Často se domníváme, že náš den strávený na Internetu není pro nikoho zajímavý. Není se třeba starat o to, kde a dokdy zůstane záznam o těch několika webech, které jsme navštívili, pár nepodstatností, které jsme zanechali v cloudu či změnili na několika sociálních sítích.
Ale ve skutečnosti zase přibylo něco informací na obrovské hromadě dat, která nějakým způsobem charakterizuje naše zájmy, osobnost či o nich alespoň vypovídá. A v celkovém souhrnu něco sděluje o tom, jakým způsobem se rozhodujeme, jak jsme ovlivnitelní a jak nás lze využít ve prospěch cílů někoho jiného. A tato hromada dat je neobyčejně lákává pro marketingové týmy, agentury a bůhví koho jiného.
Bitva o ni probíhá již dlouho. Mění se zákony i vnitřní směrnice společností, jedna jejich část se nás snaží chránit více, zatímco ta druhá usnadňuje získávání našich dat a často nám vnucuje automatický souhlas s takovým chováním. Zneužívání současných technologických možností by mělo být očividnější i pro ty naivnější z nás.
Cookies
Cookie, záznam o našich návštěvách webů, včetně personálních dat, které se zaznamenávají v našich prohlížečích, se budou na našem počítači dále množit. Tyto záznamy jsou pro běžného uživatelé neviditelné a současně může být jejich existence zdánlivě výhodná – při opakovaných návštěvách může dojít k uzpůsobení obsahu stránek podle naší předchozí návštěvy. Ale cenou může být naprostá ztráta anonymity.
V roce 2012 americká vláda vložila do zákona na ochranu soukromí paragraf o principu „Do not track“ – mechanismu, který uživatelům umožňuje odmítnout vedení záznamů o nich na navštěvovaných webech. Podobné mechanismy byly již začleněny do některých prohlížečů, například Firefoxu. Ale firmy se jimi nemusí řídit...
Cloud
Cloudy jsou nová specifická forma života našich informací na internetu – data, která tak velkodušně přemisťujeme mimo naše počítače a náš přímý dosah, si dále žijí vlastním životem. Podle odhadů společnosti Gartner bude do roku 2016 až 36 procent dat uživatelů umístěných v cloudech. Bez ohledu na to, kde a jak je cloud realizován, jeho obsah nepatří nám, ale online službě. A ve formulacích zákonů o soukromí a informací se nikdy s cloudem nepočítalo a jsou v nich takové díry, že jimi mohou projíždět celé nákladní vlaky a s naloženými informacemi libovolně nakládat.
Například současné americké zákony považují data, která jsou na serveru uložená déle než 180 dní, za opuštěná. A tomu odpovídá naprostá svoboda v nakládání s nimi. Ale co se týká různých vládních agentur, ty k nim mají přístup od samotného začátku. Stačí se podívat na Google transparency report, který ukazuje 70procentní navýšení „agenturních“ žádostí o získání přístupu k datům v průběhu posledních tří let. Podobnou zprávu začal zveřejňovat i Microsoft, který údaje Googlu potvrzuje.
Dokončení najdete ve druhé části tohoto článku.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU