Dnes známe stroje, tvořící po hardwarové stránce opět jiné stroje, ale v budoucnu bude pravděpodobně stále více možné narazit na přenesení tohoto trendu i do softwarové oblasti, kdy programy budou tvořit jiné programy i další „nehmotné“ produkty. Samoreplikace bude obzvlášť v oblasti nanotechnologií důležitým prvkem a spolu s možností strojového učení, kdy nově vyrobený stroj bude mít v sobě obsažen jen základní program, sloužící primárně k učení z vnějšího okolí, bude možné hovořit o paralele k vývoji živých organismů.