Po škole jsem si jako čerstvá absolventka neuměla představit, že bych někdy třeba změnila práci, aniž bych měla v záloze nějakou jinou. Nedovedla jsem si rovněž představit, že budu někdy dělat něco jiného. Nedovedla jsem si to ostatně představit ani 2 roky potom. Pamatuju si, že minimálně tři lidé mě přemlouvali, abych ten krok udělala. Bránila jsem se tomu zuby nehty, i když už jsem měla novou práci prakticky jistou.
Kateřina Janulová
Autorka se mezi počítači pohybuje už několik let, z toho tři roky v prostředích bankovních IT. Psaní jí pomáhá odpočinout si od pracovního života pro korporace.
Před nedávnem jsem v jiném – podobně bilancovacím – sloupku psala, že nesnáším, když stojím rytmicky na místě. V poslední době se mi to několikrát stalo. Rychlost, s jakou jsem vypálila z toho místa, byla až neuvěřitelná. Když se ohlédnu o několik let zpátky a vidím vystrašenou sebe sama, mám chuť se tam vrátit a seřvat se za svoji liknavost.
Proto si nesmírně vážím toho, že dneska už to umím. Možná to občas ženu až moc do extrému, ale nedělá mi problém se vším fláknout a říct sbohem a díky za ryby, když mě to nebaví nebo to není podle mých představ. Přijala jsem teorii, že už nebudu dělat věci, které mě nebaví nebo otravují. Na to je můj život prostě moc krátký. Chci si ho užívat. A vážím si toho, že můžu a že se krom jiného vždycky najde zdroj obživy, který je zajímavý, nevšední a svým způsobem i zábavný. Svět je hned hezčí.
Velkou výhodou totiž je, že některé IT pozice v posledních pár letech doznaly velkých změn. Díky za ně, díky za tu volnost, kterou tento obor poskytuje. Nám, volnomyšlenkářům na jedné noze volné, se pak tak nějak prostě lépe dýchá.
Občas je trochu problematické stíhat sledovat všechny novinky a směry, kterými se výpočetní technika ubírá, ale naštěstí ten vývoj není zas až tak překotný. A navíc, u velkých firem nebývá implementace ani příliš rychlá.
A to by bylo k té volnosti dneska všechno. Musím totiž zítra brzo vstávat, abych nepřišla pozdě.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU