část celého testování a náklady na samotnou realizaci i na pracovníky, kteří jej budou provádět, jsou pak výrazně nižší. Výhodou sofistikovaných programů je rovněž široká škála podporovaných protokolů a hlavně jednoduchost v prezentaci naměřených výsledků.

Vhodnost nástroje bývá často problémem zejména v okamžiku, kdy uživatelé pracují s nejnovějšími trendy. Aplikace pak není schopna daný protokol „zachytit“ a klient poté nemůže požadovanou transakci ani provést. V praxi, kdy zákazník nemá zakoupen vhodný software, je proto většinou ponechána volba nástroje na dodavateli.

 

Definice: Zátěžové testování může na základě různých kritérií prozradit, jak se bude konkrétní aplikace chovat (stabilita nebo výkon) při různém stupni či typu zatížení systému.

Přesýpací hodiny – relikvie starověku a nepopulární ikona na obrazovkách počítačů. Uživateli mnohdy naznačuje, že je ještě dostatek času zajít si na šálek dobré kávy ve společnosti dalších spolupracovníků, kteří trpí stejným problémem. Musejí čekat. Předejít tomuto nešvaru se částečně dá již při vývoji aplikace právě zátěžovým testováním.

V okamžiku, kdy se firma rozhodne otestovat ať už dodávaný nebo vlastní systém, stojí před ní několik zásadních rozhodnutí, která významnou měrou ovlivní jak samotnou délku prováděného testu, tak i finální cenu. Jednak stanovení cílů, co vlastně chce vědět, a jednak výběr softwaru, který bude na test použit.

Cíle i prostředky

V podstatě se jedná o to, na jaké otázky chce společnost znát odpověď. Nejčastějším případem, který si většina lidí vybaví pod pojmem zátěžové testování, je zjišťování stability a výkonu při různých stupních zatížení systému. Portfolio úloh je ale mnohem širší. Je možné zjistit nejen takzvaný response time (doba odezvy), ale i maximální možnou zátěž, při které je systém ještě schopen pracovat, dále vlastnosti navržené komunikační vrstvy až na úroveň jednotlivých komponent, záložní mechanismy (fail-over tests) a samozřejmě i možnosti softwaru z pohledu zatížení aplikační a databázové vrstvy.

Dalším krokem je výběr vhodného programu, jímž je test proveden. Ve hře je jednak množství údajů, které jsou uživatelé schopni pomocí tohoto nástroje naměřit, a jednak cena aplikace pro zátěžové testování (ta rozhodně není zanedbatelná).

U špičkových programů tvoří náklady na licence finančně nejnáročnější část celého testování a náklady na samotnou realizaci i na pracovníky, kteří jej budou provádět, jsou pak výrazně nižší. Výhodou sofistikovaných programů je rovněž široká škála podporovaných protokolů a hlavně jednoduchost v prezentaci naměřených výsledků.

Vhodnost nástroje bývá často problémem zejména v okamžiku, kdy uživatelé pracují s nejnovějšími trendy. Aplikace pak není schopna daný protokol „zachytit“ a klient poté nemůže požadovanou transakci ani provést. V praxi, kdy zákazník nemá zakoupen vhodný software, je proto většinou ponechána volba nástroje na dodavateli.