Způsob správy IT v českých firmách

Z posledních dostupných údajů se ukazuje, že každá ze zkoumaných organizací kombinuje různé způsoby správy svého informačního systému. Celkově lze shrnout, že nejvíce rozšířeným způsobem, jak sledované subjekty administrují svůj informační systém, je využívání vlastních, interních pracovníků.

S tímto přístupem ke správě IT se lze setkat v celkem 79 % organizací z celého sledovaného souboru analyzovaných subjektů.

Smíšený model vede
Současně je z výsledků provedeného výzkumu patrné, že přibližně polovina organizací při správě svého informačního systému spolupracuje s externí společností specializovanou na poskytování služeb průběžné správy počítačových sítí a informačních systémů.

Za zmínku v této souvislosti dále stojí zjištění, že přibližně jedna organizace z pěti (22 procent) spolupracuje při správě svého IS přímo s dodavateli hardwarového a softwarového vybavení.

Výčet nejčastěji specifikovaných způsobů správy pak uzavírá spolupráce se systémovými integrátory, která je aktivně využívána v 7 procentech ze zkoumaných subjektů, a kooperace s poradenskými společnostmi (4 %).

Detailní rozbor klíčových informací o způsobech realizace správy informačního systému vede k závěru, že přibližně polovina zkoumaných subjektů (48 %) vytváří pro správu svého IT smíšené pracovní týmy složené jak z interních pracovníků, tak také ze zástupců externích subjektů (ať už jsou jimi dodavatelé, systémoví integrátoři či společnosti specializované na poskytování průběžné podpory při správě informačních systémů).

Třetina spoléhá na sebe
Z  výzkumu je dále patrné, že 31 procent organizací spravuje svůj informační systém výlučně svépomocí, tedy bez pomoci a bez spolupráce s externími subjekty. Zcela opačný přístup v této souvislosti volí 21 procent organizací, které přenechaly správu svého informačního systému vybrané externí společnosti, přičemž kmenoví pracovníci se na správě informačního systému a na udržování jeho každodenního chodu nijak nepodílejí.

Ukazuje se, že svépomocný způsob správy IS je častější mezi malými organizacemi, kdy takovým způsobem udržují svůj informační systém přibližně dva z pěti subjektů s méně než 100 pracovníky. V rámci největších organizací s více než tisícem zaměstnanců spravuje svůj informační systém výlučně svépomocí pouze pětina subjektů.

Současně platí, že smíšený způsob správy IS založený na společných týmech tvořených zaměstnanci a externími partnery je využíván v necelé polovině organizací s méně než stem zaměstnanců (47 %).

S rostoucí velikostí organizací podíl tohoto způsobu zabezpečení provozuschopnosti informačního systému roste a ve skupině největších subjektů s více než tisíci zaměstnanci dosahuje 56 procent.

Mezi hlavní důvody relativně vysokého rozšíření svépomocného způsobu správy IT v nejmenších organizacích patří jednak informační systémy samotné, neboť jejich charakter (zejména v případě malých subjektů) častokrát nevytváří naléhavou potřebu po spolupráci s externími specialisty.

Dalším důvodem pro spolupráci s externími subjekty je finanční dostupnost takovéto kooperace (ať už domnělá či faktická). V této souvislosti se ukazuje významná korelace mezi způsobem správy IT a celkovým objemem finančních prostředků vyčleněných na oblast podnikové informatiky.
Svépomocná správa totiž dominuje nejen v organizacích s nejnižším počtem pracovníků, ale také v subjektech s rozpočty na IT, které nepřesahují 1 mil. Kč.

V neposlední řadě je třeba uvést, že mezi největšími organizacemi s více než tisícem pracovníků je patrný významně nižší podíl subjektů, které předaly správu svého IS výlučně externí společnosti.

Z konkrétních údajů plyne, že podíl takovýchto organizací činí mezi největšími subjekty 43 %, naproti tomu ve všech skupinách  menších podniků tento podíl dosahuje maximálně jedné čtvrtiny.